JAN ŠKRDLÍK
home/página de inicio
Variace na verše z básnické sbírky L’Homme approximatif Tristana Tzary
Variaciones a los versos del poemario L’Homme approximatif de Tristan Tzara
Na bázi smyšleného putování z planety Země až k „Sedmému Nebi“ se autor znovu setkává s pěti ženami, které nejvýrazněji ovlivnily jeho minulý život a poté i se svou současnou partnerkou Janou Rosií. Autor ale potřebuje proniknout až k prostoru ještě vyššímu, aby se nakonec mohl spojit se svým Bytostným Já...
Název „Variace na Tzaru“ vyplynul z faktu, že každá její báseň začíná citací některého verše z básnické sbírky „Přibližný člověk“ („L’Homme approximatif“), aby tak vzdala poctu jejímu autorovi Tristanu Tzarovi.
Una obra basada en un viaje ficticio al «Séptimo Cielo» durante el cual el autor se reencuentra con 5 mujeres que tuvieron influencia crucial en su vida para después unirse con su pareja actual Jana Rosie. El autor necesita, sin embargo, llegar aún más arriba para encontrar a su Yo Auténtico...
El nombre «Variaciones a Tzara» proviene del hecho de que cada poema empieza con un verso del poemario «El hombre aproximado» («L’Homme approximatif») haciendo un homenaje a su autor Tristan Tzara.
PODĚKOVÁNÍ
Janě Rosii a Zdeňkovi Hlavinkovi za cenné podněty při psaní této knihy. Alfredovi Rodríguezovi López-Vázquezovi za to, že mi daroval svůj španělský překlad Tzarova „Přibližného člověka“ a tím i cennou inspiraci. Všem, o kterých vypráví tento novosuprarealistický román ve verších; všichni totiž tak či onak obohatili mé životní putování v něm zachycené...AGRADECIMIENTOS
A Jana Rosie y a Zdeněk Hlavinka por su valioso apoyo. A Alfredo Rodríguez López-Vázquez por el hecho de regalarme su traducción de «El hombre aproximado» de Tristan Tzara. A todos aquellos que aparecen en esta novela nuevosuprarrealista; cada uno de ellos, de tal u otro modo, ha enriquecido mi peregrinación por la vida tratada en este libro...
Variace na Tzaru
Novosuprarealistický příběh vybroušených dušíVariaciones a Tzara
Un relato nuevosuprarrealista de las almas talladas
---
DEVATERO neboli OBSAH:
α – ι DĚLAT VŠE S LÁSKOU —
1
α NIC NEVLASTNIT —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
β NEUTÍKAT PŘED SVOU BOLESTÍ —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
γ SVOBODA ZA TO STOJÍ —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
δ NENÁROKOVAT SI ŽÁDNOU POZICI —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
ε POSLOUCHAT HLAS SVÉHO TĚLA —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
ζ SVÉ VĚCI SI ROZHODUJI SÁM —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
η + θ KDO JSI PRO MNE, ROZHODUJI JÁ —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
ι DOVOLIT VĚCEM, AŤ JDOU, KAM CHTĚJÍ —
1
alpha/iota
alpha
beta
gamma
delta
epsilon
zeta
eta/theta
iota---
NONÁLOGO o sea ÍNDICE:
α – ι HACER TODO CON AMOR —
1
α NO POSEER NADA —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
β NO HUIR DEL PROPIO DOLOR —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
γ LA LIBERTAD LO MERECE TODO —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
δ NO EXIGIR POSICIÓN NINGUNA —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
ε ESCUCHAR EL LENGUAJE CORPORAL —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
ζ EN MIS COSAS DECIDO YO —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
η + θ YO DECIDO QUIEN ERES PARA MÍ —
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
ι PERMITIR A LAS COSAS QUE SE MUEVAN LIBREMENTE —
1Motto
Přibližný člověk jako já, jako ty, čtenáři, a jako všichni ostatní…Lema
Hombre aproximado como yo, como tú, lector, y como los demás…
≈≈≈α – ι
DĚLAT VŠE S LÁSKOUα – ι
HACER TODO CON AMOR
“…l’œil blessé des rochers te plaint amèrement…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XII/7/2 ZRANĚNÉ OKO SKALNÍCH ÚTESŮ HOŘCE S TEBOU SOUCÍTÍ EL OJO HERIDO DE LOS FARALLONES AMARGAMENTE SE CONDUELE DE TI Zraněné oko skalních útesů / hořce s tebou soucítí... //
...běžím k otci / (...a je znovu čas / před mnoha... //
– mnoha lety) / (...a matka je daleko / a věnuje se... //
– houslím) / ...běžím k otci / a náhle se propadám... //
– na střep nádoby / Zraněné oko / skalních rozsedlin / kyne mi... //
– vstříc bouřemi / Padám na střep z porcelánu / a ten prolétá mi... //
– levou tváří / …tou tváří / která odjakživa patří... //
– emocím... / A od té doby vím / že k otci je třeba jít... //
– jinudy / a se ženami / že je zapotřebí... //
– naučit se žít... //
Devatero andělů: / andělů Alpha až Iota /
přišlo mi do Života / a nejen o tom... //
– tento příběh... //
– vypráví ///
El ojo herido de los farallones / amargamente se conduele de ti... //
...voy corriendo a mi padre / (...de nuevo estamos... //
—en los tiempos remotos...) / (...y mi madre está lejos... //
—tocando... / —el violín) / ...voy corriendo a mi padre... //
—pero doy un tropiezo / y un trozo de taza / me hiere el ojo... //
—un trozo de porcelana / me hiere / por el lado izquierdo... //
—el mejor lado / para mostrar emociones / y yo sé / en este... //
—momento / que para encontrar al padre / hay que... //
—ir por otro camino / y con las mujeres hay que... //
—aprender a vivir... //
Nueve ángeles: / desde Alpha hasta Iota /
aparecieron en mi Vida / para que luego... //
—yo pudiera / contaros... / toda esta... //
—abundante historia ///
“…homme approximatif comme moi comme toi lecteur et comme les autres…” T. Tzara, L’Homme approximatif, II/4/1, VIII/4/3, XIV/10/18
≈≈≈ PŘIBLIŽNÝ ČLOVĚK JAKO JÁ, JAKO TY, ČTENÁŘI, A JAKO VŠICHNI OSTATNÍ HOMBRE APROXIMADO COMO YO, COMO TÚ, LECTOR, Y COMO LOS DEMÁS Přibližný člověk jako já, jako ty, čtenáři /
a jako všichni ostatní / přibližní, a přesto... //
– byli jsme to my / ano, my: //
– racionální bytosti... //
– s rysy poztrácenými... //
– na dnech propastí... //
...ale hlavně... //
...v oné historii / kdekdo byl přibližný / já / a moje matka /
a taky moje sestra / všichni jsme tam byli /
oné náměsíčné noci / kdy věci konečně se... //
– pohnuly / a mezi nimi my / my, kteří jsme pluli / vnořeni... //
– mezi mrákoty / zpití nezvyklými příběhy... //
– příběhy podivnými //
Přibližní lidé jako já, jako ty, čtenáři / a jako všichni... //
– ostatní / Až, když jsme se / k sobě přiblížili / věci se nám... //
– začly dít ///
Hombre aproximado como yo, como tú, lector /
y como los demás / aproximados... pero a pesar de todo... //
—éramos nosotros / sí, nosotros: / —los «seres cuerdos»... //
—los «seres adecuados»... //
—con los rasgos / perdidos por los fondos... //
—de los abismos... //
...pero al fin y al cabo... //
...en aquella historia / cada uno de nosotros / fue aproximado /
como yo / como mi madre / y como mi hermana /
aquella noche sonámbula / cuando las cosas por fin... //
—se movieron / y nosotros entre ellas / sumergidos en las... //
—tinieblas / borrachos de la extrana realidad / que es... //
—la vida humana //
Hombres aproximados como yo, como tú, lector / y como... //
—los demás / nos aproximamos uno hacia el otro / y así... //
—empezó todo ///
“…l’usure de nos péchés évolue sans satellites dans un univers étroit…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/5/20
≈≈≈ LICHVÁŘSKÝ ÚROK NAŠICH HŘÍCHŮ ROZVÍJÍ SE BEZ SATELITŮ V ÚZKÉM VESMÍRU LA USURA DE NUESTROS PECADOS EVOLUCIONA SIN SATÉLITES EN UN ESTRECHO UNIVERSO Lichvářský úrok našich hříchů / rozvíjí se bez satelitů... /
– v úzkém vesmíru / Takže: / Sem s úrokem (!) /
...když se spí / v úzké ložnici... /
– mezi čtyřmi stěnami... //
≈≈≈
≈SEN≈ 1
≈≈≈≈≈≈
V tom „úzkém vesmíru“ / matka spí / a i já /
tak trochu... / – spím / na „úzké tváři“ „úzké úroky“ /
o které jsme se nechtěli / s nikým dalším... //
– rozdělit / a na těle... //
– lehké chvění / jako když se přiblíží... //
– hodina pravdy //
V tom „úzkém vesmíru“ / já byl slavný herec / co má „úzký knír“ /
a matku / (kupodivu) / někdo vystrojil / v hipsterském stylu /
Leží tam / v kostkovaném sáčku / a v sluchátkách poslouchá /
nějakou kapelu / Vidím se znova / jako by to bylo dneska /
vidím se / jak se nad ní skláním / a znovu se slyším /
a znovu jí šeptám: //
„Mami / moc tě nenávidím!“ //
≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈
///
La usura de nuestros pecados / evoluciona sin satélites /
en un estrecho universo / Conque: / ¡Venga rédito rapidito! /
escondido en los dormitorios... //
—entre cuatro paredes... //
≈≈≈≈≈≈
≈SUEÑO≈ 1
≈≈≈≈≈≈≈≈≈
En este «estrecho universo» / duerme mi madre / y yo /
también duermo / Las «estrechas usuras» respiramos /
por los rostros / las cuales compartir una con otro / nunca... //
—quisimos / y por encima de todo / en nuestros cuerpos... //
—ambos temblamos / mecidos por el fuego / de los... //
—divinos Calvarios //
En aquel «estrecho universo» / yo fui un «dandy» con bigote /
y mi mamá / una hípster / en toda regla / Allí yacía /
de costado / en una americana a cuadros / escuchando /
un grupo en Spotify / Y yo, como ahora, me veo /
me veo de nuevo / inclinarme hacia ella / y otra vez me oigo /
susurrar en su oído: //
“¡Te odio / mamá!” //
≈≈≈≈
≈≈≈≈≈
≈≈≈≈≈≈
///
“…les rires grimpants ensemencent de tempête les constellations d’abeilles…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VI/4/3
≈≈≈ POPÍNAVÉ VÝSMĚCHY
ZASÉVAJÍ Z BOUŘE
VČELÍ SOUHVĚZDÍLAS RISAS TREPADORAS
SIEMBRAN DE TEMPESTAD
LAS CONSTELACIONES DE ABEJASPopínavé výsměchy / zasévají z bouře... //
– včelí souhvězdí / Ach, jak moc nás svými žihadly... //
– ty včely trápily! //
Matka na mě křičí / jak jsem nezodpovědný / a já na ni: /
„Jsi zlá malá holka (!) / která lupou pálí broučky! /
Malá holčička (!) / se zvětšovacím sklem... //
– v dlani!!“ //
V tu chvíli vchází moje sestra / a mne si oči /
Matka na ni doráží / s tónem vítězným: /
„Mám to všechno nahrané! / To se budeš divit!“ /
A už to pouští / pěkně od začátku... //
– na svém přehrávači //
Znovu zní: / „Moc tě nenávidím!“ / a pak to /
jak jsme se hádali / ale já jí říkám: / „Mami /
tu nahrávku bys měla poslouchat / všechny večery! /
Možná, že pak jednou pochopíš / to, co už jsi dávno měla... //
– pochopit: / Potřebuješ... / – psychoterapii!“ //
...a s tím jsem opustil / ono obydlí //
Už nechci vlastnit / nic zde na Zemi /
Už nechci vlastnit / nikdy nic /
Už nechci vlastnit / žádnou... //
– z oněch věcí ///
Las risas trepadoras / siembran de tempestad... //
—las constelaciones de abejas / ¡Ay de los remordimientos... //
—que nos aguijonean! //
Mi madre me grita / “¡Qué irresponsable!” / Y yo a ella: /
“¡Tú eres una chica mala / quemando hormiguitas /
con la lupa! / ¡¡Una chica mala / con la lente de aumento... //
—en tu mano derecha!!” //
En este instante / viene mi hermana / y se frota los ojos /
Mi madre le insinúa a ella / con tono victorioso: /
“¡Lo tengo grabado todo! / si quieres te lo paso...” /
Y así lo hace / Lo rebobina hacia el principio / y lo pasa... //
—en el grabador //
Se oye de nuevo: / “¡Te odio!” / y luego /
una discusión nuestra / Le digo a mamá: /
“¡Vaya, qué bien que lo tengas! / Lo tienes que escuchar /
todos los días / Algún día quizá comprendas /
que ¡debes buscar / a un psicoterapeuta!” //
...y con esto me fui / de aquella casa //
Ya no quiero poseer / de esta Tierra nada /
Ya no quiero poseer / nada jamás /
Ya no quiero poseer / ninguna... //
—de aquellas cosas ///
“…vision sur vision et ombre découpée d’ombre…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VII/1/25
≈≈≈ VIDINA ZA VIDINOU A STÍN
VYKRAJOVANÝ ZE STÍNUVISIÓN TRAS VISIÓN Y SOMBRA
RECORTADA DE SOMBRAVidina za vidinou a stín / vykrajovaný ze stínu /
Na ulici potkám stařenu / kterou jako by čas vykrojil... //
– stromům z kořenů / O pomoc prosí / všechny kolemjdoucí... //
– ale nikdo ji neslyší / (Alespoň se tak tváří) / O pomoc žádá... //
– žádá o ochranu / ty, co kolem jdou / ale jediný... //
– ochotný / vyslechnout ji / ta jediná duše ochotná... //
– jsem já //
Kéž bych měl víc / prozíravosti! //
Říká mi, že si vzala / chybnou tabletu / nesprávnou pilulku /
a nyní že je ohrožená / na životu / Nemocnici objevuji /
na rohu náměstí / Konečně! / Teď už mohu / všechno tady... //
– opustit! //
Na opačném rohu / schované v dalším / „vykrojeném stínu“ /
už na mne čeká / můj vůz / moje staré auto... //
– Ford Mondeo ///
Visión tras visión y sombra / recortada de sombra /
Afuera tropiezo / con una anciana / recortada con el tiempo... //
—de raíces arbóreas / Pide ayuda / a los transeúntes / pero... //
—nadie la atiende / O, por lo menos, así parece / Pide auxilio... //
—pide protección / a las personas que pasan / alrededor suyo... //
—pero el único disponible / para ayudarla... //
—soy yo //
¡Ojalá yo tenga / más precaución! //
Me dice ella / que ha tomado / una píldora / equivocada /
y ahora está / en peligro de vida / La llevo, por fin, al hospital /
en la esquina de la plaza / ¡Albricias! / ¡Ya es la hora... //
—de ponerme en marcha! //
En otra esquina / cubierto con otra / «sombra recortada» /
espera mi antiguo vehículo / mi coche... //
—Ford Mondeo ///
“…tu entres tu regardes tu te tâtes les poches…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/4/1
≈≈≈ VSTOUPÍŠ, HLEDÍŠ, ŠMÁTRÁŠ PO KAPSÁCH ENTRAS, MIRAS, TE PALPAS LOS BOLSILLOS Vstoupíš, hledíš, šmátráš po kapsách... //
...stále totiž nevnímáš / smysl svojí cesty... //
...nechápeš, že hřích je / žít to... / – co není... //
...nechápeš, že hřích je nežít skutečný... / – dotek pravdivosti... //
...nechápeš / jak tvé kapsy / k prázdnotě přišly... //
...vzduch je přece čistý / a bouře utekly... //
...bouře, ty zlodějky (!) / co nejsou takové... //
...jak jsme si mysleli... / ty lhářky prolhané... //
...jen tak si klamou... / – těly... //
...a okradly nás zrána / mezi závratěmi... //
...a mezitím / na zadním sedadle / Fordu Mondeo... //
– spí můj syn... //
– Filip... //
Spal tam / (kupodivu) / většinu cesty / přesto ale nesla /
celá ta pouť prapodivná / stopu jeho... //
– přítomnosti //
Intenzivně přemýšlím / co mi tím vším / chce říct... //
– Hlas Prozřetelnosti... //
...ach, už si vzpomínám! / Také jsem / takto usínal /
když můj otec putoval... / – ke svému srdci... /
z planety Země... //
– k Sedmému Nebi!!! ///
Entras, miras, te palpas los bolsillos... //
...es que todavía no sabes / el motivo de tu camino... //
...no comprendes / que el pecado consiste / en vivir... //
...lo que no eres... / y que te hace falta / reconocer... //
...el toque auténtico / de lo que sucede / no comprendes... //
...por qué tus bolsillos / están vacíos / ya que el aire... //
...se está despejando / y las tempestades se han ido... //
...las tempestades: ¡Ladronas! / las cuales, en realidad... //
...nunca han sido / lo que fingían / con su lenguaje corporal... //
...y han delatado / sus afectos verdaderos / y nos han robado... //
...en medio de los vértigos / y entretanto... //
—en el asiento trasero / del Ford Mondeo... //
—duerme mi hijo... //
—Filip... //
Él allí dormía / (aunque parezca mentira) / casi todo el tiempo /
y a pesar de esto / su presencia / marcó un sello crucial /
a lo largo... / de nuestra... / —peregrinación //
¿Qué es lo que quiere / (con todos estos augurios) / decirme... //
—la Voz de la Providencia?... //
...¡ay, ya me acuerdo! / ¡¡¡A mí también me pasaba / lo mismo: /
Yo dormía / mientras mi padre peregrinó / del planeta Tierra... //
—a su corazón... //
—en el Séptimo Cielo!!! ///
“…harassé de visions touffues tu retournes au secours de ton cœur en étranger…” T. Tzara, L’Homme approximatif, VII/1/23-24 (25-27)
≈≈≈ VYČERPANÝ HUSTÝMI VIDINAMI
VRACÍŠ SE NA POMOC SVÉMU SRDCI
JAKO CIZINECABRUMADO POR VISIONES ESPESAS
VUELVES EN AYUDA DE TU CORAZÓN
COMO UN EXTRAÑOVyčerpaný hustými vidinami / vracíš se na pomoc /
svému srdci / jako cizinec / když vidina za vidinou /
a stín / vykrajovaný ze stínu / nedokáží následovat... //
– písek pod tvými stopami //
Už ani nevím / jak jsme se tam octli / uprostřed zahrad... /
– romantických / obklopeni hustou mlhou v lesích /
na té úzké cestě / mezi stromy / Jedu a myslím si: / „Ach /
jak je dobře / že to auto / co jede přede mnou / vede mne... /
– svými světly!“ / V onu chvíli / ještě jsem netušil /
že to není auto / ale anděl se dvěma / červenými... //
– lucernami //
Andělé Alpha / takto provádějí / zbloudilé duše /
(které o to stojí) / z planety Země / na cestu do Země... //
– Poznání //
Budeš-li mít štěstí / a dostatek odvahy / také vykročit... //
– pak na té cestě / možná i ty jednou / budeš moci prožít... //
– jak se Život / probouzí / ve tvém těle... //
– plném mízy... //
Ještě před vjezdem / do Brány / k Prvnímu Nebi /
naposledy pohlédl jsem / na planetu Zemi /
Připadala mi tak trošku / jak ten model vláčků /
s krajinou a s domy / který jsme si s otcem /
v mém (i v jeho) dětství / spolu tak rádi (!) / kdysi... //
– vymysleli ///
Abrumado por visiones espesas / vuelves en ayuda /
de tu corazón / como un extraño / cuando visión tras visión /
y sombra / recortada de sombra / no alcanzan a seguir... //
—la arena bajo tus huellas //
No sé cómo explicármelo / pero de improviso / nos hallamos /
rodeados de jardines románticos / en una carretera estrecha /
entre los bosques y la niebla / Me digo a mí mismo: /
“Menos mal que puedo / dejarme llevar / por las luces traseras /
del coche delantero” / Es que en aquel momento / yo no sabía /
que no era un coche / sino un ángel... //
—con dos lámparas rojas //
Los ángeles Alpha / así ayudan / a las almas / (que lo aceptan) /
a trasladarse / del planeta Tierra / a la Tierra... //
—de la Sabiduría //
Si tienes suerte / y el valor suficiente / para emprender... //
—ese viaje / quizá también / puedas pasarlo / así de bien... //
—sintiendo la Vida / en tu cuerpo... //
—lleno de frescura.... //
Antes de entrar yo / en aquel Portón / del Primer Cielo /
eché un último vistazo / al planeta Tierra / el cual me pareció /
un poco... / como una maqueta / de trenes en miniatura /
con sus pistas, casitas y con su campiña / como una maqueta... /
—de mi niñez / que tanto nos había gustado... / construir... //
—con mi padre ///
“…la parole seule suffit pour voir…” T. Tzara, L’Homme approximatif, III/4/23 SLOVO STAČÍ K PROZŘENÍ CON LA PALABRA BASTA PARA VER Slovo stačí k prozření / ale proč tady není? /
Když ses narodil / všichni mlčeli / schováni za frázemi /
Když ses narodil / lidé byli němí / lidé byli sami /
Křičely stromy / křičely hvězdy / křičely hory /
ale z tramvají / z televizí / a z rádií /
zněly pouze / praskající vlny atmosféry /
Když jsi vyrůstal / čekal jsi / až někdo promluví /
ale všichni mlčeli! /
Běžel jsi do krajiny / a poslouchal stromy /
ucho jsi naklonil / k šumění mravenišť /
prosil jsi kořeny / ať ti vyprávějí /
ale nerozuměl jsi jim… /
Dnes ale / na orloji hvězd / čas se naplnil /
Oči se chtějí otevřít / a Slovo touží promluvit /
Slovo, co stačí k prozření... //
– je tady ///
Con la Palabra basta para ver / así que: ¡¿Por qué no la palpas?! /
Cuando tú naciste / todo el mundo callaba /
escondido detrás de las frases / Cuando tú naciste /
todos enmudecieron / todos, tan solitarios... /
Los árboles gritaban / las estrellas daban gritos /
las montanas voceaban / pero en las teles / en las radios /
y en los tranvías / se oían solo / las interferencias ruidosas /
Cuando crecías / esperabas / que la gente fuera a hablar /
pero ¡todos callaban! / Escapabas al campo /
para escuchar los bosques / Ponías oído / a los hormigueros /
Suplicabas a las raíces / que te contaran historias /
pero no les entendías nada... / Pero hoy en día /
se acabó el tiempo / marcado en el reloj astronómico /
Los ojos quieren abrirse / y la Palabra desea ser pronunciada /
la Palabra que basta para ver / aquí está ya... //
—en tu presencia ///
β
NEUTÍKAT PŘED SVOU BOLESTÍβ
NO HUIR DEL PROPIO DOLOR
≈≈≈
DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ:
Matka Poutníka byla citově vzdálená a otec nedokázal vynahradit její chybějící vliv. V jednom roce ho pád na střep rozbitého hrníčku připravil o levé oko. Po konfliktu s matkou odchází z domova a ocitá se u brány do fantazijního světa, kde se fikce prolíná se skutečností.
