JAN ŠKRDLÍK • Dva milenci, kteří nevěděli, že jsou manželé

<<< předchozí  –  následující >>>  –  zpět na obsah

29

PŮJDEM ZA OBZORY II

Tři sta večerů / čtu si v posteli /
barevné příběhy / otištěné do Tvé / – postavy /
Na jaře / když vepsala jsi do peřin / otisky svými chodidly /
v povlečení četl jsem si / jako posedlý /
protože jsem byl okouzlený / a taky / – zvědavý /
Ale s létem užasnul jsem ještě více / nad čárami /
– dlaní Tvých / zanechaných v polštářích /
a s podzimem pod pokrývkou / v četbě dorazil jsem /
– do srdeční krajiny / A teď v zimě okouzlen /
prolistoval jsem se / – do hlavy / Ach, jak jim děkuji / světlům /
– v našem pokoji (!) / těm lampám ochotným /
že tak dobře / – svítily / svítily v tom čase /
– plném tmy / jinak jistě bychom / jinak bychom se jistě /
– ztratili /
– ztratili se ve tmě /
– mezi písmeny… //

Ach, má nejdražší / popsaná písmeny / Ach, má nejdražší /
– schovaná v mém náručí / pojď se mnou mezi řádky zasít /
– květiny / A pak se pojď prostě jenom /
– otočit /
– do rozkvetlé krajiny //

...a pak to všechno nechme za zády /
pojď, má drahá / nezůstanem tady /
chtěl bych / chtěl bych s Tebou dojít / ještě dneska //

– za obzory… ///

Dva milenci
 
        (foto: Roman Hudec)



789   
(přístupů od 5.10.2017)