TADY JSME SE JEŠTĚ NELÍBALI!
vzájemná reflexe básní, obrazů a hudby...
Jana Rosie Dvořákováseznam děl s informacemiJan ŠKRDLÍK
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22
           šipka ukazuje na vzor, který byl inspirací k vytvoření reflexe

JanaA N O II

„A“ střecha je / co k nebi se zdvíhá pro nás /
jako dvě ruce / k modlitbě – spojené //

pevná i lehká / že snadno ji / na cesty sbalíme //

a špičatá je / (ne však ostrá) / to aby na ní /
nezůstalo nic / – co tížit může //

A pod ní dost prostoru /
– pro nás dva /
– a TEPLO... //

***

„N“ je cestou klikatou /
každého cestou – jedinečnou //

cestou tam / i cestou zpátky /
cestou ven / i cestou dovnitř //

lze po ní jít sám / i vedle někoho /
SÁM i s TEBOU //

***

„O“ je jezerem je čistým /
plným vody / – komunikace //

osvěžením i očistou / co přináší čistotu /
lázněmi / pro duši i tělo /
a okem v krajině /
– SRDCE... //

***

A srdce / Živé a vibrující /
je jako květ / a buňka s panožkami /
co – DOTÝKAJÍ SE /
země i nebe / mne i //

– Lásko, TEBE... ///



1
—>

A N O

„A“ je střecha / pro naše sny /
„N“ je cesta / co se klikatí a... /
„O“ je jezero / plně průzračné //

– vody ///



Jan

JanaPO ÚZKÉM MOSTĚ II

Mandloně jak bělavé dlaně / pozvednuté k nebi /
v modlitbě za lásku //
dlaně plné bělostných květů / kterými bych Tě, Lásko, posypala /
– to aby Tě hladily / svou něhou a čistotou //
dlaně pozvednuté k nebi / jako pohár naplněný /
ze kterého pít můžeme / – Život //
dlaně nad propastí vztyčené / jak oblouky úzkého mostu /
co propojuje oba břehy //
po něm davy procházejí / netušíce, že po něm /
chodím já za Tebou /
– a Ty za mnou //

– už spoustu let ///
2
—>

PO ÚZKÉM MOSTĚ

Po úzkém mostě chodím nad propastí /
mezi mnou a Tebou.. //
Vzpomínáš, Lásko / na ta dvě města /
co jsme tenkrát navštívili (?) /
na ty dvě městské části /
mezi mostem stometrovým (?) / které byly /
tím mostem pevně propojeny? //
Na jejich svazích / mandloně se podobají dlaním /
těm něžným dlaním / co se dole brodí vodami /
a nahoře jim / hlavy hoří ve slunci /
a svá srdce, ta chovají... / někde... //
– mezi tím... / Ach, jak sladká naděje je /
že ani dnes ten most //
– se nezřítí (!) / naděje, že já Tě opět, Lásko //

– uvidím! ///



Jan

JanaCELLO

Dvě ladné křivky / co spojují se / – do společné cesty //
Muž a žena / propojení / v jednom těle /
žena v muži / muž v ženě? //
Vstup do chrámu /
Klíč uchem je / co //
– naslouchá //
Z hlubiny nitra vynáší /
– poselství duše //
– ze mě / a země se dotýká / a míří //
– k nebi //
Žije / dýchá / vibruje /
srdcem i tělem / zemí //
– i nebem //
Komunikace a Souznění /
Otevřená náruč / co svět //

– objímá... ///



3
<—

CELLO II

Jsi to už Ty? / Nebo jsem to ještě já? /
Jsem to už já? / Nebo stále ještě Ty, která / usedla jsi //
– ve strunách? //
Jsou to dvě (?) / nebo pouze jedna cesta (?) /
ta cesta tajemná / kudy se //
– hudba ubírá? //
Jsme jedno (?) / nebo jsme zde / stále ještě dva (?) //
– muž a žena? //
U letokruhů z javora / – posedávám //
Na ebenové dřevo / – prsty pohmatávám //
Do strun pažemi se opírám //
Píseň bude znít / už ji cítím /
 Možná narodí se / stromům v korunách /
možná, že ji budou Tvoje ústa zpívat... / (Kdopak ví?) /
Tak jako tak ale vím / že ta píseň bude //

