LETOKRUHY NA OBLOZE
Letokruhy na obloze / zračí se ve vodě / letokruhy zračí se /
na vodní hladině / na vodě obloha / kreslí svůj sen /
sen, co světu se / – kdysi poztrácel / když lži byl jednou večer /
– zasvěcen //
Přibývají vodokruhy / každým rokem jeden / tisíc let je jako /
mrknutí okem / a nespěchá / kdo po vodě / vydat se chce /
a nespěchá, kdo kráčí / po vodní hladině... //
Jsi vodní stvoření / ve vodě stvořená / ve vodě schovaná /
před lží schováváš se / to abys zůstala / – zůstala průzračná /
ve stružkách a v říčkách procházíš se / v létě jsi plná slunce /
a v zimě... / v zimě je ti zima / v zimě horko hledáš /
hledáš horkou lávu / aby Tě v páru / – proměnila //
Chceš totiž s mraky odletět / abys seshora / prohlédla si svět /
a abys ho konečně / – konečně pochopila... //
Ach, má milá / nechci Ti závidět / to raději já sám stanu se... /
– stanu se plamenem / a tajně skryji se /
– v horkovzdušném balóně / a nad hory s Tebou se /
– půjdu proletět / a mračnokruhy / v barvách duhy /
naplním s Tebou svět / se Sluncem budeme večeřet /
a nikdo, nikdo už nikdy víc / nebude nám závidět /
protože pro svět už zkrátka / – nebudeme vidět /
ukryti za oblaky / skryti za obzorem //
Pojď spolu letokruhy / kreslit na hladině /
letokruhy, co v noci jsem / kreslil Ti na klíně /
v noci, když letěli jsme / – naším snem /
Pojď, má Lásko / ještě jich //
– alespoň 50 namalujem... ///
(foto: Roman Hudec)