TADY JSME SE JEŠTĚ NELÍBALI! básně |
Jana Rosie Dvořáková | seznam básní s informacemi | Jan ŠKRDLÍK | ||
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 | ||||
šipka ukazuje na vzor, který byl inspirací k napsání reflexe | ||||
![]() | A N O II „A“ střecha je / co k nebi se zdvíhá pro nás / jako dvě ruce / k modlitbě – spojené // pevná i lehká / že snadno ji / na cesty sbalíme // a špičatá je / (ne však ostrá) / to aby na ní / nezůstalo nic / – co tížit může // A pod ní dost prostoru / – pro nás dva / – a TEPLO... // *** „N“ je cestou klikatou / každého cestou – jedinečnou // cestou tam / i cestou zpátky / cestou ven / i cestou dovnitř // lze po ní jít sám / i vedle někoho / SÁM i s TEBOU // *** „O“ je jezerem je čistým / plným vody / – komunikace // osvěžením i očistou / co přináší čistotu / lázněmi / pro duši i tělo / a okem v krajině / – SRDCE... // *** A srdce / Živé a vibrující / je jako květ / a buňka s panožkami / co – DOTÝKAJÍ SE / země i nebe / mne i // – Lásko, TEBE... /// | 1 —> ![]() | A N O „A“ je střecha / pro naše sny / „N“ je cesta / co se klikatí a... / „O“ je jezero / plně průzračné // – vody /// | ![]() |
![]() | PO ÚZKÉM MOSTĚ II Mandloně jak bělavé dlaně / pozvednuté k nebi / v modlitbě za lásku // dlaně plné bělostných květů / kterými bych Tě, Lásko, posypala / – to aby Tě hladily / svou něhou a čistotou // dlaně pozvednuté k nebi / jako pohár naplněný / ze kterého pít můžeme / – Život // dlaně nad propastí vztyčené / jak oblouky úzkého mostu / co propojuje oba břehy // po něm davy procházejí / netušíce, že po něm / chodím já za Tebou / – a Ty za mnou // – už spoustu let /// | 2 —> ![]() | PO ÚZKÉM MOSTĚ Po úzkém mostě chodím nad propastí / mezi mnou a Tebou.. // Vzpomínáš, Lásko / na ta dvě města / co jsme tenkrát navštívili (?) / na ty dvě městské části / mezi mostem stometrovým (?) / které byly / tím mostem pevně propojeny? // Na jejich svazích / mandloně se podobají dlaním / těm něžným dlaním / co se dole brodí vodami / a nahoře jim / hlavy hoří ve slunci / a svá srdce, ta chovají... / někde... // – mezi tím... / Ach, jak sladká naděje je / že ani dnes ten most // – se nezřítí (!) / naděje, že já Tě opět, Lásko // – uvidím! /// | ![]() |
![]() | CELLO Dvě ladné křivky / co spojují se / – do společné cesty // Muž a žena / propojení / v jednom těle / žena v muži / muž v ženě? // Vstup do chrámu / Klíč uchem je / co // – naslouchá // Z hlubiny nitra vynáší / – poselství duše // – ze mě / a země se dotýká / a míří // – k nebi // Žije / dýchá / vibruje / srdcem i tělem / zemí // – i nebem // Komunikace a Souznění / Otevřená náruč / co svět // – objímá... /// | 3 <— ![]() | CELLO II Jsi to už Ty? / Nebo jsem to ještě já? / Jsem to už já? / Nebo stále ještě Ty, která / usedla jsi // – ve strunách? // Jsou to dvě (?) / nebo pouze jedna cesta (?) / ta cesta tajemná / kudy se // – hudba ubírá? // Jsme jedno (?) / nebo jsme zde / stále ještě dva (?) // – muž a žena? // U letokruhů z javora / – posedávám // Na ebenové dřevo / – prsty pohmatávám // Do strun pažemi se opírám // Píseň bude znít / už ji cítím / Možná narodí se / stromům v korunách / možná, že ji budou Tvoje ústa zpívat... / (Kdopak ví?) / Tak jako tak ale vím / že ta píseň bude // – společná /// | ![]() |
