Jan Škrdlík

JAN ŠKRDLÍK - kdo je Jan Škrdlík?

Sdílejte na:

Twitter Facebook Google+ LinkedIn

	Tak si říkám, že kdyby někdo chtěl o mně vědět něco více odborného, může navštívit stránky agentury: www.artpetra.cz popřípadě Wikipedii: cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Škrdlík Zde o sobě chci vyprávět básní (vpravo) → ale vůbec všude, kam se podíváte ↓ ☺ → → něco najdete ↑ → ↓ ☺ ☮ DALŠÍ INFO - ARTPETRA.CZ		NARODIL JSEM SE Narodil jsem se pro báseň co jsme ji vždycky chtěli když stromy nám pod mozkovou kůru brouky nasadily že svět je větší než jsme mysleli Schoulený na posteli tiše jsem hrál a mandloně pronikavě voněly a báseň zapustila do mne své kořeny když stromy co všechno věděly sváděly mne svými větvemi Bylo by to ale na dlouho příteli zastav se řeknu ti to hudbou nebo u dobré kávy prostými pohledy 9.2.2013 J.Š.

	*Poslední, nedávno publikované básně:* Ve sbírkách „TADY JSME SE JEŠTĚ NELÍBALI!“ Jany Rosie Dvořákové a Jana Škrdlíka: HVĚZDY JEDNÉ NOCI a V JEDNOM PLAMENI „VARIACE NA TZARU“ Jana Škrdlíka: OTEVŘENÝM OKNEM VSTUPUJÍ... ← ale možná i v této sbírce vlevo naleznete nějakou novou báseň... ...mrkněte... ☺

KONTAKT:
Lesnická 821/56
613 00 Brno, Černá Pole
Tel.: +420 603 520 227
E-mail: cello@cello.cz

106082
(přístupů od 2.10.2013)

ROMANCE V ANDALUZII – Vánoce 2018 a Nový rok 2019 s Janou Rosií

S Janou Rosií v Rondě

RONDA
31.12.2018

Jana Rosie
Dvořáková
         &
Jan Škrdlík     Most v Rondě     Jan Škrdlík:
PO ÚZKÉM MOSTĚ (ze sbírky Tady jsme se ještě nelíbali!)

Po úzkém mostě chodím nad propastí / mezi mnou a Tebou.. //
Vzpomínáš, Lásko / na ta dvě města / co jsme tenkrát navštívili (?) /
na ty dvě městské části / mezi mostem stometrovým (?) / které byly /
tím mostem pevně propojeny? //
Na jejich svazích / mandloně se podobají dlaním /
těm něžným dlaním / co se dole brodí vodami / a nahoře jim /
hlavy hoří ve slunci / a svá srdce, ta chovají... / někde... //
– mezi tím... / Ach, jak sladká naděje je / že ani dnes ten most //
– se nezřítí (!) / naděje, že já Tě opět, Lásko //
– uvidím! ///



Jana Rosie Dvořáková:
PO ÚZKÉM MOSTĚ II (ze sbírky Tady jsme se ještě nelíbali!)

Mandloně jak bělavé dlaně / pozvednuté k nebi / v modlitbě za lásku //
dlaně plné bělostných květů / kterými bych Tě, Lásko, posypala / – to aby Tě hladily / svou něhou a čistotou //
dlaně pozvednuté k nebi / jako pohár naplněný / ze kterého pít můžeme / – Život //
dlaně nad propastí vztyčené / jak oblouky úzkého mostu / co propojuje oba břehy //
po něm davy procházejí / netušíce, že po něm / chodím já za Tebou / – a Ty za mnou //

