Tristan Tzara

  JAN ŠKRDLÍK
zpět/atrás

  Variace na verše z básnické sbírky L’Homme approximatif Tristana Tzary
Variaciones a los versos del poemario L’Homme approximatif de Tristan Tzara
Tristan Tzara

Twitter     Facebook     Google+     LinkedIn
Román ve verších. Superrealistická obdoba Puškinova „Evžena Oněgina“ s prvky magického realismu. Na bázi smyšleného putování z planety Země až k „Sedmému Nebi“ se autor znovu setkává s pěti ženami, které nejvýrazněji ovlivnily jeho minulý život a poté i se svou současnou partnerkou Janou Rosií. Autor ale potřebuje proniknout až k prostoru ještě vyššímu, aby se nakonec mohl skutečně stát sám sebou...
Název „Variace na Tzaru“ vyplynul z faktu, že každá její báseň začíná citací některého verše z básnické sbírky „L’Homme approximatif“, aby tak vzdala poctu jejímu autorovi Tristanu Tzarovi.
Una novela en verso al modo de «Eugenio Oneguin» (de Pushkin). Una obra en estilo nuevosuperrealista con influencia de realismo mágico basada en un viaje ficticio al «Séptimo Cielo» durante el cual el autor se reencuentra con 5 mujeres que tuvieron influencia crucial en su vida para después unirse con su pareja actual Jana Rosie. El autor necesita, sin embargo, llegar aún más arriba para encontrar su Yo Auténtico...
El nombre «Variaciones a Tzara» proviene del hecho de que cada poema empieza con un verso del poemario «L’Homme approximatif» haciendo un homenaje a su autor Tristan Tzara.


Variace na Tzaru
Novosuperrealistický příběh vybroušených duší
Variaciones a Tzara
Un relato nuevosuperrealista de las almas talladas
---
DEVATERO neboli OBSAH:

α ι DĚLAT VŠE S LÁSKOU — 1
α NIC NEVLASTNIT — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
β NEUTÍKAT PŘED SVOU BOLESTÍ — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
γ SVOBODA ZA TO STOJÍ — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
δ NENÁROKOVAT SI ŽÁDNOU POZICI — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
ε POSLOUCHAT HLAS SVÉHO TĚLA — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
ζ SVÉ VĚCI SI ROZHODUJI SÁM — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
η + θ KDO JSI PRO MNE, ROZHODUJI JÁ — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
ι DOVOLIT VĚCEM, AŤ JDOU, KAM CHTĚJÍ — 1
 
 
 alpha/iota
 alpha
 beta
 gamma
 delta
 epsilon
 zeta
 eta/theta
 iota
---
NONÁLOGO o sea ÍNDICE:

α ι HACER TODO CON AMOR — 1
α NO POSEER NADA — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
β NO HUIR DEL PROPIO DOLOR — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
γ LA LIBERTAD LO MERECE TODO — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
δ NO EXIGIR POSICIÓN NINGUNA — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
ε ESCUCHAR SU LENGUAJE CORPORAL — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
ζ EN MIS COSAS DECIDO YO — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
η + θ YO DECIDO QUIEN ERES PARA MÍ — 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
ι PERMITIR A LAS COSAS QUE SE MUEVAN LIBREMENTE — 1


Motto
Přibližný člověk jako já, jako ty, čtenáři a jako všichni ostatní…
Motto
Hombre aproximado como yo como tú lector y como los demás…


Tristan Tzara
α ι
DĚLAT VŠE S LÁSKOU
α ι
HACER TODO CON AMOR

≈≈≈
“…l’œil blessé des rochers te plaint amèrement…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XII/7/2

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraOKO ZRANĚNÉ ÚTESY
S TEBOU HOŘCE SOUCÍTÍ
EL OJO HERIDO DE LOS FARALLONES
AMARGAMENTE SE CONDUELE DE TI
Tristan Tzara
Tristan TzaraOko zraněné útesy s tebou hořce soucítí... //
...běžím k otci / (...a je znovu čas / před mnoha... //
– mnoha lety) / (...a matka je daleko / a věnuje se... //
– houslím) / ...běžím k otci / a náhle se propadám... //
– na střep nádoby / a v té bouři / oko se poraní... //
– o útesy / padám na střep z porcelánu / a ten prolétá mi... //
– levou tváří / tou tváří / která odjakživa patří... //
– emocím... / A od té doby vím / že k otci je třeba jít... //
– jinudy / a se ženami / že je zapotřebí... //
– naučit se žít... //

Devatero andělů: / andělů AlphaIota /
přišlo mi do Života / a nejen o tom... //
– tento příběh... //

– vypráví ///
El ojo herido de los farallones amargamente se conduele de ti... //
...voy corriendo a mi padre / (...de nuevo estamos... //
—en los tiempos remotos...) / (...y mi madre está lejos... //
—tocando... / —el violín) / ...voy corriendo a mi padre... //
—pero doy un tropiezo / y un trozo de taza / me hiere el ojo... //
—un trozo de los farallones / me hiere / por el lado izquierdo... //
—el mejor lado / para mostrar emociones / y yo sé / en este... //
—momento / que para encontrar al padre / hay que... //
—ir por otro camino / y con las mujeres hay que... //
—aprender a vivir... //

Nueve ángeles: / desde Alpha hasta Iota /
aparecieron en mi Vida / para luego... / poder yo... //
—contarles a ustedes / toda esta... //

—abundante historia ///
Tristan Tzara


Tristan Tzara
α
NIC NEVLASTNIT
α
NO POSEER NADA

DĚJ MINULÉ ČÁSTI:
V předcházejícím úvodu-preambuli se Poutník vrací do dětství. Matka byla citově vzdálená a otec nedokázal vynahradit její chybějící vliv. Když měl jeden rok, pád na střep rozbitého porcelánového hrníčku ho připravil o levé oko.
EL ARGUMENTO ANTERIOR:
En el preámbulo El Peregrino vuelve a su niñez. Su madre era emocionalmente distante y su padre no era capaz de sustituir sus funciones. Cuando tenía un año perdió el ojo izquierdo a consecuencia de un accidente con una taza de porcelana.

≈≈≈
“…homme approximatif comme moi comme toi lecteur et comme les autres…” T. Tzara, L’Homme approximatif, II/4/1, VIII/4/3, XIV/10/18

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraPŘIBLIŽNÝ ČLOVĚK JAKO JÁ, JAKO TY, ČTENÁŘI
A JAKO VŠICHNI OSTATNÍ
HOMBRE APROXIMADO COMO YO COMO TÚ LECTOR Y COMO LOS DEMÁSTristan Tzara
Tristan TzaraPřibližný člověk jako já, jako ty, čtenáři /
a jako všichni ostatní / přibližní, a přesto... //
– byli jsme to my / ano, my: //
– racionální bytosti... //
– s rysy poztrácenými... //
– na dnech propastí... //
...ale hlavně... //
...v oné historii / kdekdo byl přibližný / já / a moje matka /
a taky moje sestra / všichni jsme tam byli /
oné náměsíčné noci / kdy věci konečně se... //
– pohnuly / a mezi nimi my / my, kteří jsme pluli / vnořeni... //
– mezi mrákoty / zpití nezvyklými příběhy... //
– příběhy podivnými //
Přibližní lidé jako já, jako ty, čtenáři / a jako všichni... //
– ostatní / Až, když jsme se / k sobě přiblížili / věci se nám... //

– začly dít ///
Hombre aproximado como yo como tú lector /
y como los demás / aproximados... pero a pesar de todo... //
—éramos nosotros / sí, nosotros: / —los «seres cuerdos»... //
—los «seres adecuados»... //
—con los rasgos / perdidos por los fondos... //
—de los abismos... //
...pero al fin y al cabo... //
...en aquella historia / cada uno de nosotros / fue aproximado /
así como yo / y la mujer que me parió / así como mi hermana /
aquella noche sonámbula / cuando las cosas por fin... //
—se movieron / y nosotros entre ellas / sumergidos en las... //
—tinieblas / borrachos de la extraña realidad / que es... //
—la vida humana //
Hombres aproximados como yo como tú lector / y como... //
—los demás / nos aproximamos uno hacia el otro / y así... //

—se empezó todo ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…l’usure de nos péchés évolue sans satellites dans un univers étroit…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/5/20

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraLICHVÁŘSKÝ ÚROK NAŠICH HŘÍCHŮ
ROZVÍJÍ SE BEZ SATELITŮ
V ÚZKÉM VESMÍRU
LA USURA DE NUESTROS PECADOS
EVOLUCIONA SIN SATÉLITES
EN UN ESTRECHO UNIVERSO
Tristan Tzara
Tristan TzaraLichvářský úrok našich hříchů rozvíjí se bez satelitů... /
– v úzkém vesmíru / Takže: / Sem s úrokem (!) /
...když se spí / v úzké ložnici... / – mezi čtyřmi stěnami... //

≈≈≈≈
≈SEN≈   1
≈≈≈≈≈≈

V tom „úzkém vesmíru“ / matka spí / a i já /
tak trochu... / – spím / na „úzké tváři“ „úzké úroky“ /
o které jsme se nechtěli / s nikým dalším... //
– rozdělit / a na těle... //
– lehké chvění / jako když se přiblíží... //
– hodina pravdy //

V tom „úzkém vesmíru“ / já byl slavný herec / co „úzký knír“ /
a matku / (kupodivu) / někdo vystrojil / v hipsterském stylu /
Leží tam / v kostkovaném sáčku / a v sluchátkách poslouchá /
nějakou kapelu / Vidím se znova / jako by to bylo dneska /
vidím se / jak se nad ní skláním / a znovu se slyším /
a znovu jí šeptám: //

„Mami / moc tě nenávidím!“ //

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

///
La usura de nuestros pecados evoluciona sin satélites /
en un estrecho universo / Conque: / ¡Venga rédito rapidito! /
escondido en los dormitorios... / —entre cuatro paredes... //

≈≈≈≈≈≈≈
≈SUEÑO≈   1
≈≈≈≈≈≈≈≈≈

En aquel «estrecho universo» / duerme mi madre / y yo /
también duermo / Las «estrechas usuras» respiramos /
por los rostros / las cuales compartir una con otro / nunca... //
—quisimos / y por encima de todo / en nuestros cuerpos... //
—ambos temblamos / mecidos por el fuego / de los... //
—divinos Calvarios //

En aquel «estrecho universo» / yo fui un «dandi» con bigote /
y mi mamá / una hípster / en toda regla / Allí yacía /
de costado / en una americana a cuadros / escuchando /
un grupo en Spotify / Y yo, como ahora, me veo /
me veo de nuevo / inclinarme hacia ella / y otra vez me oigo /
susurrar en su oído: //

“¡Te odio / mamá!” //

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…les rires grimpants ensemencent de tempête les constellations d’abeilles…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VI/4/3

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraPOPÍNAVÉ VÝSMĚCHY
ZASÉVAJÍ Z BOUŘE
VČELÍ SOUHVĚZDÍ
LAS RISAS TREPADORAS
SIEMBRAN DE TEMPESTAD
LAS CONSTELACIONES DE ABEJAS
Tristan Tzara
Tristan TzaraPopínavé výsměchy / zasévají z bouře... //
– včelí souhvězdí / Ach, jak moc nás svými žihadly... //
– ty včely trápily! //

Matka na mě křičí / jak jsem nezodpovědný / a já na ni: /
„Jsi zlá malá holka (!) / která lupou pálí broučky! /
Malá holčička (!) / se zvětšovacím sklem... //
– v dlani!!“ //

V tu chvíli vchází moje sestra / a mne si oči /
Matka na ni doráží / s tónem vítězným: /
„Mám to všechno nahrané! / To se budeš divit!“ /
A už to pouští / pěkně od začátku... //
– na svém přehrávači //

Znovu zní: / „Moc tě nenávidím!“ / a pak to /
jak jsme se hádali / ale já ji říkám: / „Mami /
tu nahrávku bys měla poslouchat / všechny večery! /
Možná, že pak jednou pochopíš / to, co už jsi dávno měla... //
– pochopit: / Potřebuješ... / – psychoterapii!“ //

...a s tím jsem opustil / ono obydlí //

Už nechci vlastnit / nic zde na Zemi /
Už nechci vlastnit / nikdy nic /
Už nechci vlastnit / žádnou... //

– z oněch věcí ///
Las risas trepadoras / siembran de tempestad... //
—las constelaciones de abejas / ¡Ay de los remordimientos... //
—que nos aguijonean! //

Mi madre me grita / “¡Qué irresponsable!” / Y yo a ella: /
“¡Tú eres una chica mala / quemando hormiguitas /
con la lupa! / ¡¡Una chica mala / con la lente de aumento... //
—en su mano derecha!!” //

En aquel instante / viene mi hermana / y se frota los ojos /
Madre le insinuó / con tono victorioso: /
“¡Lo tengo grabado todo! / si quieres te lo paso...” /
Y así lo hizo / Lo rebobina hacia el principio / y lo pasa... //
—en el grabador //

Se oye de nuevo: / “¡Te odio!” / y luego /
una discusión nuestra / Le digo a mamá: /
“¡Vaya, qué bien que lo tengas! / Lo tienes que escuchar /
todos los días / Algún día quizá comprendas /
que ¡debes buscar / a un psicoterapeuta!” //

...y con esto me fui / de aquella casa //

Ya no quiero poseer / de esta Tierra nada /
Ya no quiero poseer / nada jamás /
Ya no quiero poseer / ninguna... //

—de aquellas cosas ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…vision sur vision et ombre découpée d’ombre…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VII/1/25

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraVIDINA ZA VIDINOU A STÍN
VYKRAJOVANÝ ZE STÍNU
VISIÓN TRAS VISIÓN Y SOMBRA
RECORTADA DE SOMBRA
Tristan Tzara
Tristan TzaraVidina za vidinou a stín / vykrajovaný ze stínu /
Na ulici potkám stařenu / kterou jakoby čas vykrojil... //
– stromům z kořenů / O pomoc prosí / všechny kolemjdoucí... //
– ale nikdo ji neslyší / (Alespoň se tak tváří) / O pomoc žádá... //
– žádá o ochranu / ty, co kolem jdou / ale jediný... //
– ochotný / vyslechnout ji / ta jediná duše ochotná... //
– jsem já //

Kéž bych měl víc / prozíravosti! //

Říká mi, že si vzala / chybnou tabletu / nesprávnou pilulku /
a nyní že je ohrožená / na životu / Nemocnici objevuji /
na rohu náměstí / Konečně! / Teď jsem volný / všechno tady... //
– opustit! //

Na opačném rohu / schované v dalším / „vykrojeném stínu“ /
už na mne čeká / můj vůz / moje staré auto... //

– Ford Mondeo ///
Visión tras visión y sombra / recortada de sombra /
Afuera tropiezo / con una anciana / recortada con el tiempo... //
—de raíces arbóreos / Pide ayuda / a los transeúntes / pero... //
—nadie la atiende / O por lo menos así lo parece / Pide auxilio... //
—pide protección / a las personas que pasan / pero el único... //
—disponible / para ayudarla... //
—soy yo //

¡Ojalá yo tenga más precaución! //

Me dice ella / que ha tomado / una píldora / equivocada /
y ahora está / en peligro de vida / La llevo, por fin, al hospital /
en la esquina de la plaza / ¡Albricias! / ¡Ya es hora... //
—de poderme marchar! //

En otra esquina / cubierto con otra / «sombra recortada» /
espera mi antiguo vehículo / mi coche... //

—Ford Mondeo ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…tu entres tu regardes tu te tâtes les poches…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/4/1

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraVSTOUPÍŠ, HLEDÍŠ, ŠMÁTRÁŠ PO KAPSÁCHENTRAS MIRAS TE PALPAS LOS BOLSILLOSTristan Tzara
Tristan TzaraVstoupíš, hledíš, šmátráš po kapsách... //
...stále totiž nevnímáš / smysl svojí cesty... //
...nechápeš, že hřích je / žít to... / – co není //
...nechápeš, že hřích je nežít skutečný... / – dotek pravdivosti //
...nechápeš / jak tvé kapsy / k prázdnotě přišly... //
...vzduch je přece čistý / a bouře utekly... //
...bouře, ty zlodějky (!) / co nejsou takové... //
...jak jsme si mysleli... //
...ty lhářky prolhané / jen tak si klamou... / – těly //
...a okradly nás zrána / mezi závratěmi... //
...a mezitím / na zadním sedadle / Fordu Mondeo... //
– spí můj syn... //
– Filip... //

Spal tam / (kupodivu) / většinu cesty / přesto ale nesla /
celá ta pouť prapodivná / stopu jeho... //
– přítomnosti //

Intenzivně přemýšlím / co mi tím vším / chce říct... //
– Hlas Prozřetelnosti... //

...ach, už si vzpomínám! / Také jsem / takto usínal /
když můj otec putoval... / – ke svému srdci... /
z planety Země... //

– k Sedmému Nebi!!! ///
Entras miras te palpas los bolsillos... //
...es que todavía no sabes / el motivo de tu camino... //
...y que el pecado consiste / en vivir... / —lo que no eres //
...y que hace falta conocer... / —el toque auténtico //
...no comprendes / por qué tus bolsillos / están vacíos... //
...ya que el aire se despeja / y las tempestades se han ido... //
...las tempestades: ¡ladronas! / las cuáles no son... //
...lo que hemos pensado / ellas con sus... / —cuerpos //
...han delatado / sus afectos verdaderos... //
...y nos han robado / entre los vértigos... //
...y entretanto / en el asiento trasero / del Ford Mondeo... //
—duerme mi hijo... //
—Filip... //