EL ARGUMENTO ANTERIOR:
La madre del Peregrino era emocionalmente distante y su padre no era capaz de sustituir sus funciones. Cuando tenía un ano perdió el ojo izquierdo en un accidente. Después de una disputa con su madre se encuentra cerca de la puerta de un mundo ficticio de los Siete Cielos.
“…mais que la porte s‘ouvre enfin comme la première page d‘un livre…” T. Tzara, L’Homme approximatif, V/9/1
≈≈≈ ALE AŤ SE KONEČNĚ OTEVŘOU DVEŘE
JAKO PRVNÍ STRÁNKA KNIHYPERO QUE SE ABRA AL FIN LA PUERTA
COMO LA PRIMERA PÁGINA DE UN LIBROAle ať se konečně / otevřou dveře / jako první stránka... //
– nové knihy / když do Prvního Nebe vjíždím... //
– plného dobrodružství! / První stránka nové knihy /
jejíž obsah / je už dávno... / – tady! / Ta zem je tak cizí (!) /
a přesto mám pocit / že jsem v ní kdysi... / před mnoha časy... //
– doma byl! //
Projíždím krajinami / novými... / – plnými kypré hlíny /
Auto tiše přede / kola se točí / dokola mými... / – malými... //
– osobními... / – dějinami! / Kolem jen černozem... //
– sycená vodami / A protože Země / odkud jsme přijeli... //
– leží / pouhé jedno patro pod námi / natahuje se k ní... //
– krajina / kde se nacházím... //
– svými... / – neviditelnými... //
– kořeny... / Mezi nimi proplétám se / zcela sám... //
– nezakořeněný / a andělé Alpha / svítí mi... //
– svými červenými... //
– lucernami... //
Andělé Alpha / první jsou mezi strážci / cest nás, Poutníků /
k Sedmým Nebím / strážci Stezek jantarových / ohrožených... //
– zprava i zleva ďábly / Ďáblové jsou bytosti / které cestu... //
– ztratily / a proto ji nechtějí... //
– dopřát ani... //
– ostatním ///
¡Pero que se abra / al fin la puerta / como la primera página... //
—de un libro / cuando entro / en el Primer Cielo... //
—lleno de aventuras! / !La primera página de un libro /
cual contenido / ya se conoce / desde hace mucho tiempo! /
¡Una tierra tan ajena / y a pesar de todo / sé por cierto / que... //
—yo vivía en ella! //
Paso por los paisajes / llenos... / —de esponjosa tierra /
El coche ronronea / en voz baja / y sus ruedas dan vueltas... //
—a través de mi propia / —vida / Prevalece chernozem... //
—lleno de agua / Y ya que la Tierra / de la que partimos... //
—está situada / solo un piso más para abajo / por eso... //
—ambas tierras / están conectadas / la una con la otra... //
—por sus raíces... / —invisibles... / Tampoco yo las veo... //
—estoy zigzagueando... / entre ellas / siendo yo mismo... //
—no arraigado... / y los ángeles Alpha / alumbran mi camino... //
—con sus lámparas... //
—encarnadas... //
Los ángeles Alpha / sirven de guardia / para los Peregrinos /
al Séptimo Cielo / sirven de guardia / de la Ruta de Ámbar... //
—amenazada... / —por los diablos / Los diablos son criaturas... //
—que perdieron... / —la brújula / y por eso quieren... //
—que la pierda... / también... //
—el mundo entero ///
“…la pluie échevelée lézarde nos conversations nos fortifications de poitrines…” T. Tzara, L’Homme approximatif, XI/8/1
![]() | ROZCUCHANÝ DÉŠŤ ZPŮSOBUJE TRHLINY V NAŠICH KLÁBOSENÍCH, V NAŠICH OPEVNĚNÝCH HRUDNÍCÍCH | LA LLUVIA DESMELENADA AGRIETA NUESTRAS CHARLAS, NUESTRAS FORTIFICACIONES PECTORALES | ![]() | |
![]() | Rozcuchaný déšť způsobuje trhliny / v našich kláboseních / v našich opevněných hrudnících / Bavím se s „Alpháky“ / povídají mi, že prý / dělá jim starosti / že ďáblové poslali / svoje špiony / mezi naše řady / Jsou to prý vlci / v rouších beránčích / kteří už mnohé zahubili... // – svými... // – řečmi // Jak si tak prohlížím / všechny ty... / – andělské tvory / najednou mi připadají / nějak příliš jednotvární / Každému vyrážejí / křídla... / – mezi lopatkami / každý se tváří... / – jako by se modlil / každý se snaží... / – nějak pomoci / ale nikdo z nich / není... // – básník // A tak se rozhoduji / najít někoho / kdo by byl jiný / Takový mi připadá / krásný anděl / jménem Viera Beta / Viera je / zcela jiná / protože má rudý šátek ovinutý / těsně kolem těla / a protože na rozdíl / od andělů Alpha... // – ona... // – je žena... // Viera Beta souhlasila / že bude létat / poblíž... / – mého auta / Často se ho dotýkala / svýma nohama / Otevřela se mi / jako kniha dobrodružná / (nebo se tak / alespoň tvářila) / Do stránek té knihy / jsem se podíval... / – jako do zrcadla / Uviděl jsem / jak obrazy uvnitř / hoří... / – rudými plameny / zapálenými... / mými vlastními... / rozžhavenými... // – tepnami... /// | La lluvia desmelenada / agrieta nuestras charlas / nuestras fortificaciones pectorales / Hablo con los «Alphas» / Según me dicen / nos encontramos en peligro latente: / Los diablos han enviado sus espías / a nuestras filas / Son lobos / que viven a costa de los demás / a los que aniquilan... // —con sus trampas... // —sin piedad alguna... // Al examinar a todas esas... / —criaturas angélicas / de repente me parecen / algo monótonas / A todas ellas / les brotan las alas... / —entre los omóplatos / todas ponen caras... / —de rezador / todas intentan... / —ayudarnos / pero ninguna de ellas / tiene... // —alma de poeta... // Por eso decido / encontrar a una / que sea distinta / a las demás / Así me parece / una bella ángel —Viera Beta / Viera / es diferente / porque tiene / un panuelo rojo / bien ajustado / alrededor de su cuerpo / y a diferencia / de los ángeles Alpha... / ella no es... / —de género masculino... // —sino que pertenece... / —al «bello sexo»... // Viera Beta / estuvo de acuerdo / en que iba a volar / cerca... / —de mi vehículo / Lo rozaba con sus piernas... / —con frecuencia / Se me abrió / como un libro / de aventuras / En aquel libro / he leído / buena parte / de mí mismo... / —como en un espejo / He visto imágenes / —en llamas rojas / encendidas... / por mis propias... / ardientes... // —arterias... /// | ![]() | |
![]() | V KAŽDÉM LISTU BYL BY KMEN STROMU, ANIŽ BY SI TOHO BYL VĚDOM | EN CADA HOJA HABRÍA UN TRONCO DE ÁRBOL SIN SABERLO | ![]() | |
![]() | V každém listu byl by kmen stromu / aniž by si toho byl vědom... / Kéž by si alespoň / byli vědomi / své existence... / – kosové... // – ve větvích! / Třeba by nám zazpívali... // – srozumitelněji... / ...ale takto jsme si... // – bohužel nevšimnuli / uprostřed jaké krásy... // – jsme svoje stopy... // – zanechali... // V té době se můj syn / občas probudil / Spolu jsme chodili / pod korunami stromů / a nad jejich... / – kořeny / Měli jsme Tajnou Zem / a jméno jsme jí dali... / – Filip / A Druhé Nebe / klenulo se nad námi / a Země byla v přízemí / a my jsme / jinde nežili / nežli výhradně... // – v prvním podlaží // Z té doby pamatuji si pouze: / tři otazníky... / – v našich očích / a čtyři horké dlaně... / – naplněné... // – nadějemi /// | En cada hoja habría un tronco de árbol / sin saberlo... / ¡Ojalá supieran / de su existencia / por lo menos / los mirlos... // —en el ramaje! / Quizá cantarían entonces... // —de manera más comprensible / para que se les pudiera... // —entender / Así, sin embargo, ignoramos / (por desgracia)... // —lo bello que era... // —nuestro camino... // En aquel entonces / mi hijo se despertaba / de vez en cuando / Paseábamos juntos / debajo de las coronas / de los árboles / y sobre... / —sus raíces / Juntos descubrimos un país secreto / y lo denominamos... / —Filip / Y el Segundo Cielo se arqueó / sobre nosotros / y la Tierra / estuvo en el piso bajo / y mi hijo y yo / vivíamos / por esas fechas / solamente... // —en la planta primera // De aquel tiempo solo recuerdo: / tres signos interrogativos... / —en nuestros ojos / y cuatro palmas calientes... / —llenas... // —de esperanzas /// | ![]() | |
![]() | V KAŽDÉM LISTU BYL BY JINÝ LIST | EN CADA HOJA HABRÍA OTRA HOJA | ![]() | |
![]() | V každém listu byl by jiný list / a v každém listu / byl by kmen stromu / aniž by si toho byl vědom / a v každé cestě / další cesta... / – v našem snu... / lepší než ta... / – předešlá / a nad tím vším / kosi zpívali / když jsme putovali / zablácenou zemí / k Sedmému Nebi / vpravo i vlevo hory / hemžící se démony / a všude kolem nás / andělé Alpha... // – andělé Strážci // Byla, myslím / noc po Štědrém večeru / a ještě nás vidím / mne a Vieru Betu / jak kamsi jdeme / v temném prostoru / Věru jsem netušil / že by bylo možné / aby v jednu v noci / ozvali se kosi / se svou písní / kterou se zalykali... / – jako šílení... / Mysleli si ubozí / že červené lampy poblíž... / – znamenají světlo denní / a proto zpívali... / Ve skutečnosti / žádný den nebyl / ...ve skutečnosti / byli jsme uprostřed... // – temné noci našich duší // Od té doby / ať jsme jeli kamkoliv / (divná věc!) / nacházel jsem na pláních... / – v Prvním Nebi / broučky se spálenými... / – křídly / „Proboha!“ říkám si / „Kdo má tohle / na svědomí!?“ / S tímto tajemstvím... / – nerozluštěným / v cestě jsme pokračovali / k Druhému Nebi... / – já a můj syn Filip / oba doposud... / – neprobuzení... // – do snů ponoření /// | En cada hoja habría otra hoja / y en cada hoja / habría un tronco de árbol / sin saberlo / y en cada camino / otro camino / y en cada futuro soñado... / —otro futuro / todavía mejor / Y encima de todo eso / los mirlos cantaron / cuando peregrinamos / a través de la tierra fangosa / al Segundo Cielo / las sierras / llenas de diablos / por ambos lados / y los ángeles Alpha / alrededor... // —de nosotros // Si bien me acuerdo / era la Noche Buena / y Viera Beta y yo / caminamos sin destino fijo / por aquellas / sombrías comarcas / No sabía yo / que iba a pasar: / Era la una de la madrugada / y a pesar de ser tan temprano / un mirlo cantaba... / —como un loco... / Estaba el pobrecillo / cerca de una... / —lámpara roja / y por eso pensó / que ya era de día / aunque, en realidad / esa fue la noche oscura... // —del alma // Desde entonces ocurría / que durante los días / a menudo / muchas hormiguitas / tenían las alas... / —quemadas / Me decía a mí mismo: / “¡Maldita sea! ¿¡Quién, Dios mío, puede / hacer esas cosas!?” / Con aquel secreto / no desvelado / anduvimos adelante / yo y mi hijo Filip / quien también / todavía estaba... // —hundido en el sueño /// | ![]() | |
![]() | KORUNA STROMU BYLA BY VIDĚT V LISTU | LA CORONA DEL ÁRBOL SE VERÍA EN LA HOJA | ![]() | |
![]() | Koruna stromu byla by vidět v listu / a v každém listu byl by jiný list / a v každém listu / byl by kmen stromu / aniž by si toho byl vědom // Andělům Alpha / nelíbila se pranic / Viera Beta / Podezírali ji / z nejrůznějších věcí / a ona na oplátku / okolí zasypávala... / – výbuchy smíchu... / – plnými pohrdání / a na ně pohlížela... / – skrz prsty / V této atmosféře / dusili jsme se... / já i dítě... // – které nosím uvnitř // Těch jízlivostí / které jsem zažil / na cestě k Druhému Nebi! / Na cestě, co se klikatí / bahnitou zemí / ve které ne a ne se... / – zakořenit... / Zažil jsem, že / tělo Viery Bety / jakkoliv krásně / rudým šátkem obtažené / nemůže vynahradit... / – porozumění / i když... / (jak nad tím tak přemýšlím) / ve skutečnosti / byl jsem to já sám / kdo rozhodl se... / – otevřít dveře... // – této zkušenosti // Vpustil jsem ji dovnitř / protože jsem uvěřil... // – že mě promění... // Nejsme si vědomi / co se v nás zrcadlí! / V každém listu / je další list / a v listu kmen stromu / a ten kmen stromu / spodní proudy... / – vodou nesou / A tak i my / jednali jsme / aniž bychom viděli... / – skryté důvody / a já už opravdu... / – nepamatuji si... / kdo z nás dvou // ...koho... // – opustil... /// | La corona del árbol se vería en la hoja / y en cada hoja habría otra hoja / y en cada hoja / habría un tronco de árbol / sin saberlo // A los «Alphas» / no les gustó en nada / Viera Beta / Les pareció sospechosa / porque a menudo se reía... / —a carcajadas... / —llenas de burla... / y a ellos... / ni siquiera les prestó... / —una mirada / En aquel clima / nos ahogábamos / yo... / y el niño que vivía... // —en mi interior // ¡Cuántas malicias / anduvieron sueltas / por el camino / al Segundo Cielo! / por el camino / que zigzagueaba / a través de la tierra fangosa / donde nunca logré... / —echar raíces / Me di cuenta / de que el cuerpo de Viera Beta / no podía reemplazar... / —la armonía... / aunque en realidad / (por alguna cierta razón) / yo fui quien abrió... / —la puerta... // —a aquella experiencia // La dejé entrar / porque creía / que me... // —iba a cambiar... / —por dentro... // ¡No somos conscientes / de lo que incluimos! / En cada hoja / hay otra hoja / y en cada hoja / hay un tronco... / —de árbol / movido por las corrientes profundas / Así también nosotros / seguimos sin comprender... / —las ideas encubiertas... / —hundidas en el alma / y al fin y al cabo / ni aun estoy seguro / si fui yo o ella... / ...quién dejó plantado... // —al otro... /// | ![]() | |
![]() | ZAHADY ŽEN S KRÁSNÝMI LOPATKAMI, KTERÉ ODPOČÍVAJÍ VE SVÉ ZEMDLENOSTI LEKNÍNŮ | JARDINES DE MUJERES DE LINDOS OMÓPLATOS QUE DESCANSAN EN SU LANGUIDEZ DE NENÚFARES | ![]() | |
![]() | Zahrady žen s krásnými lopatkami / které odpočívají / ve své zemdlenosti leknínů / kde plameny květů / napřed tak slibné / v mezilopatčí / nahoru a dolů / ne a ne se rozzářit... / Kundaliní / co se nedaří... / zapálit... / v našich páteřích... / Takové jsou obrazy / které ve své paměti / nyní nosím... / ...to když vzpomenu si / na svou cestu... // – po Prvním Nebi // Pravdou je / že všichni andělé / mají zde / předlouhé vlasy / které si / v jezerech / vykoupali s lekníny / Pravdou je ale také / že to nejsou jezera / ale močály... / – páchnoucí stoky / produkt zemdlenosti / šesti Nebí nad tím... / a my se v nich / často... / zbrocení až po pás... // – zemdleně... // – vyváleli... // Kdybych nebyl básník / ale dělník / městských kanalizací / použil bych slovo „průser“ / ale takto řeknu pouze / že jsem to zkrátka / nechtěl vidět / neboť přání... // – otcem je... // – myšlenky // Ta místa marně a marně / něco slibují / To je to / (zdá se mi) / co mezi těmi močály / na sklonku mé cesty / po Prvním Nebi... / mohu přečíst / neboť se mi / oči otevřely / když jsem konečně / přestal utíkat... // – před svou bolestí /// | Jardines de mujeres de lindos omóplatos / que descansan / en su languidez de nenúfares / flores de llamas encendidas / que, a pesar de ser / tan prometedoras / ya no pueden / progresar más / en el entreomoplaterio... / La Kundalini... / que no es capaz... / de encenderse... / en nuestros espinazos... / Así son / las imágenes / grabadas en mi mente... / ...todo eso / cuando me acuerdo / de mi viaje... // —por el Primer Cielo // Es verdad / que todos los ángeles / aquí tienen / cabellera abundante / lavada en los lagos / junto con los... / —nenúfares / Pero también es verdad / que los «lagos» / en realidad / no merecen este nombre / sino el de... / —«cenagales»... / —las «cloacas» malolientes... / los productos... / —de languidez / de los Seis Cielos superiores / y nosotros / nos hemos revolcado / a menudo por sus lodos / hasta el grado... // —(aunque me avergüence escribirlo)... // —de disfrutarlo... // Si yo hubiera sido / un cavador de zanjas / de la canalización / lo llamaría / a todo eso / una «cagada» / pero ya que / soy un poeta / digo solo / que estaba / equivocado... // —porque no quería ver... // —cómo andaban las cosas // Aquellos lugares / en el Primer Cielo / prometen siempre algo / sin cumplirlo / y eso / (así me parece) / es lo que puedo / ahora comprender / viendo sus «cenagales» / porque se me abrieron / mis ojos / cuando por fin / he dejado / de huir... // —de mi propio dolor /// | ![]() | |
![]() | SLOVO STAČÍ K PROZŘENÍ | CON LA PALABRA BASTA PARA VER | ![]() | |
![]() | Slovo stačí k prozření! / Proč tedy / utíkat před... // – poznáním?! / Není snad lepší (?) / přiklonit uši... // – k naději (?) / kterou slova přináší (?) / a nechat si... // – vyléčit / svoji duši / a všechna její... // – zklamání? // Ještě před vjezdem / do Brány / ke Druhému Nebi / naposledy pohlédl jsem / na Nebe pod ním / Uviděl jsem tam / Vieru Betu / a v její ruce / velikou lupu / a tak jsem pochopil / kdo po té cestě / Prvním Nebem / křídla broučkům pálil! / Záležitost / vůči které / byl jsem slepý / protože jsem ji zkrátka... // – nechtěl vidět... // ...ale dnes / na orloji hvězd / čas se naplnil / oči se otevřely / a Slovo promluvilo / schopné uzdravit / všechny duše... // – tvorů zraněných /// | ¡Con la Palabra basta para ver! / ¡¿Por qué, entonces... // —huir de su mensaje?! / ¿No es mejor, quizá / acercarse... // —a la esperanza / engendrada por la Palabra... // —a que te curaras / tu alma... // —desilusionada? // Antes de entrar yo / en aquel Portón / del Segundo Cielo / eché un último vistazo / al Cielo inferior / Vi allí a Viera Beta / y en su mano / una gran lupa / y me he enterado / !quién por el camino / del Primer Cielo / quemó las alas / a las hormiguitas! / El asunto / en el cual / yo fui ciego / por no querer ver / la auténtica... // —realidad... // ...pero hoy en día / se acabó el tiempo / marcado en el reloj... / —astronómico / los ojos se abrieron / y la Palabra se pronunció / la Palabra que es capaz / de sanar / a las almas... // —heridas /// | ![]() | |
