| |
AKTUÁLNĚ SE ODEHRÁLO...
...zamyšlení Jana Škrdlíka k poslední významné akci:
KOMORNĚ-ORCHESTRÁLNÍ KONCERT
sobota 2.8.'25 v 17:00 • Mikulov • Galerie Efram Tak opět po roce v Galerii Efram v Mikulově!
Stejně jako před rokem i letos bylo pro mne asi největší radostí naše provedení Bacha. První věta Braniborského koncertu číslo 3, kterou jsem dirigoval přímo od violoncella, se povedla natolik, že směrem od posluchačů zaznělo nejedno „bravo“. Galerie byla narvaná k prasknutí a komunikace mezi hudebníky a posluchači,byla nesmírně živá.
Nutno podotknout, že interpretace Braniborských koncertů je velmi náročná. Tohle už je „vyšší dívčí“. Mnohé profesionální soubory si na nich vylámaly zuby. O výkonech frekventantů kurzů ale mohu říct jen to nejlepší. Na přiloženém linku na video je vidět, že posluchači byli doslova fascinováni touto nádhernou skladbou a její interpretací...
Link na krátkou nahrávku: Udělejte si obrázek sami :-)"
Dřívější zamyšlení:
20.7.'25 • 3.5.'25 • 7.11.'24 • 3.8.'24 • 4.5.'24 • 11.4.'24 • 13.3.'24 • 22.6.'19 • 28.4.'18 • 11.11.'16 • 8.4.'12 • 13.4.'10 • 20.1.'10 • 19.3.'06 • 2.10.'05 • 22.6.'05 • 14.3.'93 • 11.3.'93 • 10.3.'93 •
Z ARCHIVU REFLEXÍ JANA ŠKRDLÍKA:
RENDEZ-VOUS STARÉ A NOVÉ HUDBY
Koncert violoncellistů dvou generací • středa 13.3.'24 v 19:00 • Opava • Sněmovní sál Minoritského kláštera Tento koncert byl v mnohém pozoruhodný. Dalo by se o něm mluvit dlouze, ale já tady chci zmínit především jednu opravdu neobyčejnou a krásnou věc: Stalo se to 21. března roku 2004. Měl jsem tenkrát koncert v Opavě ve stejném sále, pro stejný Kruh přátel hudby, v jehož čele stál už tenkrát stejný organizátor, pan Petr Rotrekl. Vše zrovna jako dnes. Hrál jsem tehdy dvě Bachovy Suity a Sonátu Zoltána Kadályho. Po koncertě za mnou přišli rodiče Jana Hanouska s dotazem, jestli by jejich syn mohl přestoupit na brněnskou konzervatoř do mé violoncellové třídy. Souhlasil jsem a Jan Hanousek se stal mým studentem na konzervatoři v Brně.
Dnes, 13. března 2024, tedy téměř na den přesně ve 20. výročí zmíněné události, zasedám s oním (dnes již bývalým) žákem k violoncellu přesně ve stejné prostoře. Dokonce jsou znovu přítomni i Janovi rodiče. Čas se vrátil, jenom ale obohacený o všechny změny. Ušli jsme dlouhou cestu... Sál byl narvaný k prasknutí a pro nás všechny se jednalo o veliký zážitek... Nezbývá, než poděkovat Tomu tam nahoře, jak podivuhodné jsou Jeho cesty...
!!!CELLO.CZ – již 35 let ve službách krásné hudby!!!
| |