Él durmió allí / (para mi asombro) / casi todo el tiempo /
y a pesar de esto / su presencia marcó / un sello crucial /
a lo largo / de nuestra... / —peregrinación //

¿Qué es lo que quiere / con todos estos augurios / decirme... //
—la Voz de la Providencia?... //

...¡ya me acuerdo! / ¡¡¡Yo pasé lo mismo / durmiendo /
cuando mi padre peregrinó / del planeta Tierra... //
—a su corazón... //

—en el Séptimo Cielo!!! ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…harassé de visions touffues tu retournes au secours de ton cœur en étranger…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VII/1/23-24 (25-27)

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraVYČERPANÝ HUSTÝMI VIDINAMI
VRACÍŠ SE NA POMOC SVÉMU SRDCI
JAKO CIZINEC
ABRUMADO POR VISIONES ESPESAS
VUELVES EN AYUDA DE TU CORAZÓN
COMO UN EXTRAÑO
Tristan Tzara
Tristan TzaraVyčerpaný hustými vidinami / vracíš se na pomoc /
svému srdci / jako cizinec / když vidina za vidinou /
a stín / vykrajovaný ze stínu / nedokáží následovat... //
– písek pod tvými stopami //

Už ani nevím / jak jsme se tam octli / uprostřed zahrad... /
– romantických / obklopeni hustou mlhou v lesích /
na té úzké cestě / mezi stromy / Jedu a myslím si: / „Ach /
jak je dobře / že to auto / co jede přede mnou / vede mne... /
– svými světly!“ / V tu chvíli jsem ale / ještě netušil /
že to není auto / ale anděl se dvěma / červenými... //
– lucernami //

Andělé Alpha / takto provádějí / zbloudilé duše /
(které o to stojí) / z planety Země / na cestu do Země... //
Poznání //

Budeš-li mít štěstí / a dostatek odvahy / také vykročit... //
– pak na té cestě / možná i ty jednou / budeš moci prožít... //
– jak se Život / probouzí / ve tvém těle... //
– plném mízy... //

Ještě před vjezdem / do Brány / k Prvnímu Nebi /
naposledy pohlédl jsem / na planetu Zemi /
Připadala mi tak trošku / jak ten model vláčků /
s krajinou a s domy / který jsme si s otcem /
v mém (i v jeho) dětství / spolu tak rádi (!) / kdysi... //

– vymysleli ///
Abrumado por visiones espesas / vuelves en ayuda /
de tu corazón / como un extraño / cuando visión tras visión /
y sombra / recortada de sombra / no alcanzan a seguir... //
—la arena bajo tus huellas //

No sé cómo explicármelo / a mí mismo / pero de improviso /
nos hallamos / rodeados de jardines románticos / en una
estrecha carretera / andando perdidos entre los bosques /
y la niebla / Me digo: / “Menos mal que puedo / seguir aquel /
coche delantero... / —con sus luces traseras” / No sabía yo /
que no era un coche / sino un ángel / con dos lámparas... //
—rojas //

Los ángeles Alpha / así ayudan / a las almas / (que lo aceptan) /
a trasladarse / del planeta Tierra / a la Tierra... //
—de la Sabiduría
//

Si tienes suerte / y el valor suficiente / para emprender //
—ese viaje / quizá también / puedes pasarlo / así de bien... //
—sintiendo la Vida / en tu cuerpo... //
—lleno de frescura.... //

Antes de entrar yo / en aquel Portón / del Primer Cielo /
eché un último vistazo / al planeta Tierra / y ella / me pareció /
un poco / como una maqueta / de trenes en miniatura /
con sus pistas, casitas, ferrocarriles y céspedes / una maqueta /
de mi niñez / que tanto nos había gustado... / construir... //

—con mi padre ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…la parole seule suffit pour voir…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/4/22

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraSLOVO STAČÍ K PROZŘENÍCON LA PALABRA BASTA PARA VERTristan Tzara
Tristan TzaraSlovo stačí k prozření / ale proč tady není? /
Když ses narodil / všichni mlčeli / schováni za frázemi /
Když ses narodil / lidé byli němí / lidé byli sami /
Křičely stromy / křičely hvězdy / křičely hory /
ale z tramvají / z televizí / a z rádií /
zněly pouze / praskající vlny atmosféry /
Když jsi vyrůstal / čekal jsi / až někdo promluví /
ale všichni mlčeli! /
Běžel jsi do krajiny / a poslouchal stromy /
ucho jsi naklonil / k šumění mravenišť /
prosil jsi kořeny / ať ti vyprávějí /
ale nerozuměl jsi jim… /
Dnes ale / na orloji hvězd / čas se naplnil /
Oči se chtějí otevřít / a Slovo touží promluvit /
Slovo, co stačí k prozření... //

– je tady ///
Con la palabra basta para ver / así que: ¡¿Por qué no la hay?! /
Cuando tú naciste / todo el mundo callaba / escondido detrás de las frases / Cuando tú naciste / todos enmudecieron / todos, tan solitarios… / Los árboles gritaban / las estrellas daban gritos / las montañas voceaban / pero en las teles / en las radios / y en los tranvías / se oían sólo / las interferencias ruidosas / Cuando crecías / esperabas / que la gente fuera a hablar / pero ¡todos callaban! /
Escapabas al campo / para escuchar los bosques /
Ponías oído / a los hormigueros /
Suplicabas a las raíces / que te contaran historias /
pero no les entendías nada… /
Pero hoy en día / se acabó el tiempo / marcado en el reloj astronómico / Los ojos quieren abrirse / y la palabra desea ser pronunciada / la palabra que basta para ver / ya aquí está... //

—en tu presencia ///
Tristan Tzara


Tristan Tzara
β
NEUTÍKAT PŘED SVOU BOLESTÍ
β
NO HUIR DEL PROPIO DOLOR

DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ:
Matka Poutníka byla citově vzdálená a otec nedokázal vynahradit její chybějící vliv. V jednom roce ho pád na střep rozbitého hrníčku připravil o levé oko. Po konfliktu s matkou odchází z domova a ocitá se u brány do fantazijního světa, kde se fikce prolíná se skutečností.
EL ARGUMENTO ANTERIOR:
La madre de El Peregrino era emocionalmente distante y su padre no era capaz de sustituir sus funciones. Cuando tenía un año perdió el ojo izquierdo en un accidente. Después de una disputa con su madre se encuentra en un mundo ficticio.

≈≈≈
“…mais que la porte s’ouvre enfin comme la première page d’un livre…” T. Tzara, L’Homme approximatif, V/9/1

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraALE AŤ SE KONEČNĚ OTEVŘOU DVEŘE
JAKO PRVNÍ STRÁNKA KNIHY
PERO QUE SE ABRA AL FIN LA PUERTA
COMO LA PRIMERA PÁGINA DE UN LIBRO
Tristan Tzara
Tristan TzaraAle ať se konečně / otevřou dveře / jako první stránka... //
– nové knihy / když do Prvního Nebe vjíždím... //
– plného dobrodružství! / První stránka nové knihy /
jejíž obsah / je už dávno... / – tady! / Ta zem je tak cizí (!) /
a přesto mám pocit / že jsem v kdysi... / před mnoha časy... //
– doma byl! //

Projíždím krajinami / novými... / – plnými kypré hlíny /
Auto tiše přede / kola se točí / dokola mými... / – malými... //
– osobními... / – dějinami! / Kolem jen černozem... //
– sycená vodami / A protože Země / odkud jsme přijeli... //
– leží / pouhé jedno patro pod námi / natahuje se k ní... //
– krajina / kde se nacházím... //
– svými... / – neviditelnými... //
– kořeny... / Mezi nimi proplétám se / zcela sám... //
nezakořeněný / a andělé Alpha / svítí mi... //
– svými červenými... //
– lucernami... //

Andělé Alpha / první jsou mezi strážci / cest nás, Poutníků /
k Sedmým Nebím / strážci Stezek jantarových / ohrožených... //
– zprava i zleva ďábly / Ďáblové jsou bytosti / které cestu... //
– ztratily / a proto ji nechtějí / dopřát ani... //

– ostatním ///
¡Pero que se abra / al fin la puerta / como la primera página... //
—de un libro / cuando entro / en el Primer Cielo... //
—lleno de aventuras! / ¡La primera página de un libro /
cual contenido / ya se conoce / desde hace mucho tiempo! /
¡Una tierra tan ajena / y a pesar de esto / sé por cierto que... //
—yo vivía en ella! //

Paso por los paisajes / llenos... / —de esponjosa tierra /
El coche ronronea / en voz baja / y sus ruedas dan vueltas... //
—a través de mi propia / —vida / Prevalece chernozem... //
—llena de agua / Y ya que la Tierra / de la que partimos... //
—está situada / solo un piso más para abajo / por eso... //
—ambas tierras / están conectadas / una con otra... //
—por sus raíces... / —invisibles... / Tampoco yo las veo... //
—estoy zigzagueando... / entre ellas / siendo yo mismo... //
no arraigado... / y los ángeles Alpha / alumbran mi camino... //
—con sus lámparas... //
—encarnadas... //

Los ángeles Alpha / sirven de guardia / para los peregrinos /
al Séptimo Cielo / guardia de la Ruta de Ámbar / amenazada... //
—por los diablos / Los diablos son creaturas / que perdieron... //
—la brújula / y por eso quieren / que la pierda / también... //

—el mundo entero ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…la pluie échevelée lézarde nos conversations nos fortifications de poitrines…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XI/8/1

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraROZCUCHANÝ DÉŠŤ ZPŮSOBUJE TRHLINY
V NAŠICH KLÁBOSENÍCH,
V NAŠICH OPEVNĚNÝCH HRUDNÍCÍCH
LA LLUVIA DESMELENADA AGRIETA
NUESTRAS CHARLAS NUESTRAS
FORTIFICACIONES PECTORALES
Tristan Tzara
Tristan TzaraRozcuchaný déšť způsobuje trhliny / v našich kláboseních /
v našich opevněných hrudnících / Bavím se s „Alpháky“ /
povídají mi, že prý / dělá jim starosti / že ďáblové poslali /
svoje špiony / mezi naše řady / Jsou to prý vlci /
v rouších beránčích / kteří už mnohé zahubili... //
– svými... //
– řečmi //

Jak si tak prohlížím / všechny ty... / – andělské tvory /
najednou mi připadají / nějak příliš jednotvární /
Každému vyráží / křídla... / – mezi lopatkami /
každý se tváří... / – jako by se modlil /
každý se snaží... / – nějak pomoci /
ale nikdo z nich / není... //
– básník //

A tak se rozhoduji / najít někoho / kdo by byl jiný /
Takový mi připadá / krásný anděl / jménem Viera Beta /
Viera je / zcela jiná / protože má rudý šátek ovinutý /
těsně kolem těla / a protože na rozdíl /
od andělů Alpha... //
ona... //
– je žena... //

Viera Beta souhlasila / že bude létat / poblíž... / – mého auta /
Často se ho dotýkala / svýma nohama / Otevřela se mi /
jako kniha dobrodružná / (nebo se tak / alespoň tvářila) /
Do stránek té knihy / jsem se podíval... / – jako do zrcadla /
Uviděl jsem / jak obrazy uvnitř / hoří... / – rudými plameny /
zapálenými... / mými vlastními... / rozžhavenými... //

– tepnami... ///
La lluvia desmelenada / agrieta nuestras charlas /
nuestras fortificaciones pectorales / Hablo con los «Alphas» /
Según dicen / nos encontramos en peligro latente: /
Los diablos han enviado sus espías / Son lobos /
que viven a costa de los demás / a los que aniquilan... //
—con sus trampas... //
—sin piedad alguna... //

Miro alrededor / y veo a todas esas... / —creaturas angélicas /
y de repente me parecen / algo monótonas /
A todas ellas / brotan las alas... / —entre omóplatos /
todas ponen caras... / —de rezador /
todas intentan... / —ayudarnos /
pero ninguna / tiene el alma... //
—del poeta //

Por eso decido / encontrar a una / que sea distinta /
a las demás / Así me parece / una bella ángel Viera Beta /
Viera / es diferente / porque tiene / un pañuelo rojo /
bien ajustado / alrededor del cuerpo / y a diferencia /
de ángeles Alpha... / ella no es un hombre... //
—sino que pertenece... //
—al «bello sexo» //

Viera Beta / estuvo de acuerdo / en que iba a volar /
cerca... / —de mi vehículo / Lo rozaba con sus piernas... //
—con frecuencia / Se me abrió / como un libro / de aventuras /
En aquel libro / he leído / buena parte / de mí mismo... //
—como en un espejo / He visto imágenes / —en llamas rojas /
encendidas... / por mis propias... / ardientes... //

—arterias... ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…dans chaque feuille il y aurait le tronc de l’arbre sans le savoir…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VII/6/15

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraV KAŽDÉM LISTU BYL BY KMEN STROMU,
ANIŽ BY SI TOHO BYL VĚDOM
EN CADA HOJA HABRÍA UN TRONCO
DE ÁRBOL SIN SABERLO
Tristan Tzara
Tristan TzaraV každém listu byl by kmen stromu, aniž by si toho byl vědom... /
Kéž by si alespoň / byli vědomi / své existence... / – kosové... //
– ve větvích! / Třeba by nám zazpívali... //
– srozumitelněji... / ...ale takto jsme si... //
– bohužel nevšimnuli / uprostřed jaké krásy //
– jsme svoje stopy... //
– zanechali... //

V té době se můj syn / občas probudil / Spolu jsme chodili /
pod korunami stromů / a nad jejich... / – kořeny /
Měli jsme Tajnou Zem / a jméno jsme jí dali... / – Filip /
A Druhé Nebe / klenulo se nad námi /
a Země byla v přízemí / a my jsme / jinde nežili /
nežli výhradně... //
– v prvním podlaží //

Z té doby pamatuji si pouze: / tři otazníky... /
– v našich očích / a čtyři horké dlaně /
naplněné... //

– nadějemi ///
En cada hoja habría un tronco de árbol sin saberlo... /
¡Ojalá supieran / de su existencia / por lo menos / los mirlos... //
—en los troncos! / Quizá cantarían entonces... //
—de manera más comprensible / para que se les pudiera... //
—entender / Así, sin embargo, ignoramos / por desgracia... //
—lo bello que era... //
—nuestro camino... //

En aquel entonces / mi hijo se despertaba / de vez en cuando /
Paseábamos juntos / debajo de las coronas de los árboles /
y sobre... / —sus raíces / Juntos descubrimos un país secreto /
y lo denominamos... / —Filip / Y el Segundo Cielo se arqueó /
sobre nosotros / y la Tierra / estuvo en el piso bajo /
y yo y mi hijo / vivimos / por esas fechas / solamente... //
—en la planta primera //

De aquel tiempo sólo recuerdo: / tres signos interrogativos... /
—en nuestros ojos / y cuatro palmas calientes /
llenas... //

—de esperanzas ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…dans chaque feuille il y aurait une autre feuille…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VII/6/14 (15)

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraV KAŽDÉM LISTU BYL BY JINÝ LISTEN CADA HOJA HABRÍA OTRA HOJATristan Tzara
Tristan TzaraV každém listu byl by jiný list / a v každém listu /
byl by kmen stromu / aniž by si toho byl vědom /
a v každé cestě / další cesta... / – v našem snu... /
lepší než ta... / – předešlá / a nad tím vším / kosi zpívali /
když jsme putovali / zablácenou zemí / k Sedmému Nebi /
vpravo i vlevo hory / hemžící se démony /
a všude kolem nás / andělé Alpha... //
– andělé Strážci //

Byla, myslím / noc po Štědrém večeru / a ještě nás vidím /
mne a Vieru Betu / jak kamsi jdeme / v temném prostoru /
Věru jsem netušil / že by bylo možné / aby v jednu v noci /
ozvali se kosi / se svou písní / kterou se zalykali... /
– jako šílení... / Mysleli si ubozí / že červené lampy poblíž... /
– znamenají světlo denní / a proto zpívali... / Ve skutečnosti /
žádný den nebyl / ...ve skutečnosti / byli jsme uprostřed... //
temné noci našich duší //

Od té doby / ať jsme jeli kamkoliv / (divná věc!) /
nacházel jsem na pláních... / – v Prvním Nebi /
broučky se spálenými... / – křídly / „Proboha!“ říkám si /
„Kdo má tohle / na svědomí!?“ / S tímto tajemstvím... /
– nerozluštěným / v cestě jsme pokračovali / k Druhému Nebi... /
– já a můj syn Filip / oba doposud... / – neprobuzení... //

– do snů ponoření ///
En cada hoja habría otra hoja / y en cada hoja /
habría un tronco de árbol / sin saberlo / y en cada camino /
otro camino / y en cada futuro soñado... / —un futuro /
todavía mejor / Y encima de todo eso / los mirlos cantaron /
cuando peregrinamos / a través de la tierra fangosa /
al Segundo Cielo / las sierras / llenas de diablos /
por ambos lados / y los ángeles Alpha / alrededor... //
—de nosotros //