γ SVOBODA ZA TO STOJÍ | γ LA LIBERTAD LO MERECE TODO | |||
DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ: Po konfliktu s matkou Poutník odchází z domova a ocitá se u brány mytického světa Sedmi Nebí, aby vjel do Prvního z nich. Ze vztahu s andělem v ženské podobě jménem Viera Beta ho vyvede až fakt, že otevře oči opravdové skutečnosti. | EL ARGUMENTO ANTERIOR: Después de una disputa con su madre el Peregrino se encuentra en un mundo ficticio de los Siete Cielos y entrando en el Primer de estos Cielos experimenta una relación con la ángel Viera Beta. Se necesita abrir los ojos para poder salir de dicha relación. |
|||
![]() | KDYŽ OTEVŘU ZÁSUVKU TVÉHO SVĚŽÍHO HLASU BEZ JMÉNA | CUANDO ABRO EL CAJÓN DE TU FRESCA VOZ SIN NOMBRE | ![]() | |
![]() | Když otevřu zásuvku / Tvého svěžího Hlasu bez Jména / není tak důležité / co mi ten Hlas říká... / Důležité je spíš / že přichází... / – zevnitř... / Říká, že Já jsem já / a také naopak: / já jsem Já... / Říká mi, ať neváhám / a prostě jenom miluji... / Ale kde se tady bere? / Kdo to je? / A jak to / že zná... // – všechny odpovědi? // Od té doby / Hlas byl se mnou / kamkoliv jsem chodil / byl všude tam, kde já jsem byl / a tam všude... // – mi radil / až do chvíle / kdy jsem ho jednou... // – neposlechnul... / až do chvíle / kdy jsem ho jednou... // – zradil... // A Druhé Nebe voní si / rozmarýnem, zázvorem, ženšenem... / – a škornicí / A Druhé Nebe utápí se / v barvách oranžových / A andělé Alpha / naši věrní průvodci / hřejí se mezitím... // – ve slunci / A slunce kreslí si... // – mezi stromy... // – všechny tvary... // – smyslnosti... /// | Cuando abro el cajón / de tu fresca Voz sin Nombre / no es tan importante / lo que esta Voz me dice / sino... / —lo importante es / que viene... / —desde mi profundo ser... / Me dice que Yo soy yo / y también al revés: / yo soy Yo... / Me dice que no pierda la fe / para seguir amando... / Pero ¿de dónde viene? / ¿Quién es? / Y ¿cómo que / conoce... // —todas las contestaciones? // Desde entonces / la Voz estaba conmigo / dondequiera que iba / la Voz estaba presente / en cada sitio / en el cual / yo estaba... // —y me guiaba / por todas partes / hasta cuando / un día... // —yo la desestimé... / hasta cuando / una vez... // —yo la traicioné... // Y el Segundo Cielo / huele a romero / y a hierba de cabra... / huele a jengibre y a ginseng / Y el Segundo Cielo se hunde / en colores anaranjados / Y los ángeles Alpha... // —nuestros fieles guías / están tomando el sol... // —y el sol está dibujando / todas las formas... // —de la Voluptuosidad... // —entre las arboledas... /// | ![]() | |
![]() | DIVOKÁ NADĚJE VRŽENÁ S BUMERANGY A S KOMETAMI | SALVAJE ESPERANZA LANZADA CON LOS BUMERANES Y LAS COMETAS | ![]() | |
![]() | ...Divoká naděje / vržená s bumerangy a s kometami... / ...Vjezd do Druhého Nebe / jak do oranžové vagíny... / ...Jízda uprostřed / vstříc dalšímu dobrodružství... / ...A z obou stran... / – ďáblové útočí... / ...Na té úzké cestě / zastavit se... / ...věru rovnalo by se... // – neštěstí! // V té době potkal jsem anděla... / – Petranu Gamma / a v rozhovoru s ní / nabyl jsem pocit / že právě ona zná... / – veškerá tajemství / a že (když se jí přiblížím) / tak mi je snad... // – prozradí // Ale Hlas řekl mi / že nic z toho... / – není pravda / a že není dobré / abych jí dál... / – naslouchal / jenže ona se mi zdála... / – dokonalá / a připadalo mi / že právě s ní / objevím nová a nová... / – souhvězdí / a tak jsem... / – Hlas neposlechl / a ji jsem... // – ke svým uším... // – nechal promluvit /// | ...Salvaje esperanza / lanzada con los bumeranes y las cometas... / ...Entrada al Segundo Cielo / como a una vagina anaranjada... / ...Una marcha por el medio / en busca de más aventuras... / ...Y desde ambos lados... / —los ataques de los diablos... / ...¡En aquel camino estrecho... / —el no avanzar... / ...equivaldría... // —a una derrota! // En aquel entonces / tropecé con la ángel... / —Petrana Gamma / y hablando con ella / me dio la impresión / de que conocía... / —todos los secretos... / y de que (si estuviera a su lado) / a lo mejor... / quizá... // —me los enseñaría // Pero la Voz me dijo / que aquello... / —no era nada cierto / y que no deseaba / que yo siguiera... / —escuchándola / Mas ella me pareció... / —sin competencia / y pensé que / precisamente con ella / podría encontrar / nuevas y nuevas... / —constelaciones de estrellas / y fue por eso / que no obedecí... // —a la Voz / sino... // —a ella /// | ![]() | |
![]() | A Z KOČEK V NÁRUČÍ STÁVAJÍ SE MALÉ LOKOMOTIVY | Y LOS GATOS EN LOS BRAZOS SE VUELVEN PEQUEÑAS LOCOMOTORAS | ![]() | |
![]() | A z koček v náručí / stávají se malé lokomotivy / a právě to byl sen / který zdál se mi / když poprvé jsme / spolu usnuli / s Petranou Gamma... / – na pláních oranžových... // – ve Druhém Nebi // ≈≈≈ ≈SEN≈ 2 ≈≈≈≈≈≈ Měl jsem v náručí / kočku se dvěma... / – hlavami / Jedna patřila... / – malému kotěti / ale druhá dospěla... / – příliš brzy / a jednou po bezesné noci / sbalila ta druhá / té první kufry / a poslala ji... / – ven ze dveří / Od té doby / je plná prázdnoty... / – a hledá, jak ji... // – zaplnit // Stala se z ní kočka / kterou nelze... // – hladit // A z té kočky / v mém náručí / stala se / malá lokomotiva / malá lokomotiva, která / přiváží další a další věci / do černé díry / ve svém vnitřním... / – prázdném souhvězdí / malá smutná kočka / neschopná ukojit / touhu... / – samu sebe naplnit / Kouknu se do náručí / ale kočka už tam není / Stojí přede mnou / s profesorskými... // – brýlemi // ≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈ Tento sen zdál se mi / když poprvé jsme / spolu usnuli / s Petranou Gamma / ve Druhém Nebi... // – v oranžové posteli... /// | Y los gatos en los brazos / se vuelven pequeñas locomotoras / y esta fue la pesadilla / que tuve / cuando nos dormimos / por vez primera / con Petrana Gamma / en las llanuras... // —anaranjadas... // —del Segundo Cielo // ≈≈≈≈≈≈ ≈SUEÑO≈ 2 ≈≈≈≈≈≈≈≈≈ Tenía en mis brazos / una gata... / —con dos cabezas: / Una pertenecía... / —a una cachorra / pero la otra maduró... / —demasiado temprano / y un día tras una noche insomne / la segunda le hizo las maletas / a la primera / y la echó... / —fuera de casa / Desde entonces / siente un vacío por dentro... / —y está buscando los caminos... // —cómo saciarse a sí misma // Se ha vuelto una gata / que no se puede... // —acariciar // La gata en mis brazos / se ha vuelto / pequena locomotora / pequeña locomotora / que trae más y más cosas / al agujero negro / en su vacía... / —constelación de estrellas / una triste gata / incapaz de saciar / el deseo / de llenarse... / —a sí misma / La miro y veo / que la gata ya no está / en mis brazos / Está de pie / delante de mí / con sus gafas... / —de profesora // ≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈ Esta fue la pesadilla que soñé / cuando por primera vez / nos dormimos juntos / con Petrana Gamma / en el Segundo Cielo... // —en la cama color naranja... /// | ![]() | |
![]() | NEVYPOVĚDITELNÁ TEORIE SLOVNÍCH ZÁSOB A HRUDNÍCH KOŠŮ | LA INDECIBLE TEORÍA DE LOS VOCABULARIOS Y LOS TÓRAX | ![]() | |
![]() | ...Nevypověditelná teorie slovních zásob a hrudních košů... / ...Roztodivné léčky jazyka s astmatickým mudrováním... / ...Bezmocné násilí v komunikaci... / – za pomoci argumentů... / ...Toto všechno dohromady / hrálo roli / když jsme se zastavili... / – uprostřed oranžových polí / já, Filip a andělé Alpha... / – my všichni, pylová zrnka nepatrná / která zapomněla... / – kamže to vlastně / chtěla... // – doputovat // Nevím, jestli to bylo... / – dvacet let... / – nebo dvacet chvil / Vím jen, že jednoho dne / rozmarýn, zázvor, ženšen a... / – škornici / vyryl jsem rýčem / abych místo nich... / – dům postavil / a abychom v něm s Petranou Gamma... / – bydlili / A také vím / že Filip byl... // – její syn // (Nevím, jak to vysvětlit / Ve skutečnosti / byl Filip / se mnou ještě dávno předtím / než Petraně se narodil / Mohou za to asi / ty časové posuny / ale vím / že už kdysi / když jsme ještě s otcem / vláčky stavěli / byl Filip / ve mně ukrytý / někde... // – uvnitř) // V té době Hlas už se mnou... / – nemluvil... / ale ten... / kdo nepřestával mluvit... / byla... / – Petrana Gamma... / Jednoho dne / vlídně pohovořila... / – i s anděly Alpha / a řekla jim / že jsou „správní chlapi“ / a oni od té doby / už se se mnou... / – více nebavili... / – ale pouze s ní... / A tím skončila se / pro mne jedna... // – „éra andělská“ / a začala se pro mne... // – „éra plná... // – samoty“ /// | ...La indecible teoría de los vocabularios y los tórax... / ...Variopintas trampas del idioma con las habladurías asmáticas... / ...Una impotente violencia en comunicación / con la ayuda... / —de los raciocinios... / ...Todo eso junto había causado... / —que nos arásemos / en el medio de los campos anaranjados... / —todos nosotros, granitos diminutos de polen / nos olvidamos... / —dónde estaba / nuestro verdadero... // —destino // Ya no sé si se trataba... / —de veinte años... / —o veinte ratos / solo sé que un día / jengibre, ginseng, hierba de cabra... / —y romero / los había desenterrado / con mis propias manos... / —para levantar en su sitio / una casa / para mí y para... / —Petrana Gamma / Y sé también / que Filip era... // —su propio hijo // (Pues, no sé cómo explicármelo / En realidad / Filip / había estado conmigo / mucho antes de todo aquello / Tal vez la culpa la tiene / el caos de los tiempos paralelos / pero... / yo estaba con Filip / ya incluso cuando / jugábamos / con los trenes en miniatura... / —con mi padre / es decir... // —cuando yo era nino) // Por esas fechas la Voz ya... / —no hablaba conmigo... / La que... / sin embargo / no paraba de hablar... / era... / —Petrana Gamma / Un día ella / gentilmente conversó... / —con los ángeles Alpha / diciéndoles / que son unos / «hombres hechos y derechos» / y desde entonces / ellos jamás estuvieron... / —a mi lado... / —sino al lado suyo / con lo que para mí se cerró... // —una «era angélica» / y ha empezado... // —una «era llena... // —de soledad» /// | ![]() | |
![]() | POLOŽIT DO POSTELE BÍLOU NADĚJI BLÍZKÉ SMRTI | ECHAR EN UNA CAMA LA BLANCA ESPERANZA DE UNA CERCANA MUERTE | ![]() | |
![]() | Položit do postele / bílou naději... // – blízké smrti... // ≈≈≈ ≈SEN≈ 3 ≈≈≈≈≈≈ Je noc temná / spím a nespím / a na zdi / – nad postelí / pomalu se otáčí / tichá... / bílá... / – panna-nevěsta / ta panna-nevěsta / co tiše šeptá si: / – „Nemám tě ráda... / – můj manželi!“ / a meluzína zpívá... / – o smrti / aby vyzradila všechna / skrytá... / – tajemství... // Smrt lehla si do postelí / té děsuplné noci / zatímco spaly / moje oči / Z pokoje vybíhám / pryč od přízraku na zdi / a ocitám se... // – v pokoji za zrcadly // Za těmi zrcadly / stojí malý chlapec... / – pětiletý / a vedle něj / dívenka... / – se sbalenými kufry / Běžím zpátky k posteli / abych do ní položil... / – bílou naději... / – blízké smrti... // V té posteli / leží žena... / – pod přehozem bílým / – a má tvář mojí... / – matky / ...položit do postele / bílou naději... // – blízké smrti... // A náhle jsem všechno pochopil: / Já nejsem já / ani ten chlapec pětiletý... / – nejsem já / a matka / není matka / a ta panna-nevěsta / ta panna na zdi / co tvář má jako... / – Petrana Gamma... / – ani ona není ona! // ≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈ V té chvíli probouzím se / vidím dveře ve zdi / za kliku beru / a vycházím... // – ven do svobody /// | Echar en una cama / la blanca esperanza... // —de una cercana muerte... // ≈≈≈≈≈≈ ≈SUEÑO≈ 2 ≈≈≈≈≈≈≈≈≈ Es una noche oscura / Duermo y no duermo / y en la pared... // —encima de mi cama / una muñeca-novia / quieta y blanca... // —da vueltas / sobre sí misma / susurrando en voz baja: // —“¡No te quiero en absoluto / mi esposo!” / y el viento gime... // —sobre la muerte / para revelar / todos los misterios... // —secretos... // La muerte se tumbó en la cama / aquella noche espantosa / mientras... / —mis ojos dormían / Salgo corriendo / fuera del cuarto / lejos del fantasma / y me encuentro / en otra habitación... / —detrás de los espejos // Detrás de estos espejos / está un muchacho... / —de cinco años / y a su lado / una jovencita... / —con las maletas en sus manos / Vuelvo a la cama / para echar en ella / la blanca esperanza... / —de una cercana muerte... // Tumbada en la cama / se encuentra... / —una mujer... / —bajo la colcha blanca / —y tiene el rostro... / —de mi madre / Echar en una cama / la blanca esperanza... / —de una cercana muerte... // Y fue en aquel momento / que me enteré de todo: / ¡Yo no soy yo / ni soy aquel muchacho / —de cinco años / y la madre / no es madre / ni esa muñeca-novia / esa muñeca en la pared / que tiene rostro... / —de Petrana Gamma... / —ni ella es ella! // ≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈ Justo en aquel momento me despierto / veo la puerta / en la pared / la abro y salgo... // —al aire libre /// | ![]() | |
![]() | POSLEDNÍ SOUD SE VYNOŘIL NAD SKELNÝMI KŘÍDLY V NAŠEM VZDOUVÁNÍ | EL JUICIO FINAL SURGIÓ SOBRE ALAS VÍTREAS EN NUESTRA AGITACIÓN | ![]() | |
![]() | Poslední soud se vynořil / nad skelnými křídly / v našem vzdouvání / Křídla rozepíná / křídla křišťálová / vzdouvá se, vzdouvá... / – Krajina / Krajina Posledního Soudu / Krajina Mnohých Stromů / Krajina Pravdy / co tak velmi / podobá se... // – Domovu // Ten Domov má... / – křídla křišťálová / ten Domov... // – létá... / – sem a tam / ten Domov nesu si / ať jsem... // – kdekoliv / já a můj syn... // – Filip // Vůně rozmarýnu, zázvoru / ženšenu i škornice / všechny ty vůně / byly zase zpátky / když jsem pochopil / že svoboda... // – za to stojí // A Petrana Gamma vyčítala mi: / „Pustila jsem tě dovnitř / protože jsem uvěřila / že mne naplníš / Ty jsi ale / pouze malý chlapec / s porcelánovým střepem... / – ve tváři!“ / A Petrana Gamma / sbalila mi kufry / a poslala mne... // – ven ze dveří... /// | El juicio final surgió / sobre alas vítreas / en nuestra agitación / El Paisaje / extiende las alas / las alas de cristal... / —se agita, se agita / el Paisaje del Juicio Final / el Paisaje de Arboledas / el Paisaje de la Verdad / que tanto se parece... // —al Hogar // Ese Hogar tiene... / —las alas de cristal / ese Hogar... // —vuela... / —por todos lados / ese Hogar / me lo llevo conmigo... // —en mis venas / por dondequiera que vayamos / yo... // —y mi hijo Filip // El olor de romero / el olor de hierba de cabra / el olor de jengibre y ginseng / todos estos olores / por fin regresaron / cuando comprendí / que la libertad... // —lo merecía todo // Y Petrana Gamma / me echó en cara: / “Te dejé entrar / porque creí / que me ibas a llenar / !Pero tú no eres más / que un nino / con un trozo / de taza de porcelana... / —en tu mejilla!” / Y Petrana Gamma / me hizo las maletas / y me echó... // —fuera de casa... /// | ![]() | |
![]() | SLOVO STAČÍ K PROZŘENÍ | CON LA PALABRA BASTA PARA VER | ![]() | |
