JAN ŠKRDLÍK - kdo je Jan Škrdlík?   english

 Sdílejte na: Twitter     Facebook     Google+     LinkedIn

 
Tak si říkám, že kdyby někdo chtěl
o mně vědět něco více odborného,
může navštívit stránky agentury:
www.artpetra.cz
popřípadě Wikipedii:
cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Škrdlík

Zde o sobě chci vyprávět básní (vpravo)
ale vůbec všude, kam se podíváte
☺ → →
něco najdete ↑ → ↓ ☺ ☮

DALŠÍ INFO - ARTPETRA.CZ

 Jan Škrdlík

 

NARODIL JSEM SE

Narodil jsem se
pro báseň
co jsme ji
vždycky chtěli

když stromy nám
pod mozkovou kůru
brouky nasadily
že svět je větší
než jsme mysleli

Schoulený na posteli
tiše jsem hrál
a mandloně
pronikavě voněly

a báseň
zapustila do mne
své kořeny

když stromy
co všechno věděly
sváděly mne
svými větvemi

Bylo by to ale
na dlouho
příteli

zastav se
řeknu ti to hudbou
nebo u dobré kávy

prostými pohledy

9.2.2013 J.Š.

Interpretační kurzy

  365 variací na Tzaru

  Nový superrealoismus
   báseň pro tento den   
  Jan Škrdlík - DUŠE JE KULATÁ      
 

Jan Škrdlík

english

KONTAKT:
Brněnská 1346/89
664 51 Šlapanice
Brno-venkov

Tel.: +420 603 520 227
E-mail: cello@cello.cz


69174   
(přístupů od 2.10.2013)

repertoár kniha koncertů fotogalerie


Vítězslava            

SNÍDANĚ S MOU ŽENOU VÍTĚZSLAVOU

V pravé poledne, přesně ve třináct nula nula /
v měsíci číslo třináct / na své Hoře jsem Tě poznal /
– mezi květinama… //

Přesně, když odbila / nám dvacátá pátá / bylo to letos, tuším dvaatřicátého března / s úžasem zahlédl jsem /
– jak jsi něžná... //

To ráno / zjistili jsme, celí udivení / že v týdnu den osmý narodil se / – osmý den po neděli... / …no řekni, Lásko / vysvětli mi / jak to / že se v kalendáři děly /
– tak podivné věci? ///


Vítězslava            

PROMĚNA VE SLUNCI

Schovali jsme se kdysi / do pocitu / že jsme výjimeční /
protože jsme byli přesvědčeni / že bychom jinak život /
– nepřežili / a protože jsme tehdy byli / všemi opuštěni /
nevěděli jsme, že kdesi / přehluboko, uvnitř, pod povrchy /
jsme tak krásně / – stejní / a spolu pevně //

– propojeni… //

Včera v noci / obrazy kreslili jsme / na posteli / a teď spolu jedem / Brnem po tramvajích / a slyšíme, jak koleje / píseň prozpěvují / o náručích / co probouzíme se v nich / ránem opojení /
– a ozáření slunci… //

Schovali jsme se kdysi / do své výlučnosti / jako do pevnosti /
protože jsme tehdy měli pocit / že podlehli bychom jinak /
útokům temné moci / ale protože jsme nyní / sluncem nasyceni /
můžeme konečně / dovolit si / být tak krásně //

– obyčejní… ///


            11. 11. 2016 v prestižní Shire Hall v Anglickém v Herefordu přednesl Richard Wilson moji báseň SANZ BRIZ A ÚSMĚV V HLUBINÁCH ČASU, báseň o španělském diplomatovi, který v roce 1944 zachránil v Budapešti 5.300 Židů.

Vlevo je audio záznam této performance s titulky a zde historie básně:

• 2013/IX jsem napsal zmíněnou báseň pro Týden židovské kultury v Brně
• 2013 – 2016 báseň byla recitována asi 100x na mých violoncellových recitálech
• 2013/X báseň byla publikována v časopise Kachol Velavan v Brně
• 2014 báseň byla publikována ve španělském univerzitním časopise Digilec
            (ISSN 2386-6691) v češtině a ve španělštině
• 2015/III báseň studiově nahrál Alfred Strejček
• 2015/V Marjolein de Roos přeložila báseň do holandštiny
• 2015/X Hayden Wayne (USA) napsal melodram Sanz Briz na anglický text básně
• 2016/VIII Omar Rojas (Mexico) napsal jiný melodram na španělský text básně
• 2016/XI Richard Wilson přednesl báseň v Shire Hall v Herefordu
• 2017/II Brněnští komorní sólisté nahráli melodram Sanz Briz v prostorách Českobratrské církve evangelické v Miroslavi

