TADY JSME SE JEŠTĚ NELÍBALI!
básně
Jana Rosie Dvořákováseznam básní s informacemiJan ŠKRDLÍK
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8
               šipka ukazuje na vzor, který byl inspirací k napsání reflexe

JanaA N O II

„A“ střecha je / co k nebi se zdvíhá pro nás /
jako dvě ruce / k modlitbě – spojené //

pevná i lehká / že snadno ji / na cesty sbalíme //

a špičatá je / (ne však ostrá) / to aby na ní /
nezůstalo nic / – co tížit může //

A pod ní dost prostoru /
– pro nás dva /
– a TEPLO... //

***

„N“ je cestou klikatou /
každého cestou – jedinečnou //

cestou tam / i cestou zpátky /
cestou ven / i cestou dovnitř //

lze po ní jít sám / i vedle někoho /
SÁM i s TEBOU //

***

„O“ je jezerem je čistým /
plným vody / – komunikace //

osvěžením i očistou / co přináší čistotu /
lázněmi / pro duši i tělo /
a okem v krajině /
– SRDCE... //

***

A srdce / Živé a vibrující /
je jako květ / a buňka s panožkami /
co – DOTÝKAJÍ SE /
země i nebe / mne i //

– Lásko, TEBE... ///



1
—>

A N O

„A“ je střecha / pro naše sny /
„N“ je cesta / co se klikatí a... /
„O“ je jezero / plně průzračné //

– vody ///



Jan
nahoru

JanaPO ÚZKÉM MOSTĚ II

Mandloně jak bělavé dlaně / pozvednuté k nebi /
v modlitbě za lásku //
dlaně plné bělostných květů / kterými bych Tě, Lásko, posypala /
– to aby Tě hladily / svou něhou a čistotou //
dlaně pozvednuté k nebi / jako pohár naplněný /
ze kterého pít můžeme / – Život //
dlaně nad propastí vztyčené / jak oblouky úzkého mostu /
co propojuje oba břehy //
po něm davy procházejí / netušíce, že po něm /
chodím já za Tebou /
– a Ty za mnou //

– už spoustu let ///
2
—>

PO ÚZKÉM MOSTĚ

Po úzkém mostě chodím nad propastí /
mezi mnou a Tebou.. //
Vzpomínáš, Lásko / na ta dvě města /
co jsme tenkrát navštívili (?) /
na ty dvě městské části /
mezi mostem stometrovým (?) / které byly /
tím mostem pevně propojeny? //
Na jejich svazích / mandloně se podobají dlaním /
těm něžným dlaním / co se dole brodí vodami /
a nahoře jim / hlavy hoří ve slunci /
a svá srdce, ta chovají... / někde... //
– mezi tím... / Ach, jak sladká naděje je /
že ani dnes ten most //
– se nezřítí (!) / naděje, že já Tě opět, Lásko //

– uvidím! ///



Jan

JanaCELLO

Dvě ladné křivky / co spojují se / – do společné cesty //
Muž a žena / propojení / v jednom těle /
žena v muži / muž v ženě? //
Vstup do chrámu /
Klíč uchem je / co //
– naslouchá //
Z hlubiny nitra vynáší /
– poselství duše //
– ze mě / a země se dotýká / a míří //
– k nebi //
Žije / dýchá / vibruje /
srdcem i tělem / zemí //
– i nebem //
Komunikace a Souznění /
Otevřená náruč / co svět //

– objímá... ///



3
<—

CELLO II

Jsi to už Ty? / Nebo jsem to ještě já? /
Jsem to už já? / Nebo stále ještě Ty, která / usedla jsi //
– ve strunách? //
Jsou to dvě (?) / nebo pouze jedna cesta (?) /
ta cesta tajemná / kudy se //
– hudba ubírá? //
Jsme jedno (?) / nebo jsme zde / stále ještě dva (?) //
– muž a žena? //
U letokruhů z javora / – posedávám //
Na ebenové dřevo / – prsty pohmatávám //
Do strun pažemi se opírám //
Píseň bude znít / už ji cítím /
 Možná narodí se / stromům v korunách /
možná, že ji budou Tvoje ústa zpívat... / (Kdopak ví?) /
Tak jako tak ale vím / že ta píseň bude //