– společná ///
Jan

JanaRUDÝCH SEDM

Rudých sedm překvapení /
v mé náruči jako Ty, Lásko //
Rudá – vášnivá něžná / jako krev / co nám /
v tepnách pulsuje //
Rudá - jako ústa / co smějí se, zpívají, modlitbu šeptají /
– i líbají //
Rudá jako nekončící polibek / co posílám Ti po větru //
Rudá jako granátové jablko /
šťavnatost, plodnost a radostné ze srdce tvoření //
Rudá jako život / co tvoříme v rukách plných / – růží //
Sedm dnů tvoření světa / kolik světů jsme už spolu stvořili? //
Sedm divů světa / a jedním z nich jsi, Lásko – Ty //
A že jsi to právě Ty / já //

– děkuji. DĚKUJI... ///



4
—>

DOPOLEDNÍ PŘÁNÍ

Ať sedmkrát i ten dnešní den / krásně překvapí Tě /
ať jsou Tvé ruce růžové / nebe ať je / – ultramarínové /
a v našem sadu růže / ty ať mají / – hlavy rudé /
sedmkrát hlavy rudé, tak jako ta krev /
co nám v žilách pulzuje /
to Ti dnes přeje Ten //

– co Tě miluje... ///



Jan

JanaRITUÁL SMYSLŮ

Pět bran k Životu /
Pět požehnání Života /
Pět kroků do nitra /
Pět bran k prožívání /
Pět bran k lásce... //

Dotyk mostem je / spojujícím dva břehy / mostem přes řeku /
– Života / přecházíme někdy tam / a někdy – zpátky /
prsty tančí s pokožkou //

a splývá hranice / kde jsem já / a kde už jsi / – Ty //

Naslouchám písni / tvojí duše / – a naslouchám i té svojí //

Zřím laskavost / ve tvých očích /
a skrz Tebe vidím i sebe / a vím, že je //
– otevřeno //

Cítím vůni Tvého těla / a – Života / Vychutnávám, kdo jsi /
a ptám se / nakolik už umíme //
– vychutnávat Život //

Kolik dalších bran k Životu /
Kolik dalších požehnání Života /
Kolik dalších kroků do nitra /
Kolik dalších bran k prožívání /
Kolik dalších bran k lásce /
jsme ještě, Lásko //

– neobjevili ? ///



5
—>

DOTEKY

Ruka má pět prstů / to aby jasné bylo / že všech pět smyslů //
– je v ní obsaženo //

Pomocí doteků / cítím, že jsi ženou /
znovu a znovu zkouším rukou //
– Tvoji chuť //

Pod pokrývkou rukou Tvůj tep / často zaslechnu /
a temnou nocí vidím Tě / jako... //
– průzračnou //

Děkuji, že tady jsi /
Děkuji, že mostem nad propastí / jsou nám... //

– naše doteky ///



Jan

JanaKOUŘOVÁ

Jedné mrazivé zimní neděle / kdy vzduch jiskřil /
a mokrá březová kůra / opravdu – hořela /
nejprv suchými stvoly / jsme první plamínky / – krmili /
a společným dechem / – k životu povzbuzovali //

a těžko uvěřit, že / v tom mrazivém dni / jsme v dávném ohništi /
opravdu probudili / – Oheň //

Oheň v ohništi / oheň ve dřevu/ oheň v Tobě / oheň ve Mně /
Nespálí, když / víš – jak / prohřívá, vyživuje / i – spojuje //

Plamínky v tanci jedinečného / okamžiku, tak /
jako jedinečná je / každá chvíle, kdy jsme / – spolu //

Tou nedělí může být / den – každý //

Voníš Ty / voním Já / kouřem //

– společného Bytí... ///



6
<—

TAK DLOUHO... a JSOU RŮZNÉ OHNĚ!

***

TAK DLOUHO...