![]() | RUDÝCH SEDM Rudých sedm překvapení / v mé náruči jako Ty, Lásko // Rudá – vášnivá něžná / jako krev / co nám / v tepnách pulsuje // Rudá - jako ústa / co smějí se, zpívají, modlitbu šeptají / – i líbají // Rudá jako nekončící polibek / co posílám Ti po větru // Rudá jako granátové jablko / šťavnatost, plodnost a radostné ze srdce tvoření // Rudá jako život / co tvoříme v rukách plných / – růží // Sedm dnů tvoření světa / kolik světů jsme už spolu stvořili? // Sedm divů světa / a jedním z nich jsi, Lásko – Ty // A že jsi to právě Ty / já // – děkuji. DĚKUJI... /// | 4 —> ![]() | DOPOLEDNÍ PŘÁNÍ Ať sedmkrát i ten dnešní den / krásně překvapí Tě / ať jsou Tvé ruce růžové / nebe ať je / – ultramarínové / a v našem sadu růže / ty ať mají / – hlavy rudé / sedmkrát hlavy rudé, tak jako ta krev / co nám v žilách pulzuje / to Ti dnes přeje Ten // – co Tě miluje... /// | ![]() |
![]() | RITUÁL SMYSLŮ Pět bran k Životu / Pět požehnání Života / Pět kroků do nitra / Pět bran k prožívání / Pět bran k lásce... // Dotyk mostem je / spojujícím dva břehy / mostem přes řeku / – Života / přecházíme někdy tam / a někdy – zpátky / prsty tančí s pokožkou // a splývá hranice / kde jsem já / a kde už jsi / – Ty // Naslouchám písni / tvojí duše / – a naslouchám i té svojí // Zřím laskavost / ve tvých očích / a skrz Tebe vidím i sebe / a vím, že je // – otevřeno // Cítím vůni Tvého těla / a – Života / Vychutnávám, kdo jsi / a ptám se / nakolik už umíme // – vychutnávat Život // Kolik dalších bran k Životu / Kolik dalších požehnání Života / Kolik dalších kroků do nitra / Kolik dalších bran k prožívání / Kolik dalších bran k lásce / jsme ještě, Lásko // – neobjevili ? /// | 5 —> ![]() | DOTEKY Ruka má pět prstů / to aby jasné bylo / že všech pět smyslů // – je v ní obsaženo // Pomocí doteků / cítím, že jsi ženou / znovu a znovu zkouším rukou // – Tvoji chuť // Pod pokrývkou rukou Tvůj tep / často zaslechnu / a temnou nocí vidím Tě / jako... // – průzračnou // Děkuji, že tady jsi / Děkuji, že mostem nad propastí / jsou nám... // – naše doteky /// | ![]() |
![]() | KOUŘOVÁ Jedné mrazivé zimní neděle / kdy vzduch jiskřil / a mokrá březová kůra / opravdu – hořela / nejprv suchými stvoly / jsme první plamínky / – krmili / a společným dechem / – k životu povzbuzovali // a těžko uvěřit, že / v tom mrazivém dni / jsme v dávném ohništi / opravdu probudili / – Oheň // Oheň v ohništi / oheň ve dřevu/ oheň v Tobě / oheň ve Mně / Nespálí, když / víš – jak / prohřívá, vyživuje / i – spojuje // Plamínky v tanci jedinečného / okamžiku, tak / jako jedinečná je / každá chvíle, kdy jsme / – spolu // Tou nedělí může být / den – každý // Voníš Ty / voním Já / kouřem // – společného Bytí... /// | 6 <— ![]() | TAK DLOUHO... a JSOU RŮZNÉ OHNĚ! *** TAK DLOUHO... Tak dlouho jsi čarovala / na keltských horách / až jsi mne přičarovala / abych tam v mrazu pro nás... // – oheň rozdmýchal // Tak dlouho jsem já / tóny Lásky volal / až jsi jednoho dne přišla / aby ses jim... // – otevřela // Tak dlouho v našich nitrech / čarovala Láska / až nás navzájem / – přičarovala / jednoho druhému... // – do klína /// *** JSOU RŮZNÉ OHNĚ! Jsou různé ohně / Ten náš je malíř / On maluje! / Ach, děkuji Ti, Lásko, za barvy... // – na Tvé paletě // Jsou různé ohně / Ten náš je tanečník / On společně se stromy / – tancuje! / Ach, děkuji Vám, stromy / co jste kolem stály / že jste se přišly / s námi / podělit... // – o tanec // Jsou různé ohně / Ten náš je Srdce / co pulzuje! / Když zavřeš oči // – cítíš... // – že žijeme! /// | ![]() |
