BÁSEŇ O VODĚ
Jak korková zátka na vodě / vždy na povrch vypluje /
– Naděje / Naděje, co usedla Ti /
– na srdce / s prvním okamžikem /
když plavala jsi ještě / zcela ponořená /
– ve vodě / Ty a Naděje /
kampak byste došly / jedna bez druhé? /
Ale společně / došly jste vy obě /
jednoho dne //
– ke mně //
Ten den jsem právě / opravoval stěžně / abych mohl odjet //
– na moře //
tak moc mi ty pouště / – připadaly pusté //
Pískem zapadly mi plíce / a zprotivilo se mi /
i to slunce nahoře / Přišly jste obě právě včas /
právě včas, abychom mohli spolu odjet /
Naděje, usedni nám do plachet! / A Ty, má milá /
ustel si v mé kajutě! / Budeme spolu večeřet /
a pak vlnami kolébat se budem /
vlnami, co kolébky / po nocích nám vyřezaly //
– z vody plodové… ///
(foto: Roman Hudec)