![]() | Slovo stačí k prozření / nebo, přinejmenším... / mohlo by... / tomu tak být... / Jsou ale chvíle / kdy tomu tak / věru... / – není! / Jsou momenty, kdy jsou slova... / – plná mlhy / někdy dokonce / dovedou nás na útesy... / – na útesy, co nám zabraňují / vidět lépe / naše... // – horizonty // Dnes ale / na orloji hvězd / čas se naplnil / zraněné oko útesů / chce se otevřít / a Slovo touží promluvit / to Slovo, které chce mi říct: // – „Svoboda za to stojí!“ // Ještě před vjezdem / do Brány / ke Třetímu Nebi / naposledy poohlédnu se / po Nebi pod ním / Andělé Alpha jsou shromážděni / v domě / který jsem... / (s takovým úsilím!) / ...postavil / a Petrana Gamma mezi nimi uvnitř / hraje si / se svými brýlemi / jako se dvěma... // – lupami /// | Con la Palabra basta para ver / o por lo menos... / así puede ser... / pero no obstante / !no siempre... / —eso se cumple! / Hay momentos en que las palabras... / —parecen una niebla / a veces nos llevan / a los farallones... / —los farallones / que impiden ver claramente / nuestros... // —horizontes // Pero hoy en día / se acabó el tiempo / marcado en el reloj... / —astronómico / y el ojo herido de los farallones / quiere abrirse / y la Palabra desea... / —ser pronunciada / la Palabra que quiere decirme: // —“!La libertad lo merece todo!” // Antes de entrar yo / en aquel Portón / del Tercer Cielo / echo un último vistazo / al Cielo inferior / Los ángeles Alpha están reunidos / en la casa / que yo he construido... / (!con tanto sacrificio!) / Están juntos con Petrana Gamma / que juega / con sus gafas / que tanto se parecen... // —a dos lupas /// | ![]() | |
δ NENÁROKOVAT SI ŽÁDNOU POZICI | δ NO EXIGIR POSICIÓN NINGUNA | |||
DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ: Po konfliktu s matkou a po přemístění do mytického světa Sedmi Nebí procestoval Poutník první dvě z nich. V obou prožil vztah s andělem v ženské podobě. První byl víceméně epizodou, ale druhý ho zastavil (navzdory varování jeho vnitřního Hlasu i andělů strážných) na plných dvacet let. Jen za cenu velikých obětí bylo možné pokračovat v pouti... | EL ARGUMENTO ANTERIOR: Después de una disputa con su madre y después de trasladarse al mundo ficticio de los Siete Cielos el Peregrino visita los dos primeros de ellos. En ambos experimenta una relación con una ángel. La primera es más o menos un episodio, pero la segunda le retrasa veinte años. Se necesitan grandes sacrificios para poder proseguir el camino... |
|||
![]() | OZVĚNA PODOB PARALELNÍCH, STEZKA HLASŮ SE ZTRÁCÍ | ECO DE FORMAS PARALELAS, EL SENDERO DE LAS VOCES SE PIERDE | ![]() | |
![]() | Ozvěna podob paralelních / stezka hlasů se ztrácí... // Přesně o Vánocích / projel jsem Bránou / až ke Třetímu Nebi / s tím málem, co mi zbylo / po veliké bitvě / o můj... / – holý Život / pouze s Fordem Mondeo / kde na sedadle zadním / stále spal můj syn / obkroužen už jen / několika anděly... // – (ti ostatní zůstali... // – ve Druhém Nebi... // – v domě... // – co jsem postavil) // Ach, jak jen se ubrání / hrstka Poutníků / armádě ďáblů (?) / kteří naši cestu... / – obkružují!? / Ach, jak jen se ubránit... // – nástrahám vúdú / a špendlíkům vráženým... // – hluboko pod kůži... / když stále jsme... // – ještě nezjistili... // – kdo jsme my!? // Jsme pouze / ozvěny podob... / – paralelních? / Jsme jenom / stezky hlasů / co se ztrácí... // – mezi poli? // Vždyť právě, abych... // – vystoupil ze své podoby... // – to byl důvod... // – proč jsem dorazil... // – až ke Třetímu Nebi /// | Eco de formas paralelas / el sendero de las voces se pierde... // Justo en la Navidad / pasé por el Portón / hacia el Tercer Cielo / con lo poco que me quedó / después de la gran batalla / por mi... / —mera supervivencia / solo con el Ford Mondeo / donde en el asiento trasero / seguía durmiendo mi hijo / rodeado por los pocos / ángeles... // —que nos habían quedado / (los restantes permanecieron... // —en el Segundo Cielo... // —en la casa... // —que yo había levantado) // ¡Ay de nosotros! / ¿Cómo resistir / a los ataques / de los diablos? / ¿Cómo resguardar / a los Peregrinos? / ¿Cómo protegernos... // —de la magia / de los vudús? / ¿y de los alfileres clavados... // —en nuestros cuerpos? / ¿¡ya que pues, con todo eso... // —todavía no estamos ciertos... // —quiénes somos nosotros!? // ¿Somos solo / ecos de formas... / —paralelas? / ¿Nada más que / los senderos de las voces / que se pierden... // —por entre las campinas? // Y precisamente para eso, para abandonar... // —un mundo de puras apariencias... // —esa fue la razón... // —por la que había llegado... // —hasta el Tercer Cielo /// | ![]() | |
![]() | VÁBIVÁ ZÁHADNÁ ZNAMENÍ SMRTI, SMRTI MEZI NÁMI | INCITANTES MISTERIOS SIGNOS DE MUERTE, LA MUERTE ENTRE NOSOTROS | ![]() | |
![]() | Vábivá záhadná znamení smrti... // – smrti mezi námi / dřímají tady... // – v hustých lesích... / Vše, co není opravdové / přichází sem... // – zemřít... / To, aby se ukázalo / čeho doopravdy / můžeme... // – být schopní / Žluté narcisy / tonou v žárlivosti / a stezky... // – u Býčí skály / lákají Poutníky / slézat je... // – bez zajištění / To, aby se... // – hroby naplnily... // – dole v jeskyni... // – lidskými oběťmi... // – aby mrtví... // – mrtví byli... // – a aby živí... // – mohli žít... // A do toho všeho zlatožluté světlo denní / aby nám připomnělo... / – že stojíme... / – na rozcestí / a že rozhodnout se musí každý / jestli... / chce jít... / – dolů k jeskyni / či... / – nahoru na svahy... // – růst společně... // – se stromy // Tak to chodí... / – ve Třetím Nebi / Buď se spojíš... // – se živinami / které leží v zemi / nebo si lehneš... // – mezi nimi / abys tam... // – také shnil // Ta zem je křižovatka / plná znamení / a hněv, strach, vina / a sobectví / tečou tady v potocích / aby pak zmizely / v řekách podzemních / Ale o to mohutněji / rostou k nebi... / – moudré stromy / pevně v zemi zakotveny / s vědomím... // – že prostě... // – existují! /// | Incitantes misterios signos de muerte... // —la muerte entre nosotros / dormitan aquí... // —en los bosques impenetrables... / Todo lo no verdadero... // —viene acá a morirse... / Eso para que se desvelen / nuestras... // —intenciones... / Los narcisos amarillos / se hunden en celos... // —y la Roca del Toro / atrae a los Peregrinos / para treparla... // —sin equipo de escalada / Todo eso para... // —que las tumbas de la caverna... // —se llenen de ofrendas... // —de ofrendas humanas... // —para que los muertos... // —estén más muertos todavía... // —y para que los vivos... // —se queden con vida... // Y encima de todo esto / brilla la luz amarilla / dorada del sol / para recordarnos... / —que estamos... / —en la bifurcación / y que cada uno de nosotros / debe decidirse / si quiere... / —ir abajo a la cueva / o... / —hacia arriba / crecer junto... // —con las arboledas // Así sucede... / —en el Tercer Cielo: / O te pones en contacto... // —con los nutrientes / bajo la tierra / o te acuestas... // —allí mismo... / —en su seno / para luego... // —pudrirte con ellos // Esta tierra es un cruce / lleno de signos / e ira, miedo, culpa / y egoísmo / fluyen aquí en los ríos / para desaparecer luego / en los cursos subterráneos / ¡pero aun así / crecen al cielo... / —los árboles sabios / enraizados con firmeza / en el suelo... // —y fuertemente conscientes... // —de su pura existencia! /// | ![]() | |
![]() | RUCE VZHŮRU! NA PŘIVÍTANOU ANDĚLI, KTERÝ BRZY PADNE | ¡ARRIBA LAS MANOS! PARA ACOGER AL ÁNGEL QUE VA A CAER | ![]() | |
![]() | „Ruce vzhůru! / na přivítanou anděli / který brzy padne“ / zní úzkým údolím / kterým se cesta vine... / – ke Čtvrtému Nebi / Když do toho údolí / Slunce svítí paprsky / celé se rozhoří / květy hořčice a brukve olejky / když ale zapadne / za velestrmé svahy / začne se povrch hemžit / padlými anděli / nebo těmi / co se padnout / teprve... // – chystají // „Ruce vzhůru tedy!“ / abychom se ubránili / náletům z povětří / Motor Fordu Mondea vrčí / blátivou půdu / střídají kameny / andělé Alpha / kteří nám zbyli / jsou značně unavení / Až se setmí / něco se patrně... // – přihodí // Už je večer / a my zastavujeme se / Tady budem tábořit / zde... / – u Býčí skály / Andělé Strážci / ruce vzhůru napřahují / když se rozmisťují / po okolních svazích... / – s pochodněmi / Do údolí nikdo nesmí... / – vstoupit! / Oni ale netuší / že anděl Sarra Delta / je v tuto chvíli / už dávno... // – tady uvnitř! /// | “¡Arriba las manos! / para acoger al ángel / que va a caer” / Así suena a través del estrecho valle / en el que serpentea mi camino... / —que conduce al Cuarto Cielo / Cuando el Sol resplandece / con todo su brillo / a través del valle / este se abrasa / con llamas amarillas / de mostaza y de colza / mas cuando el Sol se pone / bajo las abruptas pendientes / el valle se rellena / con los ángeles rebeldes / o con aquellos / que dentro de poco... // —van a caer // “¡Arriba las manos, pues!” / para defendernos... / —de ataques aéreos / El motor del Ford Mondeo gruñe / por un terreno / lleno de piedras y fango / y los «Alphas» / (que nos han restado) / están cansadísimos... / Esta noche... // —probablemente... / —algo va a suceder // Es el caer de la tarde / y nos paramos / Aquí vamos a acampar... / —cerca de la Roca del Toro / Los ángeles Guardianes / van lanzando las antorchas / creando con sus cuerpos... / —un círculo de protección / ¡Nadie debe entrar... / —en el valle! / ¡Pero ellos no sospechan / que la ángel Sarra Delta / en este momento / ya está aquí dentro... // —entre nosotros! /// | ![]() | |
![]() | TOLIKERO KREVNÍ PŘITAŽLIVOSTI SBLÍŽILO NÁS SE SMYSLNÝM ZDIVEM | TANTAS ATRACCIONES SANGUÍNEAS NOS HAN ACERCADO A LAS MAMPOSTERÍAS CARNALES | ![]() | |
![]() | Tolikero krevní přitažlivosti sblížilo nás / se smyslným zdivem / se zdivem, za které... // – nelze už vidět! // Na tomto místě / pochodněmi obkrouženém / (kde nikdo nemůže / tam ani ven) / setkal jsem se / se svým... / – vnitřním plamenem / Přicházel jako závdavek / v podobě Kundaliní / která překvapivě vzplála / napříč mojí páteří / a chvíli poté / co už dohořela / (ještě než jsem se stačil... / – vzpamatovat) / na jejím místě objevil se / anděl jménem... // – Sarra Delta // Kdyby ses mě zeptal / čím získala si / tolik mojí náklonnosti / asi bych nevěděl... / – co ti říct / Veškeré informace totiž / zůstaly uschovány... / – za smyslným zdivem... / – někde... / – uvnitř... / Nosila květiny / na hroby svých blízkých... / – kteří všichni zemřeli... / – v jeskyni / V blízkosti tolikeré smrti... / – ona o to více... / – zářila svěžestí / se svými hustými... / – tmavými vlasy / a silnou vůlí uskutečnit... / – co si usmyslí... / Když však o tom přemýšlím / nyní... / tak ten důvod opravdový... / proč jsem s ní byl... / bylo, že jsem toužil... / znovu se naučit... / nebát se dělat... // – chyby /// | ¡Tantas atracciones sanguíneas / nos han acercado / a las mamposterías carnales / a los muros a través de los que... // —ya no se puede ver... / —con claridad! // En ese lugar / rodeado por las antorchas / (donde nadie es capaz / de salir o entrar) / me he encontrado / con mis propias... / —llamas internas / que han estallado / como un anticipo / en forma de Kundalini / que se ha inflamado / a mi asombro / a través de... / —mi columna vertebral / y un rato después / de apagarse / (antes de que yo me recuperase / de mi estupor) / en su lugar / ha aparecido / la ángel denominada... // —Sarra Delta // Si me preguntaras / qué fue / lo que me ha seducido de ella / no sabría... / —que decirte / Ya que todas las informaciones / están escondidas... / —detrás de las mamposterías carnales... / —en mi subconsciencia / Ella llevaba las flores / a las tumbas... / —de sus allegados / los cuales todos / habían fallecido... / —en la gruta / Tan cerca de tanta muerte / ella parecía rebosar... / —de vida propia / con su larga y abundante cabellera morena... / —y con la fuerza de la voluntad / para lograr todo aquello... / —lo que se le metía... / —en la cabeza / Pensándolo hoy en día... / sin embargo / tengo que revelar / que la verdadera razón... / por la que me quedé con ella / era que quería... / de nuevo aprender / vivir sin miedo... / de cometer... // —cosas erróneas /// | ![]() | |
![]() | NAVZDORY TEMNÉMU VÝKŘIKU BESTIE ODSOUZENÉ K SMRTI | PESE AL GRITO ESPESO DE LA BESTIA CONDENADA A MUERTE | ![]() | |
![]() | Navzdory temnému výkřiku Bestie... / – odsouzené k smrti / my smíme být... / – stále tady / Blahoslavené jsou... / – těžké sny / co se nám zdály... / – abychom překonali... // – všechny naše... // – lásky-nelásky // ≈≈≈ ≈SEN≈ 4 ≈≈≈≈≈≈ V tom snu byli jsme tři: / já / Sarra Delta / a nad námi stín... / – Našich Představ... / – stín... // – Závoj před očima... / – stín... / co nám zastíral... // – kdo jsem já... // – a kdo – ona // „Shoř Závoji / před očima! / Vystup z podzemí... / – Žábo na prameni! / Odstup od nás / Padlý Anděli! / A vrať nám... / – tu možnost malých dětí: // – znovu dělat... // – chyby!!!“ // V té chvíli / Propasti se otevřely / a zazněl výkřik / Čiročiré Hrůzy / z temného nebe... / – pršely kameny / a z hrdla Bestie... / – vylétali štíři / úlomky létaly / těsně kolem... / – mojí hlavy / a kdybychom doopravdy... / – nemilovali / propadli bychom se / navždy... // – do Nicoty... // ≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈ Zatímco jsme takto těžce spali... / – praskaly skály / balvany létaly... / – po údolí / všechno a všichni... / – byli mrtví / Jediné, co se zachovalo... / – neporušeno / byl jsem já / s Filipem v náručí / a Sarra Delta / která se ukryla... // – v jeskyni u Býčí skály... // – mezi stíny /// | Pese al grito espeso de la Bestia... / —condenada a muerte / nosotros podemos... / —aquí permanecer / desde ahora / en adelante... / —Benditas sean / todas las pesadillas... / —que hemos padecido... / —para que por fin / veamos... / —más allá de nuestros... / —amores y desamores // ≈≈≈≈≈≈ ≈SUEÑO≈ 4 ≈≈≈≈≈≈≈≈≈ En aquel sueño / fuimos tres: / Sarra Delta / yo / y encima de nosotros / una sombra... / —de Nuestras Visiones... // —una sombra... / —un Velo delante de los ojos... // —una sombra... / —que no nos dejó ver... // —quién era yo... / —y quién... ella // “¡Quémate maldito Velo delante de los ojos! / ¡Sal del infierno / Perro del hortelano! / ¡Aléjate de nosotros / Ángel Caído! / ¡¡¡Devuélvenos... / ...otra vez / aquel privilegio / de los niños pequeños: / ...el privilegio... // —de poder cometer... / —fallos!!!” // En aquel momento / los Abismos se abrieron / y se oyó la voz / del Mero Horror / Desde el oscuro cielo... / —las piedras llovieron / y de las fauces de la Bestia... / —los alacranes salieron / las lascas de piedras volaron / justo alrededor... / —de mi cabeza / y si de verdad... / —no hubiésemos amado / nos hundiríamos / sin remedio alguno... / —en las honduras... / —de la Nada... // ≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈ Mientras nos dormimos así de mal... / —las rocas se rompieron / los bloques de piedra... / —cayeron a la cuenca / Toda criatura / fue despojada... / —de su vida / Los únicos / que escapamos... / —intactos / fuimos yo / con Filip en mis brazos / y Sarra Delta / la cual se escondió... / —en la cueva... / —de la Roca del Toro... // —entre las sombras /// | ![]() | |
![]() | SOUMRAK ODNÍMÁ „ADIEUX“ OBZORU OMÝVANÉMU SE STUDENOU JASNOSTÍ STEREOSKOPU | EL CREPÚSCULO LE QUITA LOS ADIOSES AL HORIZONTE BALDEADO CON FRÍA CLARIDAD DE ESTEREOSCOPIO | ![]() | |
![]() | Soumrak odnímá „adieux“ obzoru / omývanému se studenou jasností stereoskopu / Ano, je čím dál jasnější / jak se tak blížím / soutěskou... // – ke Čtvrtému Nebi / že žádné „sbohem“ nepřichází... // – od Sarry Delty // Můj obraz pochovala / u Býčí skály / a čas od času / přinese mu... / – náruč květin / Já ale, ve skutečnosti / jsem někdo jiný / než ten obraz... / – v jejích dlaních / Nejsem tam... / jsem tady! / Soutěskou kráčím... / – ke Čtvrtému Nebi / za sebou spoušť náhrobků... / – kamenných / za sebou balvany / které skoro všechno... / – pohřbily: / Mé strážné anděly / co mi zbyli / mé auto... / – Ford Mondeo / i všechny mé... // – pobloudilé sny... // Chtěl jsem s sebou vzít / do Čtvrtého Nebe... / – Sarru Deltu / Hledal jsem ji... / – znovu a znovu / ještě než jsem prošel... // – úzkým průchodem / do další dimenze / ale ona schovala se... // – mezi řadu hrobů / Pátral jsem po ní / se studenou jasností... // – stereoskopu / Nechtěla ale asi / znovu zažít / jak je země... // – plná štírů / Chtěl jsem se s ní rozloučit / chtěl jsem jí říct... // – „adieu“ / chtěl jsem jí naposled... // – zamávat... / ale... // – nebylo komu /// | El crepúsculo le quita los adioses al horizonte / baldeado con fría claridad de estereoscopio / Sí, ya está claro / cuando me acerco / por el desfiladero... // —al Cuarto Cielo / que Sarra Delta / no me va a dejar... // —ni un adiós // Ha enterrado mi imagen / cerca de la Roca del Toro / y de vez en cuando / se lleva allá... / —un ramo de nomeolvides / Yo, sin embargo / difiero de aquel retrato / que ella... / —está tomando... / —en sus manos / ¡Yo no estoy allá / sino acá! / Ando por el desfiladero... / —al Cuarto Cielo / dejando a mis espaldas / una fila de lápidas... / —de fría piedra / dejando atrás los bloques de roca / que casi todo sepultan: / Sepultan a mis restantes / ángeles Guardianes / mi coche... // —Ford Mondeo / y todos mis... // —erróneos sueños... // Quería llevar conmigo / al Cuarto Cielo... / —a Sarra Delta / Volví a buscarla... / —una y otra vez / antes de que traspasara... // —el umbral del pasadizo / hacia otra dimensión / mas ella... // —se había escondido / entre las filas de tumbas / La busqué... // —con fría claridad de estereoscopio / mas ella / al parecer... // —no quiso revivir / la experiencia / llena de alacranes / Quise... // —por último / decirle adiós / con la mano... // —pero no hubo nadie... // —para atenderlo /// | ![]() | |
