ZVUK SMYČCŮ HLADKÝ JAKO HEDVÁBÍ
komorně orchestrální koncert

BRNĚNŠTÍ KOMORNÍ SÓLISTÉ
Pavel Fajtl – umělecký vedoucí
Jan Škrdlík – violoncello

PROGRAM:

JAN ZACH (1699–1773)
Sinfonia č. 3 A dur
     Allegro
     Andante
     Allegro

JOSEPH HAYDN (1732–1809)
Koncert pro violoncello a orchestr C dur, Hob. VIIb:1
     Moderato
     Adagio
     Allegro molto

---přestávka---

LEOŠ JANÁČEK (1854–1928)
Suita pro smyčce
     Moderato
     Adagio
     Andante con moto
     Presto. Andante. Presto
     Adagio
     Andante

PODROBNĚ O PROGRAMU:

V rámci tohoto programu, jehož název pochází z kritiky koncertu Brněnských komorních sólistů na Festivalu Miami v USA, si na své přijde skutečně každý. Prvního skladatele Jana Zacha můžeme jistě považovat za význačného představitele skupiny, která bývá označována jako „staří čeští mistři". Počátek jeho tvorby je sice ještě ovlivněn dozvuky baroka, ale jeho Sinfonia č. 3 A dur již svým charakterem jasně přináleží českému předklasicismu, který tak významně předznamenává příchod největších klasiků, k nimž patří bezesporu Joseph Haydn. Opis jeho Koncertu pro violoncello a orchestr C dur, Hob. VIIb:1 se téměř dvě stě let skrýval ve sbírce hudebnin šlechticů Kolowrat-Krakovských a zásluhu na jeho objevu roku 1961 má dr. Oldřich Pulkert. Informaci o něm přinesla Československá tisková kancelář a zveřejnil ji i Československý filmový týdeník v únoru 1962. Jeho prvním novodobým interpretem byl Miloš Sádlo a vzápětí se ocitá na repertoáru violoncellistů jako Mstislav Rostropovič, Jacqueline du Pré, Yo-Yo-Ma, Mischa Maiski a další. Koncert se tak natrvalo stal oblíbenou skladbou hudbymilovných posluchačů celého světa.
V roce 1866 významný lipský kritik konstatoval, že skladatelé „už nepíší symfonie, ale vracejí se ke starším formám, jako jsou suity a serenády“. Paralelou k této vlně je Suita pro smyčce Leoše Janáčka. Premiéra Suity se konala 2. prosince 1877 v Besedním domě v rámci koncertu Besedy brněnské, v níž Janáček od února 1876 působil jako hudební ředitel. Suitu dirigoval sám její autor. Skladba zaznamenala velký úspěch u kritiky, což dokumentuje nadšený článek Bertholda Žaluda v deníku Moravská orlice: „Na prvním místě stála suita p. Janáčkova. Ač nám p. skladatel již více plodů mladistvé musy své předvedl, přece byli jsme touto novou skladbou unešeni, což také hřmotný potlesk po každém oddíle dokazoval.“

O SOUBORU:

O SÓLISTOVI:

Jan Škrdlík (violoncello) Violoncellista Jan Škrdlík pochází z hudební rodiny. Violoncellu se věnuje od dětství. Počet jeho koncertních vystoupení v 50ti státech na 4 kontinentech vyjadřuje dnes již čtyřciferné číslo. Jím interpretované skladby tvoří širokou škálu od vrcholných partů pro různá komorní seskupení, přes violoncellové recitály s klavírem i bez něj až po četné sólové účinkování s orchestrem. Často vystupuje na pódiích Kruhů přátel hudby. Studoval u Jana Hališky na ostravské konzervatoři, dále u Bedřicha Havlíka na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, u Luise Clareta v Barceloně a pak soukromě u Daniela Veise v Praze. Obdržel Prémii Českého hudebního fondu za propagaci českých děl v zahraničí a jiná ocenění. Byl členem Wallingerova kvarteta mezi lety 1991 až 2016. V letech 1997 až 2009 vyučoval na brněnské konzervatoři.

Umělecký záběr Jana Škrdlíka sahá od autentických dobových stylů až po tradiční českou romantickou a neoromantickou expresivní školu. Kritiky z Česka i ze světa se shodují na charakteru jeho hry: Vyznačuje se „...zřetelným a jistým vedení tónů i v těch nejzáludnějších partiích kompozice, vyniká zvukovou malebností a tónovou plasticitou, ušlechtilým tónem a kvalitní technickou připraveností...“ Pestrost a hloubku Škrdlíkova interpretačního umění dokreslují i jeho mimohudební aktivity: Je autorem několika básnických sbírek a tvůrcem uměleckého stylu zvaného nový suprarealismus. V letech 2020 a 2021 se k němu přihlásilo 17 umělců z 5 států světa vytvořením společného Manifestu ve formě filmové multikulturální performance. V rámci ní Jan Škrdlík interpretoval 6 sólových skladeb různých tvůrců zahrnutých do filmu. Pro jejich poslech a další informace navštivte cello.cz/manifest.

Bohatý život Jana Škrdlíka inspiroval i jiné význačné umělce. Když byl například violoncellistovi jednou z ateliéru ukraden (a posléze zlodějem vrácen) vzácný nástroj Adama Emanuela Homolky z roku 1842, ztvárnil tento příběh režisér Milan Růžička v krátkometrážním filmu Claude Debussy – Sonate pour violoncelle et piano. Jinou příhodu, kdy umělec marně reklamoval nedoručený balík s notami až byl nakonec vykázán z budovy pošty, zachytil skladatel Miloš Štědroň v komorní mikroopeře „Poštovní balada“...

Pro detailnější popis Škrdlíkovy umělecké činnosti navštivte Jan Škrdlík – violoncello (podrobné informace).

!!!CELLO.CZ – již 34 let ve službách krásné hudby!!!

hlavní nabídka programů pro rok 2022 (klikněte na příslušný program):

ZVUK SMYČCŮ HLADKÝ JAKO HEDVÁBÍkomorně orchestrální koncert

ZVUK SMYČCŮ HLADKÝ JAKO HEDVÁBÍ
komorně orchestrální koncert