Si bien me acuerdo / era la Noche Buena / y yo y Viera Beta /
volvimos de una visita / de algún sitio / por aquellas comarcas /
No sabía yo / que iba a pasar: / Era la una de la madrugada /
y a pesar de ser tan temprano / un mirlo cantaba... /
—como un loco... / Estaba el pobrecillo / cerca de una... /
—lámpara roja / y por eso pensó / que ya era de día /
aunque, en realidad / fue la noche oscura... //
del alma //

Desde entonces ocurría / que durante los días /
a menudo / muchas hormiguitas / tenían las alas... /
—quemadas / Me decía yo: / “¡Maldita sea!
¿¡Quién por Dios puede / hacer esas cosas!?” /
Con aquel secreto no desvelado / anduvimos adelante /
yo y mi hijo Filip / quien también / todavía... //

—estaba soñando ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…la couronne de l’arbre se verrait dans la feuille…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VII/6/13 (14, 15)

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraKORUNA STROMU BYLA BY VIDĚT V LISTULA CORONA DEL ÁRBOL SE VERÍA EN LA HOJATristan Tzara
Tristan TzaraKoruna stromu byla by vidět v listu /
a v každém listu byl by jiný list / a v každém listu /
byl by kmen stromu / aniž by si toho byl vědom //

Andělům Alpha / nelíbila se pranic / Viera Beta /
Podezírali ji / z nejrůznějších věcí / a ona na oplátku /
okolí zasypávala... / – výbuchy smíchu... / – plnými pohrdání /
a na ně pohlížela... / – skrz prsty / V této atmosféře /
dusili jsme se... / já i dítě... //
– které nosím uvnitř //

Těch jízlivostí / které jsem zažil / na cestě k Druhému Nebi! /
Na cestě, co se klikatí / bahnitou zemí / ve které ne a ne se... /
– zakořenit... / Zažil jsem, že / tělo Viery Bety / jakkoliv krásně /
rudým šátkem obtažené / nemůže vynahradit... / – porozumění /
i když... / (jak nad tím tak přemýšlím) / ve skutečnosti /
byl jsem to já / kdo rozhodl se / otevřít dveře... //
– této zkušenosti //

Vpustil jsem ji dovnitř / protože jsem uvěřil... //
– že mě promění... //

Nejsme si vědomi / co se v nás zrcadlí! / V každém listu /
je další list / a v listu kmen stromu / a ten kmen stromu /
spodní proudy... / – vodou nesou / A tak i my / jednali jsme /
aniž bychom viděli... / – skryté důvody / a já už opravdu... /
– nepamatuji si... / kdo z nás dvou //
...koho... //

– opustil... ///
La corona del árbol se vería en la hoja /
y en cada hoja habría otra hoja / y en cada hoja /
habría un tronco de árbol / sin saberlo //

A los «Alphas» / no les gustó en nada / Viera Beta /
Les pareció sospechosa / porque a menudo se reía... /
—a carcajadas / Ella ni siquiera les prestó... / —una mirada /
Fue difícil / aguantar aquel clima... / —de silencio /
para mí / y para mi niño... //
—interno //

¡Cuántas malicias / anduvieron sueltas / por el camino /
al Segundo Cielo! / por el camino / que zigzaguea /
a través de la tierra fangosa / donde no me podía... / —arraigar /
Me di cuenta / que el cuerpo de Viera Beta / nunca tenía /
lo suficiente / para saciarme / porque le faltaba / el deseo... //
—de sintonizar / Pero en realidad / yo mismo abrí la puerta... //
—a aquella experiencia //

La dejé entrar / porque había creído / que me... //
—cambiaría la vida //

¡No somos conscientes / de lo que incluimos! / En cada hoja /
hay otra hoja / y en cada hoja / hay un tronco... / —de árbol /
movido por las corrientes profundas / Así también nosotros /
seguimos sin comprender... / —las ideas encubiertas /
y al fin y al cabo / ni aun estoy seguro / si fui yo o ella... //
...quién dejó plantado... //

—al otro... ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…des jardins de femmes aux jolies omoplates reposant dans leur langueur de nénuphars…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/4/19

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraZAHRADY ŽEN S KRÁSNÝMI LOPATKAMI,
KTERÉ ODPOČÍVAJÍ
VE SVÉ ZEMDLENOSTI LEKNÍNŮ
JARDINES DE MUJERES DE LINDOS OMÓPLATOS
QUE DESCANSAN
EN SU LANGUIDEZ DE NENÚFARES
Tristan Tzara
Tristan TzaraZahrady žen s krásnými lopatkami / které odpočívají /
ve své zemdlenosti leknínů / kde plameny květů /
napřed tak slibné / v mezilopatčí / nahoru a dolů /
ne a ne se rozzářit... / Kundaliní / co se nedaří... /
zapálit... / v našich páteřích... / Takové jsou obrazy /
které ve své paměti / nyní nosím... / ...to když vzpomenu si /
na svou cestu... //
– po Prvním Nebi //

Pravdou je / že všichni andělé / mají zde /
předlouhé vlasy / které si / v jezerech /
vykoupali s lekníny / Pravdou je ale také /
že to nejsou jezera / ale močály... /
– páchnoucí stoky / produkt zemdlenosti /
šesti Nebí nad tím / a my se v nich /
často... / zbrocení až po pás... //
– zemdleně... //
– vyváleli... //

Kdybych nebyl básník / ale dělník / městských kanalizací /
použil bych slovo „průser“ / ale takto řeknu pouze /
že jsem to zkrátka / nechtěl vidět / neboť přání... //
– otcem je... //
– myšlenky //

Ta místa marně a marně / něco slibují /
To je to / (zdá se mi) / co mezi těmi močály /
na sklonku mé cesty / po Prvním Nebi... /
mohu přečíst / neboť se mi / oči otevřely /
když jsem konečně / přestal utíkat... //

– před svou bolestí ///
Jardines de mujeres de lindos omóplatos / que descansan /
en su languidez de nenúfares / flores de llamas encendidas /
que, a pesar de ser prometedoras / en el entreomoplaterio /
ya no pueden / progresar más... / La kundalini frustrada... /
en nuestras / columnas vertebrales... / así me parecen /
las imágenes grabadas / en mi mente /
cuando me acuerdo / de mi viaje... //
—por el Primer Cielo //

Es verdad / que todos los ángeles / aquí tienen /
cabellera abundante / lavada en los lagos /
junto con los nenúfares / Pero también es verdad /
que los «lagos», en realidad / no merecen ese nombre /
sino el de «cenagales»... / —las cloacas malolientes... /
—los productos de languidez / de los Seis Cielos superiores /
y nosotros / nos hemos revolcado / a menudo / por sus lodos /
hasta el grado / (aunque me avergüence escribirlo)... //
—de disfrutarlo... //

Si yo hubiera sido / un cavador de zanjas / de la canalización /
yo lo llamaría / a todo eso / una «cagada» / pero ya que /
soy un poeta / digo solo / que estaba / equivocado... //
—porque no quería ver... //
—cómo son las cosas //

Aquellos lugares / en el Primer Cielo / prometen siempre algo /
sin cumplirlo / y eso / (así me parece) / es lo que puedo /
ahora comprender / viendo sus cenagales /
porque se me abrieron / mis ojos /
cuando por fin / he dejado de huir... //

—de mi propio dolor ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…la parole seule suffit pour voir…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/4/22

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraSLOVO STAČÍ K PROZŘENÍCON LA PALABRA BASTA PARA VERTristan Tzara
Tristan TzaraSlovo stačí k prozření! / Proč tedy / utíkat před... //
– poznáním?! / Není snad lepší (?) / přiklonit uši... //
– k naději (?) / kterou slova přináší (?) / a nechat si... //
– vyléčit / svoji duši / a všechna její... //
– zklamání? //

Ještě před vjezdem / do Brány / ke Druhému Nebi /
naposledy pohlédl jsem / na Nebe pod ním /
Uviděl jsem tam / Vieru Betu / a v její ruce /
velikou lupu / a tak jsem pochopil /
kdo po té cestě / Prvním Nebem /
křídla broučkům pálil! / Záležitost /
vůči které / byl jsem slepý /
protože jsem ji zkrátka... //
– nechtěl vidět... //

...ale dnes / na orloji hvězd / čas se naplnil /
oči se otevřely / a Slovo promluvilo /
schopné uzdravit / všechny duše... //

– tvorů zraněných ///
¡Con la palabra basta para ver! / ¡¿Por qué, entonces... //
—huir del saber?! / ¿No es mejor quizá / acercarse... //
—a la esperanza / engendrada por la palabra... //
—a que te curaras / tu alma... //
—desilusionada? //

Antes de entrar yo / en aquel Portón /
del Segundo Cielo / eché un último vistazo /
al Cielo inferior / Vi allí a Viera Beta /
y en su mano / una gran lupa / y me he enterado /
¡quién por el camino / del Primer Cielo /
quemó las alas / a las hormiguitas! /
El asunto / en el cual / yo fui ciego /
por no querer ver / la auténtica... //
—realidad... //

...pero hoy en día / se acabó el tiempo / marcado en el reloj astronómico / los ojos se abrieron / y la palabra se pronunció / la palabra que es capaz / de sanar / a las almas... //

—heridas ///
Tristan Tzara


Tristan Tzara
γ
SVOBODA ZA TO STOJÍ
γ
LA LIBERTAD LO MERECE TODO

DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ:
Po konfliktu s matkou Poutník odchází z domova a ocitá se u brány mýtického světa Sedmi Nebí, aby vjel do Prvního z nich. Ze vztahu s andělem v ženské podobě jménem Viera Beta ho vyvede až fakt, že otevře oči opravdové skutečnosti.
EL ARGUMENTO ANTERIOR:
Después de una disputa con su madre El Peregrino se encuentra en un mundo ficticio de los Siete Cielos y entrando en el Primer de estos Cielos experimenta una relación con la ángel Viera Beta. Se necesita abrir los ojos para poder salir de la dicha relación.

≈≈≈
“…lorsque j’ouvre le tiroir de ta voix fraîche sans nom…” T. Tzara, L’Homme approximatif, V/3/20

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraKDYŽ OTEVŘU ZÁSUVKU
TVÉHO SVĚŽÍHO HLASU BEZ JMÉNA
CUANDO ABRO EL CAJÓN
DE TU FRESCA VOZ SIN NOMBRE
Tristan Tzara
Tristan TzaraKdyž otevřu zásuvku / Tvého svěžího Hlasu bez Jména /
není tak důležité / co mi ten Hlas říká... /
Důležité je spíš / že přichází... / – zevnitř /
Říká, že jsem / a také naopak: / jsem ... /
Říká mi, ať neváhám / a prostě jenom miluji... /
Ale kde se tady bere? / Kdo to je? /
A jak to / že zná... //
– všechny odpovědi? //

Od té doby / Hlas byl se mnou / kamkoliv jsem chodil /
byl všude tam, kde já jsem byl / a tam všude... //
– mi radil / až do chvíle / kdy jsem ho jednou... //
– neposlechnul... / až do chvíle / kdy jsem ho jednou... //
– zradil... //

A Druhé Nebe voní si / rozmarýnem, zázvorem, ženšenem... /
– a škornicí / A Druhé Nebe utápí se / v barvách oranžových /
A andělé Alpha / naši věrní průvodci / hřejí se mezitím... /
– ve slunci / A slunce kreslí si / mezi stromy... //
– všechny tvary... //

Smyslnosti... ///
Cuando abro el cajón / de Tu fresca Voz sin Nombre /
no es tan importante / lo que esta Voz me dice / sino... /
lo más importante es / que viene... / —del interior /
Dice que Yo soy yo / y también viceversa: / yo soy Yo... /
Dice que no pierda el ánimo / para seguir amando... /
Pero ¿de dónde (exactamente) / viene esta Voz? /
¿Quién es? / Y ¿cómo que / conoce... //
—todas las respuestas? //

Desde entonces / La Voz me acompañó / dondequiera que iba /
Ella estaba dondequiera que yo fuera / y por todos esos lados... /
—me aconsejaba / hasta el momento / cuando una vez... /
—yo la desestimé... / hasta el momento / cuando una vez... //
—yo la había traicionado... //

Y el Segundo Cielo / huele al romero / y a la hierba de cabra /
y al jengibre y al ginseng / Y el Segundo Cielo / se hunde /
en colores naranja / Y los ángeles Alpha / nuestros fieles guías... /
—toman el sol / Y el sol está dibujando / entre los árboles... //
—todas las apariencias... //

—de la Voluptuosidad... ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…sauvage espoir projeté avec les boomerangs et les comètes…” T. Tzara, L’Homme approximatif, X/5/10

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraDIVOKÁ NADĚJE VRŽENÁ
S BUMERANGY A S KOMETAMI
SALVAJE ESPERANZA LANZADA
CON LOS BUMERANES Y LAS COMETAS
Tristan Tzara
Tristan Tzara...Divoká naděje / vržená s bumerangy a s kometami... /
...Vjezd do Druhého Nebe / jak do oranžové vagíny... /
...Jízda uprostřed / vstříc dalšímu dobrodružství... /
...A z obou stran... / – ďáblové útočí... /
...Na té úzké cestě... / – zastavit se... /
...věru rovnalo by se... //
– neštěstí! //

V té době potkal jsem anděla... / – Petranu Gamma /
a v rozhovoru s / nabyl jsem pocit / že právě ona zná... /
– veškerá tajemství / a že (když se přiblížím) /
tak mi je snad... //
– prozradí //

Ale Hlas řekl mi / že nic z toho... / – není pravda /
a že není dobré / abych dál... / – naslouchal /
jenže ona se mi zdála... / – dokonalá / a připadalo mi /
že právě s ní / objevím nová a nová... / – souhvězdí /
a tak jsem... / – Hlas neposlechl / a ji jsem... //
– ke svým uším... //

– nechal promlouvat ///
...Salvaje esperanza / lanzada con los bumeranes y las cometas... /
...Entrada al Segundo Cielo / como a una vagina anaranjada... /
...Una marcha por el medio / en busca de más aventuras... /
...Y desde ambos lados... / —los ataques de los diablos... /
...¡En aquel camino estrecho... / —el no avanzar... /
...equivaldría... //
—a una derrota! //

En aquel entonces / tropecé con la ángel... / —Petrana Gamma /
y fue ella / que me convenció / ser una mujer / que los conocía... /
—todos los secretos... / —de la Vida / y que si yo estuviera... /
—a su lado / a lo mejor... / —ella... //
—me los revelaría //

Pero La Voz me dijo / que aquello... / —no era nada cierto /
y que no deseaba / que yo siguiera... / —escuchándola /
Mas ella me pareció... / —sin competencia / y pensé que /
precisamente con ella / podría encontrar / nuevas y nuevas... /
—constelaciones de estrellas / y fue por eso / que no obedecí... //
—a La Voz / sino... //

—a ella ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…et les chats dans les bras deviennent de petites locomotives…” T. Tzara, L’Homme approximatif, V/8/9

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraA Z KOČEK V NÁRUČÍ STÁVAJÍ SE
MALÉ LOKOMOTIVY
Y LOS GATOS EN LOS BRAZOS SE VUELVEN
PEQUEÑAS LOCOMOTORAS
Tristan Tzara
Tristan TzaraA z koček v náručí stávají se malé lokomotivy /
a právě to byl sen / který zdál se mi / když poprvé jsme /
spolu usnuli / s Petranou Gamma / na pláních oranžových... //
– ve Druhém Nebi //

≈≈≈≈
≈SEN≈   2
≈≈≈≈≈≈

Měl jsem v náručí / kočku se dvěma... / – hlavami /
Jedna patřila... / – malému kotěti / ale druhá dospěla... /
– příliš brzy / a jednou po bezesné noci / sbalila ta druhá /
té první kufry / a poslala ji... / – ven ze dveří /
Od té doby / je plná prázdnoty... //
– a hledá, jak ji... //
– zaplnit //

Stala se z ní kočka / kterou nelze... //
– hladit //

A z té kočky / v mém náručí / stala se / malá lokomotiva /
malá lokomotiva, která / přiváží další a další věci /
do černé díry / ve svém vnitřním... / – prázdném souhvězdí /
malá smutná kočka / neschopná ukojit / touhu... //
– samu sebe naplnit //

Kouknu se do náručí / ale kočka už tam není /
Stojí přede mnou / s profesorskými... //
– brýlemi //

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

Tento sen zdál se mi / když poprvé jsme /
spolu usnuli / s Petranou Gamma /
ve Druhém Nebi... //

– v oranžové posteli... ///
Y los gatos en los brazos se vuelven pequeñas locomotoras /
y ese fue el sueño / que tuve / cuando nos dormimos /
por vez primera / con Petrana Gamma / en las llanuras... //
—anaranjadas... / —del Segundo Cielo //

≈≈≈≈≈≈≈
≈SUEÑO≈   2
≈≈≈≈≈≈≈≈≈

Tenía en mis brazos / una gata... / —con dos cabezas /
una pertenecía... / —a una cachorra / pero la otra maduró... /
—demasiado temprano / y un día / después de una noche... /
—insomne / le hizo las maletas / a la pequeñita / y la echó... /
—fuera de casa / Desde entonces / siente un vacío por dentro... //
—y está buscando los caminos... //
—cómo llenarse a sí misma //

Se ha vuelto una gata / que no se puede... //
—acariciar //

La gata en mis brazos / se ha vuelto / pequeña locomotora /
pequeña locomotora / que trae más y más cosas /
al agujero negro / en el interior... / —de su vacía constelación /
una triste gata / incapaz de saciar / el deseo... //
—de llenarse a sí misma //

