Studoval na konzervatoři v Neapoli.
Roku 1732 se stal kapelníkem u prince
Ferdinanda Colonny-Stigliana. 1733 sklidilo strhující úspěch
jeho operní intermezzo „La serva padrona“.

V roce 1734 byl jmenován kapelníkem města
Neapole a tutéž funkci zastával od května
nebo června téhož roku u vévody Carafy-Maddoloniho,
který byl violoncellistou-amatérem. Zemřel ve Františkánském
klášteře v Pozzuoli kde marně hledal
ztracené zdraví, které ztratil při tehdy
smrtelné nemoci – tuberkulóze.