USMĚJ SE, MÁ MILÁ!
Chceš jen / aby voda šplouchala / a náruč, aby byla teplá… /
Kam odešly úsměvy / co Ti matka nedala? … /
Co bys mi k tomu řekla? / Leží na dně rybníka (?) /
sní pod křídly anděla (?) / nebo v oblacích se točí (?) /
nebo bdí za bezesných nocí / na dně samotného //
– pekla?? //
Má milá / všechno přebolí / Zajdem kamkoli / zajdem kamkoli /
třeba až tam do polí / kde ve vodních soukolích / hvězdy rozoraly /
do mých čtyřiceti básní / – přehluboké brázdy… /
nebo tam / kde sledují / naše nohy stopy / – po brodivých ptácích /
nebo tam / kde rezavějí kameny / které oba nás tak / – bolely… /
nebo tam / kde jsme spolu snídali / po nedělních bouřích //
– oba unavení… / – oba ještě nazí… //
Ale vlastně… / Řekni mi: / Kampak bychom chodili? /
Kampak bychom chodili! / Projděme se raději /
– tady mezi písmeny / Zajděme si raději… /
– sem do těchto básní / Projděme až doprostřed /
– strany čtyřicet / a tam, na bílém papíře /
– ustelme si v řádcích / A jejími písmeny / jako moře modrými /
– umyjme si tváře / A pak tu báseň zahoďme / zahoďme ji /
– do ohně / To abychom viděli / krásně tančit plameny //
– rudé jako kameny / rudé jako srpen / – v létě na Jihlavce… //
A tak, Lásko: Usměj se / usměj se //
– usměj se, má milá, na mne!!! ///
(foto: Roman Hudec)