La miro y veo / que la gata ya no está en mis brazos /
Está de pie / delante de mí / con sus gafas... //
—de profesora //

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

Esto fue lo que soñé / cuando por primera vez /
nos dormimos juntos / con Petrana Gamma /
en el Segundo Cielo / en la cama... //

—color naranja... ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…l’indicible théorie des vocabulaires et des thorax…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XI/4/10

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraNEVYPOVĚDITELNÁ TEORIE
SLOVNÍCH ZÁSOB A HRUDNÍCH KOŠŮ
LA INDECIBLE TEORÍA
DE LOS VOCABULARIOS Y LOS TÓRAX
Tristan Tzara
Tristan Tzara...Nevypověditelná teorie slovních zásob a hrudních košů... /
...Roztodivné léčky jazyka s astmatickým mudrováním... /
...Bezmocné násili v komunikaci... / – za pomoci argumentů... /
...Toto všechno dohromady / hrálo roli / když jsme se zastavili... //
– uprostřed oranžových polí / já, Filip a andělé Alpha... //
– my všichni, pylová zrnka nepatrná / která zapomněla... //
– kamže to vlastně / chtěla... //
– doputovat //

Nevím, jestli to bylo... / – dvacet let... / – nebo dvacet chvil /
Vím jen, že jednoho dne / rozmarýn, zázvor, ženšen a... /
– škornici / vyryl jsem rýčem / abych místo nich... /
– dům postavil / a abychom v něm s Petranou Gamma... /
– bydlili / A také vím / že Filip byl... //
– její syn //

(Nevím, jak to vysvětlit / Ve skutečnosti / byl Filip /
se mnou ještě dávno předtím / než Petraně se narodil /
Mohou za to asi / ty časové posuny / ale vím / že už kdysi /
když jsme ještě s otcem / vláčky stavěli / byl Filip /
ve mně ukrytý / někde... //
– uvnitř) //

V té době Hlas už se mnou... / – nemluvil... / ale ten... /
kdo nepřestával mluvit... / byla... / – Petrana Gamma... /
Jednoho dne / vlídně pohovořila... / – i s anděly Alpha /
a řekla jim / že jsou „správní chlapi“ / a oni od té doby /
už se mnou... / – více nepobývali... / – ale pouze s ní /
A tím skončila se / pro mne jedna... //
– „éra andělská“ / a začala se pro mne... //
– „éra plná... //

– samoty“ ///
...La indecible teoría de los vocabularios y los tórax... /
Variopintas trampas del idioma con las habladurías asmáticas /
Una impotente violencia en comunicación / con la ayuda /
—de los raciocinios... / Todo eso junto había causado /
que nos parásemos / en el medio de los campos anaranjados /
todos nosotros / granitos diminutos de polen / nos olvidamos /
dónde está / nuestro verdadero... //
—destino //

Ya no sé si se trataba... / —de veinte años... / —o veinte ratos /
sólo sé que un día / jengibre, ginseng, hierba de cabra... /
—y romero / los he desenterrado / con mis propias manos... /
—para levantar en su sitio / una casa / para mí y para... /
Petrana Gamma / Y sé también / que Filip era... //
—su propio hijo //

(Pues, no sé cómo explicarlo / En realidad / Filip /
había estado conmigo / mucho antes de todo aquello /
Tal vez la culpa la tiene / el caos de los tiempos paralelos /
pero... / yo estaba con él / incluso cuando construía /
los trenes en miniatura / —con mi padre / es decir... //
—cuando yo era el niño) //

Por esas fechas La Voz ya... / —no hablaba conmigo... / La que... /
sin embargo / no paraba de hablar... / fue... / —Petrana Gamma /
Un día ella / gentilmente conversó... / —con los ángeles Alpha /
diciéndoles / que son unos / «hombres hechos y derechos» /
y desde entonces / ellos jamás estuvieron... / —a mi lado... /
—sino al lado suya / con lo que para mí se cerró... //
—una «era angélica» / y ha empezado... //
—una «era llena... //

—de soledad» ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…étendre sur un lit le blanc espoir d’une mort prochaine…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/4/24

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraPOLOŽIT DO POSTELE BÍLOU NADĚJI
BLÍZKÉ SMRTI
ECHAR EN UNA CAMA LA BLANCA ESPERANZA
DE UNA CERCANA MUERTE
Tristan Tzara
Tristan TzaraPoložit do postele /
bílou naději... //
– blízké smrti... //

≈≈≈≈
≈SEN≈   3
≈≈≈≈≈≈

Je noc temná / spím a nespím / a na zdi... //
– nad postelí / pomalu se otáčí / tichá... / bílá... //
panna-nevěsta / ta panna-nevěsta / co tiše šeptá si: //
– „Nemám tě ráda... / – můj manželi!“ / a meluzína zpívá... //
– o smrti / aby vyzradila všechna / skrytá... //
– tajemství... //

Smrt lehla si do postelí / té děsuplné noci /
zatímco spaly / moje oči / Z pokoje vybíhám /
pryč od přízraku na zdi / a ocitám se... //
– v pokoji za zrcadly //

Za těmi zrcadly / stojí malý chlapec... //
– pětiletý / a vedle něj / dívenka se... //
– sbalenými kufry //

Běžím zpátky k posteli /
abych do ní položil /
bílou naději... //
– blízké smrti... //

V té posteli / leží žena... //
– pod přehozem bílým... //
– a má tvář mojí... //
– matky //

Položit do postele /
bílou naději... //
– blízké smrti... //

A náhle jsem všechno pochopil: //

nejsem / ani ten chlapec pětiletý... /
– nejsem / a matka není matka /
a ta panna-nevěsta / ta panna na zdi /
co tvář má jako... //
Petrana Gamma... //
– ani ona není ona! //

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

V té chvíli probouzím se / vidím dveře ve zdi /
za kliku beru / a vycházím... //

– ven do svobody ///
Echar en una cama /
la blanca esperanza... //
—de una cercana muerte... //

≈≈≈≈≈≈≈
≈SUEÑO≈   3
≈≈≈≈≈≈≈≈≈

Es una noche oscura / Duermo y no duermo / y en la pared... //
—encima de mi cama / una muñeca-novia / quieta y blanca... //
—da vueltas / sobre sí misma / susurrando en voz baja: //
—“¡No te quiero en absoluto / mi esposo!” / y el viento aúlla... //
—sobre la muerte / para revelar / todos los misterios... //
—secretos... //

La muerte se tumbó en la cama / aquella noche espantosa /
mientras mis ojos dormían / Salgo corriendo / fuera del cuarto /
lejos del fantasma / y me encuentro / en otra habitación... //
—detrás de los espejos //

Detrás de estos espejos / está un muchacho... //
—de cinco años / y a su lado / una jovencita... //
—con las maletas en las manos //

Vuelvo a la cama /
para echar en ella /
la blanca esperanza... //
—de una cercana muerte... //

Tumbada en la cama / se encontraba... //
—una mujer... / —bajo la colcha blanca //
—y tiene el rostro... //
—de mi madre //

Echar en una cama /
la blanca esperanza... //
—de una cercana muerte... //

Y fue en aquel momento / que me enteré de todo: //

¡Yo no soy yo / ni soy aquel muchacho /
de cinco años / y la madre no es madre /
ni esa muñeca-novia / esa muñeca en la pared /
que tiene rostro... //
—de Petrana Gamma... //
—ni ella es ella! //

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

Justo en aquel momento me despierto / veo la puerta /
en la pared / la abro y salgo... //

—al aire libre ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…le jugement dernier surgit sur des ailes vitreuses dans notre agitation…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XI/4/3

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraPOSLEDNÍ SOUD SE VYNOŘIL
NAD SKELNÝMI KŘÍDLY
V NAŠEM VZDOUVÁNÍ
EL JUICIO FINAL SURGIÓ
SOBRE ALAS VÍTREAS
EN NUESTRA AGITACIÓN
Tristan Tzara
Tristan TzaraPoslední soud se vynořil / nad skelnými křídly /
v našem vzdouvání / Křídla rozepíná /
křídla křišťálová / vzdouvá se, vzdouvá... /
Krajina / Krajina Posledního Soudu /
Krajina Mnohých Stromů / Krajina Pravdy /
co tak velmi / podobá se... //
Domovu //

Ten Domov má... / – křídla křišťálová / ten Domov //
– létá... / – sem a tam / ten Domov nesu si / ať jsem... //
– kdekoliv / já a můj syn //
– Filip //

Vůně rozmarýnu, zázvoru / ženšenu i škornice /
všechny ty vůně / byly zase zpátky /
když jsem pochopil / že svoboda... //
– za to stojí //

A Petrana Gamma vyčítala mi: /
„Pustila jsem tě dovnitř / protože jsem uvěřila /
že mne naplníš / Ty jsi ale / pouze malý chlapec /
s porcelánovým střepem... / – ve tváři!“ /
A Petrana Gamma / sbalila mi kufry /
a poslala mne... //

– ven ze dveří... ///
El juicio final surgió / sobre alas vítreas /
en nuestra agitación / El Paisaje /
extiende las alas / las alas de cristal /
—se agita, se agita / el Paisaje del Juicio Final /
el Paisaje de Arboledas / el Paisaje de la Verdad /
que tanto se parece... //
—al Hogar //

Ese Hogar tiene / —las alas de cristal / ese Hogar //
—vuela / —por todas partes / ese Hogar / lo llevo //
—en mis venas / yo y mi hijo Filip //
—por dondequiera //

El olor de romero / el olor de hierba de cabra /
el olor de jengibre y ginseng / todos estos olores /
por fin regresaron / cuando comprendí / que la libertad... //
—lo merecía todo //

Y Petrana Gamma / me echó en cara: /
“Te dejé entrar / porque creí / que me ibas a llenar /
¡Pero tu no eres más / que un niño / con un trozo /
de taza de porcelana... / ...en tu mejilla!” /
Y Petrana Gamma / me hizo las maletas /
y me echó... //

—fuera de casa... ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…la parole seule suffit pour voir…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/4/22

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraSLOVO STAČÍ K PROZŘENÍCON LA PALABRA BASTA PARA VERTristan Tzara
Tristan TzaraSlovo stačí k prozření / nebo, přinejmenším / mohlo by... /
tomu tak být... / Jsou ale chvíle / kdy tomu tak / věru... /
– není! / Jsou momenty, kdy jsou slova... /
– plná mlhy / někdy dokonce / dovedou nás na útesy... /
– na útesy, co nám zabraňují / vidět lépe / naše... //
– horizonty //

Dnes ale / na orloji hvězd / čas se naplnil /
oko / zraněné útesy / chce se otevřít /
a Slovo touží promluvit /
to Slovo, které mi chce říct: //
– „Svoboda za to stojí!“ //

Ještě před vjezdem / do Brány / ke Třetímu Nebi /
naposledy poohlédnu se / po Nebi pod ním /
Andělé Alpha jsou shromážděni / v domě /
který jsem... / (s takovým úsilím!) / ...postavil /
a Petrana Gamma mezi nimi uvnitř / hraje si /
se svými brýlemi / jako se dvěma... //

– lupami ///
Con la palabra basta para ver / o por lo menos... /
así puede ser... / pero no obstante ¡no siempre... /
—eso se cumple! / Hay momentos en que las palabras... /
—parecen una niebla / a veces nos llevan / a los farallones... /
—los farallones / que impiden ver claramente / nuestros... //
—horizontes //

Pero hoy en día / se acabó el tiempo / marcado en el reloj... /
—astronómico / y el ojo herido de los farallones /
quiere abrirse / y la palabra desea... /
—ser pronunciada / la palabra que quiere decirme: //
—“¡La libertad lo merece todo!” //

Antes de entrar yo / en aquel Portón / del Tercer Cielo /
echo un último vistazo / al Cielo inferior /
Los ángeles Alpha están reunidos / en la casa /
que yo he construido... / (¡con tanto sacrificio!) /
Están juntos con Petrana Gamma / la que juega /
con sus gafas / que tanto se parecen... //

—a dos lupas ///
Tristan Tzara


Tristan Tzara
δ
NENÁROKOVAT SI ŽÁDNOU POZICI
δ
NO EXIGIR POSICIÓN NINGUNA

DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ:
Po konfliktu s matkou a po přemístění do mýtického světa Sedmi Nebí procestoval Poutník první dvě z nich. V obou prožil vztah s andělem v ženské podobě. První byl víceméně epizodou, ale druhý ho zastavil (navzdory varování jeho vnitřního Hlasu i andělů strážných) na plných dvacet let. Pouze za cenu velikých obětí bylo možné pokračovat v pouti...
EL ARGUMENTO ANTERIOR:
Después de una disputa con su madre y después de trasladarse al mundo ficticio de los Siete Cielos El Peregrino visita los dos primeros de los Cielos. En ambos experimenta una relación con una ángel. La primera de ellas es más o menos un episodio pero la segunda le retrasa veinte años. Se necesitan grandes sacrificios para poder proseguir el camino...

≈≈≈
“…écho de formes parallèles le sentier des voix se perd…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VII/6/24

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraOZVĚNA PODOB PARALELNÍCH,
STEZKA HLASŮ SE ZTRÁCÍ
ECO DE FORMAS PARALELAS
EL SENDERO DE LAS VOCES SE PIERDE
Tristan Tzara
Tristan TzaraOzvěna podob paralelních / stezka hlasů se ztrácí... //

Přesně o Vánocích / projel jsem Bránou /
až ke Třetímu Nebi / s tím málem, co mi zbylo /
po veliké bitvě / o můj... / – holý Život /
pouze s Fordem Mondeo / kde na sedadle zadním /
stále spal můj syn / obkroužen už jen / několika anděly... //
– (ti ostatní zůstali... //
– ve Druhém Nebi... //
– v domě... //
– co jsem postavil) //

Ach, jak jen se ubrání / hrstka Poutníků / armádě ďáblů (?) /
kteří naši cestu... / – obkružují!? / Ach, jak jen se ubránit... //
– nástrahám vúdú / a špendlíkům vráženým... //
– hluboko pod kůži... / když stále jsme... //
– ještě nezjistili... //
kdo jsme my!? //

Jsme pouze / ozvěny podob... / – paralelních? //
Jsme jenom / stezky hlasů / co se ztrácí... //
– mezi poli? //

...vždyť právě proto, abych... //
– vystoupil z oněch ozvěn... / proto, abych... //
– opustil veškeré to / pouhopouhé zdání / právě proto... //
– dorazil jsem... //

– až ke Třetímu Nebi ///
Eco de formas paralelas / el sendero de las voces se pierde... //

Justo en la Navidad / pasé por el Portón /
hacia el Tercer Cielo / con lo poco que me quedó /
después de la gran lucha / por mi... / —nuda Vida /
solo con Ford Mondeo / donde en el asiento trasero /
seguía durmiendo mi hijo / rodeado por los pocos / ángeles... //
—que nos han quedado / (los restantes permanecieron... //
—en el Segundo Cielo... //
—en casa... //
—que yo había levantado) //

¡Ay de mí! / ¿Cómo resistir / a los ataques / de los diablos? /
¿Cómo resguardar / a los Peregrinos? / ¿Cómo protegernos... //
—de la magia / de los vudús? / ¿Y de los alfileres clavados... //
—en nuestros cuerpos? / ¿¡ya que pues, con todo eso... //
—todavía no estamos ciertos... //
quiénes somos nosotros!? //

¿Somos sólo / ecos de formas... / —paralelas? //
¿Nada más que / los senderos de las voces / que se pierden... //
—entre los campos? //

...y precisamente por eso... //
—para abandonar esos ecos... / para salir de las meras... //
—apariencias / precisamente por eso... //
—he llegado... //

—hasta el Tercer Cielo ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…alléchants mystères signes de mort la mort parmi nous…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/3/5

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraVÁBIVÉ ZÁHADNÉ ZNAMENÍ SMRTI,
SMRTI MEZI NÁMI
INCITANTES MISTERIOS SIGNOS DE MUERTE
LA MUERTE ENTRE NOSOTROS
Tristan Tzara
Tristan TzaraVábivé záhadné znamení smrti... //
– smrti mezi námi / dřímá tady... //
– v hustých lesích... / Vše, co není opravdové / přichází sem... //
– zemřít... / To, aby se ukázalo / čeho doopravdy / můžeme... //
– být schopní... / Žluté narcisy / tonou v žárlivosti / a stezky... //
– u Býčí skály / lákají Poutníky / slézat je... //
– bez zajištění / To, aby se... //
– hroby naplnily... //
– dole v jeskyni... //
– lidskými oběťmi... //
– aby mrtví... //
– mrtví byli... //
– a aby živí... //
– mohli žít... //

A do toho všeho zlatožluté světlo denní / aby nám připomnělo... /
– že stojíme... / – na rozcestí / a že rozhodnout se musí každý /
jestli... / chce jít... / – dolů k jeskyni / či... / – nahoru na svahy... //
– růst společně... //
– se stromy //

Tak to chodí... / – ve Třetím Nebi: / Buď se spojíš... //
– se živinami / které leží v zemi / nebo si lehneš... //
– mezi nimi / abys tam... //
– také shnil //

Ta zem je křižovatka / plná znamení / a hněv, strach, vina /
a sobectví / tečou tady v potocích / aby pak zmizely /
v řekách podzemních / Ale o to mohutněji / rostou k nebi... /
– moudré stromy / pevně v zemi zakotveny / s vědomím //
– že prostě... //