nahoru | ||||
![]() | POLEDNE VPROSTŘED ZIMY Pani Zima půjčila si / paletu a bleděmodrou vymalovala oblohu / jak v letním dni / (– v tom jsme se ještě nelíbali...) // a sluneční paprsky hřejí / jako Tvé objetí / nohy dotýkají se / – sněhu a křupavě spolu / – zpívají // stromy pročesaly bělostné / vlasy a připravily se / – k tanci / tančí sněhové vločky se Sluncem / tak jako my dva // – v jiskřivém tanci Života... /// | 7 —> ![]() | NA SVAZÍCH STOJÍŠ Na svazích stojíš / rozhlížíš se, rozhlížíš / kam nasměrovat / – tolik lásky / kterou cítíš / Ach, Bože / jenom ať ji / nerozsápou dravci / v lesích! / Možná bude lepší / poslat ji / na křídlech holubic / jen ať do světa se rozletí! // S holubicemi tančíš / dnes po poledni / s holubicemi, se svými štětci / štěstí kreslíš / po parketu tanečním / co tvář má... // – malířské palety /// | ![]() |
![]() | SKOROJARNÍ OBRÁZEK Nedočkavé Jaro / půjčilo si paletu / – od paní Zimy / (zapomněla ji tuhle venku) / a své barvy / teplými paprsky slunce / – protkalo // jsou v něm všechny / barvy duhy / jen některé ještě / – nevidíš / zimu dospávají // Vánek barvám nádech / jarem vonící země / a ptačího zpěvu / – přidal // a z oblohy jasně modré / řeka ustřihla si / – na šaty / co voní rybinou / tak jako my dva // – kouřovinou /// | 8 <— ![]() | KOUŘ A PLAMENY Kouř a plameny / co jsme spolu zažehli / (bez úředního povolení) / co jsme spolu zapálili / na cestičce z kamení / kouř a plameny, bratři milovaní / co nás přišli zachránit / když už jsme příliš byli plní... // – tmy... // ...ten kouř a ty plameny / sedly si nám / do srdcí / a tam svítí a voní si / a odtamtud nám sdělují / že jsme / Ty a já / já a Ty / stále ještě... // – neumřeli!!! /// | ![]() |
456 (přístupů od 6.1.2019) |
↑ zpět nahoru // Směr vodorovné šipky mezi dvojicí básní (<— nebo —>) naznačuje, kdo byl inspirován kým:
<— Jan Škrdlík se inspiroval básní Jany Rosie Dvořákové, na kterou ukazuje šipka.
—> Jana Rosie Dvořáková se inspirovala básní Jana Škrdlíka, na kterou ukazuje šipka.
Reflexi č. 1 „A N O II“ napsala Jana Rosie Dvořáková 25.12.2018 jako reakci na báseň „A N O“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 2 „PO ÚZKÉM MOSTĚ II“ napsala Jana Rosie Dvořáková 3.1.2019 jako reakci na báseň „PO ÚZKÉM MOSTĚ“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 3 „CELLO II“ napsal Jan Škrdlík 7.1.2019 jako reakci na báseň „CELLO“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 4 „RUDÝCH SEDM“ napsala Jana Rosie Dvořáková 9.1.2019 jako reakci na báseň „DOPOLEDNÍ PŘÁNÍ“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 5 „RITUÁL SMYSLŮ“ napsala Jana Rosie Dvořáková 19.1.2019 jako reakci na báseň „DOTEKY“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 6 „TAK DLOUHO... A JSOU RŮZNÉ OHNĚ!“ napsal Jan Škrdlík 24.1.2019 jako reakci na báseň „KOUŘOVÁ“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 7 „POLEDNE VPROSTŘED ZIMY“ napsala Jana Rosie Dvořáková 5.2.2019 jako reakci na báseň „NA SVAZÍCH STOJÍŠ“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 8 „KOUŘ A PLAMENY“ napsal Jan Škrdlík 18.2.2019 jako reakci na báseň „SKOROJARNÍ OBRÁZEK“ Jany Rosie Dvořákové