Tristan Tzara

  JAN ŠKRDLÍK
zpět/atrás

  Variace na verše z básnické sbírky L’Homme approximatif Tristana Tzary
Variaciones a los versos del poemario L’Homme approximatif de Tristan Tzara

Twitter     Facebook     Google+     LinkedIn


Variace na Tzaru
Novosuperrealistický příběh vybroušených duší
Variaciones a Tzara
Un relato nuevosuperrealista de las almas talladas
1, 2, 3, 4

Motto
Vstupte přeludy / a přiznejte se, že jste vinny! /
Přiznejte se, že jste nikdy / – neexistovaly… /
Motto
¡Pasen ustedes, los fantasmas / y confiesen sus culpas! /
Ya que su mayor parte consiste en / no existir nunca… /


≈≈≈
“…tu entres tu regardes tu te tâtes les poches…”
L’Homme approximatif III/4/1
1VSTOUPÍŠ, HLEDÍŠ, ŠMÁTRÁŠ PO KAPSÁCHENTRAS MIRAS TE PALPAS LOS BOLSILLOS1
Vstoupíš, hledíš, šmátráš po kapsách… /
stále totiž nevnímáš / smysl svojí cesty /
nechápeš, že hřích je / žít, co není!!! //

Nechápeš / jak tvé kapsy /
k prázdnotě přišly… /
Vzduch je přece čistý / a bouře utekly… /
Bouře, ty zlodějky (!) / co nejsou takové /
…jak jsme si mysleli… /
Ty lhářky prolhané / jen tak si klamou / těly /
a okradly nás zrána / mezi závratěmi //

Hřích je / když žiješ to / co není!!! //

Mezi větrolamy / zmrzla síla /
zrovna když jsme se s ní / chtěli dostat /
— za hory /
a tak prosím, prosím / pověz mi: /
Kdo dal komu pokyn / sílu nám ukrást / a pak se v ní /
— utopit? /
Nevíš… / …ani já to nevím / ale tak si myslím /
že na horách / vanou skryté síly /
Pojď / prázdnotu přestaň / kapsám léčit /
Tu už stejně nespravíš! /
Pojď / pojď se se mnou vrátit /
tam, kde jsme se před lety / poztráceli /
— závratěmi zmateni… //

Hřích je, když / přelud žiješ / který není!!! ///
Entras miras te palpas los bolsillos /
es que todavía no comprendes /
¡¡¡que el pecado consiste / en vivir / lo que no eres!!! //

No comprendes / por qué tus bolsillos /
de nuevo están vacíos… /
El aire se despeja / y las tempestades se han ido /
Las tempestades: ¡Ladronas! / y no lo son /
lo que hemos pensado… / Son unas mentirosas /
y con sus cuerpos / delatan sus afectos verdaderos /
y a través de los cortavientos / luego se van, escapan //

¡¡¡El pecado consiste / en vivir / lo que no existe!!! //

Y los cortavientos atrapan / todas fuerzas nuestras /
con tal de que nosotros / no traspasemos la sierra /
Y tú, dime francamente: /
¿Quién es el jefe de aquesta / pandilla cortaventosa /
él que se emborracha / con la energía robada? /
Tú lo ignoras / Yo sólo sé /
que en la montaña / soplan fuerzas escondidas /
¡Vaya! / ¡Déjate de palpar los bolsillos! /
ya que para su vaciedad / no hay remedio /
¡Anda! / Regresemos juntos /
a los sitios / donde entonces nos perdimos en los vértigos /
rodeados por los picos //

nevados ///

≈≈≈
“…la parole seule suffit pour voir…”
L’Homme approximatif III/4/22
2SLOVO STAČÍ K PROZŘENÍCON LA PALABRA BASTA PARA VER2
Slovo stačí k prozření / ale proč tady není? /
Když ses narodil / všichni mlčeli / schováni za frázemi /
Když ses narodil / lidé byli němí / lidé byli sami /
Křičely stromy / křičely hvězdy / křičely hory /
ale z tramvají / z televizí / a z rádií /
zněly pouze / praskající vlny atmosféry /
Když jsi vyrůstal / čekal jsi / až někdo promluví /
ale všichni mlčeli! /
Běžel jsi do krajiny / a poslouchal stromy /
ucho jsi naklonil / k šumění mravenišť /
prosil jsi kořeny / ať ti vyprávějí /
ale nerozuměl jsi jim… /
Dnes ale / na orloji hvězd / čas se naplnil /
Oči se chtějí otevřít / a slovo touží promluvit /
slovo, co stačí k prozření //

