hlavní nabídka programů pro rok 2022 (klikněte na příslušný program):


           KOUZLO SKORDATURY – koncert na přeladěné violoncello
           ČESKOU HUDBU NEDÁME... – recitál ze skladeb, které proslavily české země ve světě
           KLAVÍRNÍ TRIO KVODLIBETO – Boccherini, Beethoven, Smetana
           ZVUK SMYČCŮ HLADKÝ JAKO HEDVÁBÍ – komorně orchestrální koncert
           AUDE CONSORT – nejen italské a francouzské baroko pro dvě violoncella
           SOUBOJ LIDSKÝCH VÁŠNÍ – o citech a vášních v hudbě pro smyčcový orchestr


SOUBOJ LIDSKÝCH VÁŠNÍ
o citech a vášních v hudbě pro smyčcový orchestr


BRNĚNŠTÍ KOMORNÍ SÓLISTÉ
Pavel Fajtlumělecký vedoucí
Jan Škrdlíkvioloncello

PROGRAM:

KAREL DITTERS Z DITTERSDORFU (1739–1799)
Il combattimento delle umane passioni, Kr.133
     Il superbo. Andante
     L'umile. Andante
     Il matto. Menuetto poco allegro
     Il dolce. Alternativo
     Il contento. Andante
     Il costante. Menuetto
     Il malinconico. Adagio
     Il vivace. Allegro assai

J. CHRISTIAN BACH (1735–1782)
Koncert c moll pro violoncello a smyčcový orchestr
     Allegro molto ma maestoso
     Adagio molto espressivo
     Allegro molto energico

---přestávka---

LEOŠ JANÁČEK (1854–1928)
Suita pro smyčce
     Moderato
     Adagio
     Andante con moto
     Presto. Andante. Presto
     Adagio
     Andante


PODROBNĚ O PROGRAMU:

Program mapuje nejen užití tématu vášní v umění od 18. století až po století 20. počínaje Karlem Dittersem z Dittersdorfu a konče Janáčkem, ale také využití starých kompozičních forem, což je případ všech tří uvedených skladeb, včetně té poslední.

Ve své skladbě Souboj lidských vášní (pravděpodobně z roku 1771) Karel Ditters z Dittersdorfu vtipným způsobem zobrazuje různé lidské vášně, včetně šílenství, pokory a spokojenosti. Zatímco některé vášně lze hudebně znázornit snadněji než jiné, Dittersdorf ke každé přistupuje s charakteristickým vkusem a představivostí. Postupně se tedy představují různé typy osobností: Skvělý, Pokorný, Bláznivý, Sladký, Spokojený, Melancholický a Živý. V dochovaných pramenech je jistý zmatek ohledně skutečného označení díla; to je stylizováno různě jako „sinfonia“, „divertimento“ a v jednom případě dokonce „partita“. Proto zde uvádíme nejčastěji užívané jméno: Il combattimento delle umane passioniSouboj lidských vášní, které inspirovalo i název celého koncertního programu.

Celosvětově prováděný Koncert c moll pro violoncello a smyčcový orchestr bývá uváděn pod jménem Johanna Christiana Bacha a pod tímto jménem je také znám. To je důvod, proč tak činíme i my. Jeho autorem je ale ve skutečnosti francouzský skladatel a violista Henri Casadesus (1879–1947), blízký přítel a spolupracovník Camilla Saint-Saënse, se kterým společně založili Společnost starých nástrojů. Vášeň pro předromantické hudební styly motivovala Casadesuse ke zkomponování řady „pseudobarokních“ děl. Ve snaze usnadnit jim cestu na koncertní pódia se autor uchýlil k drobné „neškodné lsti“: Jejich autorství přisoudil starším skladatelům jako třeba Händelovi nebo již zmíněnému Christianu Bachovi. Ne kvůli oné mystifikaci, ale jistě pro své nesporné umělecké kvality se na těchto pódiích Koncert c moll pro violoncello a smyčcový orchestr vydaný tiskem až v roce 1947 právem udržel dodnes. Jeho nevšední citovost, až vášnivost dokládají i názvy vět, které obsahují výrazy jako „majestátně“, „velmi expresívně“, „velmi energicky“…

