Tristan Tzara

  JAN ŠKRDLÍK
zpět/atrás

  Variace na verše z básnické sbírky L’Homme approximatif Tristana Tzary
Variaciones a los versos del poemario L’Homme approximatif de Tristan Tzara

Twitter     Facebook     Google+     LinkedIn
Román ve verších. Superrealistická obdoba Puškinova „Evžena Oněgina“ s prvky magického realismu. Na bázi smyšleného putování z planety Země až k „Sedmému Nebi“ se autor znovu setkává s pěti ženami, které nejvýrazněji ovlivnily jeho minulý život a poté i se svou současnou partnerkou Janou Rosií. Autor ale potřebuje proniknout až k prostoru ještě vyššímu, aby se nakonec mohl skutečně stát sám sebou...
Název „Variace na Tzaru“ vyplynul z faktu, že každá její báseň začíná citací některého verše z básnické sbírky „L’Homme approximatif“, aby tak vzdala poctu jejímu autorovi Tristanu Tzarovi.
Una novela en verso al modo de «Eugenio Oneguin» (de Pushkin). Una obra en estilo nuevosuperrealista con influencia de realismo mágico basada en un viaje ficticio al «Séptimo Cielo» durante el cual el autor se reencuentra con 5 mujeres que tuvieron influencia crucial en su vida para después unirse con su pareja actual Jana Rosie. El autor necesita, sin embargo, llegar aún más arriba para encontrar su Yo Auténtico...
El nombre «Variaciones a Tzara» proviene del hecho de que cada poema empieza con un verso del poemario «L’Homme approximatif» haciendo un homenaje a su autor Tristan Tzara.


Variace na Tzaru
Novosuperrealistický příběh vybroušených duší
Variaciones a Tzara
Un relato nuevosuperrealista de las almas talladas
---
DEVATERO neboli OBSAH:

α NIC NEVLASTNIT 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
β NEUTÍKAT PŘED SVOU BOLESTÍ 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14
γ SVOBODA ZA TO STOJÍ 15, 16, 17
δ NENÁROKOVAT SI ŽÁDNOU POZICI
ε POSLOUCHAT HLAS SVÉHO TĚLA
ζ SVÉ VĚCI SI ROZHODUJI SÁM
η KDO JSI PRO MNE, ROZHODUJI JÁ
θ DĚLAT VŠE S LÁSKOU
ι DOVOLIT VĚCEM, AŤ JDOU, KAM CHTĚJÍ
 
 
 alpha
 beta
 gamma
 delta
 epsilon
 zeta
 eta
 theta
 iota
---
NONÁLOGO o sea ÍNDICE:

α NO POSEER NADA 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
β NO HUIR DEL PROPIO DOLOR 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14
γ LA LIBERTAD LO MERECE TODO 15, 16, 17
δ NO EXIGIR POSICIÓN NINGUNA
ε ESCUCHAR SU LENGUAJE CORPORAL
ζ EN MIS COSAS DECIDO YO
η YO DECIDO QUIEN ERES PARA MÍ
θ HACER TODO CON AMOR
ι PERMITIR A LAS COSAS QUE SE MUEVAN LIBREMENTE


Motto
Přibližný člověk jako já, jako ty, čtenáři a jako všichni ostatní…
Motto
Hombre aproximado como yo como tú lector y como los demás…


Tristan Tzara
α
NIC NEVLASTNIT
α
NO POSEER NADA

≈≈≈
“…homme approximatif comme moi comme toi lecteur et comme les autres…”
L’Homme approximatif (II/4/1, VIII/4/3, XIV/10/18)
1PŘIBLIŽNÝ ČLOVĚK JAKO JÁ, JAKO TY, ČTENÁŘI A JAKO VŠICHNI OSTATNÍHOMBRE APROXIMADO COMO YO COMO TÚ LECTOR Y COMO LOS DEMÁS1
Přibližný člověk jako já, jako ty, čtenáři /
a jako všichni ostatní / přibližní, a přesto... //
– byli jsme to my / ano, my: //
– racionální bytosti //
– s rysy poztrácenými... //
– na dnech propastí //
...ale hlavně... //
...v oné historii / kdekdo byl přibližný / já / a moje matka /
a taky moje sestra / všichni jsme tam byli /
oné náměsíčné noci / kdy věci konečně se /
– pohnuly / a mezi nimi my / my, kteří jsme pluli / vnořeni //
– mezi mrákoty / zpití nezvyklými příběhy... //
– příběhy podivnými //
Přibližní lidé jako já, jako ty, čtenáři / a jako všichni //
– ostatní / Až, když jsme se / k sobě přiblížili / věci se nám... //

– začly dít ///
Hombre aproximado como yo como tú lector /
y como los demás / aproximados... pero a pesar de todo //
—eramos nosotros / sí, nosotros los «seres cuerdos» //
—los «seres adecuados» //
—con los rasgos / perdidos por los fondos //
—de los abismos //
...pero al fin y al cabo... //
...en aquella historia / cada uno de nosotros / fue aproximado /
así como yo / y la mujer que me parió / así como mi hermana /
aquella noche sonámbula / cuando las cosas por fin //
—se movían / y nosotros entre ellas / sumergidos en las //
—tinieblas / borrachos de la extraña realidad / que es... //
—la vida humana //
Hombres aproximados como yo como tú lector / y como //
—los demás / nos aproximamos uno hacia el otro / y así... //