![]() | SLOVO STAČÍ K PROZŘENÍ | CON LA PALABRA BASTA PARA VER | ![]() | |
![]() | Slovo stačí k prozření / ale jenom pro někoho! / Ostatním je Slovo... / – nebezpečím (!) / že se svět promění / jinak, než by chtěli / nebezpečím, že se zboří / jejich... // – pošetilé představy! // Dnes ale / na orloji hvězd / čas se naplnil / Oči se chtějí otevřít / a Slovo touží promluvit / Slovo, které domlouvá mi / ať se poučím // – a už si nikdy... / – nenárokuji... / – u nikoho... // – žádnou pozici! // Ještě před vjezdem / do Brány / ke Čtvrtému Nebi / naposledy pohlédl jsem / na Nebe pod ním / ale ať jsem / svým stereoskopem / pátral sebevíc / tentokrát jsem / neviděl... // – vůbec nic /// | Con la Palabra basta para ver / !pero no para cualquiera! / ¡Hay gente que huye de la Palabra / —como de una amenaza (¡!) / de que el mundo cambiará / y sus visiones ilusorias... // —naufragarán! // Pero hoy en día / se acabó el tiempo / marcado en el reloj... / —astronómico / Los ojos quieren abrirse / y la Palabra / desea ser pronunciada / La Palabra que me reprende // —para que... / ¡aprenda la lección / —y nunca exija... // —ninguna posición! // Antes de entrar yo / en aquel Portón / del Cuarto Cielo / eché un último vistazo / al Cielo inferior / pero por mucho que miraba / alrededor / con mi estereoscopio / aquella vez / yo no veía... // —nada en absoluto /// | ![]() | |
ε POSLOUCHAT HLAS SVÉHO TĚLA | ε ESCUCHAR EL LENGUAJE CORPORAL | |||
DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ: Ve snaze vyvázat se z vlivu svých původních rodinných kořenů vstoupil Poutník do mytického světa Sedmi Nebí. Ve všech doposud navštívených Nebích ho očekával vztah s andělem v ženské podobě. V tom posledním, Třetím, se jednalo o Sarra Deltu, tajemnou postavu spojenou se smrtí a s mnoha katastrofami... | EL ARGUMENTO ANTERIOR: El Peregrino se traslada al mundo ficticio de los Siete Cielos para huir de la influencia de su familia natal. En los tres primeros Cielos experimenta sendas relaciones con ángeles. La ángel del Tercer Cielo se llama Sarra Delta. Se trata de una misteriosa figura femenina relacionada con la muerte y con muchas catástrofes... |
|||
![]() | VZPOMÍNÁM SI NA KŘIVOLAKÉ ZKLAMÁNÍ, KTERÉ Z MINULOSTI VYTAHOVALO JEJÍ HOŘKOU SUBSTANCI | RECUERDO UNA DECEPCIÓN SINUOSA QUE SACABA DEL PASADO SU AMARGA SUSTANCIA | ![]() | |
![]() | Vzpomínám si / na křivolaké zklamání / které z minulosti / vytahovalo její... / – hořkou substanci; / vzpomínám na svou cestu... / – po Čtvrtém Nebi / a na jeho louky / plné bříz; / vzpomínám si... / – na růžové květy / v syté zeleni / co se hřejí ve zlatých... / – slunozávratích... / Ale na co vzpomínám si / úplně nejvíc... / – jsou studánky / s průhledy zpátky / do minulosti... // – ve Třetím Nebi // Těmi studánkami / hleděl jsem bez ustání / jestli neobjevím / stopy Sarry Delty / ale celá země / o patro níž... / zdála se mi... / beznadějně... // – opředená pustinami // V té chvíli všimnul jsem si / že všechny břízy / zde ve Čtvrtém Nebi / jsou popsány... / – básněmi / Na kůrách bělostných / skvěly se verše / zlatými... // – písmeny... // Jiná věc / zarážela mne ale / ještě víc: / Ať jsem se rozhlížel / jakkoliv / nikde jsem neviděl... / – žádné ďábly / Nikdo se nechystal překazit / cestu přes... / – březové lesy... / – k Sedmému Nebi / Ani žádné nohy / nepošlapaly... / – koberce zelené trávy / Jen růžové květy / šeptaly si věty... / – z březové kůry... / Ale nejrůžovější / mezi těmi květinami / byl anděl / Liudi Mila Epsilon / se svou pletí v barvě... / – oloupaných mandlí / se dvěma křídly... / – ve tvaru lyry / a s vlasy jako... // – zralé obilí / které končily / až kdesi... // – na jeho... // – božském pozadí /// | Recuerdo una decepción sinuosa / que sacaba del pasado... / —su amarga sustancia; / recuerdo mi camino... / —por el Cuarto Cielo / y por sus prados / de los abedules; / recuerdo rosáceas flores / en el verdor encendido / flores bañadas / en los dorados / rayos... / —del solsticio / Pero lo que más recuerdo / son los manantiales... / —ventanillas al pasado / allá... / —en el Tercer Cielo // Miraba a través de los manantiales / por si acaso / no veía a Sarra Delta / Pero el piso más abajo... / parecía... // —completamente despoblado // En aquel momento / me di cuenta / de que todos los abedules / aquí en el Cuarto Cielo / tienen su blanca piel / cubierta... / por los versos / los que se podían leer... // —con letras doradas... // Pero lo que a mí / me asombraba / más todavía / fue que... / por más que miraba / a mi alrededor / no alcanzaba a ver... / —ningún diablo / Nadie intentaba... / —impedir mi camino / —al Séptimo Cielo... / a través de los bosques de abedules... / ni hubo pies que pisotearan... / —alfombras de verde hierba / Solo rosáceas flores / susurraban versos / escritos en las... // —cortezas blancas / pero la más rosácea de ellas / fue ángel... // —Liudi Mila Epsilon / con su piel color almendra / y sus alas... // —en forma de lira / la cual lucía / una llamativa melena... // —color de trigo / que le llegaba... // —hasta sus... // —divinas nalgas /// | ![]() | |
![]() | KOČUJÍCÍ S LABYRINTY PŘIPOUTANÝMI KE STÍNU MÝCH KROKŮ | ERRANTE CON LOS LABERINTOS PEGADOS A LA SOMBRA DE MIS PASOS | ![]() | |
![]() | Kočující s labyrinty / připoutanými ke stínu mých kroků / slepý k veršům / nevšímavý vůči... / – růžovým květům / zelenou travou jsem se brodil / abych tam objevil / další a další... / – studánku... / – okno do světa minulého... // – okno, za kterým jsem hledal... // – Sarru Deltu // Každých deset kroků / potkal jsem Liudi Milu / neměl jsem ale / na ni... / – náladu / V ruce svírala... / – andělská brka / z vlastních křídel vytržená / To ona byla... / – autorkou veršů... / – na březových kůrách! / Veršů napsaných... / – paprsky slunečními... // – zlatými písmeny! // Po tomto zjištění / začal jsem si verše / na březových kůrách / přece jenom... // – občas... // – číst // Nezdály se mi / – nijak výjimečné / napadlo mě ale / že bude lepší / (než mít hlavu stále... / – plnou Sarry Delty) / ke každé básni / nějakou svoji... / – připojit / a než se den / s dalším sešel / v trávě jsme seděli / a o básních se... // – zaníceně... // – bavili // Liudi Mila Epsilon vyprávěla / že nemá ráda / k nikomu se vázat / a že se jí příčí / jakákoliv... / – pouta lásky... / A já v té době / říkal jsem si / že takto nějak / možná... / – vypadá... // – opravdové... // – přátelství /// | Errante con los laberintos / pegados a la sombra de mis pasos / ciego hacia los versos / indiferente... / —con las rosáceas flores / me abrí paso / a través de los prados verdes / buscando / nuevos y nuevos... / —manantiales / cristalinas ventanas... // —al pasado... / —vidrieras detrás de las cuales... // —quisiera ver... / —a Sarra Delta // Cada diez pasos / tropezaba / con Liudi Mila / mas ella... // —no me interesaba mucho... / Agarraba en sus manos... // —las angélicas plumas / arrancadas de sus propias... // —alas... / ¡Ella fue... / —la autora de los versos... // —en las cortezas blancas! / ¡versos grabados... // —con los rayos de sol... / —con mayúsculas doradas! // Al saberlo / todo aquello / cambié de opinión / y empecé a dedicar mi tiempo / a leer los versos... // —en las cortezas... / —arbóreas // Me parecieron / al fin y al cabo... / —sin pena ni gloria / pero se me ocurrió / que mejor que andar / con la cabeza... // —llena de Sarra Delta / era añadir mis poemas / en conjunto... // —con los de ella / y antes de que la noche viniera... // —nos sentamos / en el prado verde / y hablamos... // —fervorosamente... / —de la Poesía // Liudi Mila Epsilon / dijo que no le gustaba / ningún vínculo... // —de amor / y que le daba asco... / —cualquier relación... // —de pareja... / Y en aquel entonces / yo me decía a mí mismo... // —que quizá... / algo como esto / (más o menos) / podría ser... // —la amistad... // —hecha y derecha /// | ![]() | |
![]() | V PROSTĚRADLECH POTŘÍSNĚNÝCH OPOŽDĚNÝMI SOUMRAKY HOREČNATÉ VERŠE V ŘEŘAVÉM UHLÍ | EN SÁBANAS MANCHADAS DE CREPÚSCULOS TARDÍOS VERSOS FEBRILES EN ASCUAS | ![]() | |
![]() | V prostěradlech potřísněných opožděnými soumraky / horečnaté verše v řeřavém uhlí... / – tiše si žhnuly / Ty žhnoucí holubice / hledaly pevnou zemi / daleko... / – od Sarry Delty / ...ale pokaždé... / bohužel... / – znovu se vrátily / protože nenalezly / kde by se mohly... / – nohama zachytit... / Ve skutečnosti / byl jsem to já sám / kdo stále ještě kroužil / kolem tajemných... / – křišťálových koulí / kolem těch... / – studánek průzračných... / a hleděl skrze ně... / – stereoskopem zpět... / do Třetího Nebe / Věc se měla následovně: / Já kroužil jsem... // – kolem studánek... / a Liudi Mila Epsilon... // – kolem mne // Pochopil jsem / co se po mně chce / ale mé vzpomínky / vázaly mne / ještě stále / do Třetího Nebe / k Býčí skále... // – k Sarra Deltě / Jedním uchem poslouchal jsem... // – jak mi zvoní... / – vlastní srdce / a tím druhým... // – Liudi Milu / a tu její... / – apoteózu / života... // – v krátkých flirtech... // Jednoho dne / na zemi jsem našel / profesorské brýle / (přesně takové / jaké nosila... / – Petrana / ze Druhého Nebe) / „Kde se tady berou?“ / přemýšlel jsem / a pak... / (s brýlema na nose) / uviděl jsem lépe... / – průzorem... / – do Třetího Nebe / jak ve stínu hrobů... // – Sarra Delta / líbá se tam / s dalším... // – zbrusu novým… // – Poutníkem // Proč tedy / (Proboha!) / já bych nezkusil (?) / s Liudi Milou Epsilonou / také takový... // – krátký flirt!? /// | En sábanas manchadas de crepúsculos tardíos... / versos febriles en ascuas... / —ardieron en silencio... / Aquellas palomas ardientes / buscaron la tierra firme / lejos... / —de Sarra Delta / ...pero, por desgracia... / cada vez... / de nuevo volvieron / por no hallar / donde sentar... / —la planta de sus pies... / En realidad / era yo mismo / quien aún volaba / en torno a aquellas / misteriosas... / —bolas de cristal / en torno... / —a las fuentes traslúcidas / Era yo mismo / quien miraba por el estereoscopio... / —al Tercer Cielo / a través de ellas... / Pues... / las cosas eran como sigue: / Yo giraba alrededor... // —de los manantiales... / —y Liudi Mila Epsilon... // —alrededor mío // Bien sabía / lo que se quería de mí / pero otra cosa era / que todavía / me sentía vinculado... / —al Tercer Cielo... // —a la Roca del Toro... / —a Sarra Delta / Escuché por un lado... // —mi corazón / que sonaba / como una campana / y por el otro... // —a Liudi Mila... / y su homenaje... / —a la dulce vida // —llena de flirteos... / —a corto plazo... // Un día me encontré / en el suelo / unas gafas profesorales / (muy parecidas... / —a las de Petrana... / —del Segundo Cielo) / “¿Qué hacen aquí?” / me pregunté a mí mismo / y luego... / (con los anteojos puestos) / distinguí mejor... / por el agujero... / en el Tercer Cielo... / la figura de Sarra Delta / la cual, escondida / entre las sombras de las tumbas / se estaba besuqueando... / —con otro... // —flamante Peregrino // ¿¡Por qué, pues / yo no podría tener / (!por Dios bendito!) / con Liudi Mila Epsilon / también... / —un flirteo... // —así de efímero?! /// | ![]() | |
![]() | UŠI Z PRÁMŮ, KTERÉ HMYZ UTVRZENÝ MĚSÍCEM ZOSNOVAL V BEZMOCNOSTI SNŮ | LAS OREJAS DE ALMADÍAS QUE LOS INSECTOS ENDURECIDOS POR LA LUNA COCÍAN EN LA IMPOTENCIA DE LOS SUEÑOS | ![]() | |
![]() | Uši z prámů, které hmyz / utvrzený měsícem / zosnoval v bezmocnosti snů... / Takto nesmyslně / přátelství působí / dvou tvorů: / Andělice... // – s božským pozadím / a básníka... // – co mu nohy uvázly / kdesi... // – v minulosti // Uši z prámů, které hmyz / utvrzený měsícem / zosnoval v bezmocnosti snů... / Takto nesmyslně / působí flirt: / Básníka... / – co mu srdce zvoní / s andělicí s křídly zamrzlými / kdesi... / – mezi prostory / Tu noc, kdy jsme se / k sobě přiblížili / takový sen... // – zdál se mi: // ≈≈≈ ≈SEN≈ 5 ≈≈≈≈≈≈ V tom snu šel jsem / kolem zámku v oblacích / kolem zámku v oblacích / kde se ukrývají... / – malé princezny / A protože jsem byl... / – zvědavý / chtěl jsem vědět / jak to chodí / s těmi... / – princeznami / a proto jsem / svým... // – stereoskopem / pozoroval... // – jednu z nich // Ta malá princezna / se navždy zamčela... // – v komnatě dětství / a klíč ke dveřím... // – k dospělosti / přetavila na náramky... // – na zápěstí // Nikdo nemohl ven / ani dovnitř / a z té komnaty / přicházely zprávy / kam má který princ... // – přijít / aby mu malá princezna... // – zamávala... // – sama schovaná... // – za zasklenými dveřmi... // ≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈ Takový sen zdál se mi / tu první noc / kdy jsme se / k sobě přiblížili / já a anděl jménem... // – Liudi Mila Epsilon /// | Las orejas de almadías / que los insectos endurecidos por la luna / cocían en la impotencia / de los sueños... / Así, sin sentido alguno / parece una amistad / de dos criaturas: / de una ángel... // —de divinas nalgas / con un poeta... // —de piernas pegadas / en algún lugar... // —en el pasado // Las orejas de almadías / que los insectos endurecidos por la luna / ocían en la impotencia / de los sueños... / Así, sin sentido alguno / parece un flirteo: / —de un poeta... / —de corazón que suena... / —con una ángel / de alas congeladas / en algún lugar... / —entre los espacios / Aquella noche / cuando nos acostamos juntos / tuve... // —el siguiente sueño: // ≈≈≈≈≈≈ ≈SUEÑO≈ 5 ≈≈≈≈≈≈≈≈≈ En aquel sueño / yo caminaba / junto al palacio / entre las nubes / junto al palacio entre las nubes / donde se solían esconder... / —las pequeñas princesitas / y porque estaba... / —algo curioso / de cómo lo pasaban / en aquel palacio / por esa misma razón / observaba... // —con mi estereoscopio... // —a una de ellas // Aquella princesita / se encerró con llave / para siempre... // —en el cuarto de la niñez / y la llave (a su madurez)... // —se la refundió / para fabricar de ella / unos brazaletes... // —para sus muñecas // Nadie podía / salir ni entrar / y de aquella cámara / llovían sendas demandas / para solicitar... // —a los príncipes azules / que acudieran a las citas... // —para ver / cómo la pequeña princesita... // —les iba a saludar con la mano / ella misma escondida... // —detrás de la puerta... / —de vidrio... // ≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈ Este fue el sueño / que tuve / la primera noche / cuando nos acostamos juntos / yo y la pequeña angelita... // —Liudi Mila Epsilon /// | ![]() | |
![]() | KDYŽ VZÁCNÁ BYLINA ZAMRZNE AŽ PO OKRAJ | CUANDO LA HIERBA RARA SE ESCARCHA AL RAS | ![]() | |
