BÁSNĚ, CO NEŠLY SKARTOVAT
novosuperrealistická básnická sbírka dvou autorů ve formě reflexí
 
Reflexe
Taťána Spinettiseznam básní s informacemiJan ŠKRDLÍK
1, 2, 3, 4
šipka ukazuje na vzor, který byl inspirací k napsání reflexe

Měla jsi ho ráda,
moc ráda,
i on Tebe měl rád,
moc rád.
Svět se Ti pomalu,
ale jistě
     začal měnit
na barvu růžovou.
Proč?
Proč to všechno?
Myslela sis,
že jiný neexistuje,
ale náhle, znenadání,
se vše začalo měnit.
Objevila se jiná,
lepší.
A on Ti nerozuměl.
Byla jsi cizí.
Pro něj už ano.
Ale teď už
     přestaň
          brečet. –
Asi ta láska
     nestála za to.
1
<—

Je to tak prosté / (že z toho až mrazí): /
Oba někoho jsme //
– měli rádi... //

– já i Ty... //

A já tak rád bych slyšel / vysvětlení: //

Odešly ty naše lásky /
(ty co v srdci žily / a pak umřely) / odešly //

– směrem k nebi? //

A jestli za ruce se přitom //
– držely? //

A s čím si tam ty naše lásky / s čím si //
– hrají? //

A jestli nás dva /
až tam někdy také přijdem / vezmou //
– kolem ramen (?) //
A jestli nás ty naše lásky / láskyplně //
– pohladí?... ///

Byla namyšlená.
Moc namyšlená.
Protože o sobě věděla,
     že je hezká,
moc hezká.
Všichni ostatní byli
          její poddaní.
Ona byla NĚKDO.
Potom však potkala jinou,
možná stejně,
     nebo i více
          hezkou.
Začala přemýšlet o
          lidské kráse.
A začala být jiná,
lepší
a možná, že i
               hezčí.
2
<—

Druzí lidé / jsou našimi //
– zrcadly //
Bloudíme v nich / tak jako se bloudí //
– bludišti / Ach, proboha (!) /
doufám, že se / v těch bludištích //
– neztratíme / Chvěji se / abychom dobře... //
– dopadli //
Bloudíme těm druhým //
– v srdcích / Zakopáváme / tu o naději /
tu o pýchu / jako o bludné //
– kořeny... //
Doufám, doufám / že se odsud / dále //
– dostaneme / Vždyť je tak nádherné //
– životem jít / Tím životem, co máme / a ne tím /
po kterém jsme vždycky / pouze //
– toužili... //
Vždyť je tak krásné / žít naše skutečné / opravdové //
– životy... ///

Chodíš po městě
a přemýšlíš o lidech
uzavřených
ve skleněné kabině
          mlčenlivosti.
Jak asi žijí?
Uzavření do sebe,
nevnímají
útržky rozhovorů
          ostatních.
Vidí jen tváře
          a výrazy.
Výrazy těch,
          kterým závidí,
i těch,
          co se smějí.

Není špatné
          být sám.
Je špatné
          přestat mluvit.
3
<—

Jak se to přihodilo?
Bylo to tady vždy?
Mlčeli jsme už od dětství?
Nebo až od té doby
co jsme zjistili...
– že jsme dospělí?

Na ulicích
schováváme se
– před slovy...
Je tak nebezpečné
– tady žít!!!

Hele, vidíš tam ty
krásné stromy?
Pod jejich korunami
(souhlasíš-li)
dáme slovům
šanci, aby
se v nás znovu
– narodily...

„Co je to mír?“ – zeptali se Tě jednou
a Ty nedokázalas odpovědět
Co je to mír?
Je to bezpečí,
          majetek,
               peníze?
Nevíš, ale přemýšlíš.
A co je to vlastně válka?
Slyšela jsi o ní dost.
Dost slov.
Pro Tebe slov prázdných.
Najednou si je
          uvědomuješ.
A dostáváš strach.
Vždyť válka může
          přijít každou
               sekundou.
A najednou dokážeš odpovědět
na tu otázku,
co Ti jednou kdosi
dal:
„Co je to mír?“
Bezpečí.
4
<—

Mnoho lidí
neví si rady
se slovem
               „mír“...
Pro pochopení
může pomoct slovo
                         „válka“...
Je sice pravda
že tu, se zbraní v ruce,
mnozí nepoznali
všichni ale znají
tu, která se vede
          uvnitř...
                    v duši...
No a „mír“
to je její přesný

               opak...
nahoru

277   
(přístupů od 28.8.2018)

Podrobné info:

Reflexi č. 1 „JE TO TAK PROSTÉ“ napsal Jan Škrdlík 28.8.2018 jako reakci na báseň „MĚLA JSI HO RÁDA“ Taťány Spinetti
Reflexi č. 2 „DRUZÍ LIDÉ“ napsal Jan Škrdlík 28.8.2018 jako reakci na báseň „BYLA NAMYŠLENÁ“ Taťány Spinetti
Reflexi č. 3 „JAK SE TO PŘIHODILO?“ napsal Jan Škrdlík 28.8.2018 jako reakci na báseň „CHODÍŠ PO MĚSTĚ“ Taťány Spinetti
Reflexi č. 4 „MNOHO LIDÍ“ napsal Jan Škrdlík 28.8.2018 jako reakci na báseň „CO JE TO MÍR?“ – ZEPTALI SE TĚ JEDNOU“ Taťány Spinetti