—se empezó todo ///

≈≈≈
“…l'usure de nos péchés évolue sans satellites dans un univers étroit…”
L’Homme approximatif (III/5/20)
2LICHVÁŘSKÝ ÚROK NAŠICH HŘÍCHŮ
ROZVÍJÍ SE BEZ SATELITŮ
NAŠÍM ÚZKÝM VESMÍREM
LA USURA DE NUESTROS PECADOS
EVOLUCIONA SIN SATÉLITES
EN UN ESTRECHO UNIVERSO
2
Lichvářský úrok našich hříchů rozvíjí se bez satelitů /
naším úzkým vesmírem / Takže: / Sem s úrokem! /
...když se spí / v úzké ložnici / mezi čtyřmi stěnami... //

V tom „úzkém vesmíru“ / matka spí / a i já /
tak trochu / – spím / na „úzké tváři“ „úzké úroky“ /
o které jsme se nechtěli / s nikým dalším //
– dělit / a na těle //
– lehké chvění / jako když se přiblíží //
– hodina pravdy //

V tom „úzkém vesmíru“ / já byl slavný herec / co má úzký knír /
a matku / kupodivu / někdo vystrojil / v hipsterském stylu /
Leží tam / v kostkovaném sáčku / a v sluchátkách poslouchá /
nějakou kapelu / Vidím se znova / jako by to bylo dneska /
vidím se / jak se nad ní skláním / a znovu se slyším /
a znovu jí šeptám: //

„Mami / moc tě nenávidím!“ ///
La usura de nuestros pecados evoluciona sin satélites /
en un estrecho universo / Conque: / ¡Venga rédito rapidito! /
escondido en los dormitorios / entre cuatro paredes... //

En aquel «estrecho universo» / duerme mi madre / y yo /
también duermo / Las «estrechas usuras» respiramos /
por los rostros / las cuales compartir una con otro / nunca... //
—quisimos / y por encima de todo / en nuestros cuerpos //
—ambos temblamos / mecidos por el fuego / de los... //
—divinos Calvarios //

En aquel «estrecho universo» / yo fui un «dandi» con bigote /
y mi mamá / una hípster / en toda regla / Allí yacía /
de costado / en una americana a cuadros / escuchando /
un grupo en Spotify / Y yo, como ahora, me veo /
me veo de nuevo / inclinarme hacia ella / y otra vez me oigo /
susurrar en su oído: //

—¡Te odio / mamá!— ///

≈≈≈
“…les rires grimpants ensemencent de tempête les constellations d'abeilles…”
L’Homme approximatif (VI/4/3)
3POPÍNAVÉ VÝSMĚCHY
ZASÉVAJÍ Z BOUŘE
VČELÍ SOUHVĚZDÍ
LAS RISAS TREPADORAS
SIEMBRAN DE TEMPESTAD
LAS CONSTELACIONES DE ABEJAS
3
Popínavé výsměchy / zasévají z bouře //
– včelí souhvězdí / Ach, jak moc nás svými žihadly //
– ty včely trápily! //

Matka na mě křičí / jak jsem nezodpovědný / a já na ni: /
„Jsi zlá malá holka (!) / která lupou pálí broučky!“ /
„Malá holčička (!) / se zvětšovacím sklem //
– v dlani!!“ //

V tu chvíli vchází moje sestra / a mne si oči /
Matka na ni doráží / s tónem vítězným: /
„Mám to všechno nahrané! / To se budeš divit!“ /
A už to pouští / pěkně od počátku //
– na svém přehrávači //

Znovu zní: / „Moc tě nenávidím!“ / a pak to /
jak jsme se hádali / ale já ji říkám: / „Mami /
tu nahrávku bys měla poslouchat / všechny večery! /
Možná, že pak jednou pochopíš / to, co už jsi dávno měla /
– pochopit: / Potřebuješ / – psychoterapii! //

...a s tím jsem opustil / ono obydlí //

Už nechci vlastnit / nic zde na Zemi /
Už nechci vlastnit / nikdy nic /
Už nechci vlastnit / žádnou... //

– z oněch věcí ///
Las risas trepadoras / siembran de tempestad //
—las constelaciones de abejas / ¡Ay de los remordimientos //
—que nos aguijonean! //

Mi madre me grita / —¡Qué irresponsable!— / Y yo a ella: /
—¡Tú eres una chica mala / quemando hormiguitas /
con la lupa! / ¡¡Una chica mala / con la lente de aumento //
en su mano derecha!!— //

En aquel instante / viene mi hermana / y se frota los ojos /
Madre le insinuó / con tono victorioso: /
—¡Lo tengo grabado todo! / si quieres te lo paso...— /
Y así lo hizo / Lo rebobina hacia el principio / y lo pasa //
—en el grabador //

Se oye de nuevo: / —¡Te odio!— / y luego /
una discusión nuestra / Le digo a mamá: /
—¡Vaya, qué bien que lo tengas! / Lo tienes que escuchar /
todos los días / Algún día quizá comprendas /
que ¡debes buscar / a un psicoterapeuta!— //

...y con esto me fui / de aquella casa //

Ya no quiero poseer / de esta Tierra nada /
Ya no quiero poseer / nada jamás /
Ya no quiero poseer / ninguna... //