– existují! ///
Incitantes misterios signos de muerte... //
—la muerte entre nosotros / dormita aquí... //
—en los bosques impenetrables... / Y todo lo no verdadero... //
—viene acá a morirse... / Eso para que se desvelen / nuestras... //
—intenciones... / Los narcisos amarillos / se hunden en celos... //
—y la Roca del Toro / atrae a los Peregrinos / para treparla... //
—sin equipo de escalada / Todo eso para... //
—que las tumbas de la caverna... //
—se llenen de ofrendas... //
—de ofrendas humanas... //
—para que los muertos... //
—sean más muertos todavía... //
—y para que los vivos... //
—se queden con vida... //

Y encima de todo esto / brilla la luz amarilla dorada del sol /
para recordarnos... / —que estamos... / —en la bifurcación /
y que cada uno de nosotros / debe decidirse / si quiere... /
—ir abajo a la cueva / o... / —hacia arriba / crecer junto... //
—con las arboledas //

Así sucede... / —en el Tercer Cielo: / O te unes... //
—con los nutrientes / bajo de la tierra / o te acuestas... //
—allí mismo... / —en su seno / para luego... //
—pudrirse con ellos //

Esta tierra es un cruce / lleno de signos / e ira, miedo, culpa /
y egoismo / fluyen aquí en los ríos / para desaparecer luego /
en los cursos subterráneos / ¡pero aun así / crecen al cielo... /
—los árboles sabios / enraizados con firmeza / en el suelo... //
—y fuertemente conscientes... //

—de su pura existencia! ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…haut les mains! pour accueillir l’ange qui va tomber…” T. Tzara, L’Homme approximatif, II/2/1

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraRUCE VZHŮRU!
NA PŘIVÍTANOU ANDĚLI,
KTERÝ BRZY PADNE
¡ARRIBA LAS MANOS!
PARA ACOGER AL ÁNGEL
QUE VA A CAER
Tristan Tzara
Tristan Tzara„Ruce vzhůru! / na přivítanou anděli /
který brzy padne!“ / zní úzkým údolím /
kterým se cesta vine... / – ke Čtvrtému Nebi /
Když do toho údolí / Slunce svítí paprsky /
celé se rozhoří / květy hořčice a brukve olejky /
když ale zapadne / za velestrmé svahy /
začne se povrch hemžit / padlými anděli /
nebo těmi / co se padnout / teprve... //
– chystají //

„Ruce vzhůru tedy!“ / abychom se ubránili... /
– náletům z povětří / Motor Fordu Mondea vrčí /
blátivou půdu / střídají kameny / andělé Alpha /
(kteří nám zbyli) / jsou značně unavení... / Až se setmí... //
– něco se patrně... //
– přihodí //

je večer / a my zastavujeme se / Tady budem tábořit / zde... /
– u Býčí skály / Andělé Strážci / ruce vzhůru napřahují /
když se rozmisťují / po okolních svazích... / – s pochodněmi /
Do údolí nikdo nesmí... / – vstoupit! /
Oni ale netuší / že anděl Sarra Delta /
je v tuto chvíli / už dávno... //

– tady uvnitř ///
“¡Arriba las manos! / para ¡acoger al ángel /
que va a caer!” / así suena a través del estrecho valle /
en el cual serpenteo... / —hacia el Cuarto Cielo /
Cuando el Sol resplandece / con todo su brillo / a través del valle /
este se abrasa / con llamas amarillas / de mostaza y de colza /
mas cuando el Sol se pone / bajo las abruptas pendientes /
el valle se rellena / con los ángeles rebeldes /
o con aquellos / que dentro de poco... //
—van a caer //

“¡Arriba las manos, pues!” / para defendernos... /
—de ataques aéreos / El motor del Ford Mondeo gruñe /
por un terreno / lleno de piedras y fango / y los «Alphas» /
(que nos han restado) / están cansadísimos... / Esta noche... //
—probablemente... //
—algo va a suceder //

Es el caer de la tarde / y nos paramos / Aquí vamos a acampar... /
—cerca de la Roca del Toro / Los ángeles Guardianes /
van lanzando las antorchas / creando con sus cuerpos... /
—un círculo de protección / ¡Nadie debe entrar... / —en el valle! /
Pero ellos no sospechan / que la ángel Sarra Delta /
en este momento / ya está aquí dentro... //

—entre nosotros ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…tant de sanguines attractions nous ont apparentés aux charnelles maçonneries…” T. Tzara, L’Homme approximatif, II/2/1

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraTOLIKERO KREVNÍ PŘITAŽLIVOSTI
SBLÍŽILO NÁS SE SMYSLNÝM ZDIVEM
TANTAS ATRACCIONES SANGUÍNEAS NOS HAN ACERCADO A LAS MAMPOSTERÍAS CARNALESTristan Tzara
Tristan TzaraTolikero krevní přitažlivosti sblížilo nás /
se smyslným zdivem / se stěnami, za které... //
– nelze už vidět! //

Na tomto místě / pochodněmi obkrouženém /
(kde nikdo nemůže / tam ani ven) / setkal jsem se /
se svým... / – vnitřním plamenem / Přicházel jako závdavek /
v podobě kundaliní / která překvapivě vzplála /
napříč mojí páteří / a chvíli poté / co už dohořela /
(ještě než jsem se stačil / – vzpamatovat) /
na jejím místě objevil se / anděl jménem... //
Sarra Delta //

Kdyby ses mě zeptal / čím získala si / tolik mojí náklonnosti /
asi bych nevěděl... / – co ti říct / Veškeré informace totiž /
zůstaly uschovány... / – za smyslným zdivem... / – někde... /
– v mém podvědomí / Nosila květiny / na hroby svých blízkých... /
– kteří všichni zemřeli... / – v jeskyni / V blízkosti tolikeré smrti... /
– ona o to více... / – zářila svěžestí / se svými hustými... /
– tmavými vlasy / a silnou vůlí uskutečnit... / – co si usmyslí /
Když však o tom přemýšlím / nyní... /
tak ten důvod opravdový... /
proč jsem s byl... /
bylo, že jsem toužil... /
znovu se naučit... /
nebát se být.. /
jaký jsem... /
se všemi... /
svými... //

– chybami ///
¡Tantas atracciones sanguíneas nos han acercado /
a las mamposterías carnales / a los muros a través de los que... //
—ya no se puede ver... / —con claridad! //

En este lugar / rodeado por las antorchas / (donde nadie es capaz /
de salir o entrar) / he tropezado / con mis propias... / —llamas
internas / que han estallado / como un anticipo / en forma... /
—de la kundalini / que se ha inflamado / sorprendentemente /
a través de... / —mi columna vertebral / y un rato después /
de apagarse / (antes de que yo me recupere / de mi estupor) /
en el mismo lugar / ha aparecido / la ángel denominada... //
Sarra Delta //

Si me preguntaras / qué fue / lo que me ha seducido de ella /
no sabría... / —que decirte / Ya que todas las informaciones /
están escondidas... / —detrás de las mamposterías carnales... /
—en mi subconsciencia / Ella llevaba las flores / a las tumbas... /
—de sus allegados / los cuales todos / habían fallecido... /
—en la gruta / Tan cerca de tanta muerte / ella parecía rebosar... /
—de vida propia / con su larga y abundante cabellera morena... /
—y con la fuerza de la voluntad / para lograr todo aquello... /
—lo que se le metía... / —en la cabeza / Pensándolo hoy en día... /
sin embargo / tengo que revelar / que la verdadera razón... /
por la que me quedé con ella / era que quería... /
aprender de nuevo / vivir sin miedo... /
para permitirme... /
ser como soy... /
con todos... /
mis... //

—fallos ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…malgré le cri épais de la bête condamnée à mort…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/5/3

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraNAVZDORY TEMNÉMU VÝKŘIKU BESTIE
ODSOUZENÉ K SMRTI
PESE AL GRITO ESPESO DE LA BESTIA
CONDENADA A MUERTE
Tristan Tzara
Tristan TzaraNavzdory temnému výkřiku Bestie... //
– odsouzené k smrti / my smíme být... //
– stále tady / Blahoslavené jsou... //
– těžké sny / co se nám zdály... //
– abychom překonali... //
– všechny naše... //
lásky-nelásky //

≈≈≈≈
≈SEN≈   4
≈≈≈≈≈≈

V tom snu byli jsme tři: / / Sarra Delta /
a nad námi stín... / – Našich Představ... / – stín... //
Závoj před očima... / – stín... / co nám zastíral... //
– kdo jsem ... //
– a kdo – ona //

„Shoř Závoji / před očima! /
Vystup z podzemí / Žábo na prameni! /
Odstup od nás / Padlý Anděli! / A vrať nám... //
– tu možnost malých dětí: //
– znovu dělat... //
chyby!!!“ //

V té chvíli / Propasti se otevřely /
a zazněl výkřik / Čiročiré Hrůzy /
z temného nebe... / – pršely kameny /
a z hrdla Bestie... / – vylétali štíři /
úlomky létaly / těsně kolem... / – mojí hlavy /
a kdybychom doopravdy... / – nemilovali /
propadli bychom se / navždy... //
– do Nicoty... //

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

Zatímco jsme takto těžce spali... / – praskaly skály /
balvany létaly... / – po údolí /
všechno a všichni... / – byli mrtví /
Jediné, co se zachovalo... / – neporušeno /
byl jsem já / s Filipem v náručí /
a Sarra Delta / která se ukryla... //
– v jeskyni u Býčí skály... //

– mezi stíny ///
Pese al grito espeso de la Bestia... //
—condenada a muerte / nosotros podemos... //
—aquí permanecer / desde ahora en adelante... //
—Benditas sean / todas las pesadillas... //
—las cuales / hubo que padecer / para ver... //
—más allá de nuestros... //
amores y desamores //

≈≈≈≈≈≈≈
≈SUEÑO≈   4
≈≈≈≈≈≈≈≈≈

En aquel sueño / fuimos tres: / yo / Sarra Delta /
y encima de nosotros una sombra... / —de Nuestras Visiones... //
—una sombra... / —un Velo delante de los ojos... //
—una sombra... / —que no nos dejó ver... //
—quién soy yo... / —y quién es... ella //

“¡Quémate maldito Velo / delante de los ojos! /
¡Sal del infierno / Perro del hortelano! /
¡Aléjate de nosotros / Ángel Caído! / ¡¡¡Y vuélvenos... //
...otra vez / aquel privilegio / de los niños pequeños: //
...el privilegio / de poder cometer... //
...fallos!!!” //

En aquel momento / los Abismos se abrieron /
y se oyó la voz / del Mero Horror /
Desde el oscuro cielo... / —las piedras llovieron /
y de los fauces de la Bestia... / —los alacranes salieron /
las lascas de piedras volaron / justo alrededor... / —de mi cabeza /
y si de verdad... / —no hubiésemos amado /
nos hundiríamos / sin remedio... //
—en las hondonadas de la Nada... //

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

Mientras nos dormimos así de mal... / —las rocas se rompieron /
los bloques de piedra... / —cayeron a la cuenca /
toda la criatura / fue despojada... / —de su vida /
Los únicos... / —que escapamos intactos /
fuimos yo / con Filip en mis brazos /
y Sarra Delta / la cual se escondió... //
—en la cueva / de la Roca del Toro... //

—entre las sombras ///

Tristan Tzara

≈≈≈
“…le crépuscule enlève les adieux à l’horizon lavé de froide clarté de stéréoscope…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XII/3/2

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraSOUMRAK ODNÍMÁ „ADIEUX“
OBZORU OMÝVANÉMU
SE STUDENOU JASNOSTÍ STEREOSKOPU
EL CREPÚSCULO LE QUITA LOS ADIOSES
AL HORIZONTE BALDEADO
CON FRÍA CLARIDAD DE ESTEREOSCOPIO
Tristan Tzara
Tristan TzaraSoumrak odnímá „adieux“ obzoru /
omývanému se studenou jasností stereoskopu /
Ano, je čím dál jasnější / jak se tak blížím / soutěskou... //
– ke Čtvrtému Nebi / že žádné „sbohem“ nepřichází... //
– od Sarry Delty //

Můj obraz pochovala / u Býčí skály /
a čas od času / pozdraví ho... / – pomněnkami /
Já ale, ve skutečnosti / jsem někdo jiný /
než ten obraz.. / – v jejích dlaních /
Nejsem tam / jsem tady! /
Soutěskou kráčím... / – ke Čtvrtému Nebi /
za sebou spoušť náhrobků... / – kamenných /
za sebou balvany / které skoro všechno... / – pohřbily: /
Strážné anděly / co mi zbyli / mé auto... //
– Ford Mondeo / i všechny mé... //
– pobloudilé sny... //

Chtěl jsem s sebou vzít / do Čtvrtého Nebe / – Sarru Deltu /
Hledal jsem ji... / – znovu a znovu / ještě než jsem prošel... //
– úzkým průchodem / do další dimenze / ale ona schovala se... //
– mezi řadu hrobů / Pátral jsem po / se studenou jasností... //
– stereoskopu / Nechtěla ale asi / znovu zažít / jak je země... //
– plná štírů / Chtěl jsem se s ní rozloučit / chtěl jsem jí říct... //
– „adieu“ / chtěl jsem jí naposled... / zamávat... / ale... //

– nebylo komu ///
El crepúsculo le quita los adioses al horizonte /
baldeado con fría claridad de estereoscopio /
Sí, ya está claro / cuando me acerco / por el desfiladero... //
—al Cuarto Cielo / que Sarra Delta / no me va a dejar... //
—ni un adiós //

Ha enterrado mi imagen / cerca de la Roca del Toro /
y de vez en cuando / se lleva allá... / —un ramo de nomeolvides /
Yo, sin embargo / difiero de aquel retrato / que ella... /
—está tomando... / —en sus manos /
¡Yo no estoy allá / sino acá! /
Ando por el desfiladero... / —al Cuarto Cielo /
dejando a mis espaldas / una fila de lápidas... / —de fría piedra /
dejando atrás los bloques de roca / que casi todo sepultan: /
Sepultan a mis restantes / ángeles Guardianes / mi coche... //
—Ford Mondeo / y todos mis... //
—erróneos sueños... //

Quería llevar conmigo / al Cuarto Cielo... / —a Sarra Delta /
Volví a buscarla... / —una y otra vez / antes de que traspasara... //
—el umbral del pasadizo / hacia otra dimensión / mas ella... //
—se había escondido / entre las filas de tumbas / La busqué... //
—con fría claridad de estereoscopio / mas ella / al parecer... //
—no quiso revivir / la experiencia llena de alacranes / Quise... //
—decirle adiós / quería / por último / saludarla con la mano... //

—pero no hubo nadie / para atenderlo ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…la parole seule suffit pour voir…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/4/22

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraSLOVO STAČÍ K PROZŘENÍCON LA PALABRA BASTA PARA VERTristan Tzara
Tristan TzaraSlovo stačí k prozření / ale jenom pro někoho! /
Ostatním je Slovo / – nebezpečím (!) / že se svět promění /
jinak, než by chtěli / nebezpečím, že se zboří / jejich... //
– pošetilé představy! //

Dnes ale / na orloji hvězd / čas se naplnil /
Oči se chtějí otevřít / a Slovo touží promluvit /
Slovo, které domlouvá mi / ať se poučím //
– a už si nikdy / – nenárokuji / – u nikoho //
– žádnou pozici! //

Ještě před vjezdem / do Brány / ke Čtvrtému Nebi /
naposledy pohlédl jsem / na Nebe pod ním /
ale ať jsem / svým stereoskopem / pátral sebevíc /
tentokrát jsem / neviděl... //

– vůbec nic ///
Con la Palabra basta para ver / ¡pero no para cualquiera! /
¡Hay gente que huye de la Palabra / —como de una amenaza (¡!) /
de que el mundo cambiará / y sus visiones ilusorias... //
—naufragarán! //

Pero hoy en día / se acabó el tiempo / marcado en el reloj astronómico / Los ojos quieren abrirse / y la Palabra /
desea ser pronunciada / La Palabra que me reprende //
—para que... / !aprenda la lección / —y nunca exija... //
—ninguna posición! //

Antes de entrar yo / en aquel Portón / del Cuarto Cielo /
eché un último vistazo / al Cielo inferior /
pero por mucho que miraba / con mi estereoscopio /
aquella vez / yo no veía... //

—nada en absoluto ///
Tristan Tzara


Tristan Tzara
ε
POSLOUCHAT HLAS
                              SVÉHO TĚLA
ε
ESCUCHAR SU LENGUAJE
                              CORPORAL

DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ:
Ve snaze vyvázat se z vlivu původní rodiny vstoupil Poutník do mýtického světa Sedmi Nebí. Ve všech doposud navštívených Nebích ho očekával vztah s andělem v ženské podobě. V tom posledním, Třetím, se jednalo o Sarra Deltu, tajemnou postavu spojenou se smrtí a s mnoha katastrofami...
EL ARGUMENTO ANTERIOR:
El Peregrino se traslada al mundo ficticio de los Siete Cielos para huir de la influencia de su familia natal. En los tres primeros Cielos experimenta una relación con una ángel. La ángel del Tercer Cielo se llama Sarra Delta. Se trata de una misteriosa figura femenina relacionada con la muerte y con muchas catástrofes...

