ZPRÁVA Z CESTY TVÝM TĚLEM
Pozdrav posílám Ti / z cesty přenádherné /
po Tvém krásném těle / z cesty, kterou nastoupil jsem /
s prvním mandloňovým květem / a nejsem s ní hotov /
ani teď s podzimem / když dávno už je / – listí opadané /
Netušil jsem věru / netušil já blázen / jak široký prostor /
ukrývá se v Tobě / – ve Tvém těle / uvízl jsem v nekonečnu /
které ustlalo si / – ve Tvém lůně //
Má Lásko, kdo založil asi / zahrady / – na Tvém břiše? /
A který cestář to byl / co cesty vytýčil Ti / – do páteře? /
Který déšť / který napršel Ti / studánky / – na Tvé zřítelnice? /
A které obzory to byly / které usedly Ti / – na Tvé štíhlé ruce? //
Ach, nevím, nevím! / Vím jen / že jsem zcela ztracen /
v krajinách Tvého srdce / bloudím tu po polích /
po polích červených / co plamenem hoří / tak jako mé tváře /
po polích, nad kterými / skřivani zpívají / jak moc /
– miluji Tě //
Má Lásko / pozdrav posílám Ti / z krajiny / mezi Tvými ňadry /
z cesty, kde klopýtám / klopýtám zcela omámený /
nevěda neděle je-li / nebo snad už pondělí /
nebo čas v bezčasí / co jsme spolu žili /
přede všemi věky / – u Tebe na posteli //
Ano, tak to asi bylo: / Byla‘s tady vždycky… /
Byla’s tady tehdy / než planety se narodily / s modravými moři /
Ještě než se rozsvítily hvězdy / na přehlubokém nebi /
Tvé tělo už tu bylo / od počátků cesty /
a spolu s ním i moje oči / aby na cestě Tě / – provázely /
na cestě po krajinách / – naší touhy / v červených oblacích //
– nekonečných… ///
(foto: Roman Hudec)