Tak dlouho jsi čarovala / na keltských horách /
až jsi mne přičarovala / abych tam v mrazu pro nás... //
– oheň rozdmýchal //

Tak dlouho jsem já / tóny Lásky volal / až jsi jednoho dne přišla /
aby ses jim... //
– otevřela //

Tak dlouho v našich nitrech / čarovala Láska /
až nás navzájem / – přičarovala / jednoho druhému... //

– do klína ///

***

JSOU RŮZNÉ OHNĚ!

Jsou různé ohně / Ten náš je malíř / On maluje! /
Ach, děkuji Ti, Lásko, za barvy... //
– na Tvé paletě //

Jsou různé ohně / Ten náš je tanečník / On společně se stromy /
– tancuje! / Ach, děkuji Vám, stromy / co jste kolem stály /
že jste se přišly / s námi / podělit... //
– o tanec //

Jsou různé ohně / Ten náš je Srdce / co pulzuje! / Když zavřeš oči //
– cítíš... //

– že žijeme! ///



Jan

JanaPOLEDNE VPROSTŘED ZIMY

Pani Zima půjčila si / paletu a bleděmodrou vymalovala oblohu /
jak v letním dni / (– v tom jsme se ještě nelíbali...) //

a sluneční paprsky hřejí / jako Tvé objetí / nohy dotýkají se /
– sněhu a křupavě spolu / – zpívají //

stromy pročesaly bělostné / vlasy a připravily se / – k tanci /
tančí sněhové vločky se Sluncem / tak jako my dva //

– v jiskřivém tanci Života... ///



7
—>

NA SVAZÍCH STOJÍŠ

Na svazích stojíš / rozhlížíš se, rozhlížíš / kam nasměrovat /
– tolik lásky / kterou cítíš / Ach, Bože / jenom ať ji /
nerozsápou dravci / v lesích! / Možná bude lepší / poslat ji /
na křídlech holubic / jen ať do světa se rozletí! //

S holubicemi tančíš / dnes po poledni /
s holubicemi, se svými štětci / štěstí kreslíš /
po parketu tanečním / co tvář má... //

– malířské palety ///




Jan

JanaSKOROJARNÍ OBRÁZEK

Nedočkavé Jaro / půjčilo si paletu / – od paní Zimy /
(zapomněla ji tuhle venku) / a své barvy /
teplými paprsky slunce /
– protkalo //

jsou v něm všechny / barvy duhy / jen některé ještě /
– nevidíš / zimu dospávají //

Vánek barvám nádech / jarem vonící země / a ptačího zpěvu /
– přidal //

a z oblohy jasně modré / řeka ustřihla si /
– na šaty / co voní rybinou / tak jako my dva //

– kouřovinou ///



8
<—

KOUŘ A PLAMENY

Kouř a plameny / co jsme spolu zažehli / (bez úředního povolení) /
co jsme spolu zapálili / na cestičce z kamení /
kouř a plameny, bratři milovaní / co nás přišli zachránit /
když už jsme příliš byli plní... //
– tmy... //

...ten kouř a ty plameny / sedly si nám / do srdcí /
a tam svítí a voní si / a odtamtud nám sdělují /
že jsme / Ty a já / já a Ty / stále ještě... //

– neumřeli!!! ///




Jan
nahoru

JanaKDYŽ DOTÝKÁM SE TEBE

Když dotýkám se Tebe / dotýkám se Sebe / když dotýkám se Tebe /
hladím sametově hebkou kůži / – Dítěte / v jeho čistotě a křehkosti /
vnímám jeho jemnost / i pevnost – a sílu / Každý dotyk je krokem /
na Cestě / – k Tobě i k Sobě //

Když dotýkám se Tebe/ dotýkám se Sebe / když dotýkám se Tebe /
dotýkám se Nebe //

– a Boha v nás... ///



9
<—

KDYŽ DOTÝKÁM SE TEBE II

Srazily se dvě Hvězdokupy / na okrajích / šumavské louky /
Srazily se / dvě Galaxie / nahoře na pasece / nad naším domem /
Srazily se dva Vesmíry / u Tebe na posteli / ve Tvé //
– ložnici //