—de aquellas cosas ///

≈≈≈
“…vision sur vision et ombre découpée d'ombre…”
L’Homme approximatif (VII/1/25)
4VIDINA ZA VIDINOU A STÍN
VYKRAJOVANÝ ZE STÍNU
VISIÓN TRAS VISIÓN Y SOMBRA
RECORTADA DE SOMBRA
4
Vidina za vidinou a stín / vykrajovaný ze stínu /
Na ulici potkám stařenu / kterou jakoby čas vykrojil //
– stromům z kořenů / O pomoc prosí / všechny kolemjdoucí //
– ale nikdo ji neslyší / (Alespoň tak se to jeví) / O pomoc žádá //
– žádá o ochranu / ty, co kolem jdou / ale jediný... //
– ochotný / vyslechnout ji / ta jediná duše ochotná... //
– jsem já //

Kéž bych měl víc / prozíravosti! //

Říká mi, že si vzala / chybnou tabletu / nesprávnou pilulku /
a nyní že je ohrožená / na životu / Nemocnici objevuji /
na rohu náměstí / Konečně! / Teď jsem volný / všechno tady //
– opustit! //

Na opačném rohu / schované v dalším / „vykrojeném stínu“ /
už na mne čeká / můj vůz / moje staré auto //

– Ford Mondeo ///
Visión tras visión y sombra / recortada de sombra /
Afuera tropiezo / con una anciana / recortada con el tiempo //
—de raices arbóreos / Pide ayuda / a los transeúntes / pero... //
—nadie la atiende / O por lo menos así lo parece / Pide auxilio //
—pide protección / a las personas que pasan / pero el único //
—disponible / para ayudarla... //
—soy yo //

¡Ojalá yo tenga más precaución! //

Me dice ella / que ha tomado / una píldora / equivocada /
y ahora está / en peligro de vida / La llevo, por fin, al hospital /
en la esquina de la plaza / ¡Albricias! / ¡Ya es hora //
—de poderme marchar! //

En otra esquina / cubierto con otra / «sombra recortada» /
espera mi antiguo vehículo / mi coche //

—Ford Mondeo ///

≈≈≈
“…n'arrivent plus à suivre la grève sous tes pas…”
L’Homme approximatif (VII/1/27 (25))
5NEDOKÁŽÍ NÁSLEDOVAT
PÍSEK POD TVÝMI STOPAMI
NO ALCANZAN A SEGUIR
LA ARENA BAJO TUS HUELLAS
5
Nedokáží následovat / písek pod tvými stopami /
vidina za vidinou a stín / vykrajovaný ze stínu /
Žádný z těch přeludů / nemůže následovat //
– ani jednu stopu //
– tvojí přítomnosti... //

Přeludy totiž / nikdy nedostihnou //
– to, co je ryzí / nemohou pochopit skutečný... //
– dotek pravdivosti / Na zadním sedadle Fordu Mondeo... //
– spí můj syn //
– Filip... //

Spal tam / (kupodivu) / většinu cesty / přesto ale nesla /
celá ta pouť prapodivná / stopu jeho... //
– přítomnosti //

Intenzivně přemýšlím / co mi tím vším / chce říct //
– Hlas Prozřetelnosti... //

...ach, už si vzpomínám! / Také jsem / takto usínal /
na cestě mého otce / z planety Země / k jeho srdci... //

– v Sedmém Nebi!!! ///
No alcanzan a seguir / la arena bajo tus huellas /
visión tras visión y sombra / recortada de sombra /
Todo es una alucinación / incapaz de seguir //
—ni una sola huella //
—de tu presencia... //

Ya que la alucinación / no puede alcanzar //
—lo que es puro / no puede comprender //
—el toque auténtico / En el asiento trasero del Ford Mondeo /
durmiendo / —está Filip //
—mi hijo... //

Él durmió allí / (para mi asombro) / casi todo el tiempo /
y a pesar de esto / su presencia marcó / un sello crucial /
a lo largo / de nuestra / —peregrinación //

¿Qué es lo que quiere / con todos estos augurios / decirme //
—la Voz de la Providencia?... //

...¡ya me acuerdo! / ¡¡¡Yo pasé lo mismo / durmiendo / cuando
mi padre peregrinó / del planeta Tierra / a su corazón... //

—en el Séptimo Cielo!!! ///

≈≈≈
“…harassé de visions touffues tu retournes au secours de ton cœur en étranger…”
L’Homme approximatif (VII/1/23,24 (25,27))
6VYČEPANÝ HUSTÝMI VIDINAMI
VRACÍŠ SE NA POMOC SVÉMU SRDCI
JAKO CIZINEC
ABRUMADO POR VISIONES ESPESAS
VUELVES EN AYUDA DE TU CORAZÓN
COMO UN EXTRAÑO
6
Vyčepaný hustými vidinami / vracíš se na pomoc /
svému srdci / jako cizinec / když vidina za vidinou /
a stín / vykrajovaný ze stínu / nedokáží následovat //
– písek pod tvými stopami //

Už ani nevím / jak jsme se tam octli / uprostřed zahrad /
– romantických / obklopeni hustou mlhou v lesích /
na té úzké cestě / mezi stromy / Jedu a myslím si: / „Ach /
jak je dobře / že to auto / co jede přede mnou / vede mne... /
– svými světly!“ / V tu chvíli jsem ale / ještě netušil /
že to není auto / ale anděl s dvěma / červenými... //
– lucernami //

Andělé Alpha / takto provádějí / zbloudilé duše /
(které o to stojí) / z planety Země / na cestu do Země... //
Poznání //

Budeš-li mít štěstí / a dostatek odvahy / také vykročit //
– pak na té cestě / možná také jednou / budeš moci prožít... //
– jak se Život / probouzí / ve tvém těle... //
– plném mízy... //