≈≈≈
“…je me souviens d’une déception sinueuse tirant du passé son amère substance…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VIII/1/1

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraVZPOMÍNÁM SI NA KŘIVOLAKÉ ZKLAMÁNÍ,
KTERÉ Z MINULOSTI VYTAHOVALO
JEJÍ HOŘKOU SUBSTANCI
RECUERDO UNA DECEPCIÓN SINUOSA
QUE SACABA DEL PASADO
SU AMARGA SUSTANCIA
Tristan Tzara
Tristan TzaraVzpomínám si / na křivolaké zklamání /
které z minulosti / vytahovalo její... / – hořkou substanci; /
vzpomínám na svou cestu... / – po Čtvrtém Nebi /
a na jeho louky / plné bříz; / vzpomínám si / na růžové květy /
v syté zeleni / co se hřejí ve zlatých / slunozávratích... /
Ale na co vzpomínám si / úplně nejvíc / jsou studánky /
s průhledy zpátky / do minulosti... //
– ve Třetím Nebi //

Těmi studánkami / hleděl jsem bez ustání / jestli neobjevím /
stopy Sarry Delty / ale celá země / o patro níž... /
zdála se mi... / beznadějně... //
– opředená pustinami //

V té chvíli všimnul jsem si / že všechny břízy /
zde ve Čtvrtém Nebi / jsou popsány... / – básněmi /
Na kůrách bělostných / skvěly se verše / zlatými... //
– písmeny... //

Jiná věc / zarážela mne ale / ještě víc: /
Ať jsem se rozhlížel / jakkoliv / nikde jsem neviděl... /
– žádné ďábly / Nikdo se nechystal překazit / cestu přes... /
– březové lesy... / – k Sedmému Nebi / Ani žádné nohy /
nepošlapaly... / – koberce zelené trávy / Jen růžové květy /
šeptaly si věty... / – z březové kůry... / Ale nejrůžovější /
mezi těmi květinami / byl anděl / Liudi Mila Epsilon /
se svou pletí v barvě... / – oloupaných mandlí /
se dvěma křídly... / – ve tvaru lyry / a s vlasy jako... //
– zralé obilí / které končily / až kdesi... //
– na jeho... //

– božském pozadí ///
Recuerdo una decepción sinuosa / que sacaba del pasado... /
—su amarga sustancia; / recuerdo mi camino... /
—por el Cuarto Cielo / y por sus prados / de los abedules; /
recuerdo rosáceas flores / en el verdor encendido /
flores bañadas / en los dorados / rayos... / —del solsticio /
Pero lo más que recuerdo / son los manantiales /
que se me presentaron / como ventanas / al pasado... //
—allá en el Tercer Cielo //

Miraba a través de los manantiales /
por si acaso / no veía a Sarra Delta /
Pero el piso más abajo... / parecía... //
—completamente despoblado //

En este momento / me di cuenta / de que todos los abedules /
aquí en el Cuarto Cielo / tienen su blanca piel / cubierta... /
por los versos / los que se podían leer... //
—con letras doradas... //

Pero lo que a mí / me asombraba / más todavía / fue que... /
por más que miraba / a ambos lados / no alcanzaba a ver... /
—ningún diablo / Nadie intentaba... / —impedir mi camino /
—al Séptimo Cielo... / ...a través de los bosques de abedules /
ni hubo pies que pisotearan... / —alfombras de verde hierba /
Solo rosáceas flores / susurraban versos / escritos en las... //
—cortezas blancas / pero la más rosácea de ellas / fue ángel... //
Liudi Mila Epsilon / con su piel color almendra / y sus alas... //
—en forma de lira / la cual lucía / una llamativa melena... //
—color de trigo / que le llegaba... //
—hasta sus... //

—divinas nalgas ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…errant avec des labyrinthes attachés à l’ombre de mes pas…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VI/7/4

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraKOČUJÍCÍ S LABYRINTY PŘIPOUTANÝMI
KE STÍNU MÝCH KROKŮ
ERRANTE CON LOS LABERINTOS PEGADOS
A LA SOMBRA DE MIS PASOS
Tristan Tzara
Tristan TzaraKočující s labyrinty / připoutanými ke stínu mých kroků /
slepý k veršům / nevšímavý vůči... / – růžovým květům /
zelenou travou jsem se brodil / abych tam objevil /
další a další... / – studánku... //
– okno do světa minulého... //
– okno, za kterým... //
– jsem hledal... //
Sarru Deltu //

Každých deset kroků / potkal jsem Liudi Milu /
neměl jsem ale / na ni... / – náladu / V ruce svírala... /
– andělská brka / z vlastních křídel vytržená /
To ona byla... / – autorkou veršů... /
– na březových kůrách! / Veršů napsaných... //
– paprsky slunečními... //
– zlatými písmeny! //

Po tomto zjištění / začal jsem si verše /
na březových kůrách / přece jenom... //
– občas... //
– číst //

Nezdály se mi... / – nijak výjimečné / napadlo mě ale /
že bude lepší / (než mít hlavu stále... / – plnou Sarry Delty) /
ke každé básni / nějakou svoji... / – připojit /
a než se den / s dalším sešel /
v trávě jsme seděli / a o básních se... //
– zaníceně... //
– bavili //

Liudi Mila Epsilon vyprávěla / že nemá ráda /
k nikomu se vázat / a že se jí příčí / jakákoliv... /
– pouta lásky... / A já v té době / říkal jsem si /
že takto nějak / (možná)... / – vypadá... //
– opravdové... //

– přátelství ///
Errante con los laberintos / pegados a la sombra de mis pasos /
ciego hacia los versos / indiferente... / —con las rosáceas flores /
me abrí paso / a través de los prados verdes / buscando /
nuevos y nuevos... / —manantiales... //
—cristalinas ventanas al pasado... //
—vidrieras detrás de las cuales... //
—quisiera ver... //
—a Sarra Delta //

Cada diez pasos / tropezaba / con Liudi Mila / mas ella... //
—no me interesaba mucho... / Agarraba en sus manos... //
—las angélicas plumas / arrancadas de sus propias... //
—alas... / ¡Ella fue... / —la autora de los versos... //
—en las cortezas blancas! / ¡versos grabados... //
—con los rayos de sol... //
—con mayúsculas doradas! //

Al saberlo / todo aquello / cambié de opinión /
y empecé dedicar mi tiempo / a leer los versos... //
—en las cortezas... //
—arbóreas //

Me parecieron / al fin y al cabo... / —sin pena ni gloria /
pero se me ocurrió / que mejor que andar / con la cabeza... //
—llena de Sarra Delta / era añadir mis poemas / en conjunto... //
—con los de ella / y antes de que la noche viniera... //
—nos sentamos / en el prado verde / y hablamos... //
—fervorosamente... //
—de la Poesía //

Liudi Mila Epsilon / dijo que no le gustaba / ningún vínculo... //
—de amor / y que le daba asco... / —cualquier relación... //
—de pareja... / Y en aquel entonces / yo me decía... //
—que quizá... / algo como esto / (más o menos) / podría ser... //
—la amistad... //

—hecha y derecha ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…sur des draps souillés par des crépuscules attardés des vers fiévreux sous la braise…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VIII/1/6-7

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraV PROSTĚRADLECH POTŘÍSNĚNÝCH
OPOŽDĚNÝMI SOUMRAKY
HOREČNATÉ VERŠE V ŘEŘAVÉM UHLÍ
EN SÁBANAS MANCHADAS
DE CREPÚSCULOS TARDÍOS
VERSOS FEBRILES EN ASCUAS
Tristan Tzara
Tristan TzaraV prostěradlech potřísněných opožděnými soumraky /
horečnaté verše v řeřavém uhlí... / – tiše si žhnuly... /
Ty žhnoucí holubice / hledaly pevnou zemi / daleko... /
– od Sarry Delty / ...ale pokaždé... / bohužel... /
znovu se vrátily / protože nenalezly / kde by se mohly... /
– nohama zachytit... / Ve skutečnosti / byl jsem to já sám /
kdo stále ještě kroužil / kolem tajemných... /
– křišťálových koulí / kolem těch... /
– studánek průzračných... / a hleděl skrze ně /
stereoskopem zpět... / – do Třetího Nebe /
Věc se měla následovně: / Já kroužil jsem... //
– kolem studánek... //
– a Liudi Mila Epsilon... //
– kolem mne //

Pochopil jsem / co se po mně chce / ale mé vzpomínky /
vázaly mne / ještě stále... / – do Třetího Nebe... / – k Býčí skále... /
– k Sarra Deltě / Jedním uchem poslouchal jsem /
jak mi zvoní... / – vlastní srdce / a tím druhým... //
Liudi Milu / a tu její... //
apoteózu / života... //
– v krátkých flirtech... //

Jednoho dne / na zemi jsem našel / profesorské brýle /
(přesně takové / jaké nosila... / Petrana... / – ze Druhého Nebe) /
„Kde se tady berou?“ / přemýšlel jsem / a pak... /
(s brýlema na nose) / uviděl jsem lépe... / průzorem... /
do Třetího Nebe... / jak ve stínu hrobů /
Sarra Delta / se tam líbá... //
– s dalším Poutníkem //

Proč tedy / (Proboha!) / já bych nezkusil (?) /
s Liudi Milou Epsilonou / také takový... //

krátký flirt!? ///
En sábanas manchadas de crepúsculos tardíos... /
versos febriles en ascuas... / —ardieron en silencio... /
Aquellas palomas ardientes / buscaban la tierra firme / lejos... /
—de Sarra Delta / ...pero, por desgracia... / cada vez... /
de nuevo volvieron / por no hallar / donde sentar... /
—la planta de sus pies... / En realidad / era yo mismo /
quien aún volaba / en torno a aquellas / misteriosas... /
—bolas de cristal / en torno... / —a las fuentes traslúcidas /
Era yo mismo / quien miraba por el estereoscopio... /
—al Tercer Cielo / a través de ellas... / Pues... /
las cosas eran como sigue: / Yo giraba... //
—alrededor de los manantiales... //
—y Liudi Mila Epsilon... //
—alrededor mío //

Bien sabía / lo que se quería de mí / pero otra cosa era /
que todavía / me sentía vinculado... / —al Tercer Cielo... /
—a la Roca del Toro... / —a Sarra Delta / Escuché por un lado... /
—mi corazón / que sonaba / como una campana / y por el otro... //
—a Liudi Mila... / y su homenaje... //
—a la dulce vida / llena de flirteos... //
a corto plazo... //

Un día me encontré / en el suelo / unas gafas profesorales /
(muy parecidas... / —a las de Petrana... / —del Segundo Cielo) /
“¡Qué hacen aquí?” / me pregunté a mí mismo / y luego... /
(con los anteojos puestos) / distinguí mejor... / por el agujero... /
en el Tercer Cielo... / la figura de Sarra Delta / la cual, escondida /
entre las sombras de las tumbas / se estaba besuqueando... //
—con otro... / —flamante Peregrino //

¿¡Por qué, pues / yo no podría tener / (¡por Dios bendito!) /
con Liudi Mila Epsilon / también... / —un flirteo... //

—así de efímero?! ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…oreilles de radeaux que les insectes durcis à la lune mijotaient dans l’impuissance des rêveries…” T. Tzara, L’Homme approximatif, X/4/5-6

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraUŠI Z PRÁMŮ, KTERÉ HMYZ
UTVRZENÝ MĚSÍCEM
ZOSNOVAL V BEZMOCNOSTI SNŮ
LAS OREJAS DE ALMADÍAS QUE LOS INSECTOS ENDURECIDOS POR LA LUNA COCÍAN
EN LA IMPOTENCIA DE LOS SUEÑOS
Tristan Tzara
Tristan TzaraUši z prámů, které hmyz / utvrzený měsícem /
zosnoval v bezmocnosti snů... /
Takto nesmyslně / přátelství působí /
dvou tvorů: / Andělice... //
– s božským pozadím / a básníka //
– co mu nohy uvázly / kdesi... //
– v minulosti //

Uši z prámů, které hmyz / utvrzený měsícem /
zosnoval v bezmocnosti snů... /
Takto nesmyslně / působí flirt: //
Básníka... / – co mu srdce zvoní... //
– s andělicí s křídly zamrzlými / kdesi... //
– mezi prostory //

Tu noc, kdy jsme se / k sobě přiblížili /
takový sen... //
– zdál se mi: //

≈≈≈≈
≈SEN≈   5
≈≈≈≈≈≈

V tom snu šel jsem / kolem zámku v oblacích /
kolem zámku v oblacích / kde se ukrývají... //
malé princezny / A protože jsem byl... //
– zvědavý / chtěl jsem vědět / jak to chodí / s těmi... //
princeznami / a proto jsem / svým... //
– stereoskopem / pozoroval... //
jednu z nich //

Ta malá princezna / se navždy zamčela... //
– v komnatě dětství / a klíč ke dveřím... //
– k dospělosti / přetavila na náramky... //
– na zápěstí //

Nikdo nemohl ven / ani dovnitř / a z té komnaty /
přicházely zprávy / kam má který... //
– princ přijít / aby mu malá princezna... //
– zamávala... //
– sama schovaná... //
– za zasklenými dveřmi... //

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

Takový sen zdál se mi / tu první noc /
kdy jsme se / k sobě přiblížili /
já a anděl jménem... //

Liudi Mila Epsilon ///
Las orejas de almadías / que los insectos /
endurecidos por la luna / cocían en la impotencia /
de los sueños... / Así, sin sentido alguno /
parece una amistad / de dos criaturas: / de una ángel... //
—de divinas nalgas / con un poeta... //
—de piernas pegadas / en algún lugar... //
—en el pasado //

Las orejas de almadías / que los insectos /
endurecidos por la luna / cocían en la impotencia /
de los sueños... / Así, sin sentido alguno / parece un flirteo: //
—de un poeta... / —de corazón que suena... //
—con una ángel / de alas congeladas / en algún lugar... //
—entre los espacios //

Aquella noche / cuando nos acostamos juntos /
tuve... //
—el siguiente sueño: //

≈≈≈≈≈≈≈
≈SUEÑO≈   5
≈≈≈≈≈≈≈≈≈

En aquel sueño / yo caminaba / junto al palacio entre las nubes /
junto al palacio entre las nubes / donde se solían esconder... //
—las pequeñas princesas / y porque estaba... //
—algo curioso / de cómo pasaba esto... //
—con ellas / por esa razón / observaba... //
—con mi estereoscopio... //
—a una en particular //

Aquella pequeña princesa / se cerró para siempre... //
—en el cuarto de la niñez / y la llave a la madurez... //
—se la refundió / para hacer de ella / unos brazaletes... //
—para sus muñecas //

Nadie podía / salir ni entrar / de aquella cámara /
de la cual / llovían demandas / para que... //
—los príncipes azules / acudieran a las citas... //
—para ver / cómo la pequeña princesa... //
—les saluda con la mano / ella misma escondida... //
—detrás de la puerta de vidrio... //

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

Este fue el sueño / que tuve / la primera noche /
cuando nos acostamos juntos /
yo y la ángel... //

Liudi Mila Epsilon ///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…lorsque l’herbe rare gèle à ras de bord…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VII/1/1

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraKDYŽ VZÁCNÁ BYLINA ZAMRZNE AŽ PO OKRAJCUANDO LA HIERBA RARA SE ESCARCHA AL RASTristan Tzara
Tristan TzaraKdyž vzácná bylina / zamrzne až po okraj / je marné ji líbat /
Když vzácná bylina / zamrzne až po okraj / je marné k ní čichat /
Když vzácná bylina / zamrzne až po okraj / je nebezpečné... //
– objímat ji... //
– holým tělem //

A právě tato... / – řeč mého těla... / – chtěla mě varovat... /
když zimnici jsem dostal / na prosluněných loukách... //
– mezi břízami... / – v zelených travách / obklopen... //
– růžovými verši / Žádná z těch věcí / nemohla vynahradit //
– teplo, které prchalo mi / z mých paží... //
– do zmrzlého náručí... //
malé princeznyLiudi Mily //

Ty zimnice a horečky / byly odpovědí / na můj krátký flirt /
A zatímco si Liudi Mila Epsilon / vlasy česala... / v barvě... //
– obilí / mně pomalu docházelo / že ten krátký flirt... //
– byl možná až... //
příliš dlouhý //

Poslouchat hlas svého těla... / – byla ctnost /
kterou jsem v té době... / – dostal za úkol... //
– konečně se... //

– naučit! ///
Cuando la hierba rara / se escarcha al ras /
Tristan Tzara

≈≈≈
“…où les étoiles volent d’une fleur à l’autre et sucent le miel de leur printemps de plume…” T. Tzara, L’Homme approximatif, V/7/11

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraKDE HVĚZDY LÉTAJÍ
Z KVĚTU NA KVĚT A SAJÍ MED
Z JEJICH OPEŘENÉHO JARA
DONDE LAS ESTRELLAS VUELAN
DE FLOR EN FLOR Y LIBAN LA MIEL
DE SU PRIMAVERA DE PLUMA
Tristan Tzara
Tristan TzaraKde hvězdy létají z květu na květ / a sají med /
z jejich opeřeného jara / není už o čem... //
– dál se hádat //

A tak ještě než se jaro / po krajině rozletělo /
vzdálili jsme se / s drahou... / – Liudi Milou Epsilonou /
A na prahu toho... / – krátkého jara / zima mne... //
– zcela prostoupila / Téměř jsem běžel... //
– abych se zahřál / na zádech vak / pro Filipa... //
– který... / – naštěstí... //
– celou tu dobu... //
– tvrdě spal //