– už spoustu let ///



Most v Rondě


MALÝ KOMENTÁŘ: Když jsme 27. prosince koupili v Granadě šaty pro Rosii (ty, které vidíte na fotografiích), doporučil nám prodavač vřele navštívit Rondu.
Poslechli jsme ho, aniž bychom tušili, co všechno uvidíme, a do Rondy jsme dorazili na Silvestra ráno. Už nenucená snídaně u stolku před kavárnou na předměstí
se skvělou kávou, tapas a hřejícím sluncem nás tak naladila, že jsme ani nečekali nic víc. Uličky, do kterých jsme potom pronikli, nás ale svou atmosférou zcela
pohltily. Pak se před námi otevřel pohled na MOST! Stometrová pohádka z kamene vznášející se nad propastí... Pak přišlo další překvapení: svahy pokryté kvetoucími
mandloněmi. Ty ale přece kvetou až v únoru! Různá překvapení šla jedno za druhým, takže jsme nakonec své dojmy raději než prózou vyjadřili básněmi...      J.Š.
P.S.: Čerstvé kopřivy natrhané na hradbách města a jeden citrón uloupený přímo ze stromu pak večer přišly vhod při výrobě silvestrovského salátu v Malaze :-) ...

CD – OMAR ROJAS (Mexiko): “SANZ BRIZ”, melodram na text mé básně “SANZ BRIZ A ÚSMĚV V HLUBINÁCH ČASU” o španělském diplomatovi, který v roce 1944 zachránil v Budapešti 5.200 Židů.

Tiráž: “Sanz Briz”, melodram pro recitaci, kytaru a smyčce v 9 tirádách na text básně “Sanz Briz a úsměv v hlubinách času” • Omar Rojas: hudba • Jan Škrdlík: text /// Richard Wilson: recitace • Omar Rojas: kytara • Jan Škrdlík: dirigování • Brněnští komorní sólisté housle a umělecký vedoucí: Pavel Fajtl; housle: Jiří Klecker, Dimitr Mitev, Vítězslav Zavadilík, Ondřej Plhal; violy: Miroslav Kovář, Jakub Kamenskich; cello: Michal Tuček; kontrabas: Jiří Šícha /// Jiří Klement, Alan Crumpler: zvuk

Slohová práce mého syna Kryštofa na téma „Jsme to, co jíme“ :-)

Míjí mne krásná stvoření, která zřejmě jedí pouze kosti, ale i stvoření jiná, která si pravděpodobně dopřála maso velryby. Všímám si i charakterových vlastností jedlíků. V hospodě „U Prasete“ jí muž slaninu jako vepř, před hospodou zase vidím naparujícího se muže, který před schůzkou se svou milou pojedl páva, matku, milovnici žraločího, která hubuje své ratolesti, muže milujícího kukuřici, který v zápalu hněvu pukl, skupinu tichých sucharů, ženu s dítětem věšícím se na pouliční osvětlení, jednoznačné tele a matka, jež ho ignoruje, je jistě matkou biologickou. Ve škole si pak všímám drsnějších spolužáků, jejichž tendence vše opakovat, až papouškovat, napovídá lásce k masu exotických ptáků.

Zvu Vás ke sdílení básní v češtině ↓


2008 – 2014	2013 – 2014	2013 – 2014	2015	2013 – 2015	2016


2017 – 2019	2018	2018 – 2019	2018 – 2019

básní v angličtině ↓			...a ve španělštině ↓ (Variace na Tzaru jsou ale také ve španělštině ↖ :-)
		• • • • • • • • • • •
2013 – 2015	2016		2013 – 2015	2016

mých nahrávek ↓ a CéDéček →

L. VAN BEETHOVEN Violoncellová sonáta A dur, op. 69, č. 3
Allegro, ma non tanto:

Scherzo. Allegro molto:

Adagio cantabile. Allegro vivace:

Jan Škrdlík – violoncello, Petra Besa – piano
Shire Hall, Hereford, UK, 14.11.2015, Live

HAYDEN WAYNE Dances for Cello and Piano
Reggae Animato:

Moderato:

Vivace:

Jan Škrdlík – violoncello, Petra Besa – piano
Konvent Milosrdných bratří, Brno, 2. a 3.12.2004

BOHUSLAV MARTINŮ II. violoncellová sonáta, H. 340
Poco andante. Moderato:

Andante:

Allegro ma non Presto:

Jan Škrdlík – violoncello, Petra Besa – piano
Shire Hall, Hereford, UK, 12.11.2016, Live

kreseb ↓ a literárních studií ↓

esej ve verších ↓ ve třech jazycích...