Ještě před vjezdem / do Brány / k Prvnímu Nebi /
naposledy pohlédl jsem / na planetu Zemi /
Připadala mi tak trošku / jak ten model vláčků /
s krajinou a s domy / který jsme si s otcem /
v mém (i v jeho) dětství / spolu tak rádi (!) / kdysi... //

– vytvářeli ///
Abrumado por visiones espesas / vuelves en ayuda /
de tu corazón / como un extraño / cuando visión tras visión /
y sombra / recortada de sombra / no alcanzan a seguir //
—la arena bajo tus huellas //

No sé cómo explicármelo / a mí mismo / pero de improviso /
nos hallamos / rodeados de jardines románticos / en una
estrecha carretera / andando perdidos entre los bosques /
y la niebla / Me digo: / —Menos mal que puedo / seguir aquel /
coche delantero / con sus luces traseras— / No sabía yo /
que no es un coche / sino un ángel / con dos lámparas... //
—rojas //

Los ángeles Alpha / así ayudan / a las almas / (que lo aceptan) /
a trasladarse / del planeta Tierra / a la Tierra //
—de la Sabiduría
//

Si tienes suerte / y el valor suficiente / para emprender //
—ese viaje / quizá también / puedes pasarlo / así de bien //
—sintiendo la Vida / en tu cuerpo... //
—lleno de frescura.... //

Antes de entrar yo / en aquel Portón / del Primer Cielo /
eché un último vistazo / al planeta Tierra / y ella / me pareció /
un poco / como una maqueta / de trenes en miniatura /
con sus pistas, casitas, ferrocarriles y céspedes / una maqueta /
de mi niñez / que tanto nos había gustado... / construir... //

—con mi padre ///

≈≈≈
“…la parole seule suffit pour voir…”
L’Homme approximatif (III/4/22)
7SLOVO STAČÍ K PROZŘENÍCON LA PALABRA BASTA PARA VER7
Slovo stačí k prozření / ale proč tady není? /
Když ses narodil / všichni mlčeli / schováni za frázemi /
Když ses narodil / lidé byli němí / lidé byli sami /
Křičely stromy / křičely hvězdy / křičely hory /
ale z tramvají / z televizí / a z rádií /
zněly pouze / praskající vlny atmosféry /
Když jsi vyrůstal / čekal jsi / až někdo promluví /
ale všichni mlčeli! /
Běžel jsi do krajiny / a poslouchal stromy /
ucho jsi naklonil / k šumění mravenišť /
prosil jsi kořeny / ať ti vyprávějí /
ale nerozuměl jsi jim… /
Dnes ale / na orloji hvězd / čas se naplnil /
Oči se chtějí otevřít / a slovo touží promluvit /
slovo, co stačí k prozření //

– je tady ///
Con la palabra basta para ver / así que: ¡¿Por qué no la hay?! /
Cuando tú naciste / todo el mundo callaba / escondido detrás de las frases / Cuando tú naciste / todos enmudecieron / todos, tan solitarios… / Los árboles gritaban / las estrellas daban gritos / las montañas voceaban / pero en las teles / en las radios / y en los tranvías / se oían sólo / las interferencias ruidosas / Cuando crecías / esperabas / que la gente fuera a hablar / pero ¡todos callaban! /
Escapabas al campo / para escuchar los bosques /
Ponías oído / a los hormigueros /
Suplicabas a las raíces / que te contaran historias /
pero no les entendías nada… /
Pero hoy en día / se acabó el tiempo / marcado en el reloj astronómico / Los ojos quieren abrirse / y la palabra desea ser pronunciada / la palabra que basta para ver / ya aquí está //

—en tu presencia ///


Tristan Tzara
β
NEUTÍKAT PŘED SVOU BOLESTÍ
β
NO HUIR DEL PROPIO DOLOR

≈≈≈
“…mais que la porte s'ouvre enfin comme la première page d'un livre…”
L’Homme approximatif (V/9/1)
8ALE AŤ SE KONEČNĚ OTEVŘOU DVEŘE
JAKO PRVNÍ STRÁNKA KNIHY
PERO QUE SE ABRA AL FIN LA PUERTA
COMO LA PRIMERA PÁGINA DE UN LIBRO
8
Ale ať se konečně / otevřou dveře / jako první stránka /
nové knihy / když do Prvního Nebe vjíždím //
– plného dobrodružství! / První stránka nové knihy /
jejíž obsah / je už dávno / – napsaný! / Ta zem je tak cizí /
a přesto vím / že jsem v ní kdysi... / před mnoha časy... //
– doma byl! //

Projíždím krajinami / novými... / – plnými kypré hlíny /
Auto tiše přede / kola se točí / dokola mými / – malými... //
– osobními... / – dějinami / Kolem jen černozem... //
– sycená vodami / A protože Země / odkud jsme přijeli //
– leží / pouhé jedno patro pod námi / natahuje se k ní... //
– krajina / kde se nacházím... //
– svými... / – neviditelnými... //
– kořeny... / Mezi nimi proplétám se / zcela sám... //
nezakořeněný / a andělé Alpha / svítí mi... //
– svými červenými... //
– lucernami... //

Andělé Alpha / první jsou mezi strážci / cest poutníků /
k Sedmým Nebím / strážci Stezek jantarových / ohrožených //
– zprava i zleva ďábly / Ďáblové jsou bytosti / které cestu... //
– ztratily / a proto ji nechtějí / dopřát ani... //

– ostatním ///
Pero que se abra / al fin la puerta / como la primera página /
de un libro / cuando entro / en el Primer Cielo //
—lleno de aventuras / La primera página de un libro /
cual contenido / ya se conoce / desde hace mucho tiempo /
Una tierra tan ajena / y a pesar de esto / sé por cierto que... //
—yo vivía en ella //