...dvě duše se / jednoho dne //
– protnuly //
– já a Ty //

Od té doby / snad již celá staletí / něžně dotýkáme se //
– já a Ty... //

Od té doby / luční květiny / jinak voní / od té doby /
paseky jsou ovoněny / – ohni /
a nad Tvou ložnicí / tam se rozhořely... //
– zářivé hvězdy... //

...a vůbec, zdá se mi / od té doby ptáci jinak zpívají /
a louky jinak voní / a jinak chutnají / maliny a ostružiny /
a květy růží se nás jinak dotýkají / s velikou něžností /
a mandloně na hradby / vrhají nevídané stíny... //

...a my, Lásko... //

– s nimi... ///



Jan

JanaKDYŽ JEDNA BYLA TŘEMI

Když jedna byla třemi / dotýkala se Sebe / povídala si s Ní /
a byly si – podporou / dotýkala se toho / posvátného //
– v nás třech //

A cítila, že má v sobě / i kousek – Tebe /
jako by ses mne / dotýkal a hladil //
– zevnitř //

Jedna je už / – jen dvěma /
ten kousek Tebe / nesu si v sobě /
v každé chvíli //

– dál... ///



10
<—

KDYŽ JEDNA BYLA TŘEMI II

Dotkly se nás / na naší cestě //
– krásné bytosti //

...kráčely chvíli s námi / a pak nám zamávaly //
– z nebe nad hvězdami //

Jsou jako andělé / neboť nejsou vidět /
jsou jako dotek zkušenosti //
– ve tmě //

...tam kde / slyšíš hlasy /
tam kde cítíš dotek / hebkého spojení /
tam kde cítím //
– Tebe //

Nám dvěma se to stalo /
prožili jsme toto / – navštívení /
a od té doby víme //

ŽE TU NEJSME SAMI! ///



Jan

JanaPÍSEŇ KOSA

Otevřeným oknem do ložnice / slyším píseň kosa /
časný ranní budíček / s melodií co by Android /
– nevymyslel / a zvonění první //

Prsty jemně tančí / po Tvé kůži... / zvonění druhé a další /
ještě chvíli, Lásko, spolu – být / než čas je vstát //

Kos přizval si / kamarády z okolí / za tmy časného rána /
(že styděl by se / za trochu pomačkaný frak?) /
k jarnímu koncertu – pro všechny /
kdo brzy ráno vzhůru jsou... //

***

Každé další ráno / slýchám píseň kosa / a cítím i Tvé prsty /
co mě ještě před svítáním / – hladí / a prsty mé /
co hladí – Tebe / slyším Tvé „Miluji Tě, Lásko“ /
(i slova něžně hladí) //

a těším se až se znovu / (už) za pár dní / – setkáme /
a dál budem zkoušet / Lásku... //

– Žít... ///



11
—>

ZKUSIT JI ŽÍT

Svět je plný dravců / co se chtějí / – druhých zmocnit /
My dva ale / pojďme se milovat / Láskou lidí... //
– prostých //

Co to je ale... / – Láska? / A co Láska není? /
Je Láska Bůh? / Ten nevyzpytatelný? / Nebo je to pouhé /
letmé / ranní pohlazení? / Závan vůní krásných květin / v naší... //
– vysněné zemi? //

Generace básníků a vědců / hledaly marně odpovědi /
Všichni zemští tvorové / co kdy žili / všichni, kteří dýchali /
a pak / – dodýchali / Tak co s tím, Lásko / naděláme my? /
Jediné, co můžem udělat / je zkusit Ji //

– Žít ///



Jan

JanaHVĚZDY JEDNÉ NOCI

Jedné noci kouzlili jsme / s plameny – Ty, Já a Oheň //

Jedné noci rozfoukali jsme / s Větrem hvězdy – po nebi /
a ony ozdobily – větve stromů //