Plný text básně anglicky, španělsky a česky


Titanic            

9. dubna 2014 v areálu bývalé Mosilany Brno, Křenová 19 byla nahrána skladba TITANIC

Kapela ЯR styl, tj.:
Jiří Netík – klávesy
Antonín Stříž – bicí
Jan Škrdlík – violoncello

TITANIC je programní skladba

Děj: jakýsi zvláštní klid dýchá z hlubin / spodní části lodi to již ví a voda se hrne do podpalubí / na palubě katastrofa a smrt / radisté zkouší S.O.S – save our souls, ale marně / hlubiny se chystají obejmout poutníky / plechy skřípají tlakem vody / klesání / zde už jsme hodně hluboko / až u dna / až v lůně nás samých… / sbohem… /


           

Luigi Boccherini – Koncert pro violoncello a orchestr č. 9 B dur, G 482 v Besedním domě v Brně 14. května 2013

Allegro moderato – Adagio – Rondo (upravená verze Friedrichem Grützmacherem)

Jan Škrdlík – violoncello
Brněnští komorní sólisté
(umělecký vedoucí: Pavel Fajtl; housle: Pavel Fajtl, Leoš Zavadilík, David Danel, Karel Hejl, Jan Vašta, Marek Blaha; violy: Otakar Salajka a Miroslav Kovář; violoncello: Anežka Jungová; kontrabas: Jiří Šícha)

LIVE


Hudební výchova            

Slohová práce mého syna Kryštofa na téma „Jsme to, co jíme“ :-)

Míjí mne krásná stvoření, která zřejmě jedí pouze kosti, ale i stvoření jiná, která si pravděpodobně dopřála maso velryby. Všímám si i charakterových vlastností jedlíků. V hospodě „U Prasete“ jí muž slaninu jako vepř, před hospodou zase vidím naparujícího se muže, který před schůzkou se svou milou pojedl páva, matku, milovnici žraločího, která hubuje své ratolesti, muže milujícího kukuřici, který v zápalu hněvu pukl, skupinu tichých sucharů, ženu s dítětem věšícím se na pouliční osvětlení, jednoznačné tele a matka, jež ho ignoruje, je jistě matkou biologickou. Ve škole si pak všímám drsnějších spolužáků, jejichž tendence vše opakovat, až papouškovat, napovídá lásce k masu exotických ptáků.


Zvu Vás ke sdílení básní v češtině ↓

Starší sbírky Prodám Ego Prodám Ego Prodám Ego    









•    
Prodám Ego
2008 – 201420152013 – 20152016 2017

básní v angličtině ↓

...a ve španělštině ↓ (Variace na Tzaru jsou ale také ve španělštině ↑ :-)


Prodám Ego Lovers    









•    
Prodám Ego Amantes 
2013 – 201520162013 – 2015 2016

nahrávek ↓ a jedné konkrétní novény

1. Ludwig van Beethoven Sonate g-moll op. 5 Nr. 2, Rondo 8:48
Jan Škrdlík – violoncello, Petra Besa Pospíšilová – piano
Besední dům, Brno, 28.3.2006, live

2. Josef Mysliveček Koncert C dur, Tempo di menuetto 5:30
Jan Škrdlík – violoncello, Brno Chamber Soloists
bývalý Premonstrátský klášter, Brno, 11.1.2004, studio

3. Leoš Janáček Pohádka pro violoncello a klavír, Con moto 3:55
Jan Škrdlík – violoncello, Renata Ardaševová – piano
Český rozhlas, Ostrava, 28.9.1998, studio

4. J. Christian Bach Konzert c-moll, Allegro ma molto energico 4:06
Jan Škrdlík – violoncello, Brno Chamber Soloists
Konvent Řádu milosrdných bratří, Brno, 30.7.2004, studio

5. Jiří Matys Hudba pro violoncello solo II., Volně 1:50
Jan Škrdlík – violoncello
Konzervatoř a ladičská škola J.Deyla, Praha, 15.11.2005, live

6. Bohuslav Martinů 3. sonáta, Poco andante Moderato 7:37
Jan Škrdlík – violoncello, Renata Ardaševová – piano
Český rozhlas, Ostrava, 24.4.1998, studio

7. Claude Debussy Sonate pour violoncelle et piano, Final 4:05
Jan Škrdlík – violoncello, Petra Besa Pospíšilová – piano
Besední dům, Brno, 28.3.2006, live

8. Miloš Štědroň Banalissimo 3:41
Jan Škrdlík – violoncello, Brno Chamber Soloists
bývalý Premonstrátský klášter, Brno, 14.12.2003, studio