![]() | Když vzácná bylina / zamrzne až po okraj / je marné ji líbat / Když vzácná bylina / zamrzne až po okraj / je marné k ní čichat / Když vzácná bylina / zamrzne až po okraj / je nebezpečné... // – objímat ji... // – holým tělem // A právě tato... / – řeč mého těla... / – chtěla mě varovat / když zimnici jsem dostal / na prosluněných loukách... // – mezi břízami... / – v zelených travách / obklopen... // – růžovými verši / Žádná z těch věcí / nemohla vynahradit... // – teplo, které prchalo mi / z mých paží... // – do zmrzlého náručí... // – malé princezny – Liudi Mily // Ty zimnice a horečky / byly odpovědí / na můj krátký flirt / A zatímco si Liudi Mila Epsilon / vlasy česala... / v barvě... // – obilí / mně pomalu docházelo / že ten krátký flirt... // – byl možná až... // – příliš dlouhý // Poslouchat hlas svého těla... / – byla ctnost / kterou jsem v té době... / – dostal za úkol... // – konečně se... // – naučit! /// | Cuando la hierba rara / se escarcha al ras / no tiene sentido... / —darle besos / Cuando la hierba rara / se escarcha al ras / no tiene sentido... / —oler su aroma / Cuando la hierba rara / se escarcha al ras / es muy peligroso... / —abrazarla... // —con brazos desnudos // Y precisamente esto: / mi lenguaje corporal / me quería... // —avisar... / causándome escalofríos / en los prados soleados... // —entre los abedules / en las hierbas verdes / rodeadas... // —de versos / color rosa... / ...mas ninguna de esas cosas... // —podía guardar / el calor que se escapaba / de mi cuerpo... // —hacia el abrazo congelado... / —de la pequeña princesita... // —Liudi Mila // Mi cuerpo respondió / a mi breve flirteo / con la fiebre... / —y los escalofríos / Y mientras que Liudi Mila / peinaba su pelo... // —color de trigo / a mí se me ocurrió / que aquel breve flirteo... // —había sido / quizás... // —demasiado largo // ¡Escuchar mi lenguaje corporal... / —era el mérito / que yo en aquel tiempo... / —tenía que... // —finalmente... // —adoptar! /// | ![]() | |
![]() | KDE HVĚZDY LÉTAJÍ Z KVĚTU NA KVĚT A SAJÍ MED Z JEJICH OPEŘENÉHO JARA | DONDE LAS ESTRELLAS VUELAN DE FLOR EN FLOR Y LIBAN LA MIEL DE SU PRIMAVERA DE PLUMA | ![]() | |
![]() | Kde hvězdy létají z květu na květ / a sají med / z jejich opeřeného jara / není už o čem... // – dál se hádat // A tak ještě než se jaro / po krajině rozletělo / vzdálili jsme se / s drahou... / – Liudi Milou Epsilonou / A na prahu toho... / – krátkého jara / zima mne... // – zcela prostoupila / Téměř jsem běžel... // – abych se zahřál / na zádech vak / pro Filipa... // – který... / – naštěstí... // – celou tu dobu... // – tvrdě spal // Na konci údolí / stál Vůz Tyrkysový / s plnou nádrží / a s klíčkem... / – v zapalování... / Kde se tady vzal? / ...ale vlastně... / Co na tom záleží? / Určitě / dostaneme se / do Sedmého Nebe // – v autě nebo... // – pěšky // Ještě před vjezdem / Vozem Tyrkysovým / do Brány / k Pátému Nebi / naposledy pohlédl jsem / na Nebe pod ním / a zjistil jsem (s překvapením) / že za kmeny bříz / ďáblové byli / (celou tu dobu)... / – schováni / Pátral jsem / jestli neuvidím / Liudi Milu Epsilonu / ale k mému údivu / nebyla mezi břízami... / Létala kolem mne... // – stále ještě... // – v bludných kruzích! /// | Donde las estrellas vuelan de flor en flor / y liban la miel / de su primavera de pluma / allí ya no existe / ninguna razón... // —para más disputas // Así pues / antes de que el invierno / diera paso al florecimiento / nos alejamos el uno de la otra / yo de mi querida... / —Liudi Mila / Y en el umbral de aquella... / —fugaz primavera / el frío... // —se apoderó / de mi yo entero / Casi tenía que correr... // —para calentármelo / llevando el portabebés a la espalda... // —con Filip / el cual (afortunadamente)... // —durante todo aquel tiempo... // —había dormido... / —profundamente // En el borde superior del valle / me esperaba el Coche Turquesa / con el depósito lleno / y con la llave... / —en el encendido... / ¿¡Qué hace aquí!? / ...pero, de hecho... / ¿qué importa? / De todas maneras / llegaremos / al Séptimo Cielo... // —ora en el Coche Turquesa / ora (como dice el refrán)... // —en el de San Fernando // Antes de entrar yo / con el Coche Turquesa / en aquel Portón / del Quinto Cielo / eché un último vistazo / al Cielo inferior / y averigüé (por sorpresa) / que detrás de cada tronco de árbol / había un diablo... / —escondido / (durante todo aquel tiempo) / Extendí mi vista / en derredor / buscando a Liudi Mila Epsilon / mas (a mi asombro) / ¡ella no se hallaba / entre los abedules... / sino que volaba... / alrededor mío... // —todavía... // —en círculos viciosos! /// | ![]() | |
![]() | SLOVO STAČÍ K PROZŘENÍ | CON LA PALABRA BASTA PARA VER | ![]() | |
![]() | Slovo stačí k prozření... / – napsané, vyslovené, v próze... // – nebo ve verších / v knihách zachycené / nebo to... // – které se... / – teprv narodí / a zatím létá si... / někde... // – v povětří... / Vlastním slovům naslouchám... // – jakoby je psal... / – někdo jiný / Naslouchám... // – vlastním slovům / která mi diktovali / andělé... // – ve Čtyřech Nebích / učitelé a učitelky / toho... // – jak sám sebe najít... / Otevřeš-li se / také můžeš... // – ta slova... / v sobě nechat... // – zaznít // Ještě jednou / před vjezdem / do Brány / k Pátému Nebi / pohlédl jsem / na Nebe pod ním / a když jsem uviděl / všechny ty / popsané... / – březové kůry / uvědomil jsem si / že cesta k opravdovým básním... // – vede jinudy / a s verši / že je zapotřebí... // – naučit se žít /// | Con la Palabra basta para ver... / con la Palabra... / —escrita... // —o hablada / en verso o en prosa / captada en un libro... // —o la que todavía... / —no ha nacido / y aún está volando... // —allá por los aires / Estoy escuchando / mis propias palabras... // —como si las escribiera... / —otra persona / Escucho... // —mis palabras propias / que me han dictado / los ángeles... // —de los Cuatro Cielos / los maestros y las maestras / de cómo... // —encontrarme a mí mismo / Si tú también / abres tus oídos... // —puedes hacer... / resonar... / las mismas advertencias... // —en tus adentros // Una última vez / antes de entrar yo / en aquel Portón / del Quinto Cielo / eché un vistazo / al Cielo inferior / y al ver todas aquellas / cortezas blancas... / —llenas de letras / me di cuenta / que para encontrar / verdaderos poemas... // —hay que ir / por otros caminos / y con los versos hay que... // —aprender a vivir /// | ![]() | |
ζ SVÉ VĚCI SI ROZHODUJI SÁM | ζ EN MIS COSAS DECIDO YO | |||
DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ: Poutník se dostal do mytického světa Sedmi Nebí. Ve všech doposud navštívených čtyřech z nich se setkal s andělem v ženské podobě. Na anděla ve Třetím Nebi, Sarra Deltu, tajemnou postavu spojenou s mnoha katastrofami, však nedokázal zapomenout. Pomohl mu až teprve flirt s Liudi Milou Epsilon. To ale mělo bohužel své následky... | EL ARGUMENTO ANTERIOR: El Peregrino viaja al mundo ficticio de los Siete Cielos. En cada uno de los cuatro primeros Cielos experimenta una relación con una ángel. No puede, sin embargo, olvidarse de Sarra Delta, una misteriosa figura relacionada con muchas catástrofes en el Tercer Cielo. El flirteo con Liudi Mila Epsilon le ayuda a superar la separación, pero eso tiene sus consecuencias... |
|||
![]() | TAKOVÝ, JAKÝ JSEM – SÁM, ZASAZENÝ VE STŘEDU HODINOVÉ KOVADLINY | TAL COMO SOY —SOLO PLANTADO EN EL CENTRO DEL YUNQUE HORARIO | ![]() | |
![]() | Takový, jaký jsem... / – sám, zasazený... / – ve středu hodinové kovadliny / odbíjím minuty / odbíjím vteřiny / času, kdy... / můj vnitřní Hlas mě... // – nadobro... // – opustil // Škoda, že nemohu s Ním / sdílet všechny... / krásy... // – Pátého Nebe / škoda, že společně nemůžeme... // – po oblázcích kráčet / na břehu modrého... / divokého... // – moře / po oblázcích, co je měl... / v ústech... // – Démosthenés / to, když rozhodl se... / ty vlny divoké... // – svým hlasem... // – překřičet // Tyrkysovým Vozem / projíždím po silnicích / napříč světle modrou... / – vodní tříští / napříč... / – slaným vzduchem / třpytícím se... / – ve slunci / a nahoře... / – ve stříbrných oblacích / Liudi Mila mne... // – nenápadně z dálky... // – provází /// | Tal como soy... / —solo plantado... / en el centro... / —del yunque horario / doy los toques de los minutos / ...los toques de los segundos / ...los toques del tiempo / ...cuando... / mi Voz interna... // —ya me ha abandonado... // —por completo // ¡Qué lástima que no pueda / compartir con Ella / todas... // —las bellezas del Quinto Cielo! / ¡qué pena que no podamos... // —juntos caminar / sobre guijarros blancos / por la orilla... // —por la orilla del mar / azul... / y bravo... / sobre los guijarros... // —que el mismo Demóstenes / tenía en su boca / al intentar... // —gritar por encima / del rumor de las olas... // —desenfrenadas! // Con el Coche Turquesa / circulo por las carreteras / a través de la rociada / de las olas... / —color azul claro / a través... / —del aire salado / que brilla... / —contra el sol / y arriba... / —en las nubes plateadas / Liudi Mila... // —me acompaña desde lejos... // —de forma discreta /// | ![]() | |
![]() | VÍTĚZÍCÍ HROU SLUNOVRATŮ O SAMOTĚ SE VZTYČENOU HLAVOU | GANADO AL JUEGO DE LOS SOLSTICIOS EN LA SOLEDAD CON LA CABEZA MUY ALTA | ![]() | |
![]() | Vítězící hrou slunovratů / o samotě... // – se vztyčenou hlavou / pozval jsem Liudi Milu dolů... // – ze stříbrných oblaků // Chtěl jsem se s ní domluvit / kam bychom měli... / – dále jít / Měl jsem návrh: / Sledovat cestu... / – Démosthénovu / to jest: / překřičet bouřící vlny... / – hudbou, obrazy... // – a verši / a jejich... // – recitací // Liudi Mila vděčně / vytrhla si z křídel... // – další brka / a k radosti přihlížejících... // – racků chechtavých / připravovali jsme si... // – další a další představení... // – našeho společného... // – velkolepého... // – pana Ega // Těmito způsoby / chvíle jsme si krátili / na modravém pobřeží / v Pátém Nebi / my dva... / – bývalí milenci / na klopotné pouti / k budoucímu přátelství / na pouti / která se neobešla... // – bez oboustranných... // – komplikací! /// | Ganado al juego de los solsticios / en la soledad... // —con la cabeza muy alta / invité a Liudi Mila / a bajar... // —de las nubes plateadas // Quería acordar con ella / hacia donde... / —dirigirnos / Tenía una propuesta: / Seguir el camino... / —de Demóstenes / es decir: / gritar por encima de las olas / mediante... // —la música, las imágenes y la poesía / y su respectiva... // —declamación... // Liudi Mila, agradecida / se quitó de sus alas... // —otras plumas más / causando el deleite de las presentes... // —gaviotas reidoras / y juntos, ella y yo / estrenamos... // —más y más espectáculos... // —de nuestro mutuo... // —grandioso... // —señor Ego // De aquel modo / pasamos tiempo juntos / en la costa azulada / en el Quinto Cielo / ¡nosotros dos!... / —¡amantes pasados! / ¡en arduo camino / a la futura amistad / en un camino... // —enfrentando tropiezos... // —por todos lados! /// | ![]() | |
![]() | OBAVY, KTERÉ V SOBĚ NOSÍME, KTERÉ JSOU NAŠÍM SPODNÍM PRÁDLEM | LAS PREOCUPACIONES QUE EN NOSOTROS LLEVAMOS QUE SON NUESTRA ROPA INTERIOR | ![]() | |
![]() | ≈≈≈ ≈SEN≈ 6 ≈≈≈≈≈≈ Obavy, které v sobě nosíme / které jsou / naším... // – spodním prádlem / promluvily ke mně / když spal jsem... // – hlubokým spánkem / promluvily ke mně... / – abych na ně... // – nezapomněl // Ty obavy... / – spodky a podvlíkačky / bály se / že moje verše / zabloudí... / – mezi kopci / ty obavy se bály / že všechny ženy / v mém životě / chtěly mě pouze... / – využít / ty obavy se bály / že na mé cestě... / – nedojdu k cíli / ale zmrznu / obklopen... // – vlastními... // – básněmi... // Chtěl jsem se / toho prádla zbavit / protože jsem zjistil / že nehřeje... / – ale studí / chtěl jsem najít sopku... / – plnou žhavé lávy / chtěl jsem se vykoupat / úplně nahý... / – v horkých lázních / a změnit / své chování / zatížené obavami... // – z budoucnosti // V tom snu jsem prostě věděl / že... / – až se probudím / všechno bude jiné / a já otevřu se... // – úplně nové... // – horké... // – a dosud nepoznané... // – skutečnosti! // ≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈ /// | ≈≈≈≈≈≈ ≈SUEÑO≈ 6 ≈≈≈≈≈≈≈≈≈ Las preocupaciones que en nosotros llevamos / que son... // —nuestra ropa interior / me hablaron / cuando yo estaba... // —hundido en el sueño / me hablaron... / —para que... // —no me olvidara de ellas // Aquellas preocupaciones... / —«gayumbos cortos y largos» / tenían miedo / de que yo me perdiera... / —entre los cerros / el miedo de que las mujeres / liadas conmigo / buscaban solo... // —su propio provecho / el miedo de que, al cabo / yo no daría... // —en el blanco / sino que me moriría / de puro frío / rodeado... // —de poemas... / —de mi puño y letra... // Quería deshacerme de aquellos «gayumbos» / porque me enteré / de que no me calentaban... / —sino enfriaban / quería encontrar / un volcán con flujos... / —de ardiente lava / quería bañarme / desnudo completamente... / —en los baños calientes / y cambiar mi conducta / llena de ansiedad... // —sobre el futuro // ¡En aquel sueño / en breve, sabía... / —que al despertarme / todo iba a ser diferente / y que yo me abriría... // —a una totalmente nueva... / —caliente... // —y hasta entonces... // —jamás conocida... // —realidad! // ≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈ /// | ![]() | |
![]() | I KDYŽ VĚTVE NAZNAČOVALY SVOU KRYSTALICKOU NAHOTU, VŠUDE SAMÝ LED | POR MÁS QUE LAS RAMAS HAYAN INSINUADO SU CRISTALINA DESNUDEZ POR DOQUIER TODO HELADO | ![]() | |
![]() | I když větve naznačovaly / svou krystalickou nahotu... / – všude samý led! / I když mé podvědomí / avizovalo mi / ve spánku / znovu a znovu... / – změnu / já stále mrznul jsem / a pokaždé / když jsem se přiblížil / ke své parťačce / na poli... / – umění... / – k Liudi Mile / cítil jsem / že teplo pro svůj život... // – najdu spíše... // – jinde // Vzpomněl jsem si / na svůj živý sen / o žhavých sopkách... / A poprvé / řekl jsem si / že své věci / budu si rozhodovat... / – sám! / A to byl také důvod / proč jsem se... / – zamiloval... / – do Witoslawy Zety / jejíž rudohnědé vlasy / žhnuly... / – jako plameny / a jejíž ruce... / – divoce hořely! / Ruce... / – divoženky! / Všichni muži / se prý o ni... / – nakonec... / – spálili / Já však jsem byl / stále ještě... / – plný zimy / takže jsem... / – mohl pobývat... // – v její blízkosti // Daroval jsem jí... / – svých čtyřicet básní / a na mořských březích / sbírali jsme fíky / V modravých vlnkách / jsme si spolu hráli / a Vozem Tyrkysovým / jsme jezdili... / – k dalším... / – plážím / O smyslu Cesty / jsme se bavili / A protože jsme oba byli / hodně unavení... / – z mileneckých konstelací / vymysleli jsme si... / – velekrásnou hru... // – na manželství /// | Por más que las ramas hayan insinuado / su cristalina desnudez... / —por doquier todo helado / Por más que mi subconsciencia / una y otra vez / me haya avisado... / —el cambio / en los sueños / yo me sentía aterido de frío / y siempre que me acercaba... // —a mi compañera en el arte... / —a Liudi Mila / sentía que... // —el calor para mi vida / iba a encontrar / más bien... // —en otro lugar // Me acordé / de mi vívido sueño / sobre el volcán... / ¡Y por primera vez / decidí gestionar / yo mismo... / —mis cosas! / ¡Y esa fue la razón / que me enamoré... / —de Witoslawa Zeta / y de su ardiente cabello... / —rojo oscuro / y de sus manos / encendidas... / —en llamas salvajes! / ¡Las manos hechiceras! / Se decía... / —que todos los hombres / por fin... / —se quemaron... / —con su fuego / pero yo estaba / tan aterido... / —que podía / ...sin miedo alguno... / habitar... // —en su presencia // Le he regalado... / —mis cuarenta poemas / y comimos higos / paseando juntos / por la orilla / Jugábamos / en las olas azuladas / y con el Coche Turquesa / viajamos... / —a otras... / —playas / Platicamos / sobre el Camino y su Esencia / y ya que ambos / estábamos cansadísimos / de tantas constelaciones... / —amorosas / nos inventamos el juego... / —requetehermoso... // —de casarnos, yo y ella /// | ![]() | |
![]() | DĚTINSKOST VÁŠNÍ HROMADILA SE V TROSKÁCH HOŘÍCÍCH VÝKŘIKŮ STRACHŮ | LA NIÑEZ DE LAS PASIONES APILADA EN RESIDUOS DE GRITOS ARDIENTES DE TEMORES | ![]() | |