Jedné noci rozfoukávali jsme / hvězdy – po mokré Zemi //

Jedné noci jsme se / mezi těmi hvězdami – dotýkali /
Ty, Já a Oheň //

Jedné noci spojily se / – živly / kolem nás i v nás /
– v tanci Života //

Té noci se / usídlily hvězdy / – v očích Tvých i mých //

Té noci hvězdy / zažehly oheň / – i v našich srdcích //

Oheň je Život //

Od té noci / hvězdy připomínají mi / že je... //

– čas Žít... ///



12
<—

V JEDNOM PLAMENI

Včera večer / já a Ty / zaslechli jsme / hvězdy a planety /
jak společným / rytmem na nebi... //
– tiše dýchají... //

Ach, jaká síla (!) / jaká síla něco takového uskutečnit (!) /
v prostorách tak vzdálených (!) / v prostorách mezi galaxiemi (!) /
napříč sjednotit své... //
– Životy! //

Tak což teprv my (!) / já a Ty (!) / oba tak blízko k sobě /
tady dole na Zemi! / Proč bychom to také nezkusili (?) /
já a Ty / dva knoty svíčky... //
– v jediném plameni... //

Oné noci / jsme se schovali / mezi ty hvězdy a planety //
Plameny jsme pokřtěni / jeden druhému... //

– do náručí... ///



Jan

JanaSMYSLŮ JE MNOHEM VÍC

Oné noci jsme svými pěti smysly / – přivítali hvězdy... //

Sedmero hvězd od Tebe / sedm polibků //
Sedm polibků / sedm dotyků //
Sedm dotyků / sedm pohlazení /
– Tvého i mého těla / a skrz něj /
– i Tvojí a mojí duše //
Sedm pohlazení / a v každém je /
– celý svět / a v každém je //
– „Miluji Tě“ //

Těch sedmero hvězd / a sedm políbení / přineslo nám /
– osm darů / osm probuzení / probuzení našich /
– dalších osmi smyslů /osmi smyslů usazených //
– v našem nitru: //

Smysl pro slovo tvořivé //
Smysl pro teplo / – dotyku //
Smysl pro Já druhého //
Smysl pro představivost //
Smysl pro upřímnost //
Smysl pro čistotu //
Smysl pro vášeň //
Smysl pro – Život //

Filozofové někteří učí nás / že smyslů je prý... //
– dvanáct... / dvanáct bran / z nitra – do světa / a ze světa... //
– do nitra //

Já však vím / že my dva / Já a Ty /
probudíme jich / možná už zítra... //

– mnohem víc... ///



13
—>

SEDMERO HVĚZD

Nemůže se vrátit / to, co nikdy neodešlo / proto nelze přivolat zpět /
– MINULOST / Bude tady vždycky / co tu od počátku bylo: /
Sedmero hvězd dlaně položilo //
– na Tvé krásné tělo //

Ano, sedm polibků / sedm darů / – z hlubokého Vesmíru /
sedmero hvězd vytvořilo / na Tvém těle / prostor jménem //
– BUDOUCNOST //

Ne, opravdu se vrátit nemohou / ti, co nikdy neodešli! /
Proto také MINULOST s BUDOUCNOSTÍ / točí se neustále //
– v nekonečných kruzích //

Když ale ty obě / odečtu a sečtu / dostanu PŘÍTOMNOST /
a v ní mohu / na Tvém krásném těle / líbat jednu po druhé /
těch sedmero... //

– sladkých hvězd... ///



Jan

JanaČTYŘI MĚSÍCE LÁSKY

Čtyři měsíce Lásky / čtyři měsíce probouzení /
který z tisíců polibků / byl tím, co do života //
– zpátky vrací? //

Čtyři měsíce Lásky / čtyři měsíce něhy /
hřejivých slov a ještě hřejivějších //
– dotyků //

Dotýkám se Tebe / dotýkáš se Mne / dotýkáme se / nesměle i směle //
– života //
– a Život nás //

Čtyři měsíce Lásky / čtyři měsíce vděčnosti / za spoustu darů /
a neobyčejných okamžiků / plných prosté – krásy //

Čtyři měsíce Lásky / čtyři měsíce otevírajících se /
– očí / tvoření a růstu / mnoha květů //
– Růže i Stromu //

Čtyři měsíce Lásky/ čtyři měsíce cesty / vysypávané (nejen) růžemi /
kam po ní, Lásko //

– půjdeme dál? ///



14
<—

ČTYŘKA NENÍ ŠPATNÁ...

