JAN ŠKRDLÍK • Dva milenci, kteří nevěděli, že jsou manželé

<<< předchozí  –  následující >>>  –  zpět na obsah

17

LETOKRUHY NA OBLOZE

Letokruhy na obloze / zračí se ve vodě / letokruhy zračí se /
na vodní hladině / na vodě obloha / kreslí svůj sen /
sen, co světu se / – kdysi poztrácel / když lži byl jednou večer /
– zasvěcen //

Přibývají vodokruhy / každým rokem jeden / tisíc let je jako /
mrknutí okem / a nespěchá / kdo po vodě / vydat se chce /
a nespěchá, kdo kráčí / po vodní hladině... //

Jsi vodní stvoření / ve vodě stvořená / ve vodě schovaná /
před lží schováváš se / to abys zůstala / – zůstala průzračná /
ve stružkách a v říčkách procházíš se / v létě jsi plná slunce /
a v zimě... / v zimě je ti zima / v zimě horko hledáš /
hledáš horkou lávu / aby Tě v páru / – proměnila //

Chceš totiž s mraky odletět / abys seshora / prohlédla si svět /
a abys ho konečně / – konečně pochopila... //

Ach, má milá / nechci Ti závidět / to raději já sám stanu se... /
– stanu se plamenem / a tajně skryji se /
– v horkovzdušném balóně / a nad hory s Tebou se /
– půjdu proletět / a mračnokruhy / v barvách duhy /
naplním s Tebou svět / se Sluncem budeme večeřet /
a nikdo, nikdo už nikdy víc / nebude nám závidět /
protože pro svět už zkrátka / – nebudeme vidět /
ukryti za oblaky / skryti za obzorem //

Pojď spolu letokruhy / kreslit na hladině / letokruhy,
co v noci jsem / kreslil Ti na klíně / v noci, když letěli jsme /
– naším snem / Pojď, má Lásko / ještě jich //

– alespoň 50 namalujem... ///

Dva milenci
 
        (foto: Roman Hudec)



808   
(přístupů od 5.10.2017)