Na konci údolí / stál Vůz Tyrkysový / s plnou nádrží /
a s klíčkem... / – v zapalování... / Kde se tady vzal? /
...ale vlastně... / Co na tom záleží? / Určitě /
dostaneme se / do Sedmého Nebe... //
– v autě nebo... //
– pěšky //

Ještě před vjezdem / Vozem Tyrkysovým / do Brány /
k Pátému Nebi / naposledy pohlédl jsem /
na Nebe pod ním / a zjistil jsem (s překvapením) /
že za kmeny bříz / ďáblové byli / (celou tu dobu)... /
– schováni / Pátral jsem / jestli neuvidím /
Liudi Milu Epsilonu / ale k mému údivu /
nebyla mezi břízami... / Létala kolem mne... //
– stále ještě... //

– v bludných kruzích! ///
Donde las estrellas vuelan de flor en flor / y liban la miel /
de su primavera de pluma /
Tristan Tzara

≈≈≈
“…la parole seule suffit pour voir…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/4/22

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraSLOVO STAČÍ K PROZŘENÍCON LA PALABRA BASTA PARA VERTristan Tzara
Tristan TzaraSlovo stačí k prozření... / – napsané, vyslovené, v próze //
– nebo ve verších / v knihách zachycené / nebo to... //
– které se... / – teprv narodí / a zatím létá si... / někde... //
– v povětří... / Vlastním slovům naslouchám... //
– jakoby je psal... / – někdo jiný / Naslouchám... //
– vlastním slovům / která mi diktovali / andělé... //
– ve Čtyřech Nebích / učitelé a učitelky / toho... //
– jak sám sebe najít... / Otevřeš-li se / také můžeš... //
– ta slova... / v sobě nechat... //
– zaznít //

Ještě jednou / před vjezdem / do Brány /
k Pátému Nebi / pohlédl jsem / na Nebe pod ním /
a když jsem uviděl / všechny ty / popsané... / – březové kůry /
uvědomil jsem si / že cesta k opravdovým básním //
– vede jinudy / a s verši / že je zapotřebí... //

– naučit se žít ///

Con la Palabra basta para ver /
Tristan Tzara


Tristan Tzara
ζ
SVÉ VĚCI SI ROZHODUJI SÁM
ζ
EN MIS COSAS DECIDO YO

DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ:
Poutník se dostal do mýtického světa Sedmi Nebí. Ve všech doposud navštívených čtyřech z nich se setkal s andělem v ženské podobě. Na anděla ve Třetím Nebi, Sarra Deltu, tajemnou postavu spojenou s mnoha katastrofami, ale nedokázal zapomenout. Pomohl mu až teprve flirt s Liudi Milou Epsilon. To ale mělo bohužel své následky...
EL ARGUMENTO ANTERIOR:
El Peregrino viaja al mundo ficticio de los Siete Cielos. En cada uno de los cuatro primeros Cielos experimenta una relación con una ángel. No puede, sin embargo, olvidarse de Sarra Delta, una misteriosa figura relacionada con muchas catástrofes en el Tercer Cielo. El flirteo con Liudi Mila Epsilon le ayuda superar la separación, pero eso tiene sus consecuencias...

≈≈≈
“…comme je suis — seul planté au centre de l’enclume horaire…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XII/6/3

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraTAKOVÝ, JAKÝ JSEM – SÁM, ZASAZENÝ
VE STŘEDU HODINOVÉ KOVADLINY
TAL COMO SOY —SOLO PLANTADO
EN EL CENTRO DEL YUNQUE HORARIO
Tristan Tzara
Tristan TzaraTakový, jaký jsem / – sám, zasazený... /
– ve středu hodinové kovadliny /
odbíjím minuty / odbíjím vteřiny /
času, kdy... / můj vnitřní Hlas mě... //
– nadobro... //
– opustil //

Škoda, že nemohu s Ním / sdílet všechny... / krásy... //
Pátého Nebe / škoda, že společně nemůžeme... //
– po oblázcích kráčet / na břehu modrého... / divokého... //
– moře / po oblázcích, co je měl... / v ústech... //
– Démosthenés / to, když rozhodl se... / ty vlny divoké... //
– svým hlasem... //
– překřičet //

Tyrkysovým Vozem / projíždím po silnicích /
napříč světle modrou... / – vodní tříští / napříč... /
– slaným vzduchem / třpytícím se... / – ve slunci /
a nahoře... / – ve stříbrných oblacích / Liudi Mila mne... //
– nenápadně z dálky... //

– provází ///
Tal como soy / —solo plantado... /
—en el centro del yunque horario /
Tristan Tzara

≈≈≈
“…gagné au jeu des solstices dans la solitude la tête haute…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XI/1/5

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraVÍTĚZÍCÍ HROU SLUNOVRATŮ
O SAMOTĚ SE VZTYČENOU HLAVOU
GANADO AL JUEGO DE LOS SOLSTICIOS
EN LA SOLEDAD CON LA CABEZA MUY ALTA
Tristan Tzara
Tristan TzaraVítězící hrou slunovratů / o samotě... //
– se vztyčenou hlavou / pozval jsem Liudi Milu dolů... //
– ze stříbrných oblaků //

Chtěl jsem se s ní domluvit / kam bychom měli... / – dále jít /
Měl jsem návrh: / Sledovat cestu... / – Démosthénovu /
to jest: / překřičet bouřící vlny / – hudbou, obrazy... //
– a verši / a jejich... //
– recitací //

Liudi Mila vděčně / vytrhla si z křídel... //
– další brka / a k radosti přihlížejících... //
– racků chechtavých / připravovali jsme si... //
– další a další představení... //
– našeho společného... //
– velkolepého... //
pana Ega //

Těmito způsoby / chvíle jsme si krátili / na modravém pobřeží /
v Pátém Nebi / my dva... / – bývalí milenci / na klopotné pouti /
k budoucímu přátelství / na pouti / která se neobešla... //
– bez oboustranných... //

– komplikací! ///
Ganado al juego de los solsticios / en la soledad... //
—con la cabeza muy alta /
Tristan Tzara

≈≈≈
“…les soucis que nous portons avec nous qui sont nos vêtements intérieurs…” T. Tzara, L’Homme approximatif, I/5/2-3

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraOBAVY, KTERÉ V SOBĚ NOSÍME,
KTERÉ JSOU NAŠÍM SPODNÍM PRÁDLEM
LAS PREOCUPACIONES
QUE EN NOSOTROS LLEVAMOS
QUE SON NUESTRA ROPA INTERIOR
Tristan Tzara
Tristan Tzara≈≈≈≈
≈SEN≈   6
≈≈≈≈≈≈

Obavy, které v sobě nosíme / které jsou / naším... /
– spodním prádlem / promluvily ke mně / když spal jsem... /
– hlubokým spánkem / promluvily ke mně / – abych na ně... //
– nezapomněl //

Ty obavy... / – spodky a podvlíkačky / bály se / že moje verše /
zabloudí... / – mezi kopci / ty obavy se bály / že všechny ženy /
v mém životě / chtěly mě pouze... / – využít / ty obavy se bály /
že na mé cestě... / – nedojdu k cíli / ale zmrznu / obklopen... //
– vlastními... //
– básněmi... //

Chtěl jsem se / toho prádla zbavit / protože jsem zjistil /
že nehřeje... / – ale studí / chtěl jsem najít sopku... /
– plnou žhavé lávy / chtěl jsem se vykoupat /
úplně nahý... / – v horkých lázních / a změnit /
své chování / zatížené obavami... //
– z budoucnosti //

V tom snu jsem prostě věděl / že... / – až se probudím /
všechno bude jiné / a já otevřu se... //
– úplně nové... / – horké... //
– a dosud nepoznané... //

– skutečnosti! //

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

///
≈≈≈≈≈≈≈
≈SUEÑO≈   6
≈≈≈≈≈≈≈≈≈

Las preocupaciones que en nosotros llevamos / que son.... /
—nuestra ropa interior /

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

///
Tristan Tzara

≈≈≈
“…bien que les branches aient insinué leur cristalline nudité un peu partout glacé…” T. Tzara, L’Homme approximatif, V/8/15

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraI KDYŽ VĚTVE NAZNAČOVALY
SVOU KRYSTALICKOU NAHOTU,
VŠUDE SAMÝ LED
POR MÁS QUE LAS RAMAS HAYAN INSINUADO
SU CRISTALINA DESNUDEZ
POR DOQUIER TODO HELADO
Tristan Tzara
Tristan TzaraI když větve naznačovaly / svou krystalickou nahotu... /
– všude samý led! / I když mé podvědomí / avizovalo mi /
ve spánku / znovu a znovu... / – změnu / já stále mrznul jsem /
a pokaždé / když jsem se přiblížil / ke se své parťačce / na poli... /
– umění... / – k Liudi Mile / cítil jsem / že teplo pro svůj život... //
– najdu spíše... //
– jinde //

Vzpomněl jsem si / na svůj živý sen / o žhavých sopkách... /
A poprvé / řekl jsem si / že své věci / budu si rozhodovat... /
sám! / A to byl také důvod / proč jsem se... / – zamiloval... /
– do Witoslawy Zety / jejíž rudohnědé vlasy / žhnuly... /
– jako plameny / a jejíž ruce... / – divoce hořely! / Ruce... /
– divoženky! / Všichni muži / se prý o ni... / – nakonec... /
– spálili / Já však jsem byl / stále ještě... /
– plný zimy / takže jsem... /
– mohl pobývat... //
– v její blízkosti //

Daroval jsem jí... / svých čtyřicet básní / a na mořských březích /
sbírali jsme fíky / V modravých vlnkách / jsme si spolu hráli /
a Vozem Tyrkysovým / jsme jezdili... / – k dalším... / – plážím /
O smyslu cesty / jsme se bavili / A protože jsme oba byli /
hodně unavení... / – z mileneckých konstelací /
vymysleli jsme si... / – velekrásnou hru... //

– na manželství ///
Por más que las ramas hayan insinuado / su cristalina desnudez /
—por doquier todo helado /
Tristan Tzara

≈≈≈
“…l’enfance des passions massée en débris de cris ardents de craintes…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XIII/5/8-9

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraDĚTINSKOST VÁŠNÍ
HROMADILA SE V TROSKÁCH
HOŘÍCÍCH VÝKŘIKŮ STRACHŮ
LA NIÑEZ DE LAS PASIONES
APILADA EN RESIDUOS DE GRITOS
ARDIENTES DE TEMORES
Tristan Tzara
Tristan TzaraDětinskost vášní / hromadila se v troskách... /
– hořících výkřiků strachů / když Liudi Mila /
– za mnou přišla / aby se domluvila / kdy příště... /
budeme společně... / naše básně... / – recitovat /
Obě ženy / hledí si s překvapením / vzájemně... /
– do očí / a každá z nich... //
– v soupeřce vidí... //
– samu sebe se... //
– zrcadlit //

Ve spirálách stoupají / obě bojovnice / – až nad mraky /
dokud se... / jejich světlé a tmavé vlasy / spolu zcela... /
– nepromíchají / takže vytvářejí... / – výbušný melír /
Tak to je / když oheň a led / spolu chtějí... //
– tančit! //

To odpoledne / ozývaly se hromy / a blikaly blesky... /
– nahoře na obloze / To odpoledne / hřměly hromy... /
– až do setmění / a blesky potom / nebe osvěcovaly /
– i v průběhu noci / a mně na zemi... / – zhořkly fíky /
– když jsem se převaloval... //
– dole na posteli... //
– obkroužen kruhem... //

– osamění ///
La niñez de las pasiones apilada en residuos... /
—de gritos ardientes de temores /
Tristan Tzara

≈≈≈
“…où le souvenir secoue le vent des victoires sur le deck…” T. Tzara, L’Homme approximatif, X/8/10

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraKDE VZPOMÍNKA OTŘÁSÁ
VĚTREM VÍTĚZSTVÍ NA PALUBĚ
DONDE EL RECUERDO SACUDE
EL VIENTO DE LAS VICTORIAS EN CUBIERTA
Tristan Tzara
Tristan TzaraKde vzpomínka otřásá větrem vítězství na palubě... / – lodí... /
– lodí vzdálených... / – lodí, které... / onoho rána... / – viděly... /
– strašlivé věci / tam ani já... / – nevěřím... / – tomu, co vidím! /
Na skalisku bílém / leží tělo bezvládné... / – Liudy Mily (!) /
a její dlaně / stále ještě sevřené... / – v křeči svírají /
(i nyní ve smrti) / kadeře tmavých vlasů... / – Witoslawy /
kadeře vlasů / které Liudi Mila... //
– soupeřce vytrhala... //
– v lítém boji... //
– i s kořínky //

To ráno plné krve / Witoslawa Zeta... / – sestoupila z nebe /
Sestoupila z nebe / s Oslavnou tváří... / – Vítězky... /
s Oslavnou tváří... / Slavné Vítězky / která přišla / aby vznesla /
svoje... / – nároky / K těm nárokům patřilo / že zabije každého /
kdo by se chtěl / ke mně... / – přiblížit / A protože to ráno /
můj syn Filip / (po dlouhém spánku) / konečně se... /
– probudil / já v tu ránu / (ovlivněn náhlým osvícením) /
nadobro jsem pochopil / že není zbytí... /
a že se musím... / s Witoslawou Zetou... //
– rozloučit //

Ještě před opuštěním / modravého pobřeží / v Pátém Nebi /
naposledy spočinul jsem... / – pohledem / na území... /
– ve kterém jsme žili / A uviděl jsem... /
Witoslawu Zetu / a to mnohé... //
– za co této ženě... //
– z celého srdce... //

– vděčím!!! ///

Donde el recuerdo sacude el viento de las victorias en cubierta /
Tristan Tzara

≈≈≈
“…la parole seule suffit pour voir…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/4/22

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraSLOVO STAČÍ K PROZŘENÍCON LA PALABRA BASTA PARA VERTristan Tzara
Tristan TzaraSlovo stačí k prozření / Slovo ale není / pouze to... /
– co se vysloví / Slova jsou také / obrazy a tóny... //
– ale především: //
– Slova jsou... //
Činy! //

Co k tomu dodat? / Činy nás všech... /
– zúčastněných / v minulých básních /
za nás hovořily... / – úplně... //
samy!! //

A když se ohlížím / zpět po Pátém Nebi /
říkám si / že v tom Šestém (raději!) /
nechám ostatní / ať si sami rozhodují... /
– kudy chtějí jít / Ale si svoje věci /
zrovna tak... / budu rozhodovat... //

sám!!! ///
Con la Palabra basta para ver /
Tristan Tzara


Tristan Tzara
η + θ
KDO JSI PRO MNE, ROZHODUJI JÁ
η + θ
YO DECIDO QUIEN ERES PARA MÍ

DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ:
Poutník se dostal do mýtického světa Sedmi Nebí. Ve všech doposud navštívených pěti z nich se setkal s andělem v ženské podobě. Na anděla ve Třetím Nebi, Sarra Deltu dokázal zapomenout až po seznámení s Liudi Milou Epsilon ve Čtvrtém Nebi. V Pátém Nebi ale krásná tmavovláska Witoslawa Zeta, která Poutníka milovala, Liudi Milu zabila v souboji. Poutník pak v obavě před dalšími důsledky její žárlivosti odchází i od ní dál do Šestého Nebe.
EL ARGUMENTO ANTERIOR:
El Peregrino viaja al mundo ficticio de los Siete Cielos. En cada uno de ellos experimenta una relación con una ángel. Se olvida de Sarra Delta del Tercer Cielo con la ayuda del flirteo con Liudi Mila Epsilon en el Cuarto Cielo. En el Quinto Cielo, sin embargo, una hermosa morena Witoslawa Zeta la cual se enamoró de El Peregrino mata en un duelo a Liudi Mila. El Peregrino sabiendo que los celos de Witoslawa podrían tener otras consecuencias fatales la abandona por fin.