...a vůbec něco o prapodivném uměleckém slohu ↓
co jsem si jednou jen tak vymyslel ☺ ↓

Jan Škrdlík hraje Violoncellové suity J. S. Bacha

TIRÁŽ /// TITUL: Johann Sebastian Bach: Violoncellové suity 1–6 • VYDAVATEL: Art Petra Production © 2013, www.artpetra.cz, tel.: +420 603 520 227 • INTERPRET: Jan Škrdlík – violoncello • ZVUK: Jürgen Costede • MASTERING: Petr Řezníček • TEXT: Jan Škrdlík • ANGLICKÝ PŘEKLAD: Sára Longová • NĚMECKÝ PŘEKLAD: Štěpán Odstrčil • OBÁLKA: Jan Škrdlík • FOTO: Vítězslava Škrdlíková • NAHRÁNO V PROSTORÁCH: Kostel Bursfeldského opatství, Německo (Suity č. 2–6); Kostel blahoslavenné Panny Marie, Vranov u Brna (Suita č. 1)

RONDA 31.12.2018 Jana Rosie Dvořáková & Jan Škrdlík		Jan Škrdlík: PO ÚZKÉM MOSTĚ (ze sbírky Tady jsme se ještě nelíbali!) Po úzkém mostě chodím nad propastí / mezi mnou a Tebou.. // Vzpomínáš, Lásko / na ta dvě města / co jsme tenkrát navštívili (?) / na ty dvě městské části / mezi mostem stometrovým (?) / které byly / tím mostem pevně propojeny? // Na jejich svazích / mandloně se podobají dlaním / těm něžným dlaním / co se dole brodí vodami / a nahoře jim / hlavy hoří ve slunci / a svá srdce, ta chovají... / někde... // – mezi tím... / Ach, jak sladká naděje je / že ani dnes ten most // – se nezřítí (!) / naděje, že já Tě opět, Lásko // – uvidím! ///
	Jana Rosie Dvořáková: PO ÚZKÉM MOSTĚ II (ze sbírky Tady jsme se ještě nelíbali!) Mandloně jak bělavé dlaně / pozvednuté k nebi / v modlitbě za lásku // dlaně plné bělostných květů / kterými bych Tě, Lásko, posypala / – to aby Tě hladily / svou něhou a čistotou // dlaně pozvednuté k nebi / jako pohár naplněný / ze kterého pít můžeme / – Život // dlaně nad propastí vztyčené / jak oblouky úzkého mostu / co propojuje oba břehy // po něm davy procházejí / netušíce, že po něm / chodím já za Tebou / – a Ty za mnou // – už spoustu let ///

MALÝ KOMENTÁŘ: Když jsme 27. prosince koupili v Granadě šaty pro Rosii (ty, které vidíte na fotografiích), doporučil nám prodavač vřele navštívit Rondu. Poslechli jsme ho, aniž bychom tušili, co všechno uvidíme, a do Rondy jsme dorazili na Silvestra ráno. Už nenucená snídaně u stolku před kavárnou na předměstí se skvělou kávou, tapas a hřejícím sluncem nás tak naladila, že jsme ani nečekali nic víc. Uličky, do kterých jsme potom pronikli, nás ale svou atmosférou zcela pohltily. Pak se před námi otevřel pohled na MOST! Stometrová pohádka z kamene vznášející se nad propastí... Pak přišlo další překvapení: svahy pokryté kvetoucími mandloněmi. Ty ale přece kvetou až v únoru! Různá překvapení šla jedno za druhým, takže jsme nakonec své dojmy raději než prózou vyjadřili básněmi... J.Š. P.S.: Čerstvé kopřivy natrhané na hradbách města a jeden citrón uloupený přímo ze stromu pak večer přišly vhod při výrobě silvestrovského salátu v Malaze :-) ...