Tristan Tzara

JAN ŠKRDLÍK • Dva milenci, kteří nevěděli, že jsou manželé

<<< předchozí  –  následující >>>  –  zpět na obsah

4

LÁSKA MEZI KVĚTINAMI

Vyrostla jsi / v mé zahradě / mezi květinami /
zatímco já jsem slyšel / trávu růst / pod horami /
A všechny ty květiny / milovaly Tě bezpříkladně /
ve dne i v noci / zatímco já jsem kolem chodil /
zcela hluchý / – zcela náměsíčný //

Snad jednou odpustíš mi / slepotu srdce / oné doby /
až v náručí Ti budu ležet / v Tobě / – zcela zaklesnutý… //

Náměsíčnost / jednou odpoledne / větry odvanuly /
v otevřených polích / Na soukolích lásky / zazpívali ptáci /
na soukolích lásky / – tekly vody //

Tím zpěvem odějeme se / a v těch vodách poplujeme /
tiše mezi stromy / tam kde z oblohy tak / – velekrásně prší //

„Slyšíš, má Lásko, slyšíš / ty kapky deště? /
Vidíš, má Lásko, vidíš / jak na zemi rostou kopytníky?“ /
ptám se když naše nohy / blátem klopýtají /
„Pojď, očisťme to bláto / barevnými kapesníky /
kapesníky utkanými ze všech barev //

– duhy…“ //

Tím zpěvem oděli jsme se / a v těch vodách pluli /
protože obojí / bylo tak průzračné / protože obojí /
je tak plné / – touhy //

Vyrostla jsi / v mé zahradě / mezi květinami /
zatímco já jsem viděl / trávu růst / pod horami /
ale teď Tebe vidím / a Tebe miluji //

– bezpříkladně....... ///

Dva milenci
 
        (foto: Roman Hudec)