V roce 1866 významný lipský kritik konstatoval, že skladatelé „už nepíší symfonie, ale vracejí se ke starším formám, jako jsou suity a serenády“. Paralelou k této vlně je Suita pro smyčce Leoše Janáčka. Premiéra Suity se konala 2. prosince 1877 v Besedním domě v rámci koncertu Besedy brněnské, v níž Janáček od února 1876 působil jako hudební ředitel. Suitu dirigoval sám její autor. Skladba zaznamenala velký úspěch u kritiky, což dokumentuje nadšený článek Bertholda Žaluda v deníku Moravská orlice: „Na prvním místě stála suita p. Janáčkova. Ač nám p. skladatel již více plodů mladistvé musy své předvedl, přece byli jsme touto novou skladbou unešeni, což také hřmotný potlesk po každém oddíle dokazoval.“


O SOUBORU:


O SÓLISTOVI:

Jan Škrdlík (violoncello) Violoncellista Jan Škrdlík pochází z hudební rodiny. Violoncellu se věnuje od dětství. Počet jeho koncertních vystoupení v 50ti státech na 4 kontinentech vyjadřuje dnes již čtyřciferné číslo. Jím interpretované skladby tvoří širokou škálu od vrcholných partů pro různá komorní seskupení, přes violoncellové recitály s klavírem i bez něj až po četné sólové účinkování s orchestrem. Často vystupuje na pódiích Kruhů přátel hudby. Studoval u Jana Hališky na ostravské konzervatoři, dále u Bedřicha Havlíka na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, u Luise Clareta v Barceloně a pak soukromě u Daniela Veise v Praze. Obdržel Prémii Českého hudebního fondu za propagaci českých děl v zahraničí a jiná ocenění. Byl členem Wallingerova kvarteta mezi lety 1991 až 2016. V letech 1997 až 2009 vyučoval na brněnské konzervatoři.

Umělecký záběr Jana Škrdlíka sahá od autentických dobových stylů až po tradiční českou romantickou a neoromantickou expresivní školu. Kritiky z Česka i ze světa se shodují na charakteru jeho hry: Vyznačuje se „...zřetelným a jistým vedení tónů i v těch nejzáludnějších partiích kompozice, vyniká zvukovou malebností a tónovou plasticitou, ušlechtilým tónem a kvalitní technickou připraveností...“ Pestrost a hloubku Škrdlíkova interpretačního umění dokreslují i jeho mimohudební aktivity: Je autorem několika básnických sbírek a tvůrcem uměleckého stylu zvaného nový suprarealismus. V letech 2020 a 2021 se k němu přihlásilo 17 umělců z 5 států světa vytvořením společného Manifestu ve formě filmové multikulturální performance. V rámci ní Jan Škrdlík interpretoval 6 sólových skladeb různých tvůrců zahrnutých do filmu. Pro jejich poslech a další informace navštivte cello.cz/manifest.

Bohatý život Jana Škrdlíka inspiroval i jiné význačné umělce. Když byl například violoncellistovi jednou z ateliéru ukraden (a posléze zlodějem vrácen) vzácný nástroj Adama Emanuela Homolky z roku 1842, ztvárnil tento příběh režisér Milan Růžička v krátkometrážním filmu Claude Debussy – Sonate pour violoncelle et piano. Jinou příhodu, kdy umělec marně reklamoval nedoručený balík s notami až byl nakonec vykázán z budovy pošty, zachytil skladatel Miloš Štědroň v komorní mikroopeře „Poštovní balada“...

Pro detailnější popis Škrdlíkovy umělecké činnosti navštivte Jan Škrdlík – violoncello (podrobné informace).


 

!!!CELLO.CZ – již 34 let ve službách krásné hudby!!!