![]() | Dětinskost vášní / hromadila se v troskách... / – hořících výkřiků strachů / když Liudi Mila... / – za mnou přišla / aby se domluvila / kdy příště... / – budeme společně... / naše básně... / – recitovat / Obě ženy / hledí si s překvapením / vzájemně... / – do očí / a každá z nich... // – v soupeřce vidí... // – samu sebe se... // – zrcadlit // Ve spirálách stoupají / obě bojovnice... / – až nad mraky / dokud se... / jejich světlé a tmavé vlasy / spolu zcela... / – nepromíchají / takže vytvářejí... / – výbušný melír / Tak to je / když oheň a led / spolu chtějí... // – tančit! // To odpoledne / ozývaly se hromy / a blikaly blesky... / – nahoře na obloze / To odpoledne / hřměly hromy... / – až do setmění / a blesky potom / nebe osvěcovaly... / – i v průběhu noci / a mně na zemi... / – zhořkly fíky... / – když jsem se převaloval... // – dole na posteli... // – obkroužen kruhem... // – osamění /// | La niñez de las pasiones apilada en residuos... / —de gritos ardientes de temores / estaba presente... / —cuando Liudi Mila / vino para preguntar / qué día iríamos... / —de nuevo... / a recitar juntos... / —nuestros poemas / Ambas mujeres / sorprendidas / se miran mutuamente... / —a los ojos / y cada una de las dos... // —ve en la otra... // —la pasión... // —de su fuego // Las dos guerreras / suben en espiral / hacia arriba / hasta llegar... / —a la bóveda celeste / y sus dos cabelleras / la clara y la oscura / ambas se confunden... / —en mechas detonantes / ¡Así sucede / cuando el hielo y el fuego / quieren... // —bailar el uno con el otro! // Aquella tarde / tronaban truenos / y parpadeaban... / —relámpagos / arriba en las nubes / Aquella tarde... / —los truenos sonaban / hasta atardecer / y luego... / —zigzagueantes centellas / iluminaban el cielo / también... / —durante la noche... / y a mí / se me volvieron amargos... // —todos los higos... / mientras me revolvía en la cama... // —rodeado por el círculo... // —de la soledad /// | ![]() | |
![]() | KDE VZPOMÍNKA OTŘÁSÁ VĚTREM VÍTĚZSTVÍ NA PALUBĚ | DONDE EL RECUERDO SACUDE EL VIENTO DE LAS VICTORIAS EN CUBIERTA | ![]() | |
![]() | Kde vzpomínka otřásá větrem vítězství na palubě... / – lodí... / – lodí vzdálených... / – lodí, které... / onoho rána... / – viděly... / – strašlivé věci / tam ani já... / – nevěřím... / – tomu, co vidím! / Na skalisku bílém / leží tělo bezvládné... / – Liudy Mily (!) / a její dlaně / stále ještě sevřené... / – v křeči svírají / (i nyní ve smrti) / kadeře tmavých vlasů... / – Witoslawy / kadeře vlasů / které Liudi Mila... // – soupeřce vytrhala... // – v lítém boji... // – i s kořínky // To ráno plné krve / Witoslawa Zeta... / – sestoupila z nebe / Sestoupila z nebe / s Oslavnou tváří... / – Vítězky... / s Oslavnou tváří... / – Slavné Vítězky / která přišla / aby vznesla / svoje... / – nároky / K těm nárokům patřilo / že zabije každého / kdo by se chtěl / ke mně... / – přiblížit / A protože to ráno / můj syn Filip / (po dlouhém spánku) / konečně se... / – probudil / já v tu ránu / (ovlivněn náhlým osvícením) / nadobro jsem pochopil / že není zbytí... / a že se musím... / s Witoslawou Zetou... // – rozloučit // Ještě před opuštěním / modravého pobřeží / v Pátém Nebi / naposledy spočinul jsem... / – pohledem / na území... / – ve kterém jsme žili / A uviděl jsem... / – Witoslawu Zetu / a to mnohé... // – za co této ženě... // – z celého srdce... // – vděčím!!! /// | Donde el recuerdo sacude el viento de las victorias en cubierta... / —en cubierta de las naves... / —de las naves lejanas / que... / —aquella mañana... / —habían visto... / —horrorosas cosas / ¡allí, en aquel mismo lugar / ni yo tampoco... / —creí lo que veía! / Sobre un peñasco blanco / yace el cuerpo exánime... / —de Liudi Mila (¡!) / y sus manos aprietan... / —aún ahora / (estando ya muerta) / los oscuros mechones... / —de Witoslawa / los mechones / que Liudi Mila... / —se los arrancó... // —a su contrincante... / —en la lucha a muerte... // —con raíces // Aquella mañana sangrienta / Witoslawa Zeta... / —bajó del cielo / bajó del cielo / con su rostro de Gesta... / —de Vencedora... / con su rostro de Gesta... / —de Gloriosa Vencedora / vino... / para exigir... / —sus demandas / Sus demandas consistían / en poder matar / a cualquiera... / —que se me acercara / Y ya que aquella mañana / (después de dormir tanto) / mi hijo... / —Filip / por fin... / —se despertó / yo en aquel momento / (movido por una revelación) / comprendí / que no hubo... // —otro remedio / sino despedirme... // —de Witoslawa Zeta // Antes de abandonar / la costa azulada / del Quinto Cielo / eché, una última vez... / —un vistazo / al terreno... // —donde vivimos / tanto tiempo juntos / ¡¡¡Y vi... // —a Witoslawa Zeta / y lo mucho... // —que le estaba agradecido... // —a aquella mujer... // —con todo mi corazón!!! /// | ![]() | |
![]() | SLOVO STAČÍ K PROZŘENÍ | CON LA PALABRA BASTA PARA VER | ![]() | |
![]() | Slovo stačí k prozření / Slovo ale není / pouze to... / – co se vysloví / Slova jsou také / obrazy a tóny... // – ale především: // – Slova jsou... // – Činy! // Co k tomu dodat? / Činy nás všech... / – zúčastněných / v minulých básních / za nás hovořily... / – úplně... // – samy!! // A když se ohlížím / zpět po Pátém Nebi / říkám si / že v tom Šestém (raději!) / nechám ostatní / ať si sami rozhodují... / – kudy chtějí jít / Ale já si svoje věci / zrovna tak... / budu rozhodovat... // – sám!!! /// | Con la Palabra basta para ver / Pero la Palabra no es solo... // —lo que se habla / sino que las Palabras / también son: // —la Pintura y la Música... / ¡Mas, sobre todo // —las Palabras son... // —los Hechos! // ¿Qué hay que añadir? / ¡¡Los Hechos de todos nosotros... / —los protagonistas... / de los poemas / arriba escritos / hablaron... / —completamente... // —por sí mismos!! // Y mientras miro hacia atrás / al Quinto Cielo / me digo / que en el Sexto (¡a lo mejor!) / dejaré que los otros / decidan ellos mismos... // —sus destinos / Pero al igual / ¡¡¡yo en mis cosas... // —voy a decidir... // —en persona!!! /// | ![]() | |
η + θ KDO JSI PRO MNE, ROZHODUJI JÁ | η + θ YO DECIDO QUIEN ERES PARA MÍ | |||
DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ: Poutník se dostal do mytického světa Sedmi Nebí. Ve všech doposud navštívených pěti z nich se setkal s andělem v ženské podobě. Na anděla ve Třetím Nebi, Sarra Deltu dokázal zapomenout až po seznámení s Liudi Milou Epsilon ve Čtvrtém Nebi. V Pátém Nebi ale krásná tmavovláska Witoslawa Zeta, která Poutníka milovala, Liudi Milu zabila v souboji. Poutník pak v obavě před dalšími důsledky její žárlivosti ji (ač nerad) opouští a vstupuje do Šestého Nebe. | EL ARGUMENTO ANTERIOR: El Peregrino viaja al mundo ficticio de los Siete Cielos. En cada uno de ellos experimenta una relación con una ángel. Se olvida de Sarra Delta del Tercer Cielo gracias a la relación con Liudi Mila Epsilon en el Cuarto Cielo. En el Quinto Cielo, sin embargo, una hermosa morena, Witoslawa Zeta, la cual se enamoró del Peregrino mata en un duelo a Liudi Mila. El Peregrino sabiendo que los celos de Witoslawa podrían tener otras consecuencias fatales la abandona por fin. |
|||
![]() | VODA POTOKA TOLIK OMÝVALA SVOJE DNO; ODNÁŠÍ SI SLADKÉ SYNY POHLEDŮ | EL AGUA DEL ARROYO TANTO LAVÓ SU LECHO; SE LLEVA A LOS DULCES HIJOS DE LAS MIRADAS | ![]() | |
![]() | Voda potoka tolik omývala svoje dno; / odnáší si... // – sladké syny pohledů / Jeden z těch synů... // – jméno má Minulost / A ten druhý... / – slyší na jméno: // – „Ještěsenicnepochopilo“... // Voda potoka tolik omývala svoje dno; / odnáší si... // – sladké syny pohledů / a ty pohledy / odchází do... // – „Užjenevidím“... / a Minulost má / hořkou chuť... // – a na Budoucnost / (ať se snažím sebevíc)... // – pranic nedohlédnu... // Voda potoka tolik omývala svoje dno; / odnáší si... // – sladké syny pohledů / Jeden z těch synů je můj... // – Filip / A ten druhý... / – moje dílo... / – dílo, které... // – vzbudit se mi / dosud... / – nepodařilo... // A Filip se rozhoduje / že chce lépe / porozumět / lidské mysli / a lidským... / – emocím / a odchází / na druhý konec země / aby to všechno / lépe... // – mohl pochopit... // A moje dílo zatím / usnulo si / někde v zákoutích... // – mojí hlavy / Říkalo si totiž / že už ho prý nikdo... // – neprobudí / Odešlo si totiž / na druhý konec... // – mojí mysli / a odtud vzkázalo mi / abych ho... // – už nechal na pokoji! // A přestože nejkrásnější vlastností / Šestého Nebe / je, že... / všechno odevšad... / – je dokonale vidět / (obzory s nádhernými... / – vinicemi (!) / i tmavěmodrá země / s voňavými... / – kosatci!) / já sám tady... / – tím vším obklopený... / – nedokážu si poradit... / – se záhadou svojí... / – prapodivné... // – existence... /// | El agua del arroyo tanto lavó su lecho; / se lleva... // —a los dulces hijos de las miradas / Uno de ellos... // —se llama el Pasado / y el otro... / —se denomina: // —«Nadasehacomprendido»... // El agua del arroyo tanto lavó su lecho; / se lleva... // —a los dulces hijos de las miradas / y esas miradas / se van... // —a «Yanolasveo»... / y el Pasado / tiene el sabor amargo... // —y el Futuro / (por más que estoy intentando)... // —no lo alcanzo con la vista... // El agua del arroyo tanto lavó su lecho; / se lleva... // —a los dulces hijos de las miradas / Uno de ellos... // —es mi Filip / y el otro... / —mi creación... // —que no la he conseguido... / —despertar todavía... // Y Filip se decide / a aprender mejor / de cómo interpretar / la mente humana / y, asimismo... / —sus emociones / y se va / al otro costado / de la tierra / para poder mejor... // —comprenderlo... / —todo aquello... // Y mi creación, entretanto / se quedó dormida / en un recoveco... // —de mi cabeza / Ya que ella se decía / que nadie la iba... // —a despertar / Ya que ella se había ido / al otro lado... // —de mis adentros / y desde allí / me pregonó... // —¡que la dejara en paz! // Y bien que lo más hermoso / del Sexto Cielo / es que... / todo se ve... / con perfección... / desde todos lados... / (¡los horizontes con preciosos... / —viñedos! / y ¡la tierra azul oscura / con olorosos... / —lirios!) / yo aquí solo... / —rodeado... / —de todas estas cosas... / —no logro darme abasto... / —para resolver el acertijo... / —de mi estrambótica... // —existencia... /// | ![]() | |
![]() | SVĚTLO SE NÁM JEVÍ JAKO SLADKÁ TÍHA, JAKO TEPLÝ PLÁŠŤ | LA LUZ NOS RESULTA UNA DULCE CARGA, UN ABRIGO CÁLIDO | ![]() | |
![]() | Světlo se nám jeví / jako sladká tíha / jako teplý plášť: / Zvlněným vinicím / několik pahorků vévodí / hustě... // – porostlých / duby šípáky / a okrášlených skalami... // – co koupají se ve slunci / a vzduch je nabit historií... // – a starými pověstmi / a nad poli se dosud vznáší... // – první zpodobnění... // – Pravěké Ženy // Světlo se nám jeví / jako tíha tajemná / jako teplý plášť / jako jedna / z mnoha dobrých věcí / zde v Šestém Nebi! // – Ten vzduch prosvětlený (!) / a také, že znovu mohu být... // – se strážnými anděli (!) / (zde v těchto prostorách... // – jmenují se Eta) / a také to, že spolu s nimi... // – mohu obdivovat / krásy... // – zdejší Přírody! // Světlo se nám jeví / jako krásná tíha / jako teplý plášť... / tak co mi teda... / – ještě schází (?) / k tomu dále jít... (?) // ...vzduch je přece čistý / a všechny bouře utekly... // ...tak proč mám pocit / že se mi nedaří... // ...pokračovat ve své pouti... // – k Dospělosti?! // Přešlo jaro / a já jsem stále ještě chodil / mezi duby šípáky / I létu odzvonilo / a já ne a ne... / – nabažit se samoty / A podzim zastihnul mne... / – v rozhovoru s anděly / A vzduch byl... / – průzračný / A vzduch byl... // – křišťálový / A s příchodem zimy... // – zrudly šípky / A časy dozrály... // – aby nakonec se věci... // – začly dít /// | La luz nos resulta / una dulce carga / un abrigo cálido: / Los ondulados viñedos / están dominados / por varios cerros... // —densamente poblados / de robles pubescentes / y adornados... // —con las rocas / bañadas en el sol / y el aire está... // —cargado de historia / y de leyendas antiguas... // —y sobre los campos / todavía está flotando... // —el primer retrato... / —de la Mujer Prehistórica // La luz nos resulta / una carga misteriosa / un abrigo cálido... // —¡Una de las muchas cosas buenas / aquí en el Sexto Cielo! // —¡Qué aire iluminado! / ¡Qué bien que pueda / volver a estar... // —con mis ángeles de la guarda! / (Aquí, en estos espacios... // —se llaman Eta) / ¿Qué bueno / que junto con ellos... // —pueda admirar / lo bello de la Naturaleza... // —de este lugar! // La luz nos resulta / una carga hermosa / un abrigo cálido... / ¿Qué es, pues / lo que me falta / para que haga progresos... // ...en mi camino? / ¡Ya que el aire se está despejando... // ...y las tempestades... / se han ido! / ¡¿Por qué, entonces... // ...tengo la impresión... / de no lograr / llevar a cabo... // —mi romería... / —hacia la Edad Adulta?! // La primavera ya se fue / y yo todavía vagaba / entre... / —los robles pubescentes / Pasó el verano / y yo en absoluto... / —me harté de estar / así de solo... / Y el otoño me encontró... / —hablando con los ángeles / Y el aire... / —era nítido... // —Y el aire... / —era cristalino / Y con la venida del invierno... // —los escaramujos / se tornaron rojos... / —por completo... // —Y los tiempos maduraron / para que las cosas / al final.... // —pudieran avanzar /// | ![]() | |
![]() | AŤ UŽ JE TO SRDCE JDOUCÍ NA SETKÁNÍ S LÁSKOU, NEBO VZDOR | YA SEA EL CORAZÓN YENDO AL ENCUENTRO DEL AMOR O EL PESAR | ![]() | |
![]() | ...ať už je to srdce / jdoucí na setkání s Láskou / nebo vzdor... // ...ať už je to jedno / nebo to druhé / je těžké rozhodnout se... // ...které z těch dvou / pravdu má / a které... / – ne... // ≈≈≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈ VZDOR: Žiješ si tady / v tichém usebrání / a pranic nepřemýšlíš / jak se zabezpečit / Myslíš, že jsi lepší / než všechny ty ženy / co o tebe stály? / Chceš se snad povyšovat / nad anděly? / SRDCE: Nechci se povyšovat / Věci se ale mají... / – jinak: / Všechny ty ženy / chtěly mě totiž / jenom... / – vlastnit... / VZDOR: Kdo jsi, že chceš měnit / základy / na kterých svět stojí! / SRDCE: Nechci svět měnit / ...pouze... / ...každá z těch žen... / znamenala by / pro mne teď... / – veliký krok zpátky... / VZDOR: A ty nevíš / že bez ženy / jako kdybys nebyl?! / SRDCE: Chci radši „nebýt“ / než kvůli ženě / být kým být nechci / VZDOR: A jak by tedy / měla vypadat / ta tvá „vysněná“ / (a podle mne... / – „nereálná“)... / – „ideální žena“? / SRDCE: Měla by umět žít / v tichém usebrání / Měla by patřit... / – k Sedmému Nebi / a přesto chodit / po těchto kopcích / ...tady... / – o patro níž... / – na pláních Moravy... / VZDOR: Hm... / SRDCE: Měla by být... / – stvoření... / – krásné a hluboké / které kráčí... / – stejným směrem / Ten anděl měl by... / – být malířem lidí... / – malířem, který... / dobře vidí / co já nosím... / – někde uvnitř... / – v duši... / Ta Žena... / VZDOR: Teda!... / SRDCE: ...ta Žena / Žena-anděl / měla by být / jinými slovy... // – Královnou Moravských Vinic! // VZDOR: Tak tedy „můj milý“, „zlatý“ (!) / „ze srdce“ ti přeji... // – při hledání / „takovéto“ Ženy / vskutku... // – „hodně štěstí“!!! // ≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈≈ ...ať už je to srdce / jdoucí na setkání s Láskou / nebo vzdor... // ...ať už je to jedno / nebo to druhé / uvidíme... které z těch dvou... // ...vzdálí se / a které naopak / zůstane... // – ve mně... /// | ...ya sea el corazón / yendo al encuentro del Amor / o el pesar... // ...ya sea uno u otro / es muy difícil / decidir / cuál de los dos... // ...tiene la razón / y cuál... / —no... // ≈≈≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈ EL PESAR: Llevas una vida placentera / y el mañana / nada te preocupa / ¿Acaso eres más / que todas las mujeres / que te querían? / ¿Te crees superior / a los seres celestes? / EL CORAZÓN: No me creo superior / Lo que pasa... / —es otra cosa: / Es que todas las mujeres / solo pretendían... / —poseerme / EL PESAR: ¡Quién eres tú para mover / los cimientos del mundo! / EL CORAZÓN: No quiero mover al mundo / ...solo... / ...es que... / cada una de ellas / sería para mí... / —un gran paso atrás... / EL PESAR: ¡¿No sabes tú / que sin mujer / no eres / sino un cero a la izquierda?! / EL CORAZÓN: Elijo «ser un cero» a «vivir bien» / según una mujer... / EL PESAR: ¿Y cómo, pues / quisieras que sea / tu mujer «soñada»? / (...la que, en mi opinión... / no ha existido... / —nunca...) EL CORAZÓN: Debiera vivir sumida / en una cavilación silenciosa / Siendo ella ya... / —del Séptimo Cielo / aun así anduviera / ...por acá... / —un piso más abajo... / —en Moravia... / EL PESAR: Hummm... / EL CORAZÓN: Debiera ser... / —una criatura... / —bella y profunda / que caminara... / —por el mismo rumbo mío / Esa ángel... / —debiera ser... / —la pintora de almas... / que ve bien / lo que yo llevo... / —dentro... / —en mi esencia... / Ella... / EL PESAR: ...¡así que!... / EL CORAZÓN: ...¡esa Mujer, esa Mujer-ángel / en otras palabras... // —debiera ser... / —la Reina de las Viñas de Moravia! // EL PESAR: ¡Así que / «mi estimado» / «querido camarada»!... // —¡¡¡te deseo «de todo corazón»... / «mucha suerte»... // —en tu búsqueda... / —de una Mujer «semejante»!!! // ≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈≈ ...ya sea el corazón / yendo al encuentro del Amor / o el pesar... // ...ya sea uno u otro / vamos a ver / cuál de los dos / se alejará... // ...y cuál, al revés... / —se quedará... // —en mi interior... /// | ![]() | |