Paso por los paisajes / llenos... / —de esponjosa tierra /
El coche ronronea / en voz baja / y sus ruedas dan vueltas //
—a través de mi propia / —vida / Prevalece chernozem... //
—llena de agua / Y ya que la Tierra / de la que partimos //
—está situada / solo un piso más para abajo / por eso... //
—ambas tierras / están conectadas / una con otra... //
—por sus raíces... / —invisibles... / Tampoco yo las veo //
—estoy zigzagueando... / entre ellas / siendo yo mismo //
no arraigado... / y los ángeles Alpha / alumbran mi camino //
—con sus lámparas... //
—encarnadas... //

Los ángeles Alpha / sirven de guardia / para los peregrinos /
al Séptimo Cielo / guardia de la Ruta de Ámbar / amenazada //
—por los diablos / Los diablos son creaturas / que perdieron //
—la brújula / y por eso quiren / que la pierda / también... //

—el mundo entero ///

≈≈≈
“…la pluie échevelée lézarde nos conversations nos fortifications de poitrines…”
L’Homme approximatif (XI/8/1)
9ROZCUCHANÝ DÉŠŤ ZPŮSOBUJE TRHLINY
V NAŠICH KLÁBOSENÍCH,
V NAŠICH OPEVNĚNÝCH HRUDNÍCÍCH
LA LLUVIA DESMELENADA AGRIETA
NUESTRAS CHARLAS        NUESTRAS
FORTIFICACIONES         PECTORALES
9
Rozcuchaný déšť způsobuje trhliny / v našich kláboseních /
v našich opevněných hrudnících / Bavím se s „Alpháky“ /
povídají mi, že prý / dělá jim starosti / že ďáblové poslali /
svoje špiony / mezi naše řady / Jsou to prý vlci /
v rouších beránčích / kteří už mnohé zahubili //
– ve svých... //
– pastích //

Jak si tak prohlížím / všechny ty / andělské tvory / připadají mi /
nějak příliš jednotvární / Každému vyráží / křídla... /
– mezi lopatkami / každý se tváří / – jako by se modlil /
každý se snaží / – nějak pomoci / ale nikdo z nich / není... //
– básník //

A tak se rozhoduji / najít někoho / kdo by byl jiný /
Takový mi připadá / krásný anděl / jménem Věra Beta /
Věra je / zcela jiná / protože má rudý šátek ovinutý /
těsně kolem těla / a protože na rozdíl /
od andělů Alpha... //
ona //
– je žena... //

Věra Beta souhlasila / že bude létat / poblíž... / – mého auta /
Často se ho dotýkala / svýma nohama / Otevřela se mi /
jako kniha dobrodružná / (nebo se tak / alespoň tvářila) /
Do stránek té knihy / jsem se podíval / – jako do zrcadla /
Uviděl jsem / jak obrazy uvnitř / hoří / rudými plameny /
podpálené mými vlastními / rozžhavenými... //

– tepnami... ///
La lluvia desmelenada / agrieta nuestras charlas /
nuestras fortificaciones pectorales / Hablo con los «Alphas» /
Según dicen / nos encontramos en peligro latente: /
Los diablos han enviado sus espías / Son lobos /
que viven a costa de los demás / a los que aniquilan //
—con sus trampas //
—sin piedad alguna... //

Miro alrededor / y veo que todas esas / creaturas angélicas /
son algo monótonas / A todas ellas / brotan las alas /
—entre omóplatos / todas ponen caras / —de rezador /
todas intentan / ayudarnos / pero ninguna / tiene el alma... //
—del poeta //

Por eso decido / encontrar a una / que sea distinta /
a las demás / Así me parece / una bella ángel Věra Beta /
Věra / es diferente / porque tiene / un pañuelo rojo /
bien ajustado / alrededor del cuerpo / y a diferencia /
de ángeles Alpha... / ella no es un hombre //
—sino que pertenece... //
—al «bello sexo» //

Věra Beta / estuvo de acuerdo / en que iba a volar /
cerca... / —de mi vehículo / Lo rozaba con sus piernas... //
—con frecuencia / Se me abrió / como un libro / de aventuras /
En aquel libro / he leído / buena parte / de mí mismo... //
—como en un espejo / He visto imágenes / en llamas rojas /
encendidas por mis propias / ardientes... //

—arterias... ///

≈≈≈
“…dans chaque feuille il y aurait le tronc de l'arbre sans le savoir…”
L’Homme approximatif (VII/6/15)
10V KAŽDÉM LISTU BYL BY KMEN STROMU
ANIŽ BY SI TOHO BYL VĚDOM
EN CADA HOJA HABRÍA UN TRONCO
DE ÁRBOL SIN SABERLO
10
V každém listu byl by kmen stromu, aniž by si toho byl vědom... /
Kéž by aspoň věděli (!) / o své existenci / kosové... //
– ve větvích! / Třeba by nám zazpívali //
– srozumitelněji... / ...ale takto jsme si... //
– bohužel nevšimnuli / uprostřed jaké krásy //
– jsme svoje stopy... //
– zanechali... //

V té době se můj syn / občas probudil / Spolu jsme chodili /
pod korunami stromů / a nad jejich / – kořeny /
Měli jsme tajnou zem / a jméno jsme jí dali / – Filip /
A Druhé Nebe / klenulo se nad námi /
a Země byla v přízemí / a my jsme / jinde nežili /
nežli výhradně //
– v prvním podlaží //

