Podrobné informace o skladbě:

Sonáta F dur č. 2 pro violoncello a B.C., RV 41

Antonia Vivaldiho

Věty:
Largo
Allegro
Largo
Allegro

Soubor:
Jan Škrdlík – violoncello; basso continuo: Žaneta Bartová – cembalo

Vznik 2. violoncellové sonáty Antonia Vivaldiho je svázán s některými méně známými událostmi z jeho života. Když v roce 1703 inkvizice zakáže tomuto knězi sloužit mše (odešel totiž uprostřed obřadu, aby si zapsal fugové téma, které ho právě napadlo), hledá si obživu jinde, až roku 1713 zakotví na šest let jako impresário benátského divadla Sant'Angelo.
Sonáta F dur nese všechny znaky toho, že je inspirovaná tímto novým prostředím. Nejedná se pouze o to, že je psána v dramatickém duchu, ale jako by ona sama byla divadelním kusem, převyprávěným tóny violoncella a cembala. Jen tak je možno vysvětlit prudké kontrastní vpády krátkých témat – jednotlivých postav – a celkovou strhující výstavbu zejména rychlých vět.