– společná ///
Jan

JanaRUDÝCH SEDM

Rudých sedm překvapení /
v mé náruči jako Ty, Lásko //
Rudá – vášnivá něžná / jako krev / co nám /
v tepnách pulsuje //
Rudá - jako ústa / co smějí se, zpívají, modlitbu šeptají /
– i líbají //
Rudá jako nekončící polibek / co posílám Ti po větru //
Rudá jako granátové jablko /
šťavnatost, plodnost a radostné ze srdce tvoření //
Rudá jako život / co tvoříme v rukách plných / – růží //
Sedm dnů tvoření světa / kolik světů jsme už spolu stvořili? //
Sedm divů světa / a jedním z nich jsi, Lásko – Ty //
A že jsi to právě Ty / já //

– děkuji. DĚKUJI... ///



4
—>

DOPOLEDNÍ PŘÁNÍ

Ať sedmkrát i ten dnešní den / krásně překvapí Tě /
ať jsou Tvé ruce růžové / nebe ať je / – ultramarínové /
a v našem sadu růže / ty ať mají / – hlavy rudé /
sedmkrát hlavy rudé, tak jako ta krev /
co nám v žilách pulzuje /
to Ti dnes přeje Ten //

– co Tě miluje... ///



Jan

JanaRITUÁL SMYSLŮ

Pět bran k Životu /
Pět požehnání Života /
Pět kroků do nitra /
Pět bran k prožívání /
Pět bran k lásce... //

Dotyk mostem je / spojujícím dva břehy / mostem přes řeku /
– Života / přecházíme někdy tam / a někdy – zpátky /
prsty tančí s pokožkou //
a splývá hranice / kde jsem já / a kde už jsi / – Ty //
Naslouchám písni / tvojí duše / – a naslouchám i té svojí //
Zřím laskavost / ve tvých očích /
a skrz Tebe vidím i sebe / a vím, že je //
– otevřeno //
Cítím vůni Tvého těla / a – Života / Vychutnávám, kdo jsi /
a ptám se / nakolik už umíme //
– vychutnávat Život //

Kolik dalších bran k Životu /
Kolik dalších požehnání Života /
Kolik dalších kroků do nitra /
Kolik dalších bran k prožívání /
Kolik dalších bran k lásce /

jsme ještě, Lásko //

– neobjevili ? ///



5
—>

DOTEKY

Ruka má pět prstů / to aby jasné bylo / že všech pět smyslů //
– je v ní obsaženo //

Pomocí doteků / cítím, že jsi ženou /
znovu a znovu zkouším rukou //
– Tvoji chuť //

Pod pokrývkou rukou Tvůj tep / často zaslechnu /
a temnou nocí vidím Tě / jako... //
– průzračnou //

Děkuji, že tady jsi /
Děkuji, že mostem nad propastí / jsou nám... //

– naše doteky ///



Jan

JanaKOUŘOVÁ

Jedné mrazivé zimní neděle / kdy vzduch jiskřil /
a mokrá březová kůra / opravdu – hořela /
nejprv suchými stvoly / jsme první plamínky / – krmili /
a společným dechem / – k životu povzbuzovali //

a těžko uvěřit, že / v tom mrazivém dni / jsme v dávném ohništi /
opravdu probudili / – Oheň //

Oheň v ohništi / oheň ve dřevu/ oheň v Tobě / oheň ve Mně /
Nespálí, když / víš – jak / prohřívá, vyživuje / i – spojuje //

Plamínky v tanci jedinečného / okamžiku, tak /
jako jedinečná je / každá chvíle, kdy jsme / – spolu //

Tou nedělí může být / den – každý //

Voníš Ty / voním Já / kouřem //

– společného Bytí... ///



6
<—

TAK DLOUHO... a JSOU RŮZNÉ OHNĚ!

***

TAK DLOUHO...

Tak dlouho jsi čarovala / na keltských horách /
až jsi mne přičarovala / abych tam v mrazu pro nás... //
– oheň rozdmýchal //

Tak dlouho jsem já / tóny Lásky volal / až jsi jednoho dne přišla /
aby ses jim... //
– otevřela //

Tak dlouho v našich nitrech / čarovala Láska /
až nás navzájem / – přičarovala / jednoho druhému... //

– do klína ///

***

JSOU RŮZNÉ OHNĚ!