Z té doby pamatuji si pouze: / tři otazníky /
v naších očích / a čtyři horké dlaně /
naplněné... //

– nadějemi ///
En cada hoja habría un tronco de árbol sin saberlo... /
¡Ojalá supieran / de su existencia / por lo menos / los mirlos //
—en los troncos! / Quizá cantarían entonces //
—de manera más comprensible / para que se les pudiera //
—entender / Así, sin embargo, ignoramos, desgraciadamente //
—lo bello que era... //
—nuestro camino... //

En aquel entonces / mi hijo se despertaba / de vez en cuando /
Paseábamos juntos / debajo de las coronas de los árboles /
y sobre / —sus raíces / Juntos descubrimos un país secreto /
y lo denominamos / —Filip / El Segundo Cielo se arqueó /
sobre nosotros / y la Tierra / estuvo en el piso bajo /
y yo y mi hijo / vivimos / por esas fechas / solamente... //
—en la planta primera //

De aquel tiempo sólo recuerdo: / tres signos interrogativos /
en nuestros ojos / y cuatro palmas calientes /
llenas... //

—de esperanzas //

≈≈≈
“…dans chaque feuille il y aurait une autre feuille…”
L’Homme approximatif (VII/6/14 (15))
11V KAŽDÉM LISTU BYL BY JINÝ LISTEN CADA HOJA HABRÍA OTRA HOJA11
V každém listu byl by jiný list / a v každém listu /
byl by kmen stromu / aniž by si toho byl vědom /
a v každé cestě / další cesta / – z našeho snu... /
lepší než ta... / – předešlá / a nad tím vším / kosi zpívali /
když jsme putovali / zablácenou zemí / k Sedmému Nebi /
vpravo i vlevo hory / hemžící se démony /
a všude kolem nás / andělé Alpha //
– andělé Strážci //

Byla, myslím / noc po Štědrém večeru / a ještě nás vidím /
mne a Věru Betu / jak kamsi jdeme / v temném prostoru /
Věru jsem netušil / že by bylo možné / aby v jednu v noci /
ozvali se kosi / se svou písní / kterou se zalykali... /
– jako šílení... / Mysleli si ubozí / že červené lampy poblíž /
– znamenají světlo denní / a proto zpívali... / ...ve skutečnosti /
žádný den nebyl / ...ve skutečnosti / byli jsme uprostřed... //
temné noci našich duší //

Od té doby / ať jsme jeli kamkoliv / (divná věc!) /
nacházel jsem na pláních / – v Prvním Nebi /
broučky se spálenými / – křídly / „Proboha!“ říkám si /
„Kdo má tohle / na svědomí!?“ / S tímto tajemstvím /
– nerozluštěným / pokračovali jsme v cestě / k Druhému Nebi /
– já a můj syn Filip / oba doposud... / – neprobuzení... //

– do snů ponoření //
En cada hoja habría otra hoja / y en cada hoja /
habría un tronco de árbol / sin saberlo / y en cada camino /
otro camino / y en cada futuro soñado / —un futuro /
todavía mejor / Y encima de todo eso / los mirlos cantaron /
cuando peregrinamos / a través de la tierra fangosa /
al Segundo Cielo / las sierras / llenas de diablos /
por ambos lados / y los ángeles Alpha / alrededor... //
—de nosotros //

Si bien me acuerdo / era la Noche Buena / y yo y Věra Beta /
volvimos de una visita / de algún sitio / por aquellas comarcas /
No sabía yo / que iba a pasar: / Era la una de la madrugada /
y a pesar de ser tan temprano / un mirlo cantaba... /
—como un loco... / Estaba el pobrecillo / cerca de una /
—lámpara roja / y por eso pensó / que ya era de día /
aunque, en realidad / fue la noche oscura //
del alma //

Desde entonces ocurría / que durante los días /
a menudo / muchas hormiguitas / tenían las alas /
—quemadas / Me decía yo: / —¡Maldita sea!
¿¡Quién por Dios puede / hacer esas cosas!?— /
Con aquel secreto no desvelado / anduvimos adelante /
yo y mi hijo Filip / quien también / todavía... //

—estaba soñando //

≈≈≈
“…la couronne de l'arbre se verrait dans la feuille…”
L’Homme approximatif (VII/6/13 (14, 15))
12KORUNA STROMU BYLA BY VIDĚT V LISTULA CORONA DEL ÁRBOL SE VERÍA EN LA HOJA12
Koruna stromu byla by vidět v listu /
a v každém listu byl by jiný list / a v každém listu /
byl by kmen stromu / aniž by si toho byl vědom //

Andělům Alpha / nelíbila se pranic / Věra Beta /
Podezírali ji / z nejrůznějších věcí / a ona na oplátku /
okolí zasypávala / – výbuchy smíchu / a na ně pohlížela /
skrz prsty / V této atmosféře / dusili jsem se... / já i dítě... //
– které nosím uvnitř //

Těch jízlivostí / které jsem zažil / na cestě k Druhému Nebi! /
Na cestě, co se klikatí / bahnitou zemí / ve které ne a ne se /
– zakořenit... / Zažil jsem, že / tělo Věry Bety / jakkoliv krásně /
rudým šátkem obtažené / nemůže vynahradit / – porozumění /
i když... / (jak nad tím tak přemýšlím) / ve skutečnosti /
byl jsem to já / kdo rozhodl se / otevřít dveře... //
– této zkušenosti //