Čtyřka není špatná... / i když skrývá / mnohé hrany /
a tak si myslím: / Proměňme ji / v mnoho čísel dalších /
čísel více zaoblených... / zaoblených polibky a úsměvy / a časem /
– spolu žitým / – láskyplným / – vytrvalým / a v našich dlaních //
– uschovaným... //

Pětka kupříkladu / líbí se mi ještě víc / a šestka, ta ještě více /
– hladí / A vůbec! / Proč tak šetřit čísly?! / Žijme zde spolu (!) /
obklopeni Nekonečny! / A tak prosím / všechny živly / ty na zemi /
ale ještě více ty / co je nosíme / – uvnitř / ať ten život s Tebou /
svoji silou //

– naplňují ///



Jan

JanaJARNÍ POZDRAV ZE ZAHRADY

Z palety ze šťavnatých odstínů zeleně pod mraky dešťovými přimíchal Malíř Jaro krajky z bílé, růžové, fialové, purpurové i zlatavé. Sladce voní kaliny a šeříky. Tanečnice Pivoňky rovnají si pečlivě urousané barevné sukénky zmáčené deštěm. Uschnou do večerního bálu? Z pergoly visí první úroda hroznů, tentokrat Fialová Vistárie. Žabák ladí hlasivky před večerním koncertem, ten polední obstaral ptačí sbor. Omamně voňavé koberce bílých konvalinek protkané modří kamejek modronachových. Cesta ozdobená závojem ze žlutých šípkových růží. Ty další se teprve zvolna probouzejí, možná ještě čekají na polibek prince. Bílý topol samotář natahuje dlouhé prsty až k nebi. Mezi pugéty azalek září žlutá sluníčka kamzičníků, že by chtěly vylákat slunce zpoza mraků? Modré kalichy hořců naplněné krůpějemi dopoledního deště nabizeji osvěžení pod deštníkem koruny moudré sekvoje. Růžové nazlátlé svícny jedlého kaštanu omyté dešťem, to aby jasněji mohly zářit při večerních slavnostech jara. Zahrada miniatur, stromů kamenných, co ozdobily své tváře. Labyrint z cypřišků, najdeš cestu tam i ven? Zahrada pro nevidomé, voňavá, plstnatá i pichlavá. Zvědavý hvozdík samotář, co utekl ze záhonu. Že by ho máky inspirovaly? Fialové stvoly bohyšek jak dlouhé prsty obrácené v modlitbě k nebi. Za co se asi modlí? Poupata kosatců připravená rozkvést barevným koncertem, až dirigent taktovkou mávne. Pryskyřníky jak vášnivé tanečnice roztočily na louce purpurové sukně. Deštník u cesty zapomněl snad Pohádkový dědeček. Vyprávěl pohádku stromům a květinám – nebo jim naslouchal? Snad jen on, nadšený fotograf a párek milenců ještě dalšími byli návštěvníky zahrady.



15
<—

JARNÍ POZDRAV DO ZAHRADY

Patří Ti všechno, asi proto, že Ti nic nepatří...

Všechny květiny se dnes oděly do barev Tvých zřítelnic a všechny stromy mávají – Tvými pažemi. Dobře víš, že bolestem pupenů nelze zabránit, nelze jim zabránit dokud stromům míza bude proudit od kořenů k větvoví. Každá ta větev zprávu Ti se šuměním vyryje do modré tabule Tvojí mysli, zprávu zanechává na nekonečných pláních na Tvém orloji slunečním. Vzkazuje Ti, že máš žít...

– životem svobodným.

