DUO ŠKRDLÍK–BESAJan Škrdlík – violoncello
Petra Besa – klavír
Bylo to na konci devadesátých let minulého století, kdy violoncellista Jan Škrdlík jednoho dne šťastnou shodou okolností zaslechl hru klavíristky Petry Besa v sále brněnské konzervatoře a hned po zaznění prvních tónů pojal úmysl navázat s ní uměleckou spolupráci. To se poprvé podařilo v květnu roku 1999 v rámci koncertu na slovenském festivalu Topoľčianska hudobná jar a společné koncertování od té doby pokračuje až dodnes.
Příběh souboru Škrdlík-Besa je možno mapovat prostřednictvím historie samotných koncertů, nahrávací činnosti nebo třeba článků v odborném tisku. Ve všech třech oblastech za sebou oba zanechali širokou stopu. Vzhledem k tomu, že Petra Besa po několika letech jejich spolupráce přesídlila z Česka do Švýcarska, umělecká dvojice byla nucena přizpůsobit tomu i svou činnost. Začali se například více zaměřovat na důležitější a s předstihem naplánovaná turné, často v zahraničí, kde se oba setkávali přímo na místě. V roce 2008 navštívil koncert dua anglický manažer a vydavatel Richard Wilson, který od té doby pravidelně zastupuje oba umělce ve Velké Británii.
Nejenom koncertní, ale i nahrávací činnost svědčí o neobyčejně košatém repertoáru souboru. První společnou nahrávkou byly Dances for Cello and Piano newyorského skladatele Haydena Wayneho v roce 2004 (New Millennium). Následovalo CD Beethoven–Debussy–Franck (Art Petra Production, 2006); Beethoven–Debussy–Franck–Saint-Saëns–Martinů (Richard Wilson Production, 2016); Dvořák–Janáček–Martinů (Richard Wilson Production, 2017) a konečně jako poslední vzniklo album kompletních osmi Beethovenových skladeb pro violoncello a klavír na třech nosičích z produkce gramofonové společnosti Silver Swan Record, 2023.
Kritika si od počátků všímala jednak kvality hry obou jednotlivých hráčů („Škrdlík se v okamžiku stává živoucím centrem jedinečného světa hudby / Besa proměňuje prostý klavír v opravdu grandiózní záležitost“, Der neue Tag, 2006), ale ne méně také jejich pozoruhodné synergie. (Je zajímavé, že už jejich první kritiky zmiňovaly pojetí Beethovena: „Škrdlík a Besa interpretovali Beethovenovu sonátu plným, výrazným tónem navozujícím dojem symfonického zvuku“, tentýž článek v Der neue Tag, 2006). Martin Flašar v Opus musicum, I/2007 napsal: „Souhra obou umělců je příkladná dávkou elegance, jakou můžeme očekávat od Středoevropanů vychovaných v německé tradici.“ K tématu synergie se potom vrací Luboš Stehlík: „Krásným tónem disponující cellista a citlivě kooperující pianistka dostali z této hudby maximum,“ (Harmonie, 11/2006) a Jan Trojan: „Petra Besa byla ideální sólistovou partnerkou,“ (Právo, 2006). S anglickou stručností možná vyjádřil stejnou skutečnost ještě přesněji Peter Williams v Hereford Times, 2016: „Jejich rozdílné osobnosti se spojily v jednu.“ Zakončíme citací ze stejného článku: „Byla to radost a privilegium slyšet znovu toto duo, jejímž jediným cílem je vyjevit hudbu a sdílet ji s námi, šťastným publikem.“
Jan Škrdlík – violoncello