Bylo to tenkrát / na Gibraltarských svazích /
Tárikovi jezdci / koně osedlali / a já jsem Tě spatřil /
jak v mých stopách kráčíš / naplněná láskou /
a obestřená mraky… //
Bylo to kdysi / tenkrát o Vánocích / nahoře na Tárikově kopci /
tři tisíce jezdců / vypustilo duši / zatímco jsi klopýtala /
mezi opicemi / obestřená vůní / a naplněná obavami... //
Bylo to tenkrát / tuším, že včera / a čas už nebyl /
a všechno mi splývá / a tři tisíce jezdců / Gibraltarem letí /
a Tárik mezi nimi / a mé nitro se vzbouzí / nitro plné zloby /
zloby, co se valí / valí mezi svahy / a ta zloba by Ti /
nohy podrazila / kdyby jsi nebyla / ke mně přikovaná /
pohledem svých očí… //
A hněv se dolů valí / valí se po svazích / a všechno mění /
a rozžíná lampy / divokých květin / a otupuje hrany /
pyšných dějin / a turisté se / zastavují / a chtějí vrátit vstupné /
protože zmizely / svahy s jejich děly / a chodníky s občerstvením /
a jenom moře smutné / na ně hledí / pokryté těly /
těch, co nikdy, nikdy / nemilovali / a my dva jsme tu / opojeni láskou //
– Adama a Evy… //
A tak už ani nevím / jak jsme se dostali / pryč přes bílé skály /
až za Linii / když padaly svahy / jako zralé švestky /
A tak už ani nevím / jak v poslední chvíli / jsme spolu utekli /
za Linii / mezi dobré lidi / k šálku dobré kávy / na snídani /
tam kde všichni / k Tárikově kopci / sedí zády / Co by si z něj vzali? /
Tady zraje víno / a zpívají se zpěvy / co starší jsou než Tárik! /
A tam za Linií / tam v té staronové zemi / milovali jsme se / Láskou //