Na jaře roku 1784
sloužil jako dirigent u hraběte Johanna
Baptista Esterházyho, v říjnu 1785 byl
jmenován dirigentem orchestru nově vzniklého divadla
U Korutanské brány. V této pozici
zůstal do 1787, kdy se stal
dirigentem vídeňského Burgtheater divadelního orchestru. Od
sezóny 1792/1793 působil až do své
smrti také jako první dirigent císařsko-královského
dvorního divadla, poté jej ve funkci
nahradil jeho bratr Antonín Vranický. Okolo
roku 1786 začal skládat symfonie.

Pavel Vranický
hrál význačnou roli ve vídeňské hudbě.
Haydn i Beethoven ho upřednostňovali jako
dirigenta pro své práce: Haydn trval
na dirigování vídeňského představení Stvoření (1799-1800),
a na žádost Beethovena vedl premiéru
1. symfonie (2.dubna 1800). Od roku
1805 se střídal s Vojtěchem Matyášem
Jírovcem v dirigování koncertů pro šlechtické
milovníky hudby. Pavel Vranický se přátelil
s Mozartem a byl členem stejné
lóže Svobodných zednářů jako on (Ke
korunované naději). Po Mozartově smrti sloužil
jako právoplatný prostředník vdově Konstancii ve
vyjednávání s vydavatelem André. Jako tajemník
vídeňského Tonkünstler-Societät, uspěl s vyrovnáváním Haydnovy
zdlouhavé hádky se společností v 1797.
Jeho přátelský vztah s Haydnem je
zdokumentován v dopise Vranického Johnu Blandovi
(12.prosince 1790) a v Haydnově dopise
Vranickému (3.září 1800). Beethovenův osobní vztah
k oběma bratrům Vranickým je vidět
v Czernyho pamětech. Vranického ve Vídni
navštívil i Weber (1803).