Ve 20 letech podnikl
koncertní cestu s maďarským houslistou Eduardem
Hoffmanem, zvaným Reményi. V Hannoveru poznal
Josepha Joachima, s nímž ho potom celý život
pojilo upřímné přátelství stejně jako s Robertem
a Klárou Schumannovými, se kterými se
seznámil v Düsseldorfu na Joachimovo doporučení. Po
Schumanově smrti opustil Düsseldorf a působil
v Hamburku a v Detmoldu jako pianista a
dirigent dvorního sboru. Po upětovném pobytu
v Hamburku se rozhodl trvale se usadit
ve Vídni, kde velmi rychle zaujal vedoucí
postavení jako klavírista, skladatel a dirigent.
Získal si obdiv Eduarda Hanslicka pro své
tradicionalistické a klasicisní tendence projevující se v přísné
formální stavbě, dokonalé technické propracovanosti, bohatosti
harmonického cítění, ukázněném výrazu a střídmosti
instrumentace.