![]() | A STROM SAJE PRYSKYŘICI V POLNÍCH MISKÁCH PARNÝCH SRDCÍ | Y EL ÁRBOL CHUPA LA RESINA EN LAS ESCUDILLAS DE LOS CORAZONES TÓRRIDOS | ![]() | |
![]() | A strom saje pryskyřici / v polních miskách / parných srdcí / Strom, co ho anděl-Žena / Jana Rosie Theta / znova a znova / přicházela namalovat / na svých toulkách / po své vlastní / minulosti / na kopcích, na kterých / já sám jsem také hledal / mnohé odpovědi / obklopen svými... // – strážnými... / – anděly Eta... // – v tichém usebrání // Jana Rosie Theta / bydlela sice v Sedmém Nebi / Kdysi ale... / kus života v Šestém... / – zapomněla prožít / a od té doby... / vracela se / štětcem stromy zdravit / a když jsem procházel... / – těsně kolem ní.. // – namalovala mne... // – i s kořeny // S úžasem hledím / kdo tak dobře vidí / co mám v duši / a poznávám... / – stvoření... / – krásné a přehluboké / které kráčí / stejným směrem... // – mezi stromy // A vzdor / vzdorovitě... // – mlčí... / a srdce... // – zpívá píseň... // – o Životě! // A andělé Eta radují se s námi... / A rostou k nebi větve... / A víčka se chvějí... / A kosové pějí... / A oblaka letí... / A cesta je... // – plná listí... // – jen jen... // – po ní vykročit! /// | Y el árbol chupa la resina / en las escudillas / de los corazones tórridos / el árbol que la Mujer-ángel / Jana Rosie Theta / una y otra vez / vino a pintar / al vagar ella / por su propio pasado / en las colinas / en las cuales yo / al igual buscaba / muchas respuestas / rodeado por mis... // —ángeles guardaespaldas... / —ángeles Eta... / —sumido... // —en una cavilación silenciosa // Jana Rosie Theta moraba / en el Séptimo Cielo... / pero antaño... / se le olvidó / vivir una parte / de su vida... / —en el Sexto / y esta era la razón / por la que a menudo... / —volvía andando / para saludar / a los árboles / pintándolos... / —con un pincel / y al acercarme una vez... / yo a ella... / —me ha pintado... // —de igual modo... / —hasta con mis... / —propias raíces // Observo con asombro / a quien así me percibe / —en mi mismidad / y hallo una criatura... / —bella y profunda... / que camina / por el mismo rumbo mío... // —entre las arboledas // Y el pesar / (ofendido)... / se sume... // —en el silencio... / y ¡el corazón... // —canta la canción... // —de la Vida! // Y los ángeles Eta se regocijan con nosotros... / Y las ramas crecen hacia el cielo... / Y los párpados tiemblan... / Y los mirlos cantan... / Y las nubes vuelan... / Y ¡el camino está... // —bien lleno de hojas... // —justo para empezar... // —a dar los pasos! /// | ![]() | |
![]() | ČÁRY TVÝCH MOZOLNATÝCH RUKOU, KTERÉ PŘI TVÉM NAROZENÍ KRESLIL ANDĚL | LAS LÍNEAS DE TUS MANOS CALLOSAS QUE DIBUJÓ UN ÁNGEL EN TU NACIMIENTO | ![]() | |
![]() | Čáry Tvých mozolnatých rukou / které při Tvém narození... / – kreslil anděl / křičely prostřednictvím... / – nočních vidění / Ach, jak je dobře... / že (ani když sníme... / – velekrásný sen) / nevzdává se duše... / své klopotné cesty / která míří... // – k Sedmému Nebi // ≈≈≈ ≈SEN≈ 7 ≈≈≈≈≈≈ V tom snu Hlas na mne křičel... / ať se... / – vzpamatuji! / V tom snu Hlas na mne volal... / – ať se probudím!! / V tom snu Hlas mne zapřísahal... / – ať si uvědomím... // že mám pokračovat... / – v pouti!!! // V tom snu Hlas se mne ptal... / jestli vím... / – že všechny ženy... / darovaly mi v boji... / – svoji energii / a ta energie... / mi teď... / – velmi schází! / V tom snu Hlas mi radil... / – ať si ujasním... / – za co všechno / mám jim být... / – vděčný!! / V tom snu Hlas... / – mne nabádal... / – že ale nyní přišel čas... / – žít Život jinak... / – to, abych začal... / – v Sobě Sám... / – uvnitř... // – Sílu hledat!!! // ≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈ Mozolnatými dlaněmi / zapisuji sen... / – do svého diáře / Budu si ho číst... / – každičký den... / Budu si ho číst... / – co nejčastěji (!) / to abych nezapomněl / že jsem to Já Sám... / – kdo si rozhoduji / kým pro mne jsi... / – Ty... / kým pro mne je... / – mých ex... / – pět žen... / a kým nyní anděl... / – Jana Rosie... / – a koho mám vidět... // – v Sobě Samotném! /// | Las líneas de tus manos callosas / que dibujó un ángel... / en tu nacimiento / gritaron a través... / —de los sueños / ¡Ah, qué bien... / que el alma no desiste / de su camino... // —al Séptimo Cielo / aun cuando estamos soñando... // —una hermosísima fantasía! // ≈≈≈≈≈≈ ≈SUEÑO≈ 7 ≈≈≈≈≈≈≈≈≈ En aquel sueño la Voz me gritó: / “¡Recóbrate!” / En aquel sueño la Voz me habló: / “¡¡Despiértate!!” / En aquel sueño la Voz me conjuró: / “¡¡¡Ten en cuenta... // —que debes seguir adelante... / —con tu peregrinación!!!” // En aquel sueño la Voz me preguntó... / si sabía... / que todas... / —las mujeres... / me habían regalado / (al luchar conmigo)... / —su energía... / ¡aquella energía... / que ahora yo... / —tanto extraño! / —En aquel sueño la Voz me aconsejó: / —“¡¡Dales las gracias... / a todas ellas!!” / En aquel sueño... / —sin embargo / la Voz también me ha dicho... / —que ahora me toca / vivir mi Vida... / de otra forma / —lo que significa: / ¡¡¡encontrar la Fuerza... / —en Mi Propio... // —Ánimo!!! // ≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈ ≈≈≈≈≈≈ De mi puño (lleno de callos) / apunto el sueño... / —en mi libreta / Me la voy a leer... / —toditos los días... / Me la voy a leer... / —con frecuencia / para no olvidarme / que Yo Mismo decido... / —quien eres para mí... / —Tú... / quienes... / —todas mis ex... / —cinco mujeres... / quien la ángel... / —Jana Rosie... // —y ¡cómo considerarme / a Mí... // —Personalmente! /// | ![]() | |
![]() | SEMKNUTÍ DRUŽIN URAGÁNŮ S NESKUTEČNOSTÍ MOLEKUL | LAS ADHERENCIAS DE LOS CORTEJOS DE HURACANES A LA IRREALIDAD DE LAS MOLÉCULAS | ![]() | |
![]() | Semknutí družin uragánů / s neskutečností molekul / bylo silně cítit / mezi zdmi... / – na Dívčích hradech / na prostranstvích / ozářených našimi... / – žhavými aurami... // – to, když... / (oba v plamenech)... / – pulzovali jsme... // – jako jedno jediné... / – Divotvorné Srdce... // – ponořeni do hluboké... / – přebohaté... // – Královské... // – Modré // A ďáblové propadali panice / a nelíbil se jim... / – náš Oheň... // – a nelíbilo se jim... / – osvětlené Nebe / a přemýšleli... // – jak nám / naše plány... / – překazit / a ďáblové... // – telefonovali / na všechny strany / a všude... // – o nás lhali / že prý máme / špatné... // – úmysly / a že prý chceme... // – Dívčí hrady / celé... // – podpálit! // A zespoda od Milovic / přicházejí hasiči... // – tvorové upřímní / kteří chtějí zažehnat... // – domnělé nebezpečí / Přicházejí, aby / brzy... // – pochopili / že tady... / – žádný požár není... (!) // – kromě toho jediného / v našem... // – žhoucím... // – náručí! // A na tom místě / ti dobří lidé / odhazují helmy a hadice... // – mezi tmavěmodré kosatce / a na tom místě / v záři... // – planoucích hvězd / a bez prodlení... / nás korunují... // – v krajině pod Dívčími hrady... / na Krále a Královnu... // – Moravských Vinic /// | Las adherencias de los cortejos de huracanes / a la irrealidad de las moléculas / se sentía con toda intensidad / entre las murallas... / —del Castillo de las Doncellas... // —en su patio / iluminado por nuestras / ardientes auras... // —todo eso cuando... / (ambos en llamas)... / —latimos juntos... // —como un único... / —Milagroso Corazón... // —hundidos / en el abundante color... // —Azul Rey // ¡Y el pánico se apoderó de los diablos / a los que no les gustó... // —nuestro Fuego / y tampoco les gustó / el Cielo aclarado... // —y por esa misma razón / buscaron / cómo arruinar... // —nuestros intentos / y por eso / telefonearon... // —a todos lados / diciendo que teníamos... // —mala fe / y que queríamos incendiar... // —el Castillo de las Doncellas... // —por completo! // Y desde abajo del pueblo de Milovice / vienen... // —los bomberos / ¡Es una gente sincera! / la que quiere... // —evitar el incendio supuesto / vienen para, enseguida... // —darse cuenta / de que ¡no hay ninguno... // —menos aquel... / en nuestro... // —ardiente... // —abrazo! // Y al verlo / arrojan al aire / sus cascos / y sus mangueras / y... // —rodeados por los lirios / de color azul oscuro / e iluminados... // —por las ardientes estrellas / sin esperar más... / nos coronan... // —bajo el Castillo de las Doncellas... / por el Rey y la Reina... // —de las Viñas de Moravia /// | ![]() | |
![]() | SLOVO STAČÍ K PROZŘENÍ | CON LA PALABRA BASTA PARA VER | ![]() | |
![]() | Slovo stačí k prozření / Slovo plné Lásky / Slovo, které... / – nezabíjí / ale... / – odpouští... / Ach, kolik slov už bylo... / – v minulosti promarněno / slov, co nikam... // – nevedou! // Dnes ale... / – na orloji hvězd... / – čas se naplnil / Slovo touží promluvit / Slovo, které chce tady... / – s námi být / Slovo schopné... // – Uzdravit! // Tyrkysovým Vozem jedeme / z tmavěmodré / do fialové / a zdá se / že Jana Rosie / je první anděl / se kterým jsem se... / – před vstupem... / – do dalšího Nebe... // – nerozešel... // ...a ještě než jsme / projeli průjezdem / do Sedmého Nebe / pohlédli jsme nazpět / na všechny ty / viničné tratě / porostlé... / – tmavěmodrými... / – kosatci / Mezi tratěmi / hemžilo se to... / – pohybem / Zahlédli jsem v nich / anděla s lupou v ruce... / – a další postavy / o kterých jsem / v těchto básních / zaníceně... / – vyprávěl: / Anděla... / – s brýlemi profesorky / a za ním... / – anděla s pery... / potřísněnými... / – zlatým inkoustem... / – a jiného / jehož ruce / divoce hořely / v západu slunce... / – a další a další... / Byly jich / desítky... / a všechny jsme je... / – znali! / A tady v blátě / otištěny... / to budou asi / stopy mé... / – matky... / a támhle o kus dále / ty mnohem větší / určitě patří... / – mému otci! / A nad tím vším / (nejkrásnější věc!) / v podobě... / – zlaté duhy / armáda malých / broučků... / – s lucerničkami... / teď si letí... / – s uzdravenými křídly... / kamsi... // – za obzory! // A v oné chvíli / konečně jsme pochopili... // – že v Sedmém Nebi... // – nebudeme sami! /// | Con la Palabra basta para ver / con la Palabra llena de Amor / con la Palabra... / —que no condena / sino... / —que perdona... / ¡Ah, cuántas palabras huecas / ya se han dicho / las palabras... // —que no llevan a ningún sitio! // Pero hoy... / —se acabó el tiempo... / —marcado en el reloj... / —astronómico / La Palabra desea ser pronunciada / la que... // —quisiera / estar en nuestra compañía / ¡la Palabra capaz... // —de Recuperarnos! // Vamos con el Coche Turquesa / del azul oscuro / al violeta / y parece ser / que Jana Rosie / es el primer ángel... / —con quien yo no he roto... / —antes de entrar... // —a un Cielo superior... // ...antes de entrar nosotros / en el Portal / del Séptimo Cielo / les echamos / una mirada / a todas aquellas / hileras de viñas... / —pobladas de lirios / de color azul oscuro / Entre las hileras... / —hubo gran animación / Vimos allí / al ángel con una lupa... / —en su mano / y a otros muchos / que yo he retratado / aquí... / —en este libro: / Al ángel... / —con sus gafas de profesora... / —y tras él al otro / de plumas manchadas... / —de tinta dorada... / —y al otro con sus manos / ferozmente encendidas / por el sol... / —y vimos más y más... / ¡Fueron decenas... / y les conocimos... / —a todos! / ¡Y aquí, estampadas en el barro... / éstas serán... / —las huellas de mi madre... / y allí, más lejos / aquellas... / —mucho más grandes / seguramente pertenecen... / —a mi padre! / Y una cosa, la más hermosa / vuela por encima: / —¡El arco iris dorado / lleno de hormiguitas / que han curado... / —sus quemaduras / y ahora se mueven con linternas prendidas... // —a las lejanías! // ¡Y en aquel momento / por fin nos enteramos... // —que en el Séptimo Cielo... / —no íbamos... // —a estar solos! /// | ![]() | |
ι DOVOLIT VĚCEM, AŤ JDOU, KAM CHTĚJÍ | ι PERMITIR A LAS COSAS QUE SE MUEVAN LIBREMENTE | |||
DĚJ MINULÝCH ČÁSTÍ
A PÁR SLOV K TÉ, KTERÁ NÁSLEDUJE: Na začátku této sbírky Poutníka nešťastný pád v dětství připraví o levé oko. Po konfliktu s matkou odchází z domova a dostává se do mytického světa Sedmi Nebí. Tam se postupně setkává s anděly, kteří ovlivní jeho život. V Šestém Nebi Poutník navazuje vztah s andělem Janou Rosií Theta, kterému jsou vzdálené jakékoliv úskoky. Po korunovaci na Krále a Královnu Moravských Vinic pod Dívčími Hrady se dvojice ocitá u Brány do Sedmého Nebe... Co vše se odehrálo v Sedmém Nebi, nezbývá než si domyslet, neboť se z něj dochovala jen jedna jediná následující báseň, která v tuto chvíli zakončuje celé dílo. Po osudech Poutníka a Jany Rosie Theta ale intenzivně pátráme, a pokud něco zjistíme, informace připojíme... | EL ARGUMENTO ANTERIOR
Y EL QUE A CONTINUACIÓN SE VA A PLASMAR: Al principio de este libro, el Peregrino perdió el ojo izquierdo a consecuencia de un accidente en su niñez. Después de una disputa con su madre se traslada al mundo ficticio de los Siete Cielos. En cada uno de ellos experimenta sendas relaciones con los ángeles que tienen un gran impacto en su vida. En el Sexto Cielo el Peregrino entra en una relación con la ángel Jana Rosie Theta que se muestra reacia a cualquier tipo de bellaquería. Después de ser coronados como Reyes de las Viñas de Moravia bajo el Castillo de las Doncellas se encuentran cerca de la Puerta del Séptimo Cielo... Desgraciadamente, no hay noticia ninguna al respecto de cómo lo pasaron en aquel Cielo. La única fuente que se ha conservado sobre el destino de ambos protagonistas, el Peregrino y Jana Rosie Theta, es solo un poema con el cual vamos a terminar esta historia. Estamos, sin embargo, investigando el tema intensamente y, en cuanto tengamos noticias, les avisamos... | ||||
![]() | S JEDNÍM OKEM, JEDNÍM JEDINÝM, OBRÁCENÝM DOVNITŘ | CON UN OJO, UNO SOLO, VUELTO HACIA EL INTERIOR | ![]() | |
![]() | S jedním okem / jedním jediným... / – obráceným dovnitř / smím teď jít / novými prostory... // – nad Sedmi Nebi / neboť anděl Iota... // – s bílými křídly / v noci mě... // – navštívil // To anděl Iota / oko mi přináší / to jedno oko... / jedno jediné... / – obrácené dovnitř / to oko zraněné / z první básně... // – této sbírky / z první básně... // – mého putování // Kdo je ten anděl? / Vždyť mám pocit / že jsem tady / s ním byl... // – vždycky! // S jedním okem / jedním jediným... / – obráceným dovnitř / smím teď hledět... / – kdeže to jsem / Pominuly fanfáry / tytam jsou vrcholy / tytam jsou propady / už nejsou zapotřebí / žádné představy / žádná náboženství / žádné světonázory / Dnes totiž... / – ve vlastním srdci... / – ustlal jsem si... / Dnes konečně / začal jsem chápat... // – že ten anděl Iota... // – není nikdo jiný... // – nežli... // – Já Sám....... //////// III/2020, Jan Iota Škrdlík | Con un ojo / uno solo... / —vuelto hacia el interior / ahora ya puedo... / ir... / —por nuevos espacios / ir... // —encima de los Siete Cielos / Pues el ángel Iota... // —con las alas blancas / me ha visitado... // —durante el tiempo nocturno // Es el ángel Iota/ el que me trae / un ojo... / uno solo... / —vuelto hacia el interior… / aquel ojo herido / del primer poema... // —de esta historia / del primer poema... // —de mi peregrinación // ¿Quién es ese ángel? / ¡Ya que tengo la impresión / de que yo y él / juntos hemos estado... // —desde el principio! // Con un ojo / uno solo... / —vuelto hacia el interior / ahora puedo ver... / —donde me encuentro / Se acabó la fanfarria / ya han pasado / todos los triunfos / ya han pasado / todos los fracasos / ya no me hace falta / ningún juicio / ninguna religión / ninguna «visión del mundo» / Es que hoy... / me he acostado... / en mi propio ... // —corazón / Hoy, por fin... / —he comprendido... // —que aquel ángel Iota... // —no es otra persona... // —sino Yo Mismo....... /////// VI/2020, Jan Iota Škrdlík | ![]() | |