Nejsme si vědomi / co se v nás zrcadlí! / V každém listu /
je další list / a v listu kmen stromu / a spodní proudy /
kmen stromu / – vodou nesou / A tak i my / jednali jsme /
aniž bychom znali / – skryté důvody / a já už opravdu... /
– nepamatuji si... / kdo z nás dvou //
...koho... //

– opustil... //
La corona del árbol se vería en la hoja /
y en cada hoja habría otra hoja / y en cada hoja /
habría un tronco de árbol / sin saberlo //

A los «Alphas» / no les gustó en nada / Věra Beta /
Les pareció sospechosa / porque a menudo se reía /
—a carcajadas / Ella ni siquiera les prestó / —una mirada /
Fue difícil / aguantar aquel clima / —de silencio / para mí... //
—y para mi niño interno //

¡Cuántas malicias / anduvieron sueltas / por el camino /
al Segundo Cielo! / por el camino / que zigzaguea /
através de la tierra fangosa / donde no me podía / —arraigar /
Me di cuenta / que el cuerpo de Věra Beta / nunca tenía /
lo suficiente / para saciarme / porque le faltaba / el deseo //
—de sintonizar / Pero en realidad / yo mismo abrí la puerta... //
—a aquella experiencia //

¡No somos conscientes / de lo que incluimos! / En cada hoja /
hay otra hoja / y en cada hoja / hay un tronco / —de árbol /
movido por las corrientes profundas / Así también nosotros /
seguimos sin comprender / —las ideas encubiertas /
y al fin y al cabo / ni aun estoy seguro / si fui yo o ella... //
...quién dejó plantado... //

—al otro... //

≈≈≈
“…des jardins de femmes aux jolies omoplates reposant dans leur langueur de nénuphars…”
L’Homme approximatif (III/4/19)
13ZAHRADY ŽEN S KRÁSNÝMI LOPATKAMI,
KTERÉ ODPOČÍVAJÍ
VE SVÉ ZEMDLENOSTI LEKNÍNŮ
JARDINES DE MUJERES DE LINDOS OMÓPLATOS
QUE DESCANSAN
EN SU LANGUIDEZ DE NENÚFARES
13
Zahrady žen s krásnými lopatkami / které odpočívají /
ve své zemdlenosti leknínů / kde plameny květů /
napřed tak slibné / v mezilopatčí / nahoru a dolů /
ne a ne se rozšířit... / Kundalini / co se nedaří... /
zapálit... / v našich páteřích... / Takové jsou obrazy /
které ve své paměti / nyní vidím... / ...to když vzpomenu si /
na svou cestu... //
– po Prvním Nebi //

Pravdou je / že všichni andělé / mají zde /
předlouhé vlasy / které si / v jezerech /
vykoupali s lekníny / Pravdou je ale také /
že to nejsou jezera / ale močály /
– páchnoucí stoky / produkt zemdlenosti /
šesti Nebí nad tím / a my se v nich /
často... / zbrocení až po pás... //
– zemdleně... //
– vyváleli... //

Kdybych nebyl básník / ale dělník / městských kanalizací /
použil bych slovo „průser“ / ale takto řeknu pouze /
že jsem to zkrátka / nechtěl vidět / neboť přání //
– otcem je... //
– myšlenky //

Ta místa marně a marně / něco slibují /
To je to / (zdá se mi) / co mezi těmi močály /
na sklonku mé cesty / po Prvním Nebi... /
mohu přečíst / neboť se mi / oči otevřely /
když jsem konečně / přestal utíkat... //

– před svou bolestí ///
Jardines de mujeres de lindos omóplatos / que descansan /
en su languidez de nenúfares / flores de llamas encendidas /
que, a pesar de ser prometedoras / en el entreomoplaterio /
ya no pueden / progresar más... / La Kundalini frustrada... /
en nuestras / columnas vertebrales... / así me parecen /
las imágenes grabadas / en mi mente /
cuando me acuerdo / de mi viaje... //
—por el Primer Cielo //

Es verdad / que todos los ángeles / aquí tienen /
cabellera abundante / lavada en los lagos /
junto con los nenúfares / Pero también es verdad /
que los «lagos», en realidad / no merecen ese nombre /
sino el de «cenagales» / —las cloacas malolientes /
—los productos de languidez / de los Seis Cielos superiores /
y nosotros / nos hemos revolcado / a menudo / por sus lodos /
hasta el grado / (aunque me avergüence escribirlo) //
—de disfrutarlo... //

Si yo hubiera sido / un cavador de zanjas / de la canalización /
yo lo llamaría / a todo eso / una «cagada» / pero ya que /
soy un poeta / digo solo / que estaba / equivocado //
—porque no quería ver //
—cómo son las cosas //

Aquellos lugares / en el Primer Cielo / prometen siempre algo /
sin cumplirlo / y eso / (así me parece) / es lo que puedo /
ahora comprender / viendo sus cenagales /
porque se me abrieron / mis ojos /
cuando por fin / he dejado de huir... //

—de mi propio dolor ///

≈≈≈
“…la parole seule suffit pour voir…”
L’Homme approximatif (III/4/22)
14SLOVO STAČÍ K PROZŘENÍCON LA PALABRA BASTA PARA VER14
Slovo stačí k prozření! / Proč tedy / utíkat před... //
– poznáním?! / Není snad lepší (?) / přiklonit uši... //
– k naději (?) / kterou slova přináší (?) / a nechat si... //
– vyléčit / svoji duši / a všechna její... //
– zranění? //

