jednotliví umělci (pro zobrazení informací klikněte na jméno konkrétního umělce):
Jan Škrdlík – violoncello (podrobné informace)
• Karel Košárek – klavír • Petra Besa – klavír • Jana Rambousková – klavír JAN ŠKRDLÍK – violoncello (podrobné informace)
Recenze
Zvukové ukázky Fotografie v tiskové kvalitě Repertoár Jan Škrdlík pochází z hudební rodiny. Studoval u Jana Hališky na ostravské konzervatoři, dále u Bedřicha Havlíka na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, u Luise Clareta v Barceloně a pak soukromě u Daniela Veise v Praze. Obdržel prémii Českého hudebního fondu za propagaci českých děl v zahraničí a jiná ocenění.
S Janem Škrdlíkem se měli možnost seznámit posluchači na mnoha stech koncertech na třech kontinentech ať už jako s komorním hráčem nebo sólistou. Logickým doplňkem této činnosti je i spolupráce s televizí a rozhlasem včetně nahrávek pro violoncello a symfonický orchestr. V oblasti sólové hry také nahrál pro přední vydavatelství řadu CD se skladbami prakticky všech stylových období. Jeho CD Bachových suit bylo vybráno v roce 2003 japonskou firmou Geocities mezi deseti tituly reprezentujícími českou interpretační tvorbu. V roce 2008 se stal spolutvůrcem prvního videoklipu v oblasti instrumentální klasické hudby v dějinách a průkopníkem multimediálního koncertování, kdy k živé koncertní produkci je paralelně promítán film Claude Debussy – Sonate pour violoncelle et piano a další snímky. V letech 1997 až 2009 vyučoval na brněnské konzervatoři. Svou zahraniční pedagogickou činnost zahájil v roce 2003, když se ujal vedení violoncellových interpretačních kurzů v jihošpanělské Murcii. V letech 2004 až 2015 spoluorganizoval a vedl Hudební interpretační kurzy v Opočně, které od roku 2016 našly své pokračování v jihomoravské Miroslavi pod názvem Krásné tóny nad Miroslaví.
V hodnocení Škrdlíkovy hry se shodují kritiky z různých částí Evropy. Weidener Tagesblatt vyzdvihuje jeho zřetelné a jisté vedení tónů i v těch nejzáludnějších partiích kompozice. Holandský Haarlemse Dagblad o něm napsal: Vyniká zvukovou malebností a tónovou plasticitou. Časopis Harmonie zase v recenzi jeho profilového CD píše o ušlechtilém tónu a kvalitní technické připravenosti. V roce 2005 největší dva deníky v Miami přirovnaly Jana Škrdlíka k Lynnu Harrellovi a jeho vystoupení na Festivalu Miami označily za senzaci1). Umělecký záběr Jana Škrdlíka sahá od autentických dobových stylů až po tradiční českou romantickou a neoromantickou expresivní školu2).
Mezi violoncella, na která hrál, patří i nástroj Adama Emanuela Homolky z roku 1842, který se v roce 2007 stal mediálně známým poté, co byl z umělcova ateliéru ukraden a na základě televizní reportáže po dvou dnech zlodějem vrácen3). Tento příběh následně ztvárnil režisér Milan Růžička v krátkometrážním filmu Claude Debussy – Sonate pour violoncelle et piano. Bohatý život Jana Škrdlíka inspiroval ale i další význačné umělce v jejich tvorbě. Například příhodu z roku 2023, kdy umělec marně reklamoval nedoručený balík s notami až byl nakonec vykázán z budovy pošty, zachytil skladatel Miloš Štědroň v komorní mikroopeře „Poštovní balada“... 1) ↑ Daniel Fernández, El Nuevo Herald, Miami, 5. 10. 2005. (Recenzent tohoto španělsky píšícího deníku doslova uvedl: „...Por su parte, Jan Skrdlik [sic], en el cello, fue una verdadera revelación en el bellísimo Concierto para cello en do menor, de Johann Christian Bach...“)
Jan Škrdlík, koncert v Shire Hall, Anglie, z článku Petera Williamse (2017):
↑ zpět nahoru „…Jeho mysl a srdce, smyčec v jeho dlani dokázaly ztvárnit za pomoci jeho 250 let starého violoncella cokoliv, co si jen usmyslel. Mohly to být zvuky krásné a sladké jako med, nebo drsné, neotesané a naléhavé, přesně takové, jimiž hráč odpověděl na nejniternější volání hudby. Byla to radost a privilegium…“ Podrobný výčet mnohých dalších recenzí
Není větší důvod radosti pro interpreta
Zvukové ukázky:
Portrétní fotografie v tiskové kvalitě:
nebo na Wikipedii na:
!!!CELLO.CZ – již 34 let ve službách krásné hudby!!! |