≈≈≈
“…l’eau de la rivière a tant lavé son lit elle emporte les doux fils des regards…” T. Tzara, L’Homme approximatif, I/3/4-5

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraVODA POTOKA TOLIK OMÝVALA SVOJE DNO;
ODNÁŠÍ SI SLADKÉ SYNY POHLEDŮ
EL AGUA DEL ARROYO TANTO LAVÓ SU LECHO
SE LLEVA A LOS DULCES HIJOS DE LAS MIRADAS
Tristan Tzara
Tristan TzaraVoda potoka tolik omývala svoje dno; / odnáší si... //
sladké syny pohledů / Jeden z těch synů... //
– jméno má Minulost / A ten druhý... //
– slyší na jméno: //
– „Ještěsenicnepochopilo“... //

Voda potoka tolik omývala svoje dno; / odnáší si... //
sladké syny pohledů / a ty pohledy / odchází do... //
– „Užjenevidím“... / a Minulost má / hořkou chuť... //
– a na Budoucnost / (ať se snažím sebevíc)... //
– pranic nedohlédnu... //

Voda potoka tolik omývala svoje dno; / odnáší si... //
sladké syny pohledů / Jeden z těch synů je můj... //
– Filip / A ten druhý... / – moje dílo... //
dílo, které / vzbudit se mi / dosud... //
– nepodařilo... //

A Filip se rozhoduje / že chce lépe / porozumět /
lidské mysli / a lidským... / – emocím /
a odchází / na druhý konec země /
aby to všechno / lépe... //
– mohl pochopit... //

A moje dílo zatím / usnulo si / někde v zákoutích... //
– mojí hlavy / Říkalo si totiž / že už ho prý nikdo... //
– neprobudí / Odešlo si totiž / na druhý konec... //
– mojí mysli / a odtud vzkázalo mi / abych ho... //
– už nechal na pokoji! //

A přestože nejkrásnější vlastností / Šestého Nebe /
je, že / všechno odevšad... / – je dokonale vidět /
(obzory s nádhernými... / – vinicemi (!) /
i tmavěmodrá země / s voňavými... //
– kosatci!) / já sám tady... //
– tím vším obklopený... //
– nedokážu si poradit... //
– se záhadou svojí... //
– prapodivné... //

– existence... ///
El agua del arroyo tanto lavó su lecho; / se lleva... /
—a los dulces hijos de las miradas /
Tristan Tzara

≈≈≈
“…la lumière nous est un doux fardeau un manteau chaud…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XIV/4/3

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraSVĚTLO SE NÁM JEVÍ
JAKO SLADKÁ TÍHA, JAKO TEPLÝ PLÁŠŤ
LA LUZ NOS RESULTA
UNA DULCE CARGA UN ABRIGO CÁLIDO
Tristan Tzara
Tristan TzaraSvětlo se nám jeví / jako sladká tíha / jako teplý plášť: //
Zvlněným vinicím / několik pahorků vévodí / hustě... //
– porostlých / duby šípáky / a okrášlených skalami... //
– co koupají se ve slunci / a vzduch je nabit historií... //
– a starými pověstmi / a nad poli se dosud vznáší... //
– první zpodobnění... //
Pravěké Ženy //

Světlo se nám jeví / jako tíha tajemná / jako teplý plášť //
jako jedna / z mnoha dobrých věcí / zde v Šestém Nebi! //
– Ten vzduch prosvětlený (!) / a také, že znovu mohu být... //
– se strážnými anděli (!) / (zde v těchto prostorách... //
– jmenují se Eta) / a také to, že spolu s nimi... //
– mohu obdivovat / krásy... //
– zdejší Přírody! //

Světlo se nám jeví / jako krásná tíha / jako teplý plášť... //
tak co mi teda... / – ještě schází (?) / k tomu dále jít... (?) //
...vzduch je přece čistý / a všechny bouře utekly... //
...tak proč mám pocit / že se mi nedaří... //
...pokračovat ve své pouti... //
– k Dospělosti?! //

Přešlo jaro / a já jsem stále ještě chodil / mezi duby šípáky /
I létu odzvonilo / a já ne a ne... / – nabažit se samoty /
A podzim zastihnul mne... / – v rozhovoru s anděly /
A vzduch byl... / – průzračný / A vzduch byl... //
– křišťálový / A s příchodem zimy... //
– zrudly šípky / A časy dozrály... //
– aby nakonec se věci... //

– začly dít ///
La luz nos resulta / una dulce carga / un abrigo cálido: /
Tristan Tzara

≈≈≈
“…que ce soit le cœur qui va à sa rencontre d’amour ou le dépit…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XVII/11/14

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraAŤ UŽ JE TO SRDCE JDOUCÍ
NA SETKÁNÍ S LÁSKOU, NEBO VZDOR
YA SEA EL CORAZÓN YENDO
AL ENCUENTRO DEL AMOR O EL PESAR
Tristan Tzara
Tristan Tzara...ať už je to srdce / jdoucí na setkání s Láskou / nebo vzdor... //
...ať už je to jedno / nebo to druhé / je těžké rozhodnout se... //
...které z těch dvou / pravdu má / a které... //
ne... //

≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈
≈ROZHOVOR≈   
≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈

VZDOR: Žiješ si tady / v tichém usebrání / a pranic nepřemýšlíš /
            jak se zabezpečit / Myslíš, že jsi lepší / než všechny ty ženy /
            co o tebe stály? / Chceš se snad povyšovat / nad anděly? /
SRDCE:  Nechci se povyšovat / Věci se ale mají... / – jinak: /
            Všechny ty ženy / chtěly totiž / jenom... / – vlastnit... /
VZDOR: Kdo jsi, že chceš měnit / základy / na kterých svět stojí! /
SRDCE:  Nechci svět měnit / ...pouze... / ...každá z těch žen... /
            znamenala by / pro mne teď... / – veliký krok zpátky... /
VZDOR: A ty nevíš / že bez ženy / jako kdybys nebyl?! /
SRDCE:  Chci radši „nebýt“ / než kvůli ženě / být kým být nechci /
VZDOR: A jak by tedy / měla vypadat / ta tvá „vysněná“ /
            (a podle mne... / – „nereálná“)... / – „ideální žena“? /
SRDCE:  Měla by umět žít / v tichém usebrání / Měla by patřit... /
            – k Sedmému Nebi / a přesto chodit / po těchto kopcích /
            ...tady... / – o patro níž... / – na pláních Moravy... /
VZDOR: Hm... /
SRDCE:  Měla by být... / – stvoření... / – krásné a hluboké /
            které kráčí... / – stejným směrem / Ten anděl měl by... /
             – být malířem lidí... / – malířem, který... / dobře vidí /
            co já nosím... / – někde uvnitř... / – v duši... / Ta Žena... /
VZDOR: Teda!... /
SRDCE:  ...ta Žena / Žena-anděl / měla by být / jinými slovy... //
            – Královnou Moravských Vinic! //
VZDOR: Tak tedy „můj milý“, „zlatý“ (!) / „ze srdce“ ti přeji... //
            – při hledání / „takovéto“ Ženy / vskutku... //
            – „hodně štěstí“!!! //

≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈

...ať už je to srdce / jdoucí na setkání s Láskou / nebo vzdor... //
...ať už je to jedno / nebo to druhé / uvidíme... //
...které z těch dvou / vzdálí se / a které naopak... //
– zůstane... //

– ve mně... ///
...ya sea el corazón / yendo al encuentro del amor / o el pesar... //
Tristan Tzara

≈≈≈
“…et l’arbre suce la résine aux gamelles des cœurs torrides…” T. Tzara, L’Homme approximatif, IV/2/4

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraA STROM SAJE PRYSKYŘICI
V POLNÍCH MISKÁCH PARNÝCH SRDCÍ
Y EL ÁRBOL CHUPA LA RESINA
EN LAS ESCUDILLAS
DE LOS CORAZONES TÓRRIDOS
Tristan Tzara
Tristan TzaraA strom saje pryskyřici / v polních miskách / parných srdcí /
Strom, co ho anděl-Žena / Jana Rosie Theta / znova a znova /
přicházela namalovat / na svých toulkách / po své vlastní /
minulosti / na kopcích, na kterých / já sám jsem také hledal /
mnohé odpovědi / obklopen svými... //
– strážnými... / – anděly Eta... //
– v tichém usebrání //

Jana Rosie Theta / bydlela sice v Sedmém Nebi / Kdysi ale... /
kus života v Šestém... / – zapomněla prožít / a od té doby... /
vracela se / štětcem stromy zdravit / a když jsem procházel... /
– těsně kolem ní / namalovala mne... //
– i s kořeny //

S úžasem hledím / kdo tak dobře vidí / co mám v duši /
a poznávám / – stvoření / – krásné a přehluboké /
které kráčí / stejným směrem... //
– mezi stromy //

A vzdor / vzdorovitě... //
– mlčí... / a srdce //
– zpívá píseň... //
– o Životě! //

A andělé Eta radují se s námi... /
A rostou k nebi větve... /
A víčka se chvějí.../
A kosové pějí... /
A oblaka letí... /
A cesta je... //
– plná listí... //
– jen jen... //

– po ní vykročit! ///
Y el árbol chupa la resina / en las escudillas /
de los corazones tórridos /
Tristan Tzara

≈≈≈
“…les lignes de tes mains calleuses qu’à ta naissance un ange traça…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XVII/11/14

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraČÁRY TVÝCH MOZOLNATÝCH RUKOU,
KTERÉ PŘI TVÉM NAROZENÍ KRESLIL ANDĚL
LAS LÍNEAS DE TUS MANOS CALLOSAS
QUE DIBUJÓ UN ÁNGEL EN TU NACIMIENTO
Tristan Tzara
Tristan TzaraČáry Tvých mozolnatých rukou / které při Tvém narození... /
– kreslil anděl / křičely prostřednictvím... / – nočních vidění /
Ach, jak je dobře... / že (ani když spíme... / – velekrásný sen) /
nevzdává se duše... / své klopotné cesty / která míří... //
– k Sedmému Nebi //

≈≈≈≈
≈SEN≈   7
≈≈≈≈≈≈

V tom snu Hlas na mne křičel... / ať se... / – vzpamatuji! /
V tom snu Hlas na mne volal... / – ať se probudím!! /
V tom snu Hlas mne zapřísahal... / – ať si uvědomím... //
– že mám pokračovat... //
– v cestě!!! //

V tom snu Hlas se mne ptal... / jestli vím... / – že všechny ženy... /
darovaly mi v boji... / – svoji energii / a ta energie... / mi teď... /
– velmi schází! / V tom snu Hlas mi radil... / – ať si ujasním... /
– za co všechno / mám jim být... / – vděčný!! / V tom snu Hlas... /
– mne nabádal... / – že ale nyní přišel čas... / – žít Život jinak... /
– to, abych začal / v Sobě Sám... / – uvnitř... //
Sílu hledat!!! //

≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈

Mozolnatými dlaněmi / zapisuji sen... / – do svého diáře /
Budu si ho číst... / – každičký den... / Budu si ho číst... /
– co nejčastěji (!) / to abych nezapomněl / že jsem to Já Sám... /
– kdo si rozhoduji / kým pro mne jsi... / – Ty... /
– kým pro mne je / mých ex... / – pět žen... /
– a kým nyní anděl... / – Jana Rosie... //
– a koho mám vidět... //

– v Sobě Samotném! ///
Las líneas de tus manos callosas / que dibujó un ángel... /
—en tu nacimiento /
Tristan Tzara

≈≈≈
“…les adhérences des cortèges d’ouragans à l’irréalité des molécules…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XI/2/11

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraLNUTÍ DRUŽIN URAGÁNŮ
V NESKUTEČNOSTI MOLEKUL
LAS ADHERENCIAS DE LOS CORTEJOS
DE HURACANES A LA IRREALIDAD
DE LAS MOLÉCULAS
Tristan Tzara
Tristan TzaraLnutí družin uragánů / v neskutečnosti molekul /
bylo silně cítit / mezi zdmi... / – na Dívčích hradech /
kam jsme dorazili / poté, co jsem / dostal vnuknutí /
že bude dobré / na tom místě / zapálit Oheň /
tak, aby / jeho plameny / propojily Nebe... //
– se Zemí / A ještě v onom odpoledni... //
– opustili jsme svahy / poseté vinicemi... //
– a listy akantu / abychom vstoupili... //
– pod prastaré klenby / vysokých... //
– tichých Lesních... //
Svatostánků... //

Lnutí družin uragánů / v neskutečnosti molekul /
bylo silně cítit / mezi zdmi... / – na Dívčích hradech /
na prostranstvích / ozářených naší... / – aurou společnou... //
– to, když... / (oba dva v plamenech) / – pulzovali jsme //
– jako jedno jediné... / – Divotvorné Srdce... //
– obklopeni hlubokou... / – přebohatou... //
Královskou Modrou... //
Barvou //

A ďáblové propadali panice / a nelíbil se jim... / – náš Oheň... //
– a nelíbilo se jim... / – osvětlené Nebe / a přemýšleli... //
– jak nám / naše plány... / – překazit / a ďáblové... //
– telefonovali / na všechny strany / a všude... //
– o nás lhali / že prý máme / špatné... //
– úmysly / a že prý chceme... //
Dívčí hrady / celé... //
– podpálit! //

A zespoda od Milovic / přicházejí hasiči... //
– tvorové upřímní / kteří chtějí zažehnat... //
– domnělé nebezpečí / Přicházejí, aby / brzy... //
– pochopili / že tady... / – žádný požár není (!) //
– kromě toho jediného / v našem... //
– žhoucím... //
– náručí! //

A na tom místě / ti dobří lidé / odhazují helmy a hadice... //
– mezi tmavěmodré kosatce / a na tom místě / v záři... //
– planoucích hvězd / a bez prodlení... / nás korunují... //
– v krajině pod Dívčími hrady... / na Krále a Královnu //

Moravských Vinic ///
Las adherencias de los cortejos de huracanes /
a la irrealidad de las moléculas /
Tristan Tzara

≈≈≈
“…la parole seule suffit pour voir…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/4/22

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraSLOVO STAČÍ K PROZŘENÍCON LA PALABRA BASTA PARA VERTristan Tzara
Tristan TzaraSlovo stačí k prozření / Slovo plné Lásky / Slovo, které... /
– nezabíjí / ale... / – odpouští... / Ach, kolik slov už bylo... /
– v minulosti promarněno / slov... //
– která nikam... //
– nevedou! //

Dnes ale... / – na orloji hvězd... / – čas se naplnil /
Slovo touží promluvit / Slovo, které chce tady... /
– s námi být / Slovo plné Svobody (!) //
– které nám... / – prostor dává... //
– to, abychom si / sami rozhodli... //
– co pro nás oba... //
– znamená! //

Ještě než jsme projeli / průjezdem / do Sedmého Nebe /
pohlédli jsme nazpět / na všechny / viničné tratě / porostlé... /
– tmavěmodrými... / – kosatci / Mezi tratěmi / hemžilo se to... /
– pohybem / Zahlédli jsem v nich / anděla s lupou v ruce... /
– a další postavy... / – s profesorskými brýlemi / a za nimi... /
– anděla s pery... / potřísněnými... / – zlatým inkoustem... /
– a jiného / jehož ruce / divoce hořely / v západu slunce... /
– a další a další... / Byly jich / desítky / a všechny jsme je... /
– znali / V té chvíli jsme pochopili... /
– že v Sedmém Nebi... //
– nebudeme sami! //

Tyrkysovým Vozem jedeme / z tmavěmodré / do fialové /
a zdá se / že Jana Rosie / je první anděl / se kterým jsem se... /
– před vstupem... / – do dalšího Nebe... //

– nerozešel ///
Con la Palabra basta para ver /
Tristan Tzara


Tristan Tzara
ι
DOVOLIT VĚCEM, AŤ JDOU,
                              KAM CHTĚJÍ
ι
PERMITIR A LAS COSAS QUE SE
                 MUEVAN LIBREMENTE

DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ:
Na začátku této sbírky Poutníka nešťastný pád v dětství připraví o levé oko. Po konfliktu s matkou odchází z domova a dostává se do mýtického světa Sedmi Nebí. Tam se postupně setkává s anděly, kteří ovlivní jeho život. V Šestém Nebi Poutník navazuje vztah s andělem Janou Rosií Theta, kterému jsou vzdálené jakékoliv úskoky. Po korunovaci na Krále a Královnu Moravských Vinic pod Dívčími Hrady se dvojice ocitá u Brány do Sedmého Nebe... Co vše se odehrálo v Sedmém Nebi, nezbývá, než si domyslet, neboť se z něj dochovala jen jedna jediná následující báseň, která v tuto chvíli zakončuje celé dílo. Po osudech Poutníka a Jany Rosie Theta ale intenzivně pátráme a pokud něco zjistíme, informace připojíme...
EL ARGUMENTO ANTERIOR:

≈≈≈
“…avec un œil un seul tourné à l’intérieur…” T. Tzara, L’Homme approximatif, V/3/13

OBSAH // ÍNDICE
 
Tristan TzaraS JEDNÍM OKEM, JEDNÍM JEDINÝM
OBRÁCENÝM DOVNITŘ
CON UN OJO UNO SOLO
VUELTO HACIA EL INTERIOR
Tristan Tzara
Tristan TzaraS jedním okem / jedním jediným... / – obráceným dovnitř /
smím teď jít... / novými prostory... / – nad Sedmi Nebi //
neboť anděl Iota / s bílými křídly... //
– v noci mě... //
– navštívil //

To anděl Iota / oko mi přináší / to jedno oko... /
jedno jediné... / – obrácené dovnitř /
to oko útesy zraněné / z první básně... //
– této sbírky / z první básně... //
– mého putování //

Kdo je ten anděl? / Vždyť mám pocit /
že jsem tady / s ním byl... //
– vždycky! //

S jedním okem / jedním jediným... / – obráceným dovnitř /
smím teď hledět... / – kdeže to jsem / Pominuly fanfáry /
tytam jsou vrcholy / tytam jsou propady / už nejsou zapotřebí /
žádné představy / žádná náboženství / žádné světonázory /
Dnes totiž... / – ve vlastním srdci... / – ustlal jsem si... /
Dnes konečně / začal jsem chápat... //
– že ten anděl Iota... //
– není nikdo jiný... //
– nežli... //

Já Sám....... ////////
Con un ojo / uno solo... / —vuelto hacia el interior /
ahora ya puedo... / entrar... / —a nuevos espacios... //
—encima de los Siete Cielos / porque el ángel Iota... //
—con las alas blancas / me ha visitado... //
—durante la noche //
Tristan Tzara


KONEC // FINAL
Tristan Tzara

19279   
(přístupů od 30.3.2016)