Divocí lesklí brouci požírají jiný hmyz, dravé poštolky se živí masem bezbranných, Ty však mezi nimi můžeš procházet naplněna moudrostí. Tvé tělo se ponořilo do vůní, barvy prostoupily všemi Tvými vrstvami, plody přírody můžeš jíst, aniž by Ti ublížily. Sama totiž rozhoduješ, který lísteček je jedlý a který by Ti uškodil. Ano! Ve skutečnosti Ty sama rozhoduješ, který strom a která květina a který kámen Tebe osloví a který necháš být...

To proto, že jsi dneska ráno svoje štětce zasvětila...

– pěšinkám lesním...

– v sobě ukrytých...



Jan

JanaMOUDROST NAPOJENÍ

Moudrost napojení



16
<—

OTÁZKY A ODPOVĚDI

Před dvěma lety / nalezla jsi ve větvích /
antény, které spojují / nebe se zemí //

Ach, jaké štěstí / je, když... /
otázky položíš / a slyšíš... /
vzápětí... //

– odpovědi ///



Jan

JanaMOUDROST MÁ VŠECHNY BARVY DUHY

Moudrost má všechny barvy duhy



17
<—

TEN, KTERÝ SE VZPÍNÁ K NEBI

Ten, který se vzpíná k nebi / smí se napít /
ze všech barev //
– duhy //

Ano, tak to chodí! /
Tomu stromu / co posílal prosby /
(větvemi jako anténami) /
světlo namaluje do koruny /
plnou... //

– náruč listí ///



Jan

JanaROZTANČENÁ

Roztančená



18
<—

STŘEVÍČKY

Včera spatřila jsi... //

– střevíčky / ty, co tu předtím / vidět... //
– nebyly //

Když je ale zachytíš / svým štětcem /
a také svými... /
– barvami / budou tady / tančit... //
– navždycky //

Do snů se nám protančí / uličkami... //

– v borovicích ///



Jan

JanaSMÍM VSTOUPIT?

Smím vstoupit



19
<—

CHRÁM

Je jistě zapotřebí / – mnoho úcty /
na to, abys / mohl tudy... //
– vstoupit //

Bez úcty vstoupít nesmíš! /
Zde se nacházejí / brány... //
– šťavnatosti //

Budeš-li však / – trpělivý /
dozajista najdeš / zřídlo... //
– čisté vody //

...to zřídlo / které objímají /
od počátku věků / moje... //

– boky ///



Jan

JanaZ TEMNOTY DO SVĚTLA

Z temnoty do světla



20
<—

ŽIVLY Z HLOUBI TĚLA

Kéž vylezou (!) / ven z temného lesa (!) /
všechny formy... //
– ďábla! //

Možná, že pak / všechen ten balast /
z hloubi tvého / – těla /
na slunci vybarví se... //

– dorůžova... ///



Jan

JanaSOUZNĚNÍ

Souznění



21
<—

DOMA VE VLNÁCH

Jsem doma //
– ve vlnách //

...vlna zprava / vlna zleva /
dva kmeny / ze kterých... //

– vyrůstám ///



Jan

JanaKŘIŠŤÁLOVÁ SVĚŽEST

Křišťálová svěžest



22
<—

JARNÍ VODOPÁDY

Jarní vodopády / milují... / – zelenou /
zelenou trávou přicházejí / přicházejí, aby /
– Tebe probudily / probudily... //
– do svěžesti... //

A tak už se probuď! / Ty kdo tady stojíš! /
Staré už je pryč / a nové časy chtějí /
– vstoupit... //

– do Tvých dveří! ///



Jan

1948   
(přístupů od 6.1.2019)

↑ zpět nahoru // Směr vodorovné šipky mezi dvojicí děl (<— nebo —>) naznačuje, kdo byl inspirován kým:

    <— Jan Škrdlík se inspiroval dílem Jany Rosie Dvořákové, na které ukazuje šipka.
    —> Jana Rosie Dvořáková se inspirovala dílem Jana Škrdlíka, na které ukazuje šipka.


