AKTUÁLNĚ SE ODEHRÁLO... ...zamyšlení Jana Škrdlíka k poslední významné akci:
BAROKNÍ RECITÁL VIOLONCELLA S CEMBALEM RADOST, MYSTERIUM A PŘÍRODA V TÓNECH • čtvrtek 11.4.'24 v 18:00 • Mikulov • Galerie Závodný
Tento koncert byl výjimečný nejen díky skvělým výkonům mých kolegyň – cembalistky Žanety Bartové, zpěvačky Denisy Bílé a malířky Jany Rosie – za jejichž umělecký přínos jsem velmi vděčný. Na této akci jsme totiž (vedle standardního repertoáru) premiérovali Štědroňovu Poštovní baladu – komorní mikrooperu na můj text. Osobně mi připadá vtipné jak samotné dílko, tak i okolnosti jeho vzniku, o které se s Vámi chci podělit: Někdy v prosinci 2023 jsem telefonoval Milošovi, že pro něj mám libreto pro komorní mikrooperu. Sešli jsme se ještě tentýž den na Hudební faklutě v kavárně. Miloš si vše prohlédl, vyslechl a prohlásil, že do týdne to bude hotové. Když jsem mu pak volal o měsíc později, nebyl už tak optimistický. Prohlásil něco ve smyslu:
„Honzo, opravdu nevím, jak bych tu hudbu na ten tvůj text složil. Jedině bychom se snad mohli domluvit, že zkomponuji nějaké krátké vstupy, kterými by se zarámovala recitace toho textu.“
Mínil jsem, že to by koneckonců také nebylo špatné, a na tom jsme se tedy dohodli. Za měsíc ale Miloš volal znovu, a tentokrát už ve zcela jiném duchu:
„Honzo, tak to mám hotové. Je to pro ten zpěv a doprovod. Jestli máš chvilku, tak já ti zahraji některé pasáže do telefonu, ano?“
A přiskočil ke klavíru a hrál mi do telefonu a hrál a hrál... :-)
RENDEZ-VOUS STARÉ A NOVÉ HUDBY Koncert violoncellistů dvou generací • středa 13.3.'24 v 19:00 • Opava • Sněmovní sál Minoritského kláštera
Tento koncert byl v mnohém pozoruhodný. Dalo by se o něm mluvit dlouze, ale já tady chci zmínit především jednu opravdu neobyčejnou a krásnou věc: Stalo se to 21. března roku 2004. Měl jsem tenkrát koncert v Opavě ve stejném sále, pro stejný Kruh přátel hudby, v jehož čele stál už tenkrát stejný organizátor, pan Petr Rotrekl. Vše zrovna jako dnes. Hrál jsem tehdy dvě Bachovy Suity a Sonátu Zoltána Kadályho. Po koncertě za mnou přišli rodiče Jana Hanouska s dotazem, jestli by jejich syn mohl přestoupit na brněnskou konzervatoř do mé violoncellové třídy. Souhlasil jsem a Jan Hanousek se stal mým studentem na konzervatoři v Brně.
Dnes, 13. března 2024, tedy téměř na den přesně ve 20. výročí zmíněné události, zasedám s oním (dnes již bývalým) žákem k violoncellu přesně ve stejné prostoře. Dokonce jsou znovu přítomni i Janovi rodiče. Čas se vrátil, jenom ale obohacený o všechny změny. Ušli jsme dlouhou cestu... Sál byl narvaný k prasknutí a pro nás všechny se jednalo o veliký zážitek... Nezbývá, než poděkovat Tomu tam nahoře, jak podivuhodné jsou Jeho cesty...
!!!CELLO.CZ – již 34 let ve službách krásné hudby!!!