Jsou různé ohně / Ten náš je malíř / On maluje! /
Ach, děkuji Ti, Lásko, za barvy... //
– na Tvé paletě //

Jsou různé ohně / Ten náš je tanečník / On společně se stromy /
– tancuje! / Ach, děkuji Vám, stromy / co jste kolem stály /
že jste se přišly / s námi / podělit... //
– o tanec //

Jsou různé ohně / Ten náš je Srdce / co pulzuje! / Když zavřeš oči //
– cítíš... //

– že žijeme! ///



Jan

JanaPOLEDNE VPROSTŘED ZIMY

Pani Zima půjčila si / paletu a bleděmodrou vymalovala oblohu /
jak v letním dni / (– v tom jsme se ještě nelíbali...) //

a sluneční paprsky hřejí / jako Tvé objetí / nohy dotýkají se /
– sněhu a křupavě spolu / – zpívají //

stromy pročesaly bělostné / vlasy a připravily se / – k tanci /
tančí sněhové vločky se Sluncem / tak jako my dva //

– v jiskřivém tanci Života... ///



7
—>

NA SVAZÍCH STOJÍŠ

Na svazích stojíš / rozhlížíš se, rozhlížíš / kam nasměrovat /
– tolik lásky / kterou cítíš / Ach, Bože / jenom ať ji /
nerozsápou dravci / v lesích! / Možná bude lepší / poslat ji /
na křídlech holubic / jen ať do světa se rozletí! //

S holubicemi tančíš / dnes po poledni /
s holubicemi, se svými štětci / štěstí kreslíš /
po parketu tanečním / co tvář má... //

– malířské palety ///




Jan

JanaSKOROJARNÍ OBRÁZEK

Nedočkavé Jaro / půjčilo si paletu / – od paní Zimy /
(zapomněla ji tuhle venku) / a své barvy /
teplými paprsky slunce /
– protkalo //

jsou v něm všechny / barvy duhy / jen některé ještě /
– nevidíš / zimu dospávají //

Vánek barvám nádech / jarem vonící země / a ptačího zpěvu /
– přidal //

a z oblohy jasně modré / řeka ustřihla si /
– na šaty / co voní rybinou / tak jako my dva //

– kouřovinou ///



8
<—

KOUŘ A PLAMENY

Kouř a plameny / co jsme spolu zažehli / (bez úředního povolení) /
co jsme spolu zapálili / na cestičce z kamení /
kouř a plameny, bratři milovaní / co nás přišli zachránit /
když už jsme příliš byli plní... //
– tmy... //

...ten kouř a ty plameny / sedly si nám / do srdcí /
a tam svítí a voní si / a odtamtud nám sdělují /
že jsme / Ty a já / já a Ty / stále ještě... //

– neumřeli!!! ///




Jan

461   
(přístupů od 6.1.2019)

↑ zpět nahoru // Směr vodorovné šipky mezi dvojicí básní (<— nebo —>) naznačuje, kdo byl inspirován kým:

    <— Jan Škrdlík se inspiroval básní Jany Rosie Dvořákové, na kterou ukazuje šipka.
    —> Jana Rosie Dvořáková se inspirovala básní Jana Škrdlíka, na kterou ukazuje šipka.


Podrobné info:

Reflexi č. 1 „A N O II“ napsala Jana Rosie Dvořáková 25.12.2018 jako reakci na báseň „A N O“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 2 „PO ÚZKÉM MOSTĚ II“ napsala Jana Rosie Dvořáková 3.1.2019 jako reakci na báseň „PO ÚZKÉM MOSTĚ“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 3 „CELLO II“ napsal Jan Škrdlík 7.1.2019 jako reakci na báseň „CELLO“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 4 „RUDÝCH SEDM“ napsala Jana Rosie Dvořáková 9.1.2019 jako reakci na báseň „DOPOLEDNÍ PŘÁNÍ“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 5 „RITUÁL SMYSLŮ“ napsala Jana Rosie Dvořáková 19.1.2019 jako reakci na báseň „DOTEKY“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 6 „TAK DLOUHO... A JSOU RŮZNÉ OHNĚ!“ napsal Jan Škrdlík 24.1.2019 jako reakci na báseň „KOUŘOVÁ“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 7 „POLEDNE VPROSTŘED ZIMY“ napsala Jana Rosie Dvořáková 5.2.2019 jako reakci na báseň „NA SVAZÍCH STOJÍŠ“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 8 „KOUŘ A PLAMENY“ napsal Jan Škrdlík 18.2.2019 jako reakci na báseň „SKOROJARNÍ OBRÁZEK“ Jany Rosie Dvořákové