je tady ///
Con la palabra basta para ver / así que: ¡¿Por qué no la hay?! /
Cuando tú naciste / todo el mundo callaba / escondido detrás de las frases / Cuando tú naciste / todos enmudecieron / todos, tan solitarios… / Los árboles gritaban / las estrellas daban gritos / las montañas voceaban / pero en las teles / en las radios / y en los tranvías / se oían sólo / las interferencias ruidosas / Cuando crecías / esperabas / que la gente fuera a hablar / pero ¡todos callaban! /
Escapabas al campo / para escuchar los bosques /
Ponías oído / a los hormigueros /
Suplicabas a las raíces / que te contaran historias /
pero no les entendías nada… /
Pero hoy en día / se acabó el tiempo / marcado en el reloj astronómico / Los ojos quieren abrirse / y la palabra desea ser pronunciada / la palabra que basta para ver / ya aquí está //

en tu presencia ///

≈≈≈
“…tu es en face des autres un autre que toi-même…”
L’Homme approximatif III/6/1
3JSI, TVÁŘÍ V TVÁŘ OSTATNÍM, NĚKÝM ODLIŠNÝM NEŽ TY SÁMERES FRENTE A LOS OTROS OTRO DISTINTO A TI3
Jsi, tváří v tvář ostatním, někým odlišným než ty sám /
Ukradli ti tebe sama / Kdo to byl? / Kdo ti začaroval rysy? /
Jak dostaly se tvoje činy k druhým? /
Proč jiní žijí dokonce i //

…tvoje chyby? //

Kontaktuješ policii: / „Chci zpátky alespoň ty chyby! /
Ještě včera tady byly / a dnes / hledím a šmátrám po kapsách //

a…“ //

A oni ti rozumějí: / „Dnes už člověk nemůže být ani /
ten, co se provinil / Ukradnou mu všechen smysl /
dokonce i tu možnost malých dětí: / Možnost //

dělat krásné chyby… //

My bychom… / my bychom to vypátrali / ale ani my /
už nejsme my / a ani naše strážnice už není strážnice /
Vážený pane / tady se něco stane / a my u toho //

nebudeme“ //

Jenom zdání / Jenom čiré neskutečno… /
Už není smích / A není pláč / Nejsou parky /
Nejsou obchody / Ani mraky / Ani stromy /
Vítr už není / Nejsou holky na náměstí /
Není, kdo by četl v krásných tvářích, není… /
Nejsou ptáci nad lukami / Nejsou rohlíky /
A není, kdo by o tom / napsal v básních… /
A není ostatně už ani / komu to napsat /
…všechno ukradli! / Takže ukradli i /
…všechny lidi! / Ptáš se, kdo? /
Ta povětrná banda, přeci! /
Přečti si znovu / co se o tom píše /
…v prvním verši / Přečti si znovu /
co se píše na začátku //

v této historii… ///
Eres frente a los otros otro distinto a ti / Te han robado a ti mismo / ¿Quién fue? / ¿Quién te, por magia, cambió tus rasgos? / ¿Por dónde han llegado a los otros tus hechos? /
¿Por qué viven otros aun //

…tus propios fallos? //

Vas a la policía: / —Quiero devolver como mínimo mis fallos /
Aún ayer los tenía / y hoy / miro y me palpo los bolsillos //

y…— //

Y ellos te entienden: / —Hoy día uno no puede ni tener el lujo /
de causar algo malo / Le robarán todo el sentido / le robarán hasta la posibilidad de los pequeños niños / la posibilidad //

de cometer sus hermosos fallos… //

Nosotros, sí… / lo hubiéramos resuelto / mas nosotros ya no somos nosotros / ni nuestro cuartelillo es nuestro / ¡Estimado señor! / aquí sucederá algo / y nosotros no vamos a asistir //

en eso— //

Sólo engaño / Sólo mera irrealidad… /
Ya no existe la risa / Ni el llanto existe / Ni los jardines /
Ni las tiendas / Ni las nubes / Ni los árboles /
Ni el viento jamás existe / Ni por las calles las nenas /
No hay quien leyera en las caras hermosas, no hay /
No hay aves encima de los prados / No hay panecillos /
No hay nadie / quien lo escribiese en versos… /
Y no hay, al fin y al cabo / a quién escribirlo /
…es que ¡se lo han robado todo! / Así que han robado incluso /
…a todos los seres humanos / Preguntas ¿quién se lo ha hecho? /
¡La pandilla cortaventosa, es seguro! /
Lee de nuevo / lo que he escrito /
…en los primeros versos / Léelo de nuevo /
desde el principio //

de lo narrado… ///

≈≈≈
“…par la fenêtre ouverte les maisons entrent dans mi chambre…”
L’Homme approximatif V/5/1
4OTEVŘENÝM OKNEM VSTUPUJÍ DOMY KE MNĚ DOVNITŘPOR LA VENTANA ABIERTA LAS CASAS ENTRAN EN MI ALCOBA4
Vstupte přeludy / a přiznejte se, že jste vinny! /
Přiznejte se, že jste nikdy / – neexistovaly… /
¡Pasen ustedes, los fantasmas / y confiesen sus culpas! /
Ya que su mayor parte consiste en / no existir nunca… /

Tristan Tzara

2289   
(přístupů od 30.3.2016)