9. Olivier Messiaen Louange a l’Éternité de Jésus 8:20
Jan Škrdlík – violoncello, Šárka Besperátová – piano
Palacio de congresos, Zaragoza, Spain, 26.11.2003, live

10. Hayden Wayne Dances for Cello and Piano
Reggae Animato 6:13
Moderato 8:39
Vivace 9:00
Jan Škrdlík – violoncello, Petra Besa Pospíšilová – piano
Konvent Milosrdných bratří, Brno, 2. a 3.12.2004


kreseb ↓ a literárních studií ↓

Kresby Díla ve španělštině


esej ve verších ↓ ve třech jazycích...

Co je nový superrealismus?


...a vůbec něco o prapodivném uměleckém slohu ↓
co jsem si jednou jen tak vymyslel ☺ ↓

Nový superrealoismus


...ostatně tady vpravo je v tomto slohu báseň ☺ ☮ →

 

CO TOHLETO MÁ KSAKRU ZNAMENAT?

Přišla za mnou / skupinka vyvolených, / už nevím ze které sekty, /
aby mi ukázala / cestu do pekla. / Prý je zaručená / a v opačném případě / vyhrožovali nebem... /



       Unavený / tím věčným handlováním / rozhodl jsem se / (zcela výjimečně) / neposlechnout, jenže... /       
nebe stejně nepřišlo. / Uvízl jsem / někde mezi šestou a sedmou dimenzí /
tam, kde srny / dávají dobrou noc / od úsvitu až doteď. /

//

Zatímco tiše hraju / tu hru na dobrou noc / mezi dimenzemi, / o veliký kus dál /
ty rozpínáš husté vlasy / do délky a do objemu / jako síť antén, /
co se na ně chytají milenci / s velikými magnety /
místo srdcí. /



To je to tajemství odlivů a přílivů, / o kterém se neví: /
Když milenci / obrátí ty magnety na plus, / přiletí jako vlna / a moře stoupá. /
Pak zařadí mínus / a odplují s vlnami zapomenout / na ten věčný
kolotoč ke tvým vlasům / a od nich, / koloběh, / jehož následky doléhají až ke mně /
sem, do šesté dimenze; / jenže... / kdo by se zlobil, / když má
za pár hodin zemřít, že? /

//

Cože? / Já jsem ti to neřekl? /
Ano, / dnes přesně ve 14:00 mám zemřít. / Přišel jsem na to dedukcí, /
zdá se mi to logické, / i když... / vlastně je to spíše jakási intuice a víra. /
Najednou to zkrátka vím: / Dnes přesně ve dvě odpoledne /
zemřu. /

//

„Co teď?“ / říkám si, / „mám ještě tři hodiny.“ /
Rozhodně mi nepřipadá smysluplné, / být ty tři hodiny naštvaný. / Pak se
rozhoduji ke dvěma věcem: / Za prvé, / budu pokračovat ve hře se srnami, /
za druhé, / napíšu báseň, / tedy báseň pro paralelní světy, / ne pro tento; /
o tomhletom si nejsem jistý, / že bude adresát, / i když... / pravda je, /
že ty ji teď nakonec čteš, / tak asi ano... /



Zbývá ale ještě pár minut, / tak honem, / ještě pár slov / o těch vlasech: /
Jsou tak husté, / že slouží zároveň jako polštář, / co chrání před nárazy. /
Kolikrát už ti zachránil život! / Jsou tak tmavé, / že tě skryjí, / když je noc. /
Kolikrát už tě zachránily na útěku! /
Horší ale je, / že když zvlhnou, / jsou jak promočené ovčí rouno, /
tak těžké, / že se nemůžeš pohnout / a tvá šíje hrozí zlomením. /
Zvlhnutí je strašně nebezpečné / a tebe bolí / krk, / hlava /
– i srdce. /
To je mi líto / teď, / když je přesně 14:00. /

//

Jsou přesně dvě. / Jak vlastně zemřu? / Nemám ponětí. / Možná přehřátím hlavy /
nebo steskem / nebo se popukám smíchy... / jenže... / druhá hodina minula a já /
neumírám. / Co tohleto má ksakru znamenat? /



Bezmocně zírám, / jak slunce zapadá. / Ono vlastně nezapadá, /
to jen my / se po pětisetmiliónté / od něj odvracíme. / Nepoučili jsme se zkrátka. /
Srna mi přichází / dát studený čenich / na tvář / a za obzorem /
se bezcitně vysmívá /
rudá / žhoucí /

– koule.

 

Jan Škrdlík 8.8.2013