V tvorbě
Jiřího Matyse převažují skladby komorní. V
této oblasti se skladatel může vykázat
desítkami úspěšných děl od velmi četných
skladeb pro sólové nástroje, přes tradiční
komorní obsazení (zvl. šest smyčcových kvartet,
dechová kvinteta), až ke skladbám rozmanitého
nástrojového seskupení. Pozoruhodná je i vokální
tvorba s výrazným zastoupením dětských sborů.
Další velkou samostatnou kapitolu tvoří skladby
instruktivní a skladby určené pro vyspělé
amatéry, jimž autor věnuje soustavnou pozornost
od počátků své tvůrčí dráhy. Orchestrální
skladby (Jitřní hudba, Hudba pro smyčcové
kvarteto a orchestr, písňový cyklus s
orchestrem Psáno smutkem do ticha, Symfonická
předehra, Hudba pro smyčce) jsou vesměs
charakteristické značnou nástrojovou i dynamickou diferenciací
a výrazovou působivostí. Řada jeho děl
získala ocenění ve skladatelských soutěžích.

Skladatelův styl
se utvářel od samého počátku samostatně
a osobitě. Určujícím rysem Matysových skladeb
je poetizace hudebního výrazu, což se
projevuje i ve filozofičtěji zaměřených výpovědích
větších orchestrálních celků (např. Naléhavost času).
Matys se i v ryze instrumentální
tvorbě snaží posluchačsky přístupnými, ale nepodbízivými
prostředky o zachycení křehké poezie čisté
hudební krásy.