Ještě před vjezdem / do Brány / k Druhému Nebi /
naposledy pohlédl jsem / na Nebe pod ním /
Uviděl jsem tam / Věru Betu / a v její ruce /
velikou lupu / a tak jsem pochopil /
kdo po té cestě / Prvním Nebem /
křídla broučkům pálil! / Záležitost /
vůči které / byl jsem slepý /
protože jsem ji zkrátka... //
– nechtěl vidět... //

...ale dnes / na orloji hvězd / čas se naplnil /
oči se otevřely / a slovo promluvilo /
schopné uzdravit / všechny duše... //

– tvorů zraněných ///
¡Con la palabra basta para ver! / ¡¿Por qué, entonces... //
—huir del saber?! / ¿No es mejor quizá / acercarse... //
—a la esperanza / engendrada por la palabra //
—a que te curaras / tu alma //
—herida? //

Antes de entrar yo / en aquel Portón /
del Segundo Cielo / eché un último vistazo /
al Cielo inferior / Vi allí a Věra Beta /
y en su mano / una gran lupa / y me he enterado /
¡quién por el camino / del Primer Cielo /
quemó las alas / a las hormiguitas! /
El asunto / en el cual / yo fui ciego /
por no querer ver / la auténtica... //
—realidad //

...pero hoy en día / se acabó el tiempo / marcado en el reloj astronómico / los ojos se abrieron / y la palabra se pronunció / la palabra que es capaz / de sanar / a las almas //

—heridas ///


Tristan Tzara
γ
SVOBODA ZA TO STOJÍ
γ
LA LIBERTAD LO MERECE TODO

≈≈≈
“…dans chaque pore de la peau il y a un jardin et toute la faune des douleurs…”
L’Homme approximatif (XV/6/1,2)
15V KAŽDÉM PÓRU KŮŽE JE ZAHRADA
A CELÁ ZVÍŘENA BOLESTÍ
EN CADA PORO DE LA PIEL HAY UN JARDÍN
Y TODA LA FAUNA DE LOS DOLORES
15
V každém póru kůže / je zahrada / a celá zvířena bolestí /
ale v místě, kam jsem dojel / tam bolest / barvy pomeranče /
– a voní / rozmarýnem, zázvorem, ženšenem a škornicí /
Už bylo věru načase / opustit... / – to bahno Prvního Nebe! /
Andělé Alpha / naši věrní průvodci / hřejí se ve slunci /
které mezi stromy / kreslí všechny tvary... //
– smyslnosti //

Ještě nedávno / připadali mi tak / beznadějně stejní /
dnes ale mohu ocenit / plody jejich stálosti /
Přeludy odplynuly / a andělé Alpha / jsou stále tady /
spolu se radí / jak mi domluvit / abych si vážil svobody /
abych se poučil / ze svého vztahu / k andělu... /
– jménem Věra Beta / a možná, že právě tady /
je ten správný okamžik / zmínit / že i v Druhém Nebi /
hemží se to tvory andělskými / a ten, který mi... /
do života vstoupil / jmenoval se //

Petra Gamma ///
En cada poro de la piel / hay un jardín / y toda la fauna /
de los dolores / pero aquí donde he llegado / aquí el dolor /
tiene color anaranjado / y huele a jengibre, ginseng, romero /
y hierba de cabra en celo / ¡Ya es la hora / abandonar... /
el lodo del Primer Cielo! / Los ángeles Alpha / nuestros fieles /
—guardaespaldas / toman el sol que pinta / —de naranja... //
—la voluptuosidad //

Hace poco que los «Alphas» / me han parecido /
muy monótonos /

≈≈≈
“…et les chats dans les bras deviennent de petites locomotives…”
L’Homme approximatif (V/8/9)
16A Z KOČEK V NÁRUČÍ STÁVAJÍ SE
MALÉ LOKOMOTIVY
Y LOS GATOS EN LOS BRAZOS SE VUELVEN
PEQUEÑAS LOCOMOTORAS
16
A z koček v náručí stávají se malé lokomotivy / a právě to byl /
případ Petry Gammy / jejíž historii / chtěl bych tady /
– vylíčit: / Kdysi, před mnoha lety / byly tady dvě Petry /
Jedna byla dítě / a ta druhá dospěla / – příliš brzy /
a jednou po bezesné noci / sbalila ta druhá / té první kufry /
a poslala ji / – ven ze dveří / Od té doby / je Petra Gamma /
plná prázdnoty / protože jí hlava zůstala / ale tělo... //
– odešlo pryč //

Z té prázdnoty se stala / malá lokomotiva /
malá lokomotiva, která / přiváží další a další věci /
do černé díry / v jejím vnitřním / – prázdném souhvězdí /
malá lokomotiva / neschopná ukojit / touhu... //
– samu sebe naplnit //

Ta malá Petra / ve skutečnosti / scházela ji /
a proto Petra Gamma / rozhodla se radit /
– všem ostatním / aby tak jejich prostřednictvím /
konečně došla... //

– naplnění //
Y los gatos en los brazos se vuelven pequeñas locomotoras /

≈≈≈
“…étendre sur un lit le blanc espoir d'une mort prochaine…”
L’Homme approximatif (III/4/24)
17POLOŽIT DO POSTELE BÍLOU NADĚJI
BLÍZKÉ SMRTI
ECHAR EN UNA CAMA LA BLANCA ESPERANZA
DE UNA CERCANA MUERTE
17
Položit do postele bílou naději blízké smrti /
Echar en una cama la blanca esperanza de una cercana muerte /


KONEC // FINAL
Tristan Tzara

8332   
(přístupů od 30.3.2016)