Podrobné info:

Reflexi č. 1 „A N O II“ vytvořila Jana Rosie Dvořáková 25.12.2018 jako reakci na dílo „A N O“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 2 „PO ÚZKÉM MOSTĚ II“ vytvořila Jana Rosie Dvořáková 3.1.2019 jako reakci na dílo „PO ÚZKÉM MOSTĚ“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 3 „CELLO II“ vytvořil Jan Škrdlík 7.1.2019 jako reakci na dílo „CELLO“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 4 „RUDÝCH SEDM“ vytvořila Jana Rosie Dvořáková 9.1.2019 jako reakci na dílo „DOPOLEDNÍ PŘÁNÍ“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 5 „RITUÁL SMYSLŮ“ vytvořila Jana Rosie Dvořáková 19.1.2019 jako reakci na dílo „DOTEKY“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 6 „TAK DLOUHO... A JSOU RŮZNÉ OHNĚ!“ vytvořil Jan Škrdlík 24.1.2019 jako reakci na dílo „KOUŘOVÁ“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 7 „POLEDNE VPROSTŘED ZIMY“ vytvořila Jana Rosie Dvořáková 5.2.2019 jako reakci na dílo „NA SVAZÍCH STOJÍŠ“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 8 „KOUŘ A PLAMENY“ vytvořil Jan Škrdlík 18.2.2019 jako reakci na dílo „SKOROJARNÍ OBRÁZEK“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 9 „KDYŽ DOTÝKÁM SE TEBE II“ vytvořil Jan Škrdlík 25.12.2019 jako reakci na dílo „KDYŽ DOTÝKÁM SE TEBE“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 10 „KDYŽ JEDNA BYLA TŘEMI II“ vytvořil Jan Škrdlík 25.12.2019 jako reakci na dílo „KDYŽ JEDNA BYLA TŘEMI“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 11 „PÍSEŇ KOSA“ vytvořila Jana Rosie Dvořáková 4.3.2019 jako reakci na dílo „ZKUSIT JI ŽÍT“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 12 „V JEDNOM PLAMENI“ vytvořil Jan Škrdlík 11.3.2019 jako reakci na dílo „HVĚZDY JEDNÉ NOCI“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 13 „SMYSLŮ JE MNOHEM VÍC“ vytvořila Jana Rosie Dvořáková 25.12.2018 jako reakci na dílo „SEDMERO HVĚZD“ Jana Škrdlíka
Reflexi č. 14 „ČTYŘKA NENÍ ŠPATNÁ“ vytvořil Jan Škrdlík 4.4.2019 jako reakci na dílo „ČTYŘI MĚSÍCE LÁSKY“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 15 „JARNÍ POZDRAV DO ZAHRADY“ vytvořil Jan Škrdlík 5.5.2019 jako reakci na dílo „JARNÍ POZDRAV ZE ZAHRADY“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 16 „OTÁZKY A ODPOVĚDI“ vytvořil Jan Škrdlík 2.6.2019 jako reakci na dílo „MOUDROST NAPOJENÍ“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 17 „TEN, KTERÝ SE VZPÍNÁ K NEBI“ vytvořil Jan Škrdlík 2.6.2019 jako reakci na dílo „MOUDROST MÁ VŠECHNY BARVY DUHY“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 18 „STŘEVÍČKY“ vytvořil Jan Škrdlík 2.6.2019 jako reakci na dílo „ROZTANČENÁ“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 19 „CHRÁM“ vytvořil Jan Škrdlík 2.6.2019 jako reakci na dílo „SMÍM VSTOUPIT?“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 20 „ŽIVLY Z HLOUBI TĚLA“ vytvořil Jan Škrdlík 2.6.2019 jako reakci na dílo „Z TEMNOTY DO SVĚTLA“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 21 „DOMA VE VLNÁCH“ vytvořil Jan Škrdlík 2.6.2019 jako reakci na dílo „SOUZNĚNÍ“ Jany Rosie Dvořákové
Reflexi č. 22 „JARNÍ VODOPÁDY“ vytvořil Jan Škrdlík 2.6.2019 jako reakci na dílo „KŘIŠŤÁLOVÁ SVĚŽEST“ Jany Rosie Dvořákové