nabídka programů pro rok 2022 (klikněte na příslušný program):


    Komorní koncert bez klavíru HUDBA SEFARDITŮ V KONTEXTU EVROPY • Jana Janků – zpěv, barokní harfa; Jan Škrdlík – violoncello
    Koncert na přeladěné violoncello KOUZLO SKORDATURY • Jan Škrdlík a jeho podmanivé violoncello
    Komorní koncert bez klavíru ŽIDOVŠTÍ SKLADATELÉ PRO SMYČCOVÉ NÁSTROJE • Smyčcové trio Gideon
    Komorní koncert s klavírem ČESKÝ RECITÁL • Jan Škrdlík – violoncello; Renata Ardaševová – klavír
    Komorní koncert s klavírem HUDEBNÍ VÍDEŇ JOHANNA STRAUSSE • Jan Škrdlík – violoncello; Renata Ardaševová – klavír
    Komorní koncert s klavírem BEETHOVEN NAPŘÍČ ČASEM • Klavírní trio Kvodlibeto
    Komorně orchestrální koncert SOUBOJ LIDSKÝCH VÁŠNÍ • Brněnští komorní sólisté
    Hudebně výtvarný projekt HUDBA MEZI OBRAZY • Jan Škrdlík – violoncello; Jana Rosie Dvořáková – malba
    Komorní koncert s klavírem OD KLASICISMU PO RANÝ ROMANTISMUS • Jan Škrdlík – violoncello; Jana Rambousková – klavír
    Komorní koncert s klavírem ČTYŘI VELKÁ „S“ • Jan Škrdlík – violoncello; Karel Košárek – klavír
    Komorní koncert s klavírem OD VIVALDIHO PO SMETANU • Pavel Wallinger – housle; Jan Škrdlík – violoncello; Renata Ardaševová – klavír


SOUBOJ LIDSKÝCH VÁŠNÍ
o citech a vášních v hudbě pro smyčcový orchestr

Brněnští komorní sólisté
Jan Škrdlík - violoncello

PROGRAM:

KAREL DITTERS Z DITTERSDORFU (1739–1799)
Il combattimento delle umane passioni, Kr.133
    Il superbo. Andante • L'umile. Andante • Il matto. Menuetto poco allegro
     Il dolce. Alternativo • Il contento. Andante • Il costante. Menuetto
     Il malinconico. Adagio • Il vivace. Allegro assai

J. CHRISTIAN BACH (1735–1782)
Koncert c moll pro violoncello a smyčcový orchestr
    Allegro molto ma maestoso • Adagio molto espressivo • Allegro molto energico

---přestávka---

LEOŠ JANÁČEK (1854–1928)
Suita pro smyčce
    Moderato • Adagio • Andante con moto
     Presto. Andante. Presto • Adagio • Andante

------------

O PROGRAMU:

Program mapuje nejen užití tématu vášní v umění od 18. století až po století 20. počínaje Karlem Dittersem z Dittersdorfu a konče Janáčkem, ale také využití starých kompozičních forem, což je případ všech tří uvedených skladeb, včetně té poslední.

Ve své skladbě Souboj lidských vášní (pravděpodobně z roku 1771) Karel Ditters z Dittersdorfu vtipným způsobem zobrazuje různé lidské vášně, včetně šílenství, pokory a spokojenosti. Zatímco některé vášně lze hudebně znázornit snadněji než jiné, Dittersdorf ke každé přistupuje s charakteristickým vkusem a představivostí. Postupně se tedy představují různé typy osobností: Skvělý, Pokorný, Bláznivý, Sladký, Spokojený, Melancholický a Živý. V dochovaných pramenech je jistý zmatek ohledně skutečného označení díla; to je stylizováno různě jako „sinfonia“, „divertimento“ a v jednom případě dokonce „partita“. Proto zde uvádíme nejčastěji užívané jméno: Il combattimento delle umane passioniSouboj lidských vášní, které inspirovalo i název celého koncertního programu.

Celosvětově prováděný Koncert c moll pro violoncello a smyčcový orchestr bývá uváděn pod jménem Johanna Christiana Bacha a pod tímto jménem je také znám. To je důvod, proč tak činíme i my. Jeho autorem je ale ve skutečnosti francouzský skladatel a violista Henri Casadesus (1879–1947), blízký přítel a spolupracovník Camilla Saint-Saënse, se kterým společně založili Společnost starých nástrojů. Vášeň pro předromantické hudební styly motivovala Casadesuse ke zkomponování řady „pseudobarokních“ děl. Ve snaze usnadnit jim cestu na koncertní pódia se autor uchýlil k drobné „neškodné lsti“: Jejich autorství přisoudil starším skladatelům jako třeba Händelovi nebo již zmíněnému Christianu Bachovi. Ne kvůli oné mystifikaci, ale jistě pro své nesporné umělecké kvality se na těchto pódiích Koncert c moll pro violoncello a smyčcový orchestr vydaný tiskem až v roce 1947 právem udržel dodnes. Jeho nevšední citovost, až vášnivost dokládají i názvy vět, které obsahují výrazy jako „majestátně“, „velmi expresívně“, „velmi energicky“…

V roce 1866 významný lipský kritik konstatoval, že skladatelé „už nepíší symfonie, ale vracejí se ke starším formám, jako jsou suity a serenády“. Paralelou k této vlně je Suita pro smyčce Leoše Janáčka. Premiéra Suity se konala 2. prosince 1877 v Besedním domě v rámci koncertu Besedy brněnské, v níž Janáček od února 1876 působil jako hudební ředitel. Suitu dirigoval sám její autor. Skladba zaznamenala velký úspěch u kritiky, což dokumentuje nadšený článek Bertholda Žaluda v deníku Moravská orlice: „Na prvním místě stála suita p. Janáčkova. Ač nám p. skladatel již více plodů mladistvé musy své předvedl, přece byli jsme touto novou skladbou unešeni, což také hřmotný potlesk po každém oddíle dokazoval.
 
------------

Hudebník

SLOVO O ÚČINKUJÍCÍCH:

Brněnští komorní sólisté – Na úvod několik citátů z mezinárodního tisku:

„...zvuk smyčců hladký jako hedvábí... ...opravdový zápal a elán... ...orchestr prokázal svou absolutní zběhlost ve skladbě, kde atmosféra a rytmy starších období se proplétají s myšlenkami bližšími romantismu... ...vystoupení v rámci Festivalu Miami se vyznačovalo speciální atmosférou intimní komunikace...“

Brněnští komorní sólisté byli založeni v devadesátých letech minulého století. Soubor sdružoval zkušené brněnské hudebníky a vystoupil na řadě koncertů napříč třemi kontinenty. Od svého založení orchestr natočil několik úspěšných CD. Album „Česká hudba čtyř století“ obdrželo nejvyšší bodování v prestižním časopise Harmonie... Od roku 2010 je uměleckým vedoucím houslista Pavel Fajtl. Kombinace mladých nadějných hráčů a zkušených členů u prvních pultů vytváří velmi sympatickou symbiózu, ve které se spojuje hudební vyzrálost s mladistvým entuziasmem. Soubor je schopen rozšířit se o dva lesní rohy a dva hoboje, takže může obsáhnout také repertoár pro klasicistní obsazení.

Často vyjíždí do zahraničí. Například ve Spojených státech uskutečnili 20 000 kilometrů dlouhé turné se 34 koncerty a s violoncellistou Janem Škrdlíkem jako sólistou.

Posledním významným počinem, před vypuknutím celosvětové pandemie coronaviru a následným uzavřením hranic bylo turné po Španělsku, kde Brněnští komorní sólisté provedli adaptaci Beethovenova Trojkoncertu pro smyčcový orchestr. Taktovky se ujal Zdeněk Nádeníček, sólových partů: Pavel Fajtl – housle, Jan Škrdlík – violoncello a Karel Košárek – klavír.

Informace o všech čtyřech zmíněných umělcích naleznete na záložce UMĚLCI, SOUBORY, DALŠÍ – jednotliví umělci.

Podrobný výčet mnohých dalších recenzí naleznete na záložce UMĚLCI, SOUBORY, DALŠÍ – recenze. Zrovna tak informace o bohaté koncertní činnosti se můžete dozvědět na NABÍDKA KONCERTŮ – kalendář koncertů nebo se můžete seznámit s repertoárem souboru na NABÍDKA KONCERTŮ – repertoár umělců.

 

HudebníkJan Škrdlík – Violoncellista Jan Škrdlík pochází z hudební rodiny. Violoncellu se věnuje od dětství. Počet jeho koncertních vystoupení v 50ti státech na 4 kontinentech vyjadřuje dnes již čtyřciferné číslo. Jím interpretované skladby tvoří širokou škálu od vrcholných partů pro různá komorní seskupení, přes violoncellové recitály s klavírem i bez něj až po četné sólové účinkování s orchestrem. Často vystupuje na pódiích Kruhů přátel hudby. Studoval u Jana Hališky na ostravské konzervatoři, dále u Bedřicha Havlíka na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, u Luise Clareta v Barceloně a pak soukromě u Daniela Veise v Praze. Obdržel Prémii Českého hudebního fondu za propagaci českých děl v zahraničí a jiná ocenění. Byl členem Wallingerova kvarteta mezi lety 1991 až 2016. V letech 1997 až 2009 vyučoval na brněnské konzervatoři.

Umělecký záběr Jana Škrdlíka sahá od autentických dobových stylů až po tradiční českou romantickou a neoromantickou expresivní školu. Kritiky z Česka i ze světa se shodují na charakteru jeho hry: Vyznačuje se „...zřetelným a jistým vedení tónů i v těch nejzáludnějších partiích kompozice, vyniká zvukovou malebností a tónovou plasticitou, ušlechtilým tónem a kvalitní technickou připraveností...“ Pestrost a hloubku Škrdlíkova interpretačního umění dokreslují i jeho mimohudební aktivity: Je autorem několika básnických sbírek a tvůrcem uměleckého stylu zvaného nový suprarealismus. V letech 2020 a 2021 se k němu přihlásilo 17 umělců z 5 států světa vytvořením společného Manifestu ve formě filmové multikulturální performance. V rámci ní Jan Škrdlík interpretoval 6 sólových skladeb různých tvůrců zahrnutých do filmu. Pro jejich poslech a další informace navštivte artklub.cz.

Mezi violoncella, na která hrál, patří i nástroj Adama Emanuela Homolky z roku 1842, který se v roce 2007 stal mediálně známým poté, co byl z umělcova ateliéru ukraden a na základě televizní reportáže po dvou dnech zlodějem vrácen. O rok později se tento příběh stal součástí poetického filmového snímku Claude Debussy – Sonate pour violoncelle et piano dnes již zesnulého režiséra Milana Růžičky.

Pro detailnější popis Škrdlíkovy umělecké činnosti navštivte Jan Škrdlík – violoncello (podrobné informace).

 


 

!!!CELLO.CZ – již 